Čínská občanská válka v letech 1927-1936 a 1945-1949 byla jedním z nejničivějších a nejsmrtonosnějších konfliktů v dějinách lidstva. Během téměř čtvrtstoletí se Čína sama trhala na kusy, ale ve významné míře do války zasahovaly také cizí mocnosti. USA vystupovaly proti komunistické straně a podporovaly Kuomintang, ale v tomto ohledu nebyly sami a sdílely zájmy v obecné rovině s nepravděpodobným spojencem – nacistickým Německem. Jak toto spojenectví, o němž se dnes mnoho nemluví, vůbec vzniklo?

Čína se ve 20. letech 20. století dostala do občanské války, když proti vládě povstalo nacionalistické i levicové hnutí. Během této fáze války Kuomintang a Komunistická strana Číny ještě spolupracovaly. Po úspěšném svržení vlády se však v jejich vztahu objevily problémy.

Foto: Němci vystrojená a vycvičená čínská pěchota v roce 1938 | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Operace Tenement: Jak 300 mužů zadrželo 6 německých a italských divizí na tři čtvrtě roku

Generál Čankajšek, vůdce Kuomintangu, měl původně se Sovětským svazem velmi přátelské vztahy. Sovětskou intervenci na pomoc Kuomintangu v občanské válce vítal. Dokonce navštívil Moskvu a absolvoval tam vojenský výcvik. Setkal se s Trockým a dalšími sovětskými vůdci a dočasně byl dokonce znám jako "rudý generál". Ve skutečnosti však viděl v komunistickém systému nedostatky a nabyl přesvědčení, že není pro Čínu vhodný. Začal se také obávat, že sovětská podpora jeho věci je ve skutečnosti jen způsobem, jak získat nad Čínou kontrolu. Komunistická strana byla na počátku války poměrně malá a Čankajšek viděl, že mnozí z jejích členů jsou loajálnější k internacionálnímu komunismu než k Číně. Dne 20. března 1926 učinil Čankajšek osudové rozhodnutí a s komunisty se rozešel.

Při takzvaném Kantonském puči vedení Kuomintangu pochybně tvrdilo, že se v Kantonu chystá komunistický převrat, a zatklo všechny vedoucí představitele komunistické strany ve městě. Tito vedoucí představitelé a další členové strany byli obviněni, že se staví proti ideologii Kuomintangu, a byli ze strany vyhozeni. Když Čankajškovi stoupenci ovládli vedení strany, byl připraven na otevřenou válku a 11. dubna 1927 vydal tajný rozkaz, aby Kuomintang provedl čistku všech členů komunistické strany. O den později nařídil útok, který je dnes známý jako tzv. šanghajský masakr.

Začaly útoky na odborové kanceláře ve městě a odzbrojení komunistických milicí. Když proti tomuto útoku začali protestovat levicoví dělníci, byli rozehnáni palbou, která si vyžádala 100 mrtvých. Později byli shromážděni všichni komunističtí vůdci ve městě, kdy mnozí z nich byli popraveni, jiní se stali "nezvěstnými". Oběti se počítaly na tisíce.
Sovětští poradci Kuomintangu byli brzy z Číny vyhoštěni nebo je Moskva odvolala. Čankajšek si brzy uvědomil, že potřebuje nového spojence. Rozhodl se, že nejlepší volbou je Německo, které po ztrátě svých asijských a tichomořských kolonií po 1. světové válce bylo jedinou evropskou velmocí bez významných koloniálních zájmů v Číně. Mnoho Němců navíc mělo zájem zúročit své vojenské zkušenosti z Velké války. Versailleská smlouva donutila Německo snížit stavy armády a mnoho veteránů tak bylo bez práce a bez perspektivy.

Čankajšek pozval generála Ericha Ludendorffa, aby do Číny přivezl vojenské a civilní odborníky. Ludendorffovi se nápad líbil, ale obával se, že by jeho pověst mohla působit problémy. Místo sebe tedy doporučil plukovníka Maxe Bauera, aby vedl německou poradní skupinu. Bauer byl veterán a specializoval se na logistiku, což mělo na úvodní Čankajškovy úspěchy zásadní vliv – podle pořekadla, že amatéři se zabývají taktikou, profesionálové logistikou.

Psali jsme:Jak vznikla tradice uctívání hrobu neznámého vojína

Přestože Němci své aktivity tajili, američtí pozorovatelé viděli, jak němečtí důstojníci cvičí čínské vojáky. Školili také důstojníky a věnovali se celkové reformě čínské armády. Bauer radil Číňanům, aby snížili náklady tím, že budou zbraně objednávat přímo u výrobců a vyhnout se zprostředkovatelům.

V Německu mezitím získávali na popularitě nacisté. Když Bauer v květnu 1929 zemřel, nahradil ho plukovník Hermann Kriebel. Kriebel byl blízkým spojencem Hitlera a byl členem Freikorpsu, pravicové polovojenské skupiny, která se podílela na teroristických aktivitách na podporu nacistů v Německu. Čankajšek, bývalý levičák, který spolupracoval se Sověty, spolupráci s nacisty rozvíjel i nadále. Kuomintang dokonce pozval v roce 1930 na návštěvu Číny představitele a členy Hitlerjugend.

Když pak nacisté získali v Německu moc, čínsko-německá spolupráce se prohloubila. Do Číny bylo vysláno více poradců, kteří jim pomáhali s industrializací a vyzbrojováním. Z nacistického hlediska bylo cílem především zabránit šíření komunismu. V květnu 1932, pouhých pár měsíců před Hitlerovým nástupem k moci v Německu, byl do Číny vyslán generál Hans von Seeckt.

Von Seeckt se významně podílel na tvorbě strategické doktríny Wehrmachtu. Věřil v dobře vyzbrojené a vycvičené malé síly na rozdíl od větších, avšak nevycvičených sil. Do Číny tak v podstatě přinesl filozofii bleskové války. Doporučoval nemilosrdnou politiku spálené země a obkličovací kampaň, která měla komunisty donutit k otevřenému boji. Tyto strategie byly mimořádně účinné a vedly k rozhodujícímu úspěchu nacionalistů.

Nacistický rasismus pak vyvolal ve vztazích s Čínou napětí, a prakticky současně byla zahájena japonská invaze. Joseph Goebbels byl tehdy silně pročínský, protože Čankajška považoval za fašistu a věděl, že obchod se zbraněmi by prospěl německé ekonomice. Hermann Göring s tím ovšem nesouhlasil. Tvrdil, že Japonsko je silnější, ideologicky spřízněnější s Německem a proti Sovětům vystupuje důsledněji.

Na svém vrcholu bylo spojenectví natolik silné, že Čankajšek vyslal svého adoptivního syna bojovat po boku Němců. Ten nejprve absolvoval výcvik na německých vojenských akademiích a následně se zúčastnil nacistické invaze do Rakouska. Na fotografii pózoval oblečený v nacistické uniformě.

Nacisté s Kuomintangem spolupracovali ještě nějakou dobu po japonské invazi z roku 1937. Němečtí důstojníci veleli některým čínským jednotkám na počátku války a bylo známo, že Němci vycvičené jednotky si vedly ve srovnání s ostatními čínskými jednotkami poměrně dobře. Německé snahy o zprostředkování míru mezi oběma spojenci na východě však vyšly naprázdno a nacisté si nakonec museli vybrat konkrétní stranu.

Čínsko-německé spojenectví se nakonec rozpadlo poté, co Kuomintang a komunistická strana uzavřely příměří a společně se postavily japonské invazi. Teprve tehdy, když Kuomintang opět spolupracoval s komunisty a Japonsko bylo pevným spojencem Německa, nacisté svou podporu Kuomintangu přerušili.

Když se po porážce Japonska čínská občanská válka opět rozhořela, komunisté využili spojenectví Kuomintangu a nacistů k propagandě. Koneckonců nacisté byli spojenci Japonska, země, která Čínu napadla a dopustila se nevýslovných zvěrstev, jako byl masakr v Nankingu. Komunisté měli jednoduché poselství: Jak může čínský lid podporovat politiku, která se spojila se spojenci Japonců? Komunisté svou válku vyhráli.

Přestože se čínsko-německé spojenectví rozpadlo, stále hrálo významnou roli v čínských vojenských a hospodářských dějinách. Industrializace podnícená německými poradci významně modernizovala čínskou ekonomiku a mnoho úspěchů nacionalistů na počátku války se částečně připisuje výcviku a zbraním, které Číňané obdrželi právě z Německa. Pokud je role Němců v Číně historicky významná, proč se o ní v amerických školách příliš nemluví? Historie není jednoduchá a přehledná a její složitost často neodpovídá politickému programu.

Američané sympatizují s Kuomintangem a Čankajškem, a proto je nepříjemné přiznat si realitu spolupráce mezi nacisty a Kuomintangem. Je mnohem pohodlnější jednoduše říci, že Spojené státy porazily nacisty a jejich spojenci, bohužel, v Číně prohráli. Je však nepoctivé vynechat ošklivou stránku dějin, k níž patří i skutečnost, že Spojené státy i nacistické Německo podporovaly v čínské občanské válce stejnou stranu.

Zdroj: warhistoryonline