Po 2. světové válce připadla Eritrea, Etiopii, proti jejíž nadvládě vedlo několik eritrejských ozbrojených skupin válku, a to již od roku 1958. Ta byla úspěšně završena 24. května 1993, kdy Eritrea získala v referendu nezávislost. Po svém vzniku pak vedla konflikt se všemi svými sousedy – konkrétně se Súdánem v roce 1994, Jemenem (se kterým sdílí pouze námořní hranici) v roce 1995 a Džibutskem v letech 1996 a 2008. Eritrea se dále zapojila do obou konžských válek, které navazovaly na genocidu ve Rwandě z roku 1994, případně podporovala rebely v oblastech svého zájmu, a to včetně islamistických milic v Somálsku z důvodu jejich útoků na etiopské síly v regionu. V letech 1998–2001 proběhla etiopsko-eritrejská válka, která si vyžádala 100 000 mrtvých a oba státy hospodářsky značně vyčerpala. Eritrea je tak jednou z nejchudších zemí světa, panuje zde diktátorský režim vedený Lidovou stranou za demokracii a spravedlnost, v jejímž čele stojí prezident Isaias Afwerki.

Foto: Mladý eritrejský voják | Shutterstock

Silnou pozici má v zemi armáda. Většinu podniků a firem vlastní armáda, špičky vlády nebo podnikatelé s nimi spojení. Ve srovnání s vyspělým světem je zde nemodernizované zemědělství závislé na dešťových srážkách, průmysl upadá a jediný ziskovější sektor představují banky. Vzhledem k několika nedávným vojenským srážkám převládá silná militarizace společnosti, v armádě a v národní službě pracuje na 600 000 nedobrovolných rekrutů. Platí zde všeobecná branná povinnost a i pro ženy. Základní vojenská služba oficiálně trvá 18 měsíců, z čehož jen třetina zahrnuje výcvik a zbytek zahrnuje službu ve státních podnicích nebo zemědělství. Tato „otrocká práce“ je pak často výrazně prodlužována a prý může trvat i více než 10 let. Sociální služby ani demokratické instituce v Eritreji nefungují, neexistuje faktické oddělení jednotlivých složek státní moci. Silně upadá školství, rovněž militarizované. Polovina obyvatelstva žije pod hranicí chudoby. V roce 2001 se proti režimu konaly velké protesty, vládní složky však proti nim tvrdě zasáhly. V březnu 2021 přinesly mezinárodní organizace informaci o masakrech civilistů, kterých se v Tigraji měli dopouštět eritrejští vojáci. Ti se v sousedním regionu Etiopie měli nacházet již o rok dříve a později se oficiálně z Tigraje stáhli.

Psali jsme:Cairo - první pes sloužící u elitních jednotek US Navy SEALs

Vláda tradičně vydávala na armádu významnou část státního rozpočtu. Výdaje ve válečných letech přesahovaly 40% HDP a i dnes se pohybují kolem 6%. Oficiálně se dnešní eritrejská armáda skládá z pozemního vojska, které čítá 45 000 vojáků. Za válečného stavu pak armáda může zmobilizovat dalších 200 000 vojáků. Je otázkou, nakolik je tento údaj relevantní, resp., nakolik se na něm podepsala uprchlická krize. Dalšími složkami je vojenské letectvo čítající 350 vojáků a námořnictvo čítající 1400 vojáků. Oporou pozemního vojska je především početné tankové vojsko, opírající se především o tanky T-55 a T-62, kterých by Eritrea měla mít 270, jejich nasaditelné počty jsou velkou otázkou. Základem jsou tanky T-55, které získali jako kořist na etiopské armádě, tak rozsáhlými nákupy v Bělorusku a především Bulharsku. Koncem roku 2022 se pochlubili ex-československými tanky T-55AM2B „Kladivo“. Obecně jsou zde všechny tyto stroje vysoce hodnoceny; vyzdvihována je jejich jednoduchost, spolehlivost a nenáročnost. Část tanků T-55 by měla projít modernizací a půjde tak i do budoucna hlavní pilíř pozemních sil. Dále zde nalezneme stovku transportérů BRDM-1/2, 65 BTR-60PB a další zastaralá obrněná vozidla, které jsou jen v malých počtech a jejich bojová hodnota je sporná. Poměrně silné dělostřelectvo se může opřít o samohybné houfnice 2S1 Gvozdika (32 ks), raketomety BM-21 Grad (35) a větší množství tažených houfnic. Protivzdušnou obranu zajišťují protiletadlové systémy ZSU-23-4 Šilka, dále kanony Zu-23 a S-60, v menším počtu slouží i přenosné rakety SA-18. najdeme zde i neznámý počet protitankových systémů Kornet, TOW atd. Letectvo provozuje menší počty strojů MiG-29, Su-27 a Su-25. Nejmenší složkou ozbrojených sil Eritreje je válečné námořnictvo. To na svém počátku zdědilo řadu lodí po bývalém etiopském námořnictvu, většinou, ale tyto lodě byly již ve špatném technickém stavu a byly vyřazeny. Základem tak je šest moderních hlídkových člunů Super Dvora dodaných Izraelem a tři americké čluny Comercial Cruiser od firmy Swift.

Eritrejská zahraničně-politická orientace se pak drží silného pragmatismu a neochoty uzavírat trvalá spojenectví, která jsou vnímána jako zranitelnost. Stát spolupracoval se západními státy, dokud cítil, že potřebuje ekonomickou pomoc při rozvoji infrastruktury zdevastované desetiletími ozbrojeného odboje vůči etiopské nadvládě, ale bez ochoty přijmout jakákoliv omezení na svá rozhodnutí. V devadesátých letech i usiloval o jistou liberalizaci ekonomiky a politického života, toto však vzalo za své po roce 2000. Stejně tak utilitárně využívá čínské investice, nebo například ochotu Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů platit za možnost využívat základny na eritrejských území a ostrovech v Rudém moři. Pokud jde o vtahy s Ruskem, tak v květnu 2014 byla eritrejská delegace první oficiální návštěvou okupovaného Krymu. Dá se ale chápat také jako vyjádřením odporu vůči ukrajinským dodávkám zbraní pro Etiopii - jejich úhlavního nepřítele. Ruská přítomnost v Eritrei měla být posílena po roce 2018, kdy došlo k podepsání dohody o výstavbě logistického centra na pobřeží Rudého moře, nejspíše v přístavu Assab. Zda ale k výstavbě přístavu dojde, je otázkou. Nutno však podotknout, že Eritreu nelze vnímat jako spolehlivého ruského spojence. Na rozdíl od Běloruska, Sýrie a Severní Koreje, eritrejští zástupci nehlasují v radě OSN konsistentně s Ruskem v otázkách týkajících se agrese proti Ukrajině. Eritrea vede velmi pragmatickou politiku založenou na snaze režimu o přežití, která se neslučuje se závislostí na externích partnerech. Jakýkoliv přísun zdrojů je vítán a Eritrea je ochotna k mírným ústupkům, co se týče využívání jejích přístavů státy, které nebudou vyžadovat žádné další politické změny (kupříkladu i Írán). Tento vztah je ale čistě transakční.

Zdroj:  Zlatá domácí kniha