Přinášíme poslední díl z letošní Cesty poděkování, úcty a pokory, již osmé v řadě. Rok co rok vyráží partička nadšenců z Military muzea generála Sergěje Jana Ingra z Vlkoše u Kyjova navštívit všechny dostupné hroby našich padlých novodobých válečných veteránů AČR a uctít jejich památku. Takových míst posledního odpočinku je 28, cesta trvá 7 dnů a vede křížem krážem celou naší krásnou vlastí. Každá z cest je zakončená předáním Vzpomínkové lavičky válečných veteránů na nějaké památné místo. Letos slavíme 130. výročí narození generála Sergěje jana Ingra, ministra národní obrany exilové vlády. Toto výročí oslavuje Military muzeum generála S. J. Ingra po celý rok různými aktivitami, letošní poutní cesta nemůže vrcholit jinak, než předáním Lavičky válečných veteránů na Ministerstvu obrany České republiky.

Sobota 9. 11. 2024

Den pro přípravu Vzpomínkové lavičky válečných veteránů a návštěvu fotbalového utkání pro válečné veterány v Táboře.

Neděle 10. 11. 2024

Cesta poděkování, úcty a pokory 2024 pokračuje v neděli 10. 11. 2024 v naší stověžaté matičce Praze: Míša Tichá, Milan Štěrba, Jaromír Nasavrcký, Jiří Regi Schams.

Psali jsme:Britské ozbrojené síly posílí čtrnáct nových vrtulníků Chinook

Štábní praporčice in memoriam Bc. Michaela Tichá – hřbitov v Praze Hlubočepech

Co se stalo? Michaela se narodila v Šumperku, vystudovala Gymnázium Oty Pavla v Praze a Vysokou školu báňskou - Technickou univerzitu Ostrava, obor Technická bezpečnost osob a majetku. V dubnu 2017 nastoupila přípravnou službu ve Vyškově a po jejím absolvování byla přeložena k 24. základně dopravního letectva v Praze-Kbelích, kde byla služebně zařazena na funkci mladší pracovník štábu 242. transportní a speciální letky 24. křídla dopravního letectva. V srpnu 2020 odjela jako mladší specialista 17. letecké jednotky CASA Úkolového uskupení AČR MFO SINAJ do Egypta na svou první a zároveň poslední zahraniční operaci. Podlehla zraněním, která utrpěla při havárii vrtulníku Black Hawk nedaleko základny Šarm aš-Šajch a stala se tak první českou vojákyní, která zahynula při plnění služebních úkolů v zahraniční operaci. Stalo se to 12. listopadu 2020. Poslední rozloučení s Michaelou Tichou se uskutečnilo s vojenskými poctami 20. listopadu 2020 v Praze. Posmrtně byla dnem 13. listopadu 2020 povýšena do hodnosti štábní praporčice a vyznamenána Křížem obrany státu. Prezident republiky ji dne 28. října 2021 vyznamenal Medailí Za hrdinství in memoriam. 

Foto: Hrob štábní praporčice in memoriam Bc. Michaely Tiché | Petr Něnička

Poručík in memoriam Milan Štěrba – hřbitov v Praze Motole

Co se stalo? Milan „Bosna“ Štěrba zemřel na následky zranění utrpěných po útoku sebevražedného atentátníka v Afghánistánu v roce 2008. Dne 17. března jeho útvar zabezpečoval v okrese Gerešk v provincii Hilmand dánský tým CIMIC (Civil-Military Cooperation - jednotka civilně vojenské spolupráce). V 9:30 se stali terčem sebevražedného atentátníka. Milan Štěrba byl smrtelně zraněn, stejně tak zahynuli čtyři dánští vojáci a tři civilisté. Českého kolegu Jiřího Schamse těžce poranila střepina na týlu a další český voják byl raněn lehce. 

Foto: Hrob poručíka in memoriam Milan Štěrba | Petr Něnička

Psali jsme:Firmy skupiny CSG a Tatra Trucks budou vystavovat na veletrhu World Defense Show 2024

Podplukovník in memoriam Ing. Jaromír Nasavrcký – Olšanské hřbitovy v Praze

Co se stalo? Jaromír Nasavrcký zahynul při leteckém neštěstí ve Stipanjiči v Bosně a Hercegovině. Helikoptéra mise SFOR tehdy mířila bez cestujících z letiště Gornji Vakuf do Splitu. Za špatného počasí letěla přes hory a musela se držet velmi nízko, těsně pod mraky. Kopírovala silnici, pokračovala do kopce a pod vrcholem kopce vrtulník Mi-17 havaroval. Kvůli špatné viditelnosti našli zřícený stroj až druhý den dopoledne. Na místě havárie stojí od roku 1999 památník, který tam nechala postavit česká armáda. Tragédii českého vrtulníku si u něj připomínají i místní obyvatelé. „Každý rok tady vzdáváme čest těmto obětem, protože si to zaslouží. (Vojáci) tu byli jako záruka a jistota míru,“ řekl v roce 2018 Luka Krstanovič, předseda městské rady v Tomislavgradu. Česká armáda byla v Bosně a Hercegovině aktivně zapojena do různých operací dvanáct let, od roku 1996 do roku 2008. Při tragédii v říjnu 1998 zahynuli tři čeští vojáci – Jaromír Nasavrcký, Rostislav Samec a Bohumil Vávrů.

Štábní praporčík in memoriam Jiří „Regi“ Schams – hřbitov v Praze Strašnicích

Co se stalo? Jirka byl před šestnácti lety těžce raněn při útoku sebevražedného atentátníka v městečku Gerešk v Afghánistánu spolu s Milanem Štěrbou, jehož hrob poutníci již dnes navštívili. Po sedmi letech, kdy statečně čelil následkům těžkých zranění, zemřel po krátké a těžké nemoci. Svým statečným letitým bojem s nepřízní osudu se stal symbolem válečných veteránů. Posmrtně byl povýšen do hodnosti štábního praporčíka in memoriam.

Foto: Hrob štábního praporčíka in memoriam Jiří „Regi“ Schams | Petr Něnička

Také letos, ostatně tak jako každý rok, čeká na výpravu sestra Jirky Schamse Petra s dcerkou a jeho maminka, vlastně tři generace Schamsových. Je velmi milé se pravidelně setkávat a popovídat si. Díky těmto setkáním je pieta vždycky ještě osobnější a významnější. Tímto srdečným setkáním u Jiřího hrobu byla završena letošní cesta po všech dostupných místech posledního odpočinku padlých v novodobých zahraničních misích. Na všech místech položila výprava věneček, malou státní vlajku, svíčku a u každého hrobu tiše zavzpomínala a projevila úctu. 

Foto: Rodina Schamsova | Petr Něnička 

Každý rok je nezbytné zastavit se v Národním památníku hrdinů heydrichiády v Resslově ulici. V kryptě je také uložen poutní věneček, v pietním tichu je mlčky vzpomenuto na naše hrdiny a jejich osudy. K bustě každého z nich je přiložena malá vlaječka a svíčka. Toto ikonické místo se stává toho dne poslední zastávkou.

Foto: Každý rok je nezbytné zastavit se v Národním památníku hrdinů heydrichiády v Resslově ulici. | Petr Něnička 

Pondělí 11. 11. 2024

Dnes je sváteční den – Den válečných veteránů. Výprava se každý rok týden před dnem válečných veteránů vydává navštívit dostupné hroby našich novodobých válečných veteránů, kteří zahynuli v zahraničních misích a uctít jejich památku. Každý rok tuto cestu zakončuje slavnostním předáním Vzpomínkové lavičky válečných veteránů, letos je to důvod v pravdě slavnostní. Slavíme totiž 130. výročí narození generála Sergěje jana Ingra, ministra národní obrany exilové vlády. Tomuto výročí věnuje Military muzeum generála S. J. Ingra po celý rok různé aktivity, letošní poutní cesta nemůže vrcholit jinak, než předáním Lavičky válečných veteránů na Ministerstvu obrany České republiky.

Foto: Letošní poutní cesta vyvrcholila předáním Lavičky válečných veteránů na Ministerstvu obrany České republiky | Ministerstvo obrany ČR

Generál Ingr byl zásadový, vzdělaný a schopný voják s mimořádnými organizačními a diplomatickými schopnostmi. Rozsáhlé zkušenosti získal na našich legionářských frontách za 1. světové války a za první republiky, zasáhl do bojů o Těšínsko i Slovensko, když se naše republika rodila. Ovládal srbštinu, ruštinu, angličtinu a němčinu.  Po obsazení naší republiky nacisty se nehodlal vzdát. Bylo třeba bojovat doma i v zahraničí a zajistit oduznání Mnichovské dohody v našich původních hranicích. Hned po obsazení se svými spolupracovníky založili Obranu národa - tajnou protinacistickou armádu. Ingr odešel bojovat do zahraničí, kde pro jeho schopnosti a zkušenosti si ho president Beneš vybral mezi své nejbližší spolupracovníky. Nakonec se obrovským úsilím všech spojenců podařilo nacismus porazit a vybojovat zpět samostatné Československo a to včetně pohraničí. Na tom, že se něco takového podařilo, má generál Ingr svůj podíl. A jakého vděku se mu dostalo? Jeho zásadovost se mu stala osudnou, když v roce 1948 napsal otevřený dopis, že nesouhlasí se způsobem, jakým se Komunistická strana dostala k neomezené moci, musel opět emigrovat. Kdyby tak neučinil, s největší pravděpodobností by přišel o život na popravišti. Odešel a zase začal formovat zahraniční odboj, tentokrát třetí. Bohužel zemřel v plné práci 1956 v Paříži. Do rodné vlasti se vrátil až po své smrti. V roce 2012 byly jeho ostatky uloženy, v obci Vlkoš, kde se přesně před 130 lety narodil. 

Ministerstvo obrany připravilo pro umístění lavičky důstojné vydlážděné místo a její slavnostní odhalení je pečlivě připraveno. Stuhu ve formě trikolory přestříhává ministryně obrany Jana Černochová, ředitel odboru pro válečné veterány plk. Robert Speychal a zakladatel Military muzea generála Sergěje Jana Ingra Petr Něnička. Všichni hosté i ostatní přítomní mají připnutý vlčí mák jako připomínku dnešního slavnostního dne – Dne válečných veteránů. „Děkuji manželům Něničkovým za skvělý nápad, jak uctít památku válečných veteránů, a za to, že se sami aktivně podílí na vzpomínkových aktech,“ vyzdvihla letitou práci Petra Něničky a jeho manželky Andrey ministryně obrany Jana Černochová. Podle ní má lavička dát vojákům, zaměstnancům a dalším návštěvníkům ministerstva příležitost zastavit se a vzpomenout na ty, kdo položili svůj život za naši svobodu.

Další důležitou událostí, které se výprava účastní, je přesně v 11 hodin v Praze na Vítkově slavnostní nástup za účasti zástupců resortu obrany, armády, politiků i veřejnosti. 

Oficiální program výpravy končí již tradičně na Míráků – Náměstí Míru na Praze 2, kde se koná už tradičně Den válečných veteránů. Je to skvělá akce a výprava tam tráví celé odpoledne, proto je dobrou příležitostí se setkat s přáteli, včetně těch, facebookových. Program na pódiu je vždycky velice přirozený a je sympatické, že v něm často vystupují děti a mládež. Samozřejmě nechybí ani Mgr. Jana Černochová, bývalá dlouholetá starostka Prahy 2, nyní ministryně obrany ČR. Tato akce je dlouhá léta hlavně její zásluhou. Nechybí prapory a státní vlajka. Na velké obrazovce jsou promítány dokumenty. V prostorách náměstí se prezentuje vojenská technika AČR, výzbroj a výstroj i Aktivní zálohy. Už tradičně je na trávníku pietní místo, kde každý může zatlouci dřevěný křížek s osobním vzkazem. Právem budí tato akce velký zájem u veřejnosti, téměř všichni dávají najevo zájem o válečné veterány vlčím mákem v klopě. Sice je typické listopadové počasí, ale výprava setrvává na Náměstí Míru až do tmy, než nestane ten správný čas k odjezdu domů. Jak by řekl klasik: „Bylo to krásné a bylo toho dost.“ Poutníky čekalo posledních 400 km domů. 

Dvakrát jela výprava poutní cestu jen ve třech, bez navigátora a fotografa Pavla Křižky, který bohužel před dvěma lety odešel na věčnost. Letos museli celou cestu zvládnout ve dvou Andrea a Petr Něničkovi. Řidiči, Petru Suchánkovi, znemožnila letošní poutní cestu jedna velmi šťastná událost – narození malého synka. Do života jen to nejlepší!
Celkově letos výprava ujela 2182,4 km. Čistého času jsme strávili v autě 40 hodin a 19 minut. 

Epilog:

Ujedete přes 2000 kilometrů po hrobech mladých lidí, jejichž život skončil předčasně ve službě pro druhé a nakonec po celé té dlouhé pouti cítíte hlubokou naději i radost. Jak to? Naděje je malý plachý ptáček, kterému zlámete křídla, když ho budete chytat násilím do sítě z povrchnosti a prázdných póz. Ale snadno ho nalákáte do krmítka poctivým a smysluplným dílem, hloubkou vztahů s druhými, kultivováním své duše bezelstností a láskou k druhým. Ochočený ptáček naděje se k vám bude vracet, možná i zůstane napořád. A nakonec naděje dokáže přetvářet svět, při každé Cestě poděkování, úcty a pokory to díky vám zažíváme na vlastní kůži. 

Děkujeme za to vám všem!