Během zapojení americké armády a ostatních spojeneckých jednotek ve vietnamské válce bylo nutné v rámci celé řady vojenských operací masově nasazovat letectvo. Množství ofenziv, protiofenziv a především přesného bombardování vyžadovalo nemalé nasazení širokých leteckých prostředků od vrtulníků přes útočné letouny až po široké nasazení bombardérů B-52. První léta vietnamské války v tomto směru přinášely úspěchy, současně se ale Vietcong i VLA dokázaly na letecké útoky velmi dobře adaptovat. Výrazné vyvážení obou stran přinesly dodávky moderních protiletadlových prostředků ze SSSR schopné srážet z nebe i letouny zcela poslední generace. Vlivem bojových ztrát bylo americké letectvo nucené v letech 1964-1972 odepsat přes 2500 letounů, což byl alarmující počet – bylo tak nutné zahájit výzkum zcela nového útočného letounu.

Foto: Americký jednomístný, dvoumotorový útočný letoun F-117 Nighthawk | Wikimedia Commons / Public domain

Budoucí projekt nového útočného letounu započal hned v roce 1975 a byl velmi přísně tajné. Ačkoli se na chodbách Pentagonu jistě hovořilo o mnoha v té době probíhajících výzkumech, o projektu nového útočného letounu kromě pár vyvolených nevěděl nikdo. Trvalo cca 2 roky, nežli byla základní představa letounu vyhotovena. Krycí označení projektu znělo „Senior Trend“, zároveň se výzkum opíral o velmi přísně utajovaný projekt společnosti Lockheed Martin zvaný „Have Blue“, nešlo o nic menšího než o technologii Stealth, dosud testovanou na tajných prototypech.

Autorem myšlenky Stealth technologie byl mladý nadějný matematik Denys Overholser, který vytěžil práci sovětského fyzika Ufimceva. Oč šlo? Jednalo se o rovnici pracující s odrazem elektromagnetických vln. Kdyby se podařilo navrhnout specifický tvar křídla...možná by nemuselo dojít k odrazu vln. A tím pádem by elektromagnetické vlnění letoun vlastně pohlcoval. Touto problematikou se zabýval ultratajný projekt zvaný „Have Blue“ pracující s drobnými letounky ověřující výše uvedenou hypotézu. Tehdejší zkušební letouny měly velmi specifický, až trochu nadpřirozený tvar a vzhled. Dokonce jim byla prorokována rychlá havárie. V Oblasti 51 se pak v roce 1978 vznesl první z tzv. „demonstrátorů“, produkovaný utajeným pracovištěm „Skunk Works“ v rámci společnosti Lockheed Martin. Testovaný supertajný letoun nejenže léta, navíc však skutečně zdatně uniká „vševidoucím“ radarovým stanicím, které po něm hladově pátraly po bezoblačné obloze.

Tyto tzv. XST (Experimentary Stealth) demonstrátory se staly předchůdci nového podzvukového přesného bombardéru. Zpracováním a vedením celé přísně tajné dokumentace probíhající od začátku do konce v Oblasti 51 byl pověřen Ben Rich. Ten vycházel z vlastností obou letounů XST, které mezitím padly za oběť leteckým nehodám. Díky tomu se zřejmě celý výzkum výjimečně urychlil a k prvnímu letounu radary nezachytitelné koncepce Stealth chybělo už jen velmi málo.

Projekt byl několikrát přeznačován / přejmenován, dokud se neustálilo zatímní prototypové označení YF-117A. Psal se rok 1981 a společnost Lockheed Martin byla pověřena výrobou prvních 3 předsériových kusů určených k přísně utajeným a velmi náročným zkouškám. Jeden jev se nikdy pořádně odladit nepodařilo. Letoun byl vzhledem ke své krajně specifické podobě obtížné udržet ve vzduchu a jeho pilotáž byla dosti náročnou. Už jen dostat jej do vzduchu byl velmi obtížné. S pilotáží asistovala soustava počítačů zvaná „fly-by-wire“. V roce 1982 bylo testování dokončeno, do výzbroje vojenského letectva byl pak nový letoun zařazen o rok později s označením F-117A, ale veřejnost jej mohla poprvé spatřit až v dubnu 1990 poté, co americké letectvo bylo spíše nuceno připustit jeho existenci.

Psali jsme:Challenger 3: Britové uzavřeli kontrakt na nový modernizovaný tank

Video: Na začátku byl Vietnam - Jak se zrodil F-117 / YouTube

Zdroj: Druhá světová válka