Nina Dobosharevich (rozená Vignerová) oslavila v Londýně 94. narozeniny přípitkem peruánského piva, vyrobeného ze žateckého chmele, který měl pro ni v životě tak zvláštní symbolický význam.

"Za svobodu bych bojovala i dnes, kdyby to bylo třeba," říká majorka v.v. československé armády, do které jako hrdá volyňská Češka vstoupila v roce 1942 na Středním východě.

Foto: Nina Dobosharevich

Psali jsme:Special in Uniform aneb postižení lidé v izraelské armádě

Nic v jejím životě nebylo tak snadné, jak se mohlo na první pohled zdát. Po útěku z Volyně cestovala přes Polsko, Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii a Itálii do Francie, která však mezitím kapitulovala, a tak pokračovala přes Turecko do Palestiny, kde působila v polském středisku v Tel Avivu. Tam si pro ni v roce 1942 přijeli Čechoslováci, aby se přihlásila do československých jednotek v Jeruzalémě. Protože ale nebyla československou občankou, nemohla být zařazena do československé jednotky. Přesto se nevzdávala, a aby získala občanství, provdala se v Jeruzalémě za československého vojáka, účastníka bojů v Tobrúku, o nějž se dříve starala.

Foto: Nina Dobosharevich v mládí

Na Středním východě bylo 31 vojákyň čs. armády, většinou židovského původu, které však musely být pro nedostatek žen přeřazeny k ATS (Army teritorial service). Zde působila Nina jako řidička a automechanička.

V roce 1946 se s manželem a dalšími vojáky vrátila zpět do Československa a do roku 1949 působila u vojenského útvaru v Žatci. Po odchodu z armády se podruhé provdala za žateckého chmelaře a pracovala jako účetní v družstvu pěstitelů chmele. Její antikomunistické postoje přilákaly pozornost Obranného zpravodajství, které ji několikrát vyslýchalo. Věděla, že je přísně střežená, proto si počkala, až nebudou mít pronásledovatelé o její aktivity enormní zájem a této chvíle využila, aby utekla za hranice.

Psali jsme:Uctění dne válečných veteránů aneb Cesta poděkování, úcty a pokory 2018 - díl II.

Psal se rok 1949 a Nina pracovala jako kurýrka a ošetřovatelka v Německu, kde také založila Československou obec legionářskou. V roce 1950 odešla do Anglie, ale bez manžela. Ten se rozhodl odejít do bolivijského Quita. Ani druhé manželství nedopadlo šťastně a proto se provdala potřetí, tentokrát za srbského vlastence a veterána z druhé světové války, Doboshareviche.

Ačkoliv Nina pobývala v Československu pouze necelé tři roky ze svého dlouhého života, dodnes se velmi živě zajímá o dění v České republice a má velmi dobrý přehled o aktuálním dění na domácí politické scéně. Ve Velké Británii se majorka Nina Dobosharevich podle svých zdravotních dispozic účastní činnosti asociace Czechoslovak Legionaires Abroad a akcí pořádaných velvyslanectvím ČR v Londýně.

K 94. narozeninám zaslali Nině Dobosharevich blahopřání státní tajemník Ministerstva obrany ČR a velvyslanec ČR ve Velké Británii, které jí předali pracovníci Úřadu přidělence obrany v Londýně.