Albánci byli další bojovou silou během rhodéské války v buši, která tvořila divokou část afrických válečných dějin. V polovině 20. století byla Albánie královstvím a země byla pod vládou krále Zoga. Když fašistická Itálie v roce 1939 vpadla do země, Král Zog I. a albánská královská rodina ze země uprchli. V roce 1944, když byly fašistické síly z Albánie vyhnány, upadla země pod komunistickou nadvládu, která měla trvat až do roku 1992. Za vlády nechvalně proslulého diktátora Envera Hodžy, se Albánie stala izolovaným šíleným státem odříznutým od většiny světa. Albánskému lidu vládla hrůzovláda a paranoia definovaná tajnou policií, gulagy, bídou a chudobou.

Leka Zogu se narodil pár dní předtím, než královská rodina uprchla z Albánie. Později se Leka stal korunním princem Albánie. Královská rodina trávila svá exilová léta pohybem po různých zemích, jako je Francie, Egypt a Anglie. Leka Zogu získal ve všech těchto zemích prvotřídní vzdělání. Navštěvoval prestižní Královskou vojenskou akademii v Sandhurstu, kterou absolvoval jako poručík britské armády. Leka Zogu byl zuřivý antikomunista a byl pevně odhodlán obnovit albánské království. Nebyl sám. Těšil se podpoře albánské diaspory, která byla stále věrná královské rodině. Když se v roce 1975 Leka oženil, na seznamu svatebních hostů se objevily postavy z jiných exilových královských rodin, věrní Albánci a blízcí přátelé, kteří si všichni připili „Ať žije král!“.

Leka Zogu se svou ženou se následně přestěhovali do Madridu, kde se spřátelili s králem Juanem Carlosem. Brzy se však zjistilo, že Zogu používal zahraniční žoldnéře jako osobní strážce a navíc měl v domě velké množství zbraní. Proto mu bylo sděleno, aby Španělsko opustil, a Leka tak odešel do Rhodesie. A zde jeho příběh opravdu začíná.

Psali jsme:Tunelové krysy – jejich úkolem bylo bojovat s odhodlaným Vietkongem v labyrintu nástrah

Pro zvrácený komunistický režim v Albánii byla exilová královská rodina stále hrozbou. Na cestě do Rhodesie, Zogovo letadlo přistálo v Gabonu, kde letadlo ihned obklíčili ozbrojení bojovníci najatí komunistickým albánským režimem. Zogu byl z této nepříjemnosti viditelně naštvaný. Velmi špatně naladěný Leka přišel ke dveřím letadla ve svých ikonických brýlích a začal mávat nabitým raketometem. Vojáci ustoupili a Leka Zogu se svým doprovodem následně odletěli a bezpečně přistáli v Rhodesii.

Když vypukla rhodéská válka, Leka Zogu si nehodlal nechat ujít příležitost zabít nějaké komunisty nebo „propadlíky“, jak tomu říkali Rhodesiané a k bojům poskytl svou jednotku perfektně vycvičených vojáků. Komunisté nenáviděli bývalé členy královské gardy, kteří pomáhali rhodéským bezpečnostním silám v jejich boji proti komunistickým guerillovým skupinám, jako je ZAPU.

Má se za to, že Leka Zogu tehdy požádal rhodéského premiéra Iana Smithe o pomoc při převzetí moci v komunistické Albánii. Smith však chytře odmítl, protože to poslední co potřeboval, bylo obvinění z financování pravděpodobně katastrofálního vojenského převratu ve vysoce kontrolované a silně militarizované Albánii. Po skončení rhodéské války a nástupu Roberta Mugabeho k moci, Leka Zogu opět  odešel do exilu a přestěhoval se na velkou farmu poblíž Johannesburgu v sousední Jihoafrické republice, kde mu tamní vláda udělila diplomatický status. Díky tomu zůstal Zogu v zemi po mnoho let.

V roce 1993 se komunistický režim Albánie zhroutil a Leka Zogu se poprvé po 54 letech vrátil do vlasti na základě pasu, který mu vydal albánský královský exilový soud. Avšak jeho obchodní zájmy v zahraničí a všeobecný chaos a vojenská korupce v postkomunistické Albánii znamenaly, že Leka krátce po svém příletu zemi opustil.

Psali jsme:Universal Carrier jako sovětský dělový tahač

O čtyři roky později, v roce 1997, vypukla v Albánii občanská válka, která vešla ve známost jako Pyramid Scheme Crisis. Válka byla způsobena neúspěchy postkomunistické vlády, která se podílela na pyramidových podvodech týkajících se už tak nízkých finančních prostředků země. Z peněz albánských občanů se tak ztratila celkem miliarda dolarů, což v té době v jedné z nejchudších zemí na světě činilo v průměru kolem 400 dolarů na osobu.

Vládní jednotky podporované OSN následně šly do ozbrojeného střetu s albánskou mafií, vojenskými přeběhlíky a ozbrojenými civilisty. Albánská občanská válka nakonec stála život cca 3800 lidí a kvůli rozkradeným vojenským skladům, zaplavily později zásoby těchto zbraní sousední Kosovo, aby byly nakonec znovu použity v Kosovském konfliktu. V době této krize se Leka Zogu znovu vrátill do Albánie (v roce 1997), kde byl přivítán tisíci ozbrojenými monarchisty zoufale toužícími po stabilitě v zemi. Leka Zogu se vrátil do země ve svých ikonických rhodéských maskáčích.

Foto: Albánská občanská válka nakonec stála život cca 3800 lidí a kvůli rozkradeným vojenským skladům, zaplavily později zásoby těchto zbraní sousední Kosovo, aby byly nakonec znovu použity v Kosovském konfliktu. | Shutterstock

Toho roku Albánie uspořádala referendum o obnovení monarchie, avšak kvůli mocenským pozicím, které dosud zastávali bývalí komunisté, byla obnova zamítnuta. Vzhledem k tomu, že došlo k očividným podvodům při hlasování, Leka vyzval vládu k odstoupení, což vedlo k přestřelce mezi monarchisty a policií. Leka byl opět nucen uprchnout z Albánie a vrátit se do exilu v Jihoafrické republice.

Po odchodu ze země soud odsoudil Zogu v jeho nepřítomnosti ke třem letům vězení. Rozhodnutí však bylo později v roce 2002 zrušeno, když 72 poslanců albánského parlamentu požádalo, aby se královská rodina vrátila do země. Po svém posledním návratu do Albánie toho roku se Leka usadil v hlavním městě Tiraně a o dva roky později zcela odešel z politiky a veřejného života. V roce 2011 Leka zemřel přirozenou smrtí a byl pohřben vedle své ženy a matky na předměstí Tirany. Později byly jeho ostatky přeloženy do královského mauzolea. Vedle Envera Hodži je příběh Leky Zogu nepochybně jedním z nejúchvatnějších příběhů v moderních dějinách Albánie.