7. března 1945 se spojenecká vojska zmocnila Ludendorffova mostu u Remagenu. Tento překvapivý úspěch umožnil tisícům vojáků překročit řeku Rýn a vtrhnout do Německa. Německé město Remagen, založené v 1. století našeho letopočtu, leží na Rýnu jižně od města Bonn.

Most přes Rýn u Remagenu byl původně zahrnut do Schlieffenova plánu, který Německo použilo na začátku první světové války. Jeho účelem bylo umožnit převést přes Rýn vojáky a zásoby pro německou invazi do Francie. Most měl být postaven v roce 1912, ale k tomu nedošlo. Během první světové války několik německých důstojníků prosazovalo, aby byl most postaven a mohl zásobovat vojska na západní frontě. Práce na mostě začaly v roce 1916 a byly dokončeny v roce 1919, po skončení války. Most byl pojmenován po generálu Erichu Ludendorffovi, jednom z nejvýznamnějších zastánců jeho výstavby. Postavili ho ruští zajatci z východní fronty. I přes úsporu nákladů na nucené práce stála stavba 2,1 milionu marek.

Foto: Armádní plakát znázorňující útok americké pěchoty přes most u Remagenu | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Rota Nazdar - Československá jednotka působící ve francouzské Cizinecké legii

Most byl dlouhý 398 metrů a skládal se ze tří polí. Na východním konci byl 383 metrů dlouhý tunel pod strmým kopcem Erpeler Ley. Každý konec mostu střežily kamenné věže, dostatečně velké na to, aby se do nich vešel oddíl vojáků.
Součástí Ludendorffova mostu byly původně dutiny pro uložení demoličních náloží, aby mohl být most zničen dříve, než padne do rukou nepřítele. Po první světové válce obsadili Porýní Francouzi. Během této doby vyplnili dutiny cementem.

V roce 1938 Německo most spolu se zbytkem Porýní znovu získalo. Na nosníky mostu připevnili 60 beden s výbušninami, z nichž každá obsahovala 3,66 kg výbušniny. V březnu 1945 byly tyto nálože odstraněny a uloženy poblíž. Místo toho bylo do západního pilíře umístěno 2000 kilogramů výbušnin a dvě 300kilogramové nálože připevněné k nosníkům spojeným s východním pilířem. K těmto náložím byla připojena elektrická rozbuška ovládaná z ústí tunelu Erpeler Ley. Existovala také záloha – šňůra připevněná k východní výbušnině, kterou bylo možné zapálit ručně. 7. března 1945 ve 12:56 dorazili průzkumníci americké 9. obrněné divize na kopec s výhledem na Remagen. Byli v předvoji spojeneckého postupu na Německo. Úkolem divize bylo dobýt město a pokračovat na jih. Nikdo neočekával, že zde najdou neporušený most.

Ludendorffův most ale skutečně stále stál, Němci ho používali k ústupu přes Rýn. Byl jen lehce bráněn a panoval zde mezi ustupujícími Němci značný zmatek. Brigádní generál William M. Hoge, velitel bojového velitelství B 9. obrněné divize, byl nejvyšším přítomným americkým důstojníkem. Nařídil svým jednotkám, aby se mostu zmocnily. Neznal sílu Němců na druhé straně ani to, zda se nejedná o past, ale nemohl riskovat, že by propásl příležitost zmocnit se jediného neporušeného mostu přes Rýn. Němcům velel kapitán Bratge. Pod jeho velením bylo asi 1000 mužů. Někteří z nich se zotavovali ze zranění. Další byli ženisté. Polovinu tvořila místní domobrana Volksturm. Většina z nich neměla k obraně mostu dostatečný výcvik a vybavení.

Bratge chtěl most zničit, ale nemohl tak dle svého přesvědčení učinit bez písemného povolení. Po nehodě z předchozího roku Hitler slíbil přísný trest pro každého, kdo zničí most bez povolení. Kapitán Karl Friesenhahn, ženijní důstojník odpovědný za provedení demolice, obdržel nedostatečné množství výbušnin, nadto šlo o civilní, nikoliv vojenské výbušniny, efektivnější a vhodnější k provedení tohoto úkolu.

Psali jsme:V Normandii byl nalezen nacistický poklad z 2. světové války

Ve 13.50 hodin postoupila na Remagen americká pěchota a o půl hodiny později ji následovaly tanky. Do Remagenu dorazily ve stejnou dobu. Obrana města se opírala o místní brance. Většina statické obrany byla příliš slabá na to, aby odolala tankům. Jediným vážným problémem byl kulomet umístěný nad náměstím, který americké tanky rychle vyřadily. Ve 14 hodin vyhodil Friesenhahn do povětří část příjezdu k mostu, aby Američany zpomalil. Bratge běžel vyhledat nadřízeného důstojníka a dostal písemný rozkaz k demolici, který potřeboval. Friesenhahn pak trval na tom, aby mu Bratge dal další písemný rozkaz k demolici. V 15 hodin se Američané dozvěděli, že most má být zničen v 16 hodin. Vypálili přes řeku granáty s bílým fosforem a vytvořili tak kouřovou clonu pro postup. V 15.20 Friesenhahn spustil elektrickou rozbušku, ale ta byla poškozená a výbušnina nevybuchla.

Palba roty A 14. tankového praporu v 15.50 vytlačila Němce z mostu. Nedostatečně silný oddíl pěchoty vedený podporučíkem Timmermannem postoupil na most, přestože riskoval, že s ním vyletí do povětří, s cílem ho obsadit. V té chvíli německý desátník Anton Faust statečně vyběhl z tunelu pod Erpeler Ley a zapálil ruční rozbušku. Vybuchla pouze nálož na jihovýchodním pilíři. Civilní trhavina nebyla dostatečně silná, aby most strhla.

Američtí vojáci postupovali po mostě pod německou palbou a za pochodu odstraňovali připravené německé nálože. První přes Rýn přešel seržant Alexander Drabik. On a jeho muži běželi středem mostu, přesto všichni dosáhli druhého břehu bez zranění. Američané rychle obsadili oba konce tunelu pod Erpeler Ley a Němci uvnitř se vzdali. Navzdory německému protiútoku se americké předmostí přes Rýn udrželo, a to po následujících deset dnů.

25 tisíc amerických vojáků spolu s tanky, nákladními auty a dělostřelectvem Ludendorffův most překročilo. Navzdory německým útokům, na nichž se podílely také proudové bombardovací Me 262, se jej nepříteli nepodařilo zničit, ale 17. března se zřítil v důsledku utrpěných škod a námahy způsobené masivním používáním v předchozích dvou týdnech. Při zřícení zahynulo 28 ženistů americké armády.

Zdroj: warhistoryonline