Stejně jako každá armáda světa ví, že bez spojení není velení, tak si taky každá armáda světa uvědomuje, že hladový voják = nespokojený voják.

Hlad má pochopitelně velký vliv na morálku a efektivitu každého vojáka. Obecně platné pravidlo, že armádní vývoj posouvá dopředu celé lidstvo, platí beze zbytku i v potravinách. Ideální vojenská potravina by měla mít minimální váhu, maximální trvanlivost a maximální výživovou hodnotu pro vojáka. Jak takové jídlo vyrobit, aby bylo zároveň chutné, není vůbec jednoduché. Vzpomeňme už na napoleonské vojáky, kteří poprvé v historii na svých dalekých výpravách mohli vychutnávat „čerstvé" jídlo své domoviny. Napoleon Bonaparte v roce 1795 nabídl odměnu 12 000 franků tomu, kdo najde způsob, jak uchovat jídlo pro vojsko na dlouhých výpravách – ten někdo byl francouzský lahůdkář Nicolas Appert a od dnešních konzerv se tato velmi lišila. Princip ale zůstal stejný.

Foto: Nicolas Appert a jeho skleněná konzerva – 1795

Psali jsme:Pět japonských a německých útoků na území USA – směšné pokusy a jedna rodinná tragédie

Napoleona tato převratná novinka zaujala a hned se rozhodl ji vyzkoušet. Zkušební várka se vydala na čtyřměsíční plavbu po moři a všichni čekali, jak bude jídlo vypadat po návratu.

Odvážní členové komise pak lahve otevřeli a ochutnali. Spokojený Appert si následně poznamenal: „Vyzkoušeli osmnáct různých druhů jídla. Každá pochutina si zachovala svoji čerstvost a ani jedna z přísad nezaznamenala sebemenší změnu." Dvanáct tisíc franků mu pak prý osobně předal sám Napoleon.

Další vývoj přinesl až britský obchodník Peter Durand, který v roce 1810 získal patent od anglického krále na konzervy plechové – velmi podobné těm, které známe dnes.

Foto: Peter Durand a jeho konzerva 1810

Psali jsme:Námořní bitva u Lissy roku 1866: Významné vítězství Rakouska na pozadí jeho všeobecné válečné porážky

Konzervy zaznamenali největší rozmach během první a druhé světové války. Od dob druhé světové války neprodělali konzervy žádnou výraznější úpravu do dnes. Tedy snad kromě přídavků konzervatnů, které prodlužují trvanlivost.

Foto: Konzervy zaznamenali největší rozmach během první a druhé světové války

S rozšiřováním konzerv nejen mezi armádou ale i mezi civilní obyvatelstvo rostla odolnost konzerv. Rostla dokonce do takové míry, že někdy bylo takřka nemožné konzervu otevřít. Na některých konzervách si můžeme dokonce přečíst: "Ploché víčko odstraňte dlátem a kladivem".

Foto: Konzervy zaznamenali největší rozmach během první a druhé světové války

Otvírák až půl století po konzervě

V roce 1858 vynalezl Ezra Warner z amerického Connecticutu otvírák na konzervy. Obsahoval špičku a srpovitě zahnuté ostří - práce s ním byla celkem nebezpečná a vyžadovala praxi. Nehodil se proto pro domácí použití, obchodníci tehdy proto zákazníkům nabízeli otevření konzervy ihned po nákupu. Armáda zato nástroj přijala ihned.

Foto: V roce 1858 vynalezl Ezra Warner z amerického Connecticutu otvírák na konzervy

O tom, zda je lepší jídlo konzervovat, nebo sušit budeme polemizovat v druhém díle tohoto článku. A pokud chcete ochutnat například sušené maso ihned, tak neváhejte objednat u našeho partnera.