Beďa:
Pokud sami sověti přiznali problémy s dodávkami kanónů, tak to asi bude pravda. Oni své chyby spíše zatloukali. O záměně kanonů 85mm a 122 mm jsem nepsal. Ono se to posouvalo postupně. Nebyly 122 mm a tak se místo nich použily 100mm. Ty pak chyběly samochodkám a tak tam byly nahrazeny 85 mm.
Jinak je dost velký rozdíl v tom, co se hlásalo a co byla skutečnost. Můj otec jezdil na cromwellu. Pamatuji si, jak mi vyprávěl, že měl k řízení dva volanty. Jeden na řízení a druhý na řazení ( automatické převodovky). Nu a pak se tu do mě pustil jeden literární odborník s tím, že tento tank nikdy automatickou převodovku neměl. Nemá smysl se dohadovat. Každý tu hold má tu svou pravdu a na tu si nenechá sáhnout. jen tak bokem, kdy jsi naposledy jel s ISU 122 nebo SU 100 (vyráběly se i v ČSR) ?

Mildo neblázni jde o materiály ze 70tek jses absolutně mimo. Jednoduše papoškuješ nesmysly. Ten warspot.ru (je tam anglická i ruská verze...) není žádné blábolení PC hračů ale je tam hodně kvalitních článků čerpajícíh z pramenů. To tvé tvzení o průběžném měnění kanonů jaké byly k dispozici je přece i logický nesmysl... záměna kanonu 85mm a 122 mm nebyla vůbec jednoduchá záležitost vzheldem k rozměrům D-25T a jeho dělené munice, 100mm kanony měly opačné ovládaní než D-25T tzn, že u prototypů musel být velitel a střelec přesunut na opačnou stranu věže...navíc se žádný ze zkoušených 100mm kanonů nevyráběl sériově. Oháníš se materiály, které sepisoval bůhví kdo v době, kdy byly ruské archivy absolutně nedostupné...

To s SU100 jseš taky mimo...něco si přečti moderního, ale ne na armywebu...Po zahájení výroby SU-100 vznikl zkutčně problém s dodávkymu kanonů, tak vznikl SU-85M což byl SU-100 s 85mm kanonem, ten se ale vyráběl místo SU-100 jak byla dodávka D-10T obnovena byla jeho výroba přerušena...Bavíme se tady o letech 44/45 to již v SSSR nebyl takový nedostatek a jejich průmysl už byl v jiné kondici než na jaře 42...

Beďa:
To jsou materiály, které tu byly oficiálně vyučovány. IS 2 s kanonem 100mm byl početnější než ty dva prototypy. Jednalo je o dodavatelské výpadky. Nebyl kanon 122mm, montoval se 100. Podobné to bylo i u dalších obrněnců. Tanky se vyráběly v několika závodech a kanony také. Výpadky byly i v době míru a za války, když byly továrny naloženy na vlacích a přesunovány stovky kilometrů na východ se nedalo spolehnout na nic. dodávky ale musely být nepřetržité a tak se improvizovalo. IS 2 dostal kanon 100mm, SU 100 dostala kanon 85mm. V tom množství se to na frontě ztratilo. Poláci nemají o moc přesnější informace než jsme měli my zde. On je tu jeden velký problém. Počítačové hry a někdo čerpá hlavně z nich. Pak se údaje z těch her objevují jako skutečné na nejrůznějších serverech. Je třeba si uvědomit, že i když za mě se už řada těchto vozidel vyřazovala, byly stále v záloze a udržované ve stavu použitelnosti. Nu a s tím i odborná literatura pro údržbu a provoz. I když bylo každému jasné, že v té době by to mělo životnost cca 1/4 hodiny ( a i to je moc)

Mildo, čerpáš z absolutně zastaralých materiálů. Tak např JS2 se 100mm kanonem nebyl vůbec vyráběn, šlo jen o cca 2 protorypy...
KV85 opravdu je nesny presny pocet, ale jedna se o to zda bylo vyrobeno 85 kusu nebo cca 90.

dost toho najdeš v polskych publikacích z edice Militaria nebo na warspot.ru

Béďa:
Moje informace vycházejí ze studijních materiálů pro tankové vojsko cca z let 1950- 70.
.jaky kumulativni granat raze152 mm myslíš? Já nikde o kumulativním náboji nepsal.
A odhadnout počet tanků IS2 s kanonem 100mm je dosti těžké. Dobové materiály uváděly počty sto a více na každou továrnu. Byla válka a tak se počítaly jen hotové kusy a ne detaily. Také nikde není uvedeno, kolik T 34 jezdilo s motorem od forda. Celkové počty se ve všem liší. Třeba počty KV 85 jsou od několika desítek strojů až po 450. Přesné údaje z dob války nelze nikde dohledat. Tehdy to bylo přísně tajné a po válce nezjistitelné
Jinak houfnice dokázala zničit tank dopadem zvrchu ale rozhodně ne čistým průstřelem. A zase jsme u statistik. Kolik tanků zničilo dělostřelectvo a kolik obrněné dělostřelectvo. Houfnice mělo totožné

Hele Mildo ohledne té zivotnosti to slysim prvně. Logicky tvrdy material ny měl bydrzet více. Odkud cerpas,?

Ohledne SU152 resp. ISU 152 ti doporucim trochu studia at nepíšeš blbosti...ML20 byla kanonova houfnice....to s tim Pantherem najdes na tank archiv, jsou to udaje ze zkousek...jaky kumulativni granat raze152 mm myslíš?

Ohledne JS2 ses mimo uplne? Tusis kolik jich bylo vyrobeno se 100mm kanonem?

Beda:
Asi bych vedl spor o to, že SU 152 nebo i ISU 152 mohlo čelně probít pancíř německého tanku. 152 byla houfnice a ta moc průbojná nebyla ( proto měly vyvinut tzv průpalný granát už z dob KV2). Tyto houfnice dokázaly před tankem udělat tak ohromný kráter, že do něj německý tank spadl a už se nevyhrabal. Při výbuchu na boku mu potrhal pásy a tím ho vyřadil z boje. Proti těžkým německým tankům tu byla SU 100, ISU 122 a IS 2. Jak sám píšeš, byl nedostatek děl pro tanky a tak se tam montovalo co zrovna bylo na skladě. IS2 dostala i 100mm kanon a tak SU 100 se musela spokojit s 86mm. To byla válka a válečné dodávky.
Problém všech sovětských děl byla jejich tvrdost. Sověti dělali děla s tvrdou hlavní a západ už používal měkké vnitřky ( delší životnost). Tohle sovětům vydrželo až do konce studené války. Arabové si stěžovali, že dodávané T 62 mějí krátkou životnost hlavní. V naší armádě se to řešilo tak, že se do T 55 dávala zvláštní vložka 20mm a cvičně se střílelo touto munici

Jen pár technickych postřehů.
SU85 bylo ve sve době vedle SU152 jedine obrněné vozidlo RKKA schopné vyrovnaného boje i s vetsinou nemeckych tezkych tanků. Jasne jeste byl v zari 43 nasazen KV85… jenze jich nebylo vyrobeno ani 100...
Pri zasahu pod 90st. mohl D5t prostrelit celo TigraI z 1000m. Naopak čelně mohl byt Panther ohrozen, az od leta 44 kdy byl zaveden podkaliberní náboj, ktery mohl prorazit masku kanonu Panthera z cca 500m...

Vedle verze SU85 byla od leta 44 vyrabena verze SU85M coz byla SU100 s 85mm kanonem.
Duvodem jejiho vzniku byl nedostatek 100mm kanónů.
SU152 bylo primarne konstruovano pro PT boj...
zaroven to bylo do prichodu JS2 jedine obrnene vozidlo RKKA schopne znicit celne Panthera. Fungovala zde zajimava mechanika, granat pri zkouskach nebyl schopen proniknout pres celo korby P. , ale pnuti v materialu vrhlo pancir on rozmerech 50cm na 30cm do nitra korby...

hlavnim nedostatkem všech sovetskych PT děl byla zastarala konstrukce prubojnych granatů. Poválečné 85mm granaty řady BR367 nebyly nic jineho nez okopirovane německé prubojne kaliberni a podkaliberni granaty. S touto munici byl vykon nekde jinde, např. podkaliberni granat mohl papirove prostrelit celo veze KT.

Když se tu bavíte o průbojnosti. Panther a jeho 75mm kanon měl mnohem lepší průbojnost než 88m u prvního Tigeru. Dlouhá 88 se pak nedá moc srovnávat ani s jedním z prvně jmenovaných.

Udám hezký příklad, Jagdpanther je schopen prostřelit ze předu Tiger 1 na vzdálenost 1800m, naopak Tiger není schopen prostřelit Jagdpanther nad 100m...

Dále wolframové střely byli pro německé tankysty vzácnost a šetřili je na těžké tanky nepřítele a to jen za předpokladu, že byli v dobrém úhlu.

Em
Tak muj typ je but jagdtiger ci koenig tiger, ale sazel bych na jagd.
Prece jenom 128mm je 128, je to vic nez 88.

otacon70
Na vzdálenost 4 km bych už raději použil houfnici. Ta by měla větší šanci obrněné vozidlo zničit. Němci pocítili sovětské houfnice 152mm dost silně.
1. projektil přiletěl zvrchu a tudíš zasáhl vozidlo na méně chráněném místě
2. když nezasáhl přímo obrněnce, ale vybuchl někde před ním, udělal takový trychtýř, že do něj zahučel i panther a už nevyjel
3. když dopadl někde na boku, tak mu stále mohl potrhat pásy
4. a nakonec taková sovětská specialitka. Houfnici 152 mm použili už na tanku KV2. Samozřejmě ráže jako hrom, ale průbojnost malá. Proto byl pro tyto tanky vyvinut tzv. průpalný projektil. Byla to střela naplněná termitem. Připlácla se na pancíř a termit začal hořet. Pokud pancíř nepropálil, tak ho rozžhavil tak, že munice uvnitř explodovala. Termit nelze ničím uhasit ( dnes se s ním svařují kolejnice)

Otakon
Na to proc by to bylo mozne ci ne, resp ne, doporucuji skvelou knihu balistika, asi o cca 250 strankach.
Kapitola uciny dostrel a maximalni dostrel.

A jak ti vysvetlil japonec, na 4 km wolframem bys tecko maximalne polechtal.

Otakon
A zdroj na ten tvuj nazor, ze panter dokazal probit t34 i na 4 km?

Vzdyt tohle numero je na hranici balistickeho vykonu pri prime strelbe.

otacon70: Protože pokud se tu bavíme o Pzgr 40/42, pak prostě se bavíme o trochu jiné než klasické munici s olověným jádrem.

Celý pes je zakopán v tom, že Pzgr 40/42 je podkaliberní munice, a jak už jsem psal, rychle ztrácí svou kinetickou energii. Ano, na malé až střední vzdálenosti jsou účinnější a lepší než klasická munice. Pak ovšem její výhoda se ztrácí.

Fyziku prostě obkecat nelze. Když to hodně zjedodušším, tak Pzgr 40/42 na každých 1000 metrů ztratí něco kolem 50mm průbojnosti. Neboli, pokud na 1000 m probije 149 mm pancéře, na 2000 metrů 106 mm.....pak jak by to pokračovalo? A jaká že by to byla průbojnost na 4000 metrů?

Itami Youji: velkorážní puška Barrett M82 má účinný dostřel 1800 metrů, ale byly potvrzeny zásahy přes 2000 metrů. Hmotnost projektilu činí 50 g a úsťová rychlost 928m/s. Hmotnost projektilu střely Panzergranate 40/42 činí 4,75 kg a úsťová rychlost 1120m/s. Proč by tedy nebylo možné zasáhnout a zničit obrněné vozidlo na vzdálenost čtyři kilometry?

otacon70: Na vzdálenost 3 kilometry byla pravděpodobnost zásahu 18%!. Ale měl jsem pochopitelně na mysli výkon kanonu na tuto vzdálenost s nábojem Panzergranate 40/42.

No a tady je zásadní problém.

Přestože podkaliberní střely dosahovaly vyšší úsťové rychlosti a jejich wolframové jádro bylo mnohem tvrdší než u ocelových střel, měly jednu podstatnou nevýhodu. Jejich hmotnost byla ve srovnání s ocelovými střelami relativně nízká a během letu tak podkaliberní projektily rychleji ztrácely svou kinetickou energii. Wolframová podkaliberní střela tedy byla velmi účinná na malé a střední vzdálenosti, na velké vzdálenosti ji však těžší průbojná střela s ocelovým jádrem překonávala.

Z čehož jasně vyplývá, že na vzdálenost 4 km by žádný normální německý velitel tanku nepřikázal nabíjet Pzgr 40/42. Protože na tuto vzdálenost by daný granát byl naprosto neúčinný. Dobrá, ne naprosto, ale rozhodně by neměl ve většině případů T-34 prostřelit, na to zapomeňte.

františek Timko: Granát Panzergranate 40/42 prostřelil ještě na 2000 metrů 106 mm silný ocelový, plát. Tedy T-34 propálil na tuto vzdálenost naskrz.

IS 2 a Tiger se dokázaly prostřelit na vzdálenost 2 km! IS 2 měl dělenou munici a Tiger lepší zaměřovač. Pro sověty hovoří fakt, že mohli mít více podkaliberní munice, protože netrpěli nedostatkem wolframu.
4 km je možná tak dostřel, kdy se ještě může mluvit o zásahu, který poškodí. To už byly nebezpečnější houfnice

otacon70 - co to plácáš za hlouposti účinný dostřel měl Panther 1000 m tak co píšeš za hlouposti o 4 km

Tak ono je to dané spíš tím českým překladem. V němčině se rozlišuje Panzerjäger - vozidlo určené k protitankovému boji bez střechy a Jagdpanzer - vozidlo určené k protitankovému boji s panceřovanou střechou. Jäger lze přeložit i jako lovec, který nemusí nutně někoho stíhat. Sovětská terminogie znala v době druhé světové války jen zkratku SU (popř. ISU), bez ohledu na to, zda tato samohybná děla byla vyzbrojena kanonem, houfnicí nebo kanonovou houfnicí. Koncepcí Panzerjäger bylo ale u Sovětů vlastně jen SU-76 (Halftrack SU-57 nepočítám). Ostatní patřily mezi Jagdpanzery (SU-85, SU-100, SU-122, ISU-122, SU-152, ISU-152). Zmatek vzniká zejména u SU-122 a ISU-122, protože to byla zcela jiná samohybná děla (jiný podvozek i dělo), která se ale často díky podobnému názvu zaměňují. Pak tu ještě jsou samohybky ze začátku války (KV-2, BT-7A), které mají otočnou věž, ty ale nebyly vyráběné ve velkých počtech.

T54-55: Na vzdálenost 3 kilometry byla pravděpodobnost zásahu 18%!. Ale měl jsem pochopitelně na mysli výkon kanonu na tuto vzdálenost s nábojem Panzergranate 40/42.

Kanon 7,5 cm který používal Panther zničil T-34 i vzdálenost 4 km. Ten rozdíl v kvalitě je propastný!

Marian: Su 152 i ISU 152 byly vyzbrojeny houfnicemi. SU 85 s následně SU 100 měly kanon. U nich se razila doktrína, že musí mít větší ráži než tank. takže T 34 měl ráži 76 a SU měl ráži 85. Později přešel T 34 na ráži 85 a SU na ráži 100. To bylo maximum, co "téčkový" podvozek uvezl. SU 122 už vezl "jen" houfnici.
jarda: U sovětů to je složitější. Jejich "samochodky" byly dvojí. Jedny vyzbrojeny houfnicí a druhé vyzbrojeny kanonem. Ty s houfnicemi byly prodlouženým dělostřelectvem, kdy měly dál čistit území při tankovém útoku ( Su 122, ISU 152, SU 152). Nu a pak tu byly ty tankoví stíhači vyzbrojené kanonem ( SU 85, SU 100 a ISU 122). Celé to názvosloví je popletené, protože někteří uvádějí i Ferdinanda jako tankový stíhač a on se přitom pohyboval rychlostí cca 15km/hod!

Rudá armáda německé Tanky Tiger znala. Byly použity již v r. 1942. Věděla, že T 34/76 není schopno čelní pancíř probít. Ale až po Kurské bitvě, šly na výrobu nové T 34/85 a i samochodné dělo na podvozku T 34. A oba německé tanky měly nevíhodu. Jednak podvozek, který potřeboval velkou údržbu a potom benzínové motory. A u Kurska byly nasazeny elitní německé divize, kdežto ruští tankisté šli poprvé do boje, bez zkušeností.

Ten generál major Katkov, nejmenoval se Katukov?

Myslím, že je to tak správně. Ta původní koncepce, myšleno SU-152 a SU-122 nebyla původně zamýšlena pro protitankový boj. S přihlédnutím k nižší úsťové rychlosti. SU-100 vzniklo koncepčně jako protitanková zbraň, proto píše autor o stíhači tanků.

To jsem netušil, celá desetiletí to bylo samohybné dělo SU (samo .. ustanovka) 85 a najednou je stíhač tanků. Další překopávání historie???