Francouzem se legionář stává nikoliv krví přijatou, ale krví obětovanou. Slavné heslo legionářů dostatečně charakterizuje poslání a smysl tohoto slavného, mnohdy legendami obestřeného vojenského útvaru.

Jeho vznik sahá až k poslednímu francouzskému králi Ludvíkovi Filipovi, který se v roce snažil vytvořením „speciální jednotky vojenských dobrovolníků" snažil obejít striktní zákon z roku 1830, který po červnové revoluci, zakazoval přijímat cizince do francouzské armády.

Foto: Příslušníci Francouzské cizinecké legie

Psali jsme:Irák koupí francouzské letouny Rafale

„Legio Patria Nostra" (Legie je naše vlast) - oficiální motto cizinecké legie

Původním hlavním cílem bylo chránit francouzské koloniální panství v Africe, primárním zase šikovně, s vidinou žoldu, odstranit rušivé prvky ze společnosti a využít je v boji proti nepřátelům Francie. V řadách vznikající legie tak byli vrazi, uprchlí vězni, žebráci, obyčejní zločinci, ale také nežádoucí přistěhovalci a odpůrci režimu. Legionářem se mohl stát kdokoli ve věku 17-40 let.

Ti všichni pak byli koncem roku 1931 z výcvikového tábora v severovýchodní Francii, posláni do Alžírska, s cílem rychle doplnit a posílit tzv. "Armée d'Afrique", které se pak, až do roku 1962 stalo „legionářskou domovinou". Zpočátku se její členové nesměli, s výjimkou národního ohrožení, účastnit bojů na území Francie, ale již v roce 1870 ale byli kvůli nedostatku profesionálních vojáků nasazeni v prusko-francouzské válce. Ale nepředbíhejme.

První legionáři to v Alžírsku neměli snadné. Byli špatně vycvičeni i vystrojeni, měli velice nízký či dokonce žádný žold a byli posíláni na ty nejhorší úkoly. Morálka upadala a z tohoto důvodu byla vynucována přísným drilem, stejně jako mnohdy krutými tresty za jakýkoliv, i drobný přestupek. Nebylo výjimkou, že mnozí potrestaní, svůj trest (například bičování) nepřežili.

Psali jsme:Neuvěřitelný příběh odhodlanosti 9 příslušníků SAS proti 300 komunistickým partyzánům

Budíček je nařízen v 4:30 brzo ráno, večerka ve 20:00 večer. Čas mezi tím má být vyplněn pouze tvrdým výcvikem a nutnými stravovacími úkony. Na druhou stranu je vojákům přislíben opravdu velmi slušný a pravidelný žold. Navíc, pokud takový voják vydržel v legii déle než 3 roky měl nárok na statut francouzského občana. Toto bylo silnou motivací zejména pro alžírské Araby a černochy ze Senegalu.

Prvním oficiálně potvrzeným Čechem (nebo tehdy spíše Rakušanem) ve francouzské cizinecké legii byl Hans Fiala z Polné u Jihlavy. Ten se vyznamenává v roce 1866 v Mexiku, kde je nasazen v bojích za dosazení Maxmiliána Habsburského na mexický trůn.

Video: Příslušníci Francouzské cizinecké legie v akci / YouTube
 

„Marche ou crève" (Pochoduj nebo chcípni) – neoficiální heslo legionářů

V druhé polovině 19. století už působila legie takřka na celém světě, všude tam kde měla Francie své koloniální zájmy. Zasáhla do bojů například na Krymu (1854-1856), v Itálii (1859) nebo dokonce v Mexiku (1863 - 1867) a v mnoha dalších konfliktech v různých částech světa. Legionáři bojovali v obou světových válkách a to převážně v severní Africe. Během druhé světové války, po obsazení Francie Němci, byli samozřejmě všichni legionáři Němci tvrdě pronásledováni, což stojí v přímém paradoxu s faktem, že po ní spousta vojáků Wehrmachtu a SS pak právě v legiích hledali úkryt. Stejně jako mnozí běženci a uprchlíci z rodícího se východního socialistického bloku. Legie byla v tomto ohledu silně apolitická. Zde místo ideálů rozhodovali pouze pot a krev.

Cizinecká legie je rovněž spjata V letech 1946–1954 se legie účastnila tažení v Indočíně (1946 – 1954) kde byla poražena jednotkami Viet Minhu v obrovské bitvě u Dien Bien Phu.

Zanedlouho poté byla legie opět povolána do další válečné činnosti, tentokrát znovu do Alžírska, ze kterého bylo roku 1962 definitivně stažena. A právě zde zažila legie své krizové období. V roce 1961 byl rozpuštěn jeden její útvar (1. zahraniční regiment parašutistů) poté, co se postavil na stranu vzbouřených francouzských důstojníků v Alžírsku, proti záměru francouzského prezidenta Charlese de Gaulla přiznat Alžírsku nezávislost.

„Honneur et Fidélité" (Čest a věrnost)

Novodobá legie již dávno není útvarem s jistým nádechem dobrodružství, či tajemna, ale moderní, elitní bojovou jednotkou, která se účastnila jak válek v Perském zálivu (1990 až 1991), tak i dalších misí mírových sil OSN, například v bývalé Jugoslávii, Kambodži či Somálsku.

Dnes se legionářem může stát muž ve věku 17 až 40 let. U nezletilých je vyžadováno svolení rodičů ověřené francouzským státem - pro cizince tedy ambasádou Francie.

Foto: Příslušníci Francouzské cizinecké legie hlídkují v Paříži (2016)

Uchazeči podstupují motivační pohovor, zdravotní prohlídku a psychologické a sportovní testy. Mezitím je přes Interpol prověřována jejich minulost a přijati jsou jen ti s čistým trestním rejstříkem. Dříve se totiž v legii skrývali i lidé stíhaní soudem či odsouzení, protože se zapisovali pod pseudonymem. I dnes si mohou adepti požádat o krycí jméno, ale předkládají doklad totožnosti. Po výběru následuje čtyřměsíční výcvik a přidělení k jednomu z 11 útvarů.

Výcvik je samozřejmě náročný, to si sebou legie nese z minula. Cokoli řekne velitel výcviku, je zákon. A stejně jako dříve jsou jeho součástí i fyzické tresty.

Video: Promoklip Francouzské cizinecké legie / YouTube

Kritériím náročného výběru však vyhoví jen zhruba deset procent zájemců a asi čtyři procenta doslouží do konce prvního kontraktu, který se uzavírá na pět let. Po něm je možno podepsat smlouvu na šest měsíců, tři roky či pět let. Cizinecká legie tak již dávno není možným útočištěm pro bandu psanců a její současná prestiž o tom vypovídá. A minulost? Ta je vždycky nějaká. Zde zůstal jen dril a tuhá kázeň.