Projekt „Volksjäger“ (lidový stíhač) byl výsledkem kulminace snah o vytvoření extrémně levného, ale efektivního proudového stíhacího letounu v samém závěru druhé světové války. Z vývoje programu „nouzového rozvoje stíhacího letectva“ tak vzešla proudová stíhačka, která měla být nezávislá na nedostatku strategických surovin, paliva i zkušených pilotů.

Foto: Heinkel He 162 „Spatz“ (Vrabec) číslo 23, patřící oberstleutnantovi Herbertu Ihlefeldovi, poslednímu veliteli 1. stíhací eskadry německé Luftwaffe, letiště Leck, poblíž dánské hranice, květen 1945. (Jiný zdroj uvádí, že fotografie byla pořízena až ve Francii po ukořistění letadla Spojenci) | Wikimedia Commons / Public domain

Tento moderně a poněkud sportovně vypadající letoun měl být částečně vyroben z lepeného dřeva, jako palivo mu měl sloužit letecký petrolej a jeho ovládání mělo být tak jednoduché, že jej mohli zvládnout i děti. Pilotování Heinkelu He 162 však bylo nakonec tak složité, takže členové HJ (Hitlerjugend), kteří prošli jen několikatýdenním výcvikem na kluzácích, nepřipadali jako piloti v úvahu.

Psali jsme:Bofors ráže 40 mm: Legenda mezi protiletadlovými kanony

Foto: Podzemní výroba v jeskyni Seegrotte u Vídně, leden 1945 | Wikimedia Commons / Public domain

Přesto, nebo právě proto, byl stroj vyvinut a uveden do sériové výroby v rekordním čase asi tří měsíců. Konstrukční chyby, „dětské vady“ a další nedostatky ohrožující efektivitu letounu i životy pilotů tak musely ustoupit urychlenému nasazení. I tak se dá říct, že se jednalo o překvapivě dobré letadlo schopné vyvinout rychlost až 905 km/h a provádět i náročnější akrobatické manévry. Výzbroj byla tvořena dvěma 20mm kanóny Mauser 151, původní záměr s 30mm kanóny se ukázal jako nereálný kvůli zpětnému rázu.

Prvního operačního nasazení se stíhací letouny dočkaly v polovině dubna 1945, kdy zaznamenaly první sestřel nepřátelského letounu (ačkoliv byl poté sám „Spatz“ sestřelen při návratu na letiště). Celkový počet zničených nepřátelských letounů není přesně znám, uvádí se však 1 potvrzený a další dva sporné sestřely. Vlastní bojové ztráty činily 2-3 stroje (10 odepsaných „Vrabců“ pak šlo na vrub nehodám).

Foto: Americký voják s ukořistěným Heinkelem 162 | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Sturmgewehr 44 – zrod první útočné pušky. Opisoval Kalašnikov od Němců?

Původní výrobní kvóta počítala s produkcí jednoho tisíce letounů do konce dubna 1945 a dvojnásobkem od následujícího měsíce. Od ledna 1945 do konce války se však Němcům podařilo vyrobit jen 320 kusů strojů He 162, z nichž 120 dorazilo ke svým jednotkám, dalších asi 600 bylo v různém stádiu kompletace.

Po válce se několik přeživších letadel dostalo do rukou Spojenců, kteří je podrobili dalšímu testování. Britský zkušební pilot kapitán Eric Brown k tomuto letounu poznamenal: "Jedná se o inovativní koncept, který je trošku nevypočitatelný na ovládání. Zcela jistě vám toto letadlo neodpustí žádnou chybu. Zároveň ale musím říct, že se jedná o efektivní zbraňovou platformu. Bez větších pochyb si dokážu představit, že kdyby tato letadla byla nasazena masivně a ve spojení s Messerschmitt Me 262, tak by Němci ještě mohli získat nadvládu nad svým nebem."