Již delší dobu jsem přemýšlel, jak bych svým dílem přispěl k podpoře airsoftu. Jednoho dne mě kamarád pozval do skupiny s přiléhavým názvem Podpořme Český Airsoft, která je dostupná na sociální síti Facebook. Po zhlédnutí stránky jsem dostal nápad na sepsání malého seriálu s airsoftovou tematikou.

Pilotní článek miniseriálu, který právě čtete, je spíše o tom, čeho se budou jednotlivé články týkat. Především mi jde o sdílení informací a budování komunity lidí se stejným zájmem. V mém případě jde hlavně o tematiku průzkumu, maskování a technik přežití. Věřím totiž, že mnozí z vás si během své airsoftové kariéry alespoň jednou vyzkoušeli roli odstřelovače. Některé tato funkce v týmu zaujala a jiní si jistě našli takovou, která jim vyhovuje. Na každý pád informace, které se zde dočtete, se mohou hodit každému.

Jak začít s airsoftem? Prostě do toho „spadnete".

Airsoftu se věnuji, pokud dobře počítám, šestým rokem. Vše začalo tím, že si kamarádi pořídili první opravdové airsoftové zbraně, které ani v nejmenším nepřipomínaly dětské kuličkovky z pouti. V té době jsem se věnoval terčové střelbě ze vzduchovky a přiznávám, chyběla mi tam ta akce a dynamika. Airsoft byl něco úplně jiného a tak jsem si pořídil svou první elektriku – Thompson M1A1. Časem k tomu přibyla i stylová druhoválečná US uniforma, která mezi airsofťáky budila jistý údiv. S „Tommym", jak jsem svému samopa

Foto: Má první elektrika – Thompson M1A1

lu říkal, jsem toho nastřílel opravdu hodně, byl to skutečně spolehlivý samopal. Nicméně časem mi došlo, že nemohu svým protivníkům konkurovat jak v dostřelu, tak i po praktické stránce. Thompson měl dlouhý rovný zásobník a ten mi vleže neumožnil takové přikrčení, jako je tomu třeba u AK, také ergonomie nebyla to pravé. Zkrátka jsem se rozhodl Thompson prodat a pořídil jsem si manuální SVD Dragunov, který splňoval mé nároky na dostřel a praktičnost.

S „Dragoušem" jsem kladně pocítil také finanční stránku věci, ono je vcelku příjemné vystřílet za celodenní akci 50 kuliček a mít ještě úspěchy.

Foto: Manuální SVD Dragunov, který splňoval mé nároky na dostřel a praktičnost

S přechodem na novou zbraň a tím pádem změnou mé role na akcích jsem se začal zabývat technikami maskování. Začal jsem sledovat odstřelovače kolem sebe a došlo mi, že nákupem hejkala se problém nevyřeší, protože „komerční umělotiny" nemohou plně nahradit přírodní materiály. Začala tak etapa mé airsoftové kariéry, kdy jsem metodou pokus omyl postupně získával zkušenosti v oblasti maskování. Schválně se nyní zamyslete a zavzpomínejte, jak vypadal váš první hejkal a podělte se s ostatními o své zkušenosti.

Pokrok nezastavíš

Netrvalo dlouho a mě dohnal pokrok – protivníci s elektrikami, které svými výkony začali překonávat výkon mého SVD jak kadencí střelby, tak i dostřelem a mě došlo, že by to chtělo zbraň, která dostřelí srovnatelně daleko a je automatická. Z tohoto důvodu jsem si pořídil M16A3 s podvěsným granátometem M203.

Foto: Pak jsem si pořídil M16A3 s podvěsným granátometem M203 

Časem jsem objevil obrovský potenciál, kterým „Emina" disponuje a tak mě napadlo skloubit praktičnost pěchotní zbraně s dovednostmi, které jsem se naučil jako odstřelovač a překvapivě to začalo nést své ovoce a airsoft se pro mě stal doslova životním stylem...

Více o průzkumu, výstroji a spoustě dalšího se dočtete v následujícím článku „Od odstřelovače k průzkumníkovi" Zaujal vás článek? Napište svůj na info@armyweb.cz