Ve Francii byl během první světové války zřízeno ministerstvo pro vynálezy, aby registrovalo návrhy a vynálezy, které by mohly zlepšit válečné úsilí. Kromě bláznivých nápadů sem byly zasílány též důmyslné nápady a ty nejzajímavější z nich byly předány komisi Commission d’Expérience Auxiliaire de Paris, aby je důkladněji posoudila. Mezi nimi i jisté Vélo-mitrailleur Blanchard, které bylo vojenskou komisí hodnoceno 15. června 1917. Jednalo se o jízdní kolo osazené kulometem Hotchkiss M1914; další k nošení střeliva; lehký držák, přezdívaný "ropucha", nesený na kole nosiče munice. Každé z kol bylo vybaveno stabilizačním zařízením, které umožňovalo po zastavení okamžitou palbu. Držák "ropucha" byl určen k nastavení kulometu pro střelbu v leže.

Foto: Francouzské kulometné jízdní kolo Vélo-mitrailleur Blanchard | Wikimedia Commons / Public domain

První zkoušky byly provedeny v Camp de Satory 28. března 1917 s majorem Porteretem z Commission d’Expérience Auxiliaire de Paris; ministerským náměstkem kapitánem Rouxem a samotným vynálezcem - panem Blanchardem. Testy probíhaly s kulometem M1907 Saint-Étienne s palbou na 200 metrů. Zaměřování a zamykání kulometu se ukázalo jako neuspokojivé a konstruktér byl požádán o jejich vylepšení. Nové zkoušky byly naplánovány na 25. a 31. května 1917. Na upravenou lafetu mohl být osazen jak kulomet M1907 Saint-Étienne, tak i M1914 Hotchkiss nebo lehký kulomet Chauchat. Polní zkoušky začaly s vojáky z cyklistického oddílu 1. jízdní divize. Zpráva uvádí, že manipulace se stroji byla velmi pohodlná a cyklisté mohli své vybavení snadno používat. Po cestě byli schopni rychle nastavit kulomety ke střelbě. Muži si ale stěžovali, že brzdy jízdních kol nejsou účinné. Střelecké zkoušky byly provedeny 31. května. Konkrétně šlo o dávky po 25 ranách na vzdálenost 400 metrů (později až 1 000 m). Výsledky s kulometem Hotchkiss nebyly tak dobré jako na klasické lafetě, ale byly lepší při použití držáku "ropucha". U jiných kulometů byly výsledky v podstatě srovnatelné jako u konvenční lafety, jen musel střelec pevně držet zbraň. Ještě se zmiňuje, že kolo nosiče munice bylo schopno nést 300 nábojů a držák "ropucha". Další kola mohla vozit příslušenství a více střeliva.

Psali jsme:Rusové provedli námořní test hypersonické řízené střely Zirkon

Obecně vzato byly toto zařízení hodnoceno jako důmyslné a snadno se používalo; instruktáž vojáků byla rychlá a bez námahy. Komise na závěr zmiňuje, že "Vélo-mitrailleur Blanchard je schopno splnit záměr svého konstruktéra: tedy pomocí jízdního kola nést kulomet a rychle jej připravit k palbě. Toto vybavení může být velmi užitečné pro službu a musí být předloženo na velitelství armády." Pokud vám vrtá hlavou, proč jste tedy o tomto vynálezu nikdy neslyšeli, tak odpověď je prostá a vojsko se jím nijak víc nezabývalo (neposlalo ani žádnou odpověď). Pro útoky byly vyvinuty nové taktiky a ukázalo se, že pro palebnou podporu pěchotních družstev je efektivnější jít cestou tanků než ozbrojených jízdních kol.

Zdroj: Kabinet kuriozit, britannica