„Velký Ivan“ světu ukázal vlastně dodnes nepředstavitelnou 50 megatunovou sílu nukleární zbraně. Síla atomových bomb svržených na Hirošimu a Nagasaki by se musela vynásobit 1570krát, aby se této hodnotě přiblížily. Síla „Car bomby“ se rovnala veškeré palebné síle vynaložené během druhé světové války, vynásobené desetkrát.

Foto: Test bomby „Castle Bravo“ (na fotografii) překonávala Car bomba svoji silou více než třikrát | Federal government of the United States / Public domain

Představte si, že všechna tato ničivá síla je obsažena v jedné bombě, v jediném výbuchu. Červenec 1961: Nikita Chruščov, první tajemník Komunistické strany Sovětského svazu a tehdejší vůdce SSSR, se rozhodl, že končí s nevyřčeným zmrazením jaderných zkoušek, které jeho země, stejně jako USA a Velká Británie, dodržovala od roku 1958. Chtěl předvést vojenskou sílu SSSR a 22. sjezd komunistické strany v říjnu 1961 byl pro to ideálním místem. Chruščov chtěl při „velkolepém testu“ odpálit největší umělou výbušninu všech dob, na kterou se upíraly zraky celého světa. Byl tu však jeden velký problém – země nevlastnila dostatečně velkou bombu, která by „vkusu“ vůdce SSSR vyhovovala.

Psali jsme:Djakonova minometná lopatka

Do té doby byla největší vodíkovou bombou, kterou kdy Sověti odpálili, třímegatunová RDS-37, která byla zároveň první vodíkovou bombou, kterou sestrojili. Chruščov však chtěl něco většího, něco, co by překonalo americkou 15megatunovou bombu Castle Bravo. A chtěl, aby taková zbraň byla připravena včas před zmíněným sjezdem.
Pro vývoj projektu byl vytvořen čtyřčlenný tým ve složení Viktor Adamskij, Jurij Babajev, Jurij Smirnov a Jurij Trutnev. Plodem jejich práce – který museli navrhnout a sestrojit během pouhých 15 týdnů – byl „Velký Ivan“, třístupňové termonukleární zařízení o délce 8 metrů. Oficiálně byla označena jako vodíková bomba AN602. Kvůli časové tísni byla vyrobena pouze jediná bomba, a to s velkými obtížemi.

Velký Ivan vážil 27 tun a byl stejně těžký jako Tu-95, který ho nesl. Navíc byla tak obrovská, že členové posádky museli odstranit dveře pumovnice letadla, které ji neslo, jen aby se tam vešla. A 30. října 1961, přesně v 11:32, přesně podle Chruščovova požadavku, byl Velký Ivan shozen z letadla Andreje Durnovceva ve výšce 10,5 kilometru a stabilně se na padácích snesl na zkušební střelnici v zátoce Mitjušika v Nové zemi. Největší bomba na světě explodovala ve výšce 4 kilometry a poskytla letadlu pouhých 188 sekund na únik.

Ohnivá koule způsobená výbuchem Velkého Ivana měla poloměr téměř 8 kilometrů a její hřibovitý oblak dosahoval výšky 64 kilometrů. Světlo vycházející z reakce bylo vidět ze vzdálenosti více než 1000 kilometrů, zatímco síla výbuchu bomby zaznamenala hodnotu 5,0 na Richterově stupnici. Kromě toho bylo možné detekovat vzniklou tlakovou vlnu z výbuchu bomby i poté, co dvakrát obletěla Zemi, vytvořila tlak vzduchu, který přesáhl 300 PSI, a dokonce popraskala okna ve Finsku a Norsku, zemích, které byly od místa testování vzdáleny 900 kilometrů. Mezitím byly prázdné budovy v opuštěném městě Severny, které bylo vzdáleno pětapadesát kilometrů od místa, kde byl Velký Ivan shozen, srovnány se zemí. Pozdější prohlídky odhalily, že nulový bod měl údajně strukturu ledového kluziště.

„Mraky pod letadlem a v dálce byly osvětleny silným zábleskem. Moře světla se rozprostřelo pod poklopem a i mraky začaly zářit a zprůhledněly. V tu chvíli se náš letoun vynořil mezi dvěma vrstvami mraků a dole v mezeře se vynořila obrovská jasně oranžová koule. Koule byla mohutná a arogantní jako Jupiter. Pomalu a tiše se plížila nahoru. Poté, co prorazila silnou vrstvu mraků, stále rostla. Zdálo se, že do sebe vcucne celou Zemi. Ta podívaná byla fantastická, neskutečná, nadpřirozená.“ A co víc, tohle všechno byla jen polovina toho, co Velký Ivan skutečně dokázal.

Psali jsme:Příběh opravdové pevnosti – Boeingu B-17 „All American“

Za prvé, byl skutečně postaven tak, aby dokázal dopravit ohromující až 100 megatunový náklad. Kromě toho měl Car bomba na svém druhém a třetím stupni využívat rychle se štěpící uran. To by způsobilo větší reakci i větší následné uvolnění energie. Pak ale nejvyšší vedení SSSR nařídilo, aby byl uran nahrazen olovem, aby se zabránilo tomu, že se jaderný spad dostane do obydlených oblastí SSSR a případně je zasáhne. Olovo snížilo výtěžnost Velkého Ivana na polovinu a také eliminovalo 97 % vzniklého spadu. Díky tomu byl Velký Ivan možná největším a nejničivějším výbušným zařízením vyrobeným člověkem, ale má také jedno další prvenství: byl „nejčistší“ mezi všemi ostatními testovanými jadernými zbraněmi. Tento rekord byl naštěstí relevantní pouze dva roky, protože po uplynutí této doby byla podepsána a uvedena v platnost Smlouva o částečném zákazu jaderných zkoušek, která ukončila pozemní zkoušky jaderných zbraní.

Zdroj: warhistoryonline.com