Bývalá čsla byla artmádou lidovou se všeobecnou brannou povinností.Dvouletá základní služba byla pro některé odbornosti málo, pro některé moc. Poplachová doba - tedy 30 minut provýjezd a 20 minut pro skupiny řídící činnost by byla pro dnešní armádu nepředstavitelná.Pro některé vojáky z povolání to znamenalo, že se v podstatě nemohli hnout z domova a to podle délky služby i v součtu po několik let. Služba byla v podstatě nedoceněna a o vysokých financích ,může řečnit jen ten, kdo s realitou nepřišel do styku.V podstatě to znamenalo 15% nad úroveň lehkého strojírenství.Tyto šílené poplachové normy byly pokusem o snížení rizika likvidace armády za situace, kdy každá křižovatka, most, komunikace mohla být zničena v prvním období konfliktu. Jetě jednou opakuji,pro lidi v ní a u prvosledových útvarů zejména, byla služba nepředstavitelně obtížná a to jak pro vojáky, tak i rodiny.Záklaďák měl přece jen naději, že je to na dva roky i s přípravou.Když to shrneme- umíte si představit, že do 30 minut se vyhrne do postů 200 000 armáda, připravená na všechno v dnešní době? Umíte si představit mobilizaci dnes? Dnes, kdy si myslím, že nikdo za nic neodpovídá a podniky zvysoka kašlou na povinnost mít připravená vozidla, autobusy a pod. Neumím si to představit.

Nechci se zastávat Burdena, ale musím. Jeho hodnocení Bruselu sice plně odmítám, nicméně jeho hodnoceni ČSLA mi přijde adekvátní. Mohu to hodnotit z pozice profesionálního vojáka, kterým jsem se stal v roce 1993, když jsem dále ve službě setrval cca. 10 let u paragánů. Od počátků mojí služby jsem se potýkal s nekompetentností důstojníků (co potvrzuje i Burdenův názor - pokud byl důstojník k něčemu, zpravidla to byl Čech). Bývalé východní vojenské okruhy byly druhosledové (Slovensko). Některé i v Česku (kde sloužil Burden). To co popisuje mi zněje celkem familiárně. Můžu s ním plně souhlasit i v tom, že základem každé armády jsou veteráni se zkušenostmi. A napíšu ještě jednu věc, všichni, co tady obhajujete ČSLA (ČSĽA), jste sloužili zrůdnému komunistickému režimu a (jak rádi říkají ti, které obdivujete) в конце концов jste přispívali k jeho legitimizaci.

Pro StandaJ a ostatní.
Ne, nevím, co obnáší obsluha tanku ani stavba mostu. Pravdou je, že jako absolvent přírodovědy jsem skončil jako absolvent u motostřelců nebo-li bigošů, což byla spodina armády - vojáci většinou ti, kdož dnes již nejsou nazýváni cikány a důstojníci snad většinou za trest. Útvar na Šumavě, který zmiňuji, byl Český Krumlov a zabýval se školením řidičů OT64, "Měsíc u armády" kterým končil výcvik na univerzitě byl v Mariánských Lázních.. Plukovním písařem jsem nebyl, dostal jsem příděl našich spoluobčanů, většinou nikoli se zcela čistým trestním rejstříkem. Ti, kdož byli v Janovicích nebo jiných prvosledových útvarech asi nastříleli z SA58 víc. Také věřím, že u specializovaných útvarů, letců, rakeťáků a ženistů to vypadalo možná trochu lépe. Nicméně to, co jsem napsal byla armáda tak, jak jsem ji zažil. A pořád si myslím, že byla nebojeschopná. A to především proto, že vojáci ani důstojníci, o absolventech už vůbec nemluvě, neměli žádnou motivaci. K armádám "nepřátel" za železnou oponou jsme rozhodně necítili žádnou animozitu a to přes veškerou (dost primitivní) propagandu. Kterou zjevně nežrali ani ti lampasáci. Takže jestli se někdo cítí uražen, tak sorry, ať napíše svůj názor. Já ho mám jaký mám a nestydím se za něj.

Nevím kde kdo vzal ten počet stávajících tanků, pokud je mi známo je jich v současné době jen 32 a ani ty nejsou všechny bojeschopné

Pro značku Burden a některé ostatní.Váš obsáhlý komentář o ničem je pouze špinící a tendenční.Vy ani se svým formálním vzděláním jste nic nepochopil.A je ve vašem případě vidět,že jeden necelý rok povinné vojenské služby byl málo.Paušalizujete něco,bez širších znalostí.Urážíte tisíce jiných lidí.Vy hlupáku,opravdu si myslíte,že vycvičit ty generace výrazně mladých a většinově životem nezkušených lidí mohli idioti.Viděl jste někdy tank a jeho obsluhu.Viděl jste někdy obsluhu dělostřeleckých a raketových systemů.Stavbu mostů,Řešení a praktikování,dnes se říká logistiky.Zásobování čímkoliv.Opravdu si myslíte,že mohl idiot odpovědný za to aby jste dostal každý den svou"dávku"jídla toto zvládnout a to od plánování a realizace nákupu,až po finální výdej.Ano.Jistě,v armádě té doby(a jistě nejen v té)byli různí lidé a je fakt,že i takoví, se kterými jste se i vy setkal.A mohu vás ujisti,že ani tenkrát tito nebyli ozdobou armády.

Kdo zažil ostrý poplach 31.5.1971 západního okruhu /jako radista na SRS jsem zachytil signal cca 1800 hod./ bojový ostrý poplach s výjezdem směr hranice s NĚMECKEM. To byly oči všech ,jak guliváry a té techniky okolo silnice/ve škarpě/ jen si vybrat

Pavel Nezval - Burden sice trochu přehání, ale není to tak docela nepravda. Bojová technika často byla v žalostném stavu, zvláště provozní vozidla. Úroveň důstojníků byla různá, od typických majorů Terazkých po velmi schopné. Byl jsem na cvičení armád Varšavské smlouvy Štít 79 a viděl jsme propastný rozdíl v úrovni velení a výcviku československé armády a Střední skupiny sovětských vojsk. Samozřejmě - oni byli daleko za námi. To, co předvedli při přechodu Dunaje, kdy potopili několik BVP a několi ani nedojelo k řece, protože se srazila v zaprašených, úzkých údolích vedoucích k řece - to byl debakl. Ma jsme všechno předvedli ukázkově, promyšleně, před útokem jsme spustili několik cistéren vody do údoli, proto na nás prach neobtěžoval, všechny stroje propluly Dunaj bez problémů... Byli jsme prapor janovického pluku.. - ano - z těch Janovic, které stavěli Černí baroni :-) Samozřejmě mohl bych citovat zde mnoho vojenských nesmyslů - zapomenutý regulovčík na Doupově v zimě při -25 st., potyčky se sovětskou armádou o místo ve výcvikové prostoru Boletoce, přednášky o škodlivosti civilních svetrů v zimě, natírání trávy na zeleno apod. Prostě na vojně nikdy nebylo jednoznačně.

Vidím, že se lže i zde. Smlouva KOS byla smlouvou mezi NATO a Waršavskou smlouvou. WS neexistuje a proto tato smlouva je pouze cárem papíru.Neoperujte proto s něčím co neexistuje. Kromě toho výzbroj AČR je jednoznačně orientována ne na obranu území (úkol Ústavy ČR, ale i článku II Washingtonské smlouvy), ale na plnění expedičřních úkolů a vylizování průšvihů a válečných dobrodružství USA a NATO.

Základní vojenskou službu jsem absolvoval a přežil.Jednak mi připadalo,že jsme tam jako služebnictvo pro důstojníky a výcvik byl pouze doplňková činnost (plnění nesmyslných rozkazů není výcvik,ano zažil jsem i něco podobného jako barvení trávy na zeleno).Jediný plus je opravdu to,že se staráte sám o sebe bez vlivu maminek a tatínků. To by potřeboval dnešní dorost jako sůl.
Největší chyba bylo nevyužití modernizace armády v rámci umoření zahraničního dluhu tehdejšího SSSR.
Další chyba je to,co se děje posledních 5 let a to je beztrestné obsazování Evropy bojovníky z Afriky a středního východu.
Nedělejme další chybu v tom,že je ministerstvo obrany obsazováno lidmi známých tváří bez jakéhokoli povědomí o fungování armády.
Možná bych prověřil za co byly vyhozeny naše peníze v minulosti.

Naši vojáci bojeschopní jistě jsou, naše armáda jistě ne. Poměr úředníků k bojeschopným jedincům je hrůzostrašný. Sám jsem z armády odešel, profesionalita vypadá jinak a pro ty kteří k armádě profesionálně přistupují je to ubíjející.

​Bojeschopná armáda je jedním ze základních atributů suverénního státu, a to bez ohledu na to, zda se jedná o stát demokratický či totalitní. V ČR panuje určitá nostalgie po vševojskovém typu armády, která zde byla tradicí již od první světové války. V posledních letech se u nás od tohoto typu ustupuje a nahrazuje jej profesionální armáda soustředěná především na mise do zahraničí. Což opět vzbuzuje nelibost u mnoha lidí, kteří jsou přesvědčeni, že úkolem armády je sedět doma a střežit zevnitř hranice státu proti vnějšímu nepříteli.
Pamatuji armádu konce 80tých let a nostalgií za ní rozhodně netrpím. Z nějakého důvodu mírová armáda (a to je univerzální pravidlo, nevztahuje se pouze na československou lidovou armádu) přitahuje do důstojnického sboru lidi, kteří jsou příliš hloupí, aby byli schopni se živit hlavou a příliš líní, než aby se živili rukama. Slavný je výrok, kdy vyšší důstojník přednášející vysokoškolákům dělostřelbu prohlásil „Soudruzi, sinus tohoto úhlu se pohybuje mezi 0.8 a 1.3“. Po výbuchu smíchu mezi studenty (kteří samozřejmě věděli, že z definice sinus uhlu nemůže být větší než jedna) se jeden ze studentů zeptal: “Soudruhu majore, sinus 1.3 – není to příliš mnoho?“ No a major bezostyšně odpověděl: „To nic není soudruzi, za velké vlastenecké války dosahoval sinus tohoto úhlu až čtyř!“ Samozřejmě, že toto může být urban legend, nicméně já na vlastní uši slyšel od podplukovníka Brabce na střelecké přípravě při přednášce o infrahledech větu: „Infrahledy druhé generace soudruzi pracují se zbytkovým světlem a zbytkové světlo je světlo slunce odražené od měsíce a od hvězd.“
Na útvarech nižší důstojníci byli ještě větší vzdělanci. Náš velitel roty nadporučík N vždy, když měl vyplnit nějaký formulář či napsat hlášení vykoukl ze své kanceláře, odchytil nejbližšího absolventa a řekl mu: „Špagi, ty máš vysokú školu a isto vieš čítať a písať, tak píš … „Dlouho jsme diskutovali, zda on je gramotný, pak jsem jej viděl psát dopis z cvičení manželce, šlo mu to jako absolventu první třídy ZŠ, velká písmena asi neznal všechna, ale nakonec něco sesmolil. A teď si představte, že na rozkazech takového troglodyta bude záviset váš život v boji.
S technikou na tom bojový útvar na Šumavě nebyl o mnoho lépe než s důstojnickým sborem. Tatra v bojové pohotovosti vůbec neměla motor, neb ten se přeložil do auta, které vozilo várnice, když ten zadřeli hoši líní vyměnit olej. Jednou pískli bojový poplach a tři obrněné transportéry měly vyjet z útvaru na předepsanou kótu. První vozidlo se nepodařilo nastartovat vůbec, druhé popojelo asi 20 metrů a definitivně zemřelo, aniž opustilo autopark. Se třetím se sice podařilo opustit autopark, ale umřelo ještě před opuštěním kasáren.
Co se týče výcviku tak během celé vojenské služby jsem se účastnil dvou ostrých střeleb, kde jsem vystřelil celkově tři náboje z pistole a devět nábojů ze Sa58 (tři jednotlivými výstřely do papírového terče a o rok později 6 nábojů ve třech krátkých dávkách na plechové postavy). Zato rozebírání a čištění asi stokrát.
Dovolím si tvrdit, že takováto armáda je sice drahá (hodně vojáků a materiálu) ale zcela nebojeschopná.
O kvalitách prvorepublikové armády bych si rovněž iluze moc nedělal. Velký dojem na mne udělal krátký záběr z 5 května 1945 na dolní části Václavského náměstí. Během povstání tady skupinu dobrovolníků – mladých kluků cvičil nějaký prvorepublikový mladý důstojník. A učil je pořadovou vpravo v bok za pochodu. Samozřejmě, že útvar se vždy rozsypal a kluci se smáli a zkoušeli to znovu a znovu. V podstatě v bojové situaci, kdy část města byla obsazená nacisty. Místo aby jim ukázal flintu, kudy se do toho cpou patrony, jak se krýt před tím kulometem na věži, jak zamířit, aby člověk něco trefil a kde je pojistka, aby si sám neustřelil hlavu, když zrovna nestřílí. Pro toho blba cvičeného v nějaké DDŠ (dvouletá důstojnická škola) byla vpravo v bok za pochodu ten nejdůležitější vojenský počin a za povstání to dobrovolníky učil. Naprosto rozumím Stalinovi, který po německé invazi dal většinu „zkušených“ důstojníků popravit a umožnil tak vyrůst přirozeným vůdčím talentům. Dnes se mu to vyčítá, ale pokud by to neudělal, tak podle mne tu válku projede.
Takže které armády jsou bojeschopné a proč?
Určitě je bojeschopná armáda Americká a Ruská. Jak k té bojeschopnosti dospěli?
Kdysi jsem četl knihu od Hubáčka „Pacifik v plamenech“. Tam byla jedna zajímavá informace. Američtí mariňáci se dostali do střetu s Japonskými veterány. V Japonsku byl výcvik vojáka strašným procesem, při kterém bylo víc obětí než poté při boji. Japonci měli rovněž za sebou bojové mise v Číně. Američané měli klasický vojenský „mírový“ výcvik někde ve Státech, kdy úmrtí kadeta při výcviku znamenalo pro nejvyššího velitele týdny papírování. Výsledkem byl masakr amerických mariňáků. Stejná situace se opakovala při vylodění v Normandii, když Spojenečtí vojáci narazili na divize wehrmachtu stažené z východní fronty. U Rusů to bylo obdobné. Ruský vojín, který přišel na frontu měl tuším 40% statistickou šanci přežít první týden. Ovšem pokud se mu podařilo přežít tři měsíce, tak už byl zkušený fronťák a měl obrovskou šanci dožít se konce války. Opravdovou bojovou zkušenost nejde ničím nahradit, možná jenom částečně velmi brutálním výcvikem srovnatelným s tím bojovým nasazením. Speciální jednotky wehrmachtu byly údajně v plazení cvičeni tak, že první výcvik byl pod nataženým drátem, druhý pod ostnatým drátem a při třetím se dvacet centimetrů nad terénem střílelo z kulometu.
Američané mají jednu vlastnost – jsou ochotni se ze svých chyb poučit. Takže když se podíváte na historii po druhé světové válce, tak Americká armáda měla ve své podstatě vždy výcvikový prostor v oblastech, kde se někdo aktivně pokoušel toho vojáka zabít. Začalo to Koreou, pak Vietnam, Somálsko, Afghánistán, Irák, Sýrie. Americká armáda je bojeschopná prostě proto, že je plná veteránů z opravdových válek. I když věci se mění. Korea a Vietnam byly oblasti, kde byla americká armáda naplno. Pak ovšem veřejnost ve Spojených státech začala být hodně přecitlivělá na ty rakve pokryté vlajkou co přivážely Herkulesy (i když právě to byla cena za bojeschopnost) a těžiště riskantních akcí přešla na kontraktory z Blackwater. No, nebylo to o moc horší, ti kontraktoři jsou nakonec také Američané a jako žoldáci jsou těžcí profíci. Až na to, že vláda ani armáda neodpovídají za jejich životy ani za případná zvěrstva na civilních obyvatelích. Ovšem v posledních letech je na přecitlivělé Američany i toto moc drsné, a proto současné války bojují rukama někoho zcela jiného. V Sýrii ve válce proti ISIS to byli Kurdové. Zde se ovšem už původní myšlenka ztrácí a je slušná pravděpodobnost, že v dohledné době se z mariňáků stanou manekýni na přehlídkách a jejich bojeschopnost bude v (sprostá slova vynechám).
Rusové na to šli spíše tím mimořádně drsným výcvikem, i když zásobu velmi kompetentních bojových veteránů si pořídili v Afghánistánu. Suvorov to hezky popisuje ve své knížce o Specnaz. Most pře Sibiřskou řeku. Na mostě značky řídící cvičení a poslední značka ukazuje z mostu dolů. U značky důstojník. Najednou běží voják s kulometem, u značky vychrlí pár sprostých slov, přeskočí zábradlí a o deset metrů níže dopadne do vody. „Co když se utopí?“ ptá se šokovaný Suvorov. „Když se utopí tak nebyl Specnaz!“ odpoví klidný důstojník. Ano, absolvent takového výcviku, pokud jej přežije, je rovněž bojeschopný.
Jak je na tom dnešní Česká armáda? Je malinkatá (snad druhá nejmenší v EU). Je soustředěná na mise, takže generuje veterány, kteří jsou dle výše popsaného bojeschopní. Armáda jako taková dnes určitě není bojeschopná ve smyslu, že by od druhého dne mohla bránit ČR proti vnější invazi. Nicméně toto ani není jejím úkolem. Protože je malá je z rozpočtu ČR ufinancovatelná. Pokud by došlo k vnějšímu ohrožení, toto se nestane overnight. Určitě bude několik týdnů čas. A takováto armáda je dobrým základem a jádrem na funkční bojeschopnou armádu sestavitelnou po mobilizaci. Pokud se vezmou 4 veteráni a dá se k nim 30 mladých rekrutů, tak tito veteráni sestaví četu (velitel plus tři velitelé družstev) a v řádu několika týdnů je dokážou vycvičit, aby měli velkou šanci přežít onen kritický první týden fronty a také byli schopni splnit nějaké bojové úkoly. Veteráni bojů z Afghánistánu či Sýrie by nováčky určitě neučili vpravo v bok za pochodu. Takovýto útvar by se dal doplnit částečně vycvičenými (byť v míru) aktivními zálohami, u kterých důležitější, než výcvik je motivace – oni chtějí bojovat za vlast na rozdíl od většiny nucených odvedenců.
Ano, já se domnívám, že tak, jak je koncipována Česká armáda je to v zásadě dobře. To neznamená, že souhlasím s tím, aby v rámci armády byly tři Gripeny. Ale to je vedlejší. Protože kromě univerzálního charakteru naše armáda je i součástí stroje NATO a zde doplňuje některá profesionální „kolečka“ v soustrojí, jako jsou třeba pověstní chemici.
Tato armáda má jedno slabé místo, které ovšem mají všechny armády na světě. Je budována hierarchicko-pyramidální strukturou velení. Takováto struktura je vysoce zranitelná zničením nebo zradou nejvyššího velení. Zrovna Češi by si toto měli uvědomovat dobře, protože na tuto skutečnost doplatili během dvacátého století dvakrát. Poprvé v roce 1938, kdy československá armáda byla politickým rozhodnutím nucena vydat opevnění bez boje. Podruhé se tak stalo v roce 1968, kdy aktivní členové velení armády a komunistické strany udrželi armádu tak, že se nebránila. Obdobnou zradu nelze vyloučit ani v budoucnu. Kdo zaručí, že Brusel nerozhodne o přesunu milionu imigrantů ze Západní Evropy a politické vedení a vedení armády nevystoupí před kamery televize a neřeknou „My jsme sice proti, ale byli jsme demokraticky přehlasováni a zakazujeme armádě se tomuto procesu bránit.“ Takovýto čin by armádu včetně dobrovolných záloh zcela paralyzoval zcela bez ohledu na její opravdovou bojeschopnost na bojišti právě kvůli posloupnosti velení. Proto je tento systém nutno doplnit domobranou, která bude založena na síti lokálních buněk se zbraněmi přímo u domobranců. Ti by samozřejmě bránili své město či vesnici, svou rodinu a své sousedy bez ohledu na žvásty politiků a generálů. Jenomže právě proto se proti domobraně brojí všemi prostředky, protože politici a generálové nesnesou na území svého státu žádnou bojovou sílu, kterou by neměli plně pod kontrolou.

A co  problematika zaloh ? Take u nas naprosto nedostatecne resena. Ve Francii maji az 3 stupne zaloh : 1. na stejne urovni vycviku a naroku jako profesionalni vojak - obdoba nasich AZ. 2. vojakuje se mene, fyzicke naroky mensi, vhodne pro strazni sluzbu a teritorialni obranu - asi podobne je Narodni garda v USA, kde vidime i nadsene strejdy s pupkem a brylate :) 3. nevojakuji vubec, ale je to dejme tomu sedlak co ma vykonny traktor a v pripade potreby se dava i se svym strojem k dispozici. Je treba si uvedomit ze pri tvrdosijnem zachovani jednostupnovych AZ u nas, nikdy nedosahneme vysokych poctu - byt s nizsi bojovou hodnotou. A ty vysoke pocty budeme sakra potrebovat, az bude konflikt nizke intenzity, asymetricky, dlouhodoby, neco jako izraelske pomery. A k tomu vyvoj smeruje. V zapadni Evrope ke guerilove valce, u nas (doufejme) k obcasnym udalostem, ale nutne vysoke bdelosti. Umite si predstavit jen 100 chytrych nepratel, kteri nebudou primitivne pichat nozi nebo narazet autem na namesti - ale treba po skupinkach polezou do rozvoden a zalozi pozary, vylezou na sloupy VN a budou z praku strilet kulicky do izolatoru, projdou se v zacpe na D1 kolem aut a budou podrezavat v nich lidi, vejdou s ukradenou cisternou do Zelivky... Plosne nasazeni desitek tisic domobrancu bude nutne a vyssi stupne (AZ, vojaci, policiste) mohou delat velitele. Probuh nepripravujte se pani lampasaci zas na minulou valku, jak je vasim zvykem... A mimochodem, ten II. stupen by mohl byt i velmi levny, mohli by zajemci mit vlastni vyzbroj a vystroj, s nejakymi predepsanymi zakladnimi standardy.