Tento letoun je znám hned pod několika názvy. Jeho tvůrci, bratři Hortenové, ho nazývali H.IX. Říšské ministerstvo letectví dalo stroji název Ho 229 a někdy byl letoun označován jménem Gotha Go 229 podle výrobní továrny Gothaer Waggonfabrik. Později dostal tento nadčasový stroj přezdívku Hitlerův stealth stíhač pro svoji obtížnou radarovou zjistitelnost.

Foto: Model letounu Horten Ho 229

Podle historika Williama Greena, autora známé knihy Vojenská letadla III. říše, byl právě Horten Ho 229 prvním letounem typu flying wing (létající křídlo) poháněným tryskovým motorem. Byl prvním strojem, který svojí revoluční konstrukcí bránil efektivní identifikaci radarovými systémy.

Psali jsme:Lockheed AC-130: Letoun palebné podpory létá od války ve Vietnamu dodnes

Foto: Originální snímky prototypu nadčasového letadla

V roce 1943 tehdejší říšský maršál a velitel Luftwaffe Hermann Göring zadal německým výrobcům svůj požadavek, který je dnes znám jako požadavek 3 X 1000. Göring chtěl vyrobit takové letadlo, které by bylo schopné unést 1000 kg bomb, bylo schopné doletu 1000 km a bylo schopné letět rychlostí 1000 km/h. Bratři Hortenové na projektu létajícího křídla pracovali již od roku 1930 a věřili, že se jim na základě zkušeností s předchozí výrobou nadčasových kluzáků podaří sestrojit letoun, který bude splňovat všechny 3 Göringovy požadavky. 

Göringovi se plány na nový, v té době nevídaný, letoun zalíbily natolik, že ještě v tom samém roce bratři získali 500.000 Říských marek na vývoj a výrobu několika provozuschopných prototypů letounu H. IX.

Prototyp H. IX měl nadčasově tvarovaná křídla, vyrobena ze dvou karbonových překližkových vrstvených panelů, které byly k sobě přilepeny speciální směsí lepidla, uhlí a pilin.

Psali jsme:Výroba ruských letadel Su-34ME pro Alžírsko

První bezmotorový prototyp H.IX V1 se vznesl v březnu roku 1944. Letoun se svým vzhledem v té době absolutně nepodobal žádnemu z dosavadních letadel žádné armády. Dnes bychom ho mohli připodobnit k modernímu americkému strategickému stealth bombardéru Northrop B-2 Spirit.

Foto: Horten Ho 229 byl až nápadně podobný dnešnímu americkému strategickému stealth bombardéru Northrop B-2 Spirit

Göring byl z prototypu doslova nadšen a ihned ho přeposlal na další zpracování do německého leteckého podniku Gothaer Waggonfabrik, kde dosavadní prototyp prošel ještě několika úpravami, než stroj dostal konečně tryskový pohon. Výsledkem byl prototyp  H.IX V2, který byl poprvé vyzkoušen 2. února roku 1945.

Jelikož byli bratři Hortenové z tohoto projektu odvoláni, pustili se do svého dalšího nadčasového stroje Horten H.XVIII, nazývaného taktéž Amerika Bomber. Ten měl za cíl naplnit tehdejší německý sen o sestrojení letadla, které bude moci dosáhnout a atakovat Spojené státy americké.

Foto: Bratři Hortenové také pracovali na mezikontinentálním bombardéru Horten H.XVIII

Zpátky ale k našemu stroji. Prototyp letounu Ho 229 byl po několika testech 12. března roku 1945 zařazen do programu Jäger-Notprogramm, což byl letecký program na ochranu Říše (prostřednictvím nových často experimentálních letounů) proti stále sílícímu spojeneckému bombardování.

Foto: Jediné originální dochované torzo prototypu Ho 229 V3

Práce na další verzi prototypu H.IX V3 skončila 14. dubna 1945, kdy americká 3. armáda dosáhla výrobního závodu Gotha ve městě Friedrichroda.

Foto: Jediné originální dochované torzo prototypu Ho 229 V3

V roce 2008 se nadnárodní korporace Northrop-Grumman na základě dostupných původních plánů a studií rozhodla postavit funkční model H.IX V3.

Foto: Jediné originální dochované torzo prototypu Ho 229 V3

Vycházela pouze z materiálů, které byly v Německu roku 1945 dostupné a při vývoji se tvůrci inspirovali doposud jediným dochovaným originálním torzem prototypu Ho 229 V3, který je uložen v Národním leteckém a vesmírném muzeu Paula E. Garbera nedaleko Washingtonu DC.

Foto: Model letounu H.IX V3 zkonstruovaný přesně podle tehdejší technologie

Cílem vědců z Northrop bylo zjistit, zdali byl německý letoun opravdu radarem nezjistitelný. Během testování, kdy byly používány frekvence tehdejších britských radarových stanic z roku 1945, bylo zjištěno, že nadčasový tvar německého letounu tehdy snižoval radarovou detekci o cca 20 %, nežli jsou např. detekována dnešní běžná letadla.

Foto: Model letounu H.IX V3 zkonstruovaný přesně podle tehdejší technologie

V kombinaci s rychlostí, kterou byl H.IX schopen vyvinout, to v praxi znamenalo fakt, že by měli stíhači RAF pouze 8 minut reakční čas od doby, kdy byl letoun zaznamenán radary a kdy by dosáhl anglického pobřeží (místo běžných 19 minut).

Zajímavostí je také fakt, že přestože letoun vykazuje prvky stealth technologie, Němci nikdy oficiálně o tuto vlastnost u daného stroje primárně neusilovali.

Dodnes se mnoho odborníků podivuje nad nadčasovým tvarem a celkovým zpracováním tohoto opravdu geniálního stroje.