Konstruktéři zbraní se odnepaměti zaobírali myšlenkou zvýšit palebnou sílu pěchoty. Sen o vyzbrojení každého pěšáka jeho vlastním “dělostřelcem” se uskutečnil na konci roku 1939, kdy konstruktér M. G. Djakonov vytvořil originální typ minometu ráže 37 mm. Ten totiž sloužil též jako polní lopatka a hlaveň byla ukryta v rukojeti.

Zajímavostí též je, že samotná lopata byla vyrobena z pancéřové oceli a měla odolat i zásahu projektilem ráže 7,62 mm, dala se dobře použít k ochraně a při střelbě sloužila minometu jako základní deska. Hmotnost minometu v palebném postavení byla 2,4 kg, délka hlavně 400 mm, počáteční rychlost letu miny 65–70 m/s, maximální dostřel 250 a minimální 60 metrů. Hmotnost miny ráže 37 mm byla 0,5 kg a bojová rychlost střelby až 30 ran za minutu. Minomet neměl žádné zaměřovací zařízení. Je zřejmé, že byly určeny k hromadné palbě. Původní tříštivá mina však vykazovala nízkou účinnost v boji a výroba minometu byla na konci roku 1941 ukončena.

Foto: M. G. Djakonov vytvořil originální typ minometu ráže 37 mm. Ten totiž sloužil též jako polní lopatka a hlaveň byla ukryta v rukojeti. | Wikimedia Commons/ Public domain

Psali jsme:Americká armáda nakoupila nové přilby pro výsadkáře. A co Armáda České republiky.

Pro zajímavost ještě uvedu, že Djakonov sloužil během první světové války u 37. Jekatěrinburského pluku jako štábní kapitán. V březnu 1916 představil puškový granátomet vlastní konstrukce. Ten byl odpalován z úsťového nástavce standardní pušky Mosin vzor 1891. Úsťový nástavec Djakonovovy konstrukce se nasazoval na konec hlavně pušky a sestával ze silnostěnné ocelové trubky ráže 41 mm, k ústí se mírně rozšiřující se třemi vnitřními drážkami. Na samém konci prosince 1916 byly provedeny vojskové zkoušky. Byly velmi úspěšné protože generál Brusilov vzápětí požádal o dodávku 600 000 kusů Djakonovových puškových granátů. V druhé polovině 20. let Djakonov modernizoval úsťový nástavec použitím bajonetového zámku k mušce (podobně jako u standardního bodáku).

Zdroj: Kabinet kuriozit, britannica