Německá herečka a zpěvačka Marlene Dietrich byla jednou z nejznámějších tváří zlatého věku Hollywoodu. Po své průlomové roli ve filmu Modrý anděl (1930) se přestěhovala do Spojených států a ohromila diváky svými schopnostmi na plátně i na divadelních prknech. Během druhé světové války nechtěla jen přihlížet, jak se věci odehrávají. Sháněla finanční prostředky prostřednictvím válečných dluhopisů, vystupovala v rámci USO a spolupracovala s OSS.

Foto: Marlene Ditrich ve vojenské nemocnici v roce 1944 | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Tankové eso Waffen-SS - Michael Wittmann

Před vypuknutím druhé světové války Marlene Dietrich oslovili němečtí agenti, kteří měli v úmyslu, aby hrála v propagandistických filmech. Herečka, která byla rozhodně proti režimu, odmítla. To Hitlera prý rozzlobilo a Marlene Dietrich byla obviněna ze styků s Židy a její filmy byly v Německu zakázány. Všechny kopie filmu Modrý anděl byly až na jednu zničeny. Ta jediná údajně patřila Hitlerovi – byl to jeho oblíbený film.

V roce 1939 se Marlene Dietrich vzdala německého občanství a požádala o americké, což nacistický režim popudilo ještě více. Propagandou byla označena za zrádkyni, což jí příliš nevadilo. V pozdějším válečném rozhlasovém vysílání vystupovala proti vedení země a Hitlera označila za idiota.

Když po japonském útoku na Pearl Harbor vstoupily Spojené státy do druhé světové války, Marlene Dietrich se ze všech sil vrhla do podpory válečného úsilí. Byla jednou z prvních celebrit, které se vydaly na válečné turné, a během tichomořské části svého putování vystoupila před 250 000 americkými vojáky. Od ledna 1942 do září 1943 také navštěvovala města po celých Spojených státech a odhaduje se, že díky tomu bylo vybráno přes jeden milion dolarů. Prodala také nejvíce válečných dluhopisů ze všech hollywoodských celebrit, což je úctyhodný výkon.

Přestože Marlene Dietrich vystupovala proti nacistickému režimu, nevyhnula se podezření, že je ve skutečnosti německou špionkou. Mezi těmi, kdo takové podezření měli, byl i J. Edgar Hoover, ředitel Federálního úřadu pro vyšetřování (FBI). V letech 1942–1944 agenti FBI s cílem ověřit její loajalitu ke Spojeným státům Marlene Dietrich sledovali a odposlouchávali její komunikaci. Každý její krok byl zdokumentován a nakonec se dospělo k závěru, že nebyla zapojena do protiamerických aktivit. Pokud se něco dozvěděli, tak spíše příliš mnoho o jejím milostném životě.

Psali jsme:Titulem nejhorší letadlo 2. světové války se může pyšnit první proudová stíhačka amerického námořnictva

Nečekaným zvratem událostí, vzhledem k Hooverově nedůvěře vůči ní, se ale Marlene Dietrich stala ve skutečnosti špionkou ve službách USA. Stala se kontaktní osobou zvláštních služeb, která měla za úkol shromažďovat poznatky o podvratné činnosti v Evropě během turné s USO, United Service Organizations. Marlene Dietrich vystupovala od severní Afriky a Itálie až po Francii, Nizozemsko a Spojené království. Do své bývalé vlasti vstoupila spolu s generálem Georgem Pattonem.

Při svých vystoupeních předváděla především komediální výstupy, zpívala a tančila, což vojáky velmi těšilo. Byla také známá svým nadáním pro práci s hudební pilou a dokonce přinesla na jeviště trik čtení myšlenek, který se naučila od herce a režiséra Orsona Wellese. Její vystoupení patřilo k nejoblíbenějším, v jednu chvíli dostávala tisíc dopisů denně. Během druhé světové války odehrála odhadem 500 představení, přičemž se ale potýkala i s omrzlinami a také bojovala s chřipkou. Na otázku, proč se vydala na jeviště, odpověděla jednoduše: „Ze slušnosti.“ Nejraději prý vystupovala před vojáky 82. výsadkové divize.

V roce 1943 byla Marlene Dietrich jednou z celebrit, které Úřad strategických služeb (OSS) oslovil, aby se zúčastnily projektu MUZAK. Cílem programu, který vedlo Oddělení pro morální operace (MO), bylo snížit morálku nepřítele prostřednictvím rozhlasového vysílání, které očerňovalo německý režim. Herečka nahrála vybrané americké písně v němčině, přičemž její nejpopulárnější skladbou byla Lili Marleen. Vysoce postavení úředníci v Německu se sice snažili toto takzvané černé rozhlasové vysílání zakázat, ale setkali se s odporem vojáků na frontě.

Vedle zpěvu herečka také moderovala řadu vysílání, v nichž nabádala německé vojáky, kteří ji poslouchali, aby se neobětovali, protože „Válka je svinstvo.“ Její úsilí a úsilí dalších, včetně Binga Crosbyho a Dinah Shore, mělo velký úspěch. Němečtí vojáci i civilisté začali zpochybňovat propagandu, kterou byli krmeni.

Za své úsilí v OSS obdržela Marlene Dietrich osobní poděkování od generálmajora Williama J. Donovana, který řekl: „Osobně jsem vám hluboce vděčný za vaši velkorysost, s níž jste pro nás tyto nahrávky pořídila.“

Marlene Dietrich ale nedělala jen to. Byla častou dobrovolnicí v Hollywoodské jídelně, klubu, který založili Bette Davis a John Garfield, a který sloužil ke stravování vojáků, a také navštěvovala zraněné vojáky v nemocnicích. Kromě toho se Marlene Dietrich angažovala v podpoře židovského obyvatelstva a německých disidentů. Spolu s režisérem Billym Wilderem založila fond na pomoc Židům při útěku z Německa a věnovala na jeho udržování svůj plat z filmu Rytíř bez brnění z roku 1937 ve výši 450 000 dolarů. Ubytovala také německé a francouzské exulanty, poskytovala jim finanční podporu a zasazovala se za ně o americké občanství.

Za svou oddanost válečnému úsilí byla Marlene Dietrich oceněna řadou vyznamenání, včetně Prezidentské medaile svobody, kterou označila za svůj největší úspěch. Obdržela také francouzský Řád čestné legie a belgický Řád Leopolda.

Zdroj: warhistoryonline.com, womenshistory.org