EXCALIBUR
CZUB - KONFIG
CZUB - ESHOP

Neprávem pozapomenutý rumunský obrněný transportér Saur

 25. 12. 2024      kategorie: Úvaha      10 komentářů

V oblasti vojenské techniky občas dochází k tomu, že se nějaký zbraňový systém zrodí v nesprávnou dobu. Buď přijde příliš pozdě, kdy zaostane za světovým vývojem, nebo naopak do jisté míry předhoní dobu. Obvykle se takové zbraňové systémy ani nedostanou do sériové výroby, a zůstanou maximálně v podobě prototypu uloženého někde ve skladech nebo vojenských muzeích. Přesto i takové systémy mají svou hodnotu; už třeba v tom, že pro nás mohou být zdrojem ponaučení. Leckdy totiž takový zbraňový systém obsahuje nějaký technický prvek, který je využitelný i v dalších konstrukcích. Jindy se zas vnější okolnosti, např. politický vývoj či charakter konfliktů změní natolik, že se osvědčí sama koncepce daného systému. Jedním z takových poněkud neprávem neúspěšných a pozapomenutých zbraňových systémů je rumunský obrněný transportér Saur.

saurFoto: Obrněný transportér Saur 1 | Wikimedia Commons / Public domain

Vývoj rumunských obrněných transportérů

Obrněné transportéry Saur jsou výsledkem dlouhého vývoje rumunských obrněných transportérů, který začal již za éry komunistického režimu. Tehdejší rumunský vládce Ceausescu se totiž v rámci své politiky nezávislosti na Moskvě rozhodl usilovat o zbrojní autarkii; o to, aby rumunská armáda byla vyzbrojena primárně zbraněmi domácího původu. Vedle dalších zbraňových systémů, např. tanků a bojových vozidel pěchoty, se to týkalo i kolových obrněných transportérů v nejpopulárnějším uspořádání 8x8. Výsledkem byla celá řada obrněných transportérů TAB, vyráběná firmou RATMIL Regie Automoma (dnes společnost ROMAN).

Prvním rumunským obrněným transportérem se stal typ TAB-71. Nešlo ale o nic jiného než o faktickou kopii sovětského obrněného transportéru BTR-60 PB, která se od svého vzoru téměř nelišila. Se sovětským vzorem se shodovala i svou výzbrojí tvořenou věží osazenou kulomety KPVT ráže14,5 mm a SGMT ráže 7,62 mm.

Podstatně odlišný byl další typ TAB-77, který následoval vývoj sovětských obrněných transportérů, a jehož vzorem se stal typ BTR-70. Zásadním modernizačním prvkem obrněného transportéru TAB 77 se stalo použití dvou nových motorů o vyšším výkonu. Jak TAB-71, tak i TAB-77 sloužily v rumunské armádě ve velkém množství.

Dalším navazujícím krokem byla konstrukce obrněného transportéru B-33 Zimbru, který byl opět faktickou kopií sovětského obrněného transportéru BTR-80. Jeho významným modernizačním prvkem bylo použití nového jediného motoru o vyšším výkonu. Výstup a nástup výsadku usnadňovaly nové dveře. Vzhledem k tomu, že typ Zimbru vznikl jen krátce před pádem komunistického režimu, bylo postaveno jen menší množství těchto obrněných transportérů. 
  
Zdokonalením typu Zimbru 33 se pak stal typ Zimbru 2000, který již získal západní motor a novou zbraňovou věž s 25 mm kanonem. Tento typ se ale ani nedostal do sériové výroby. Všechny tyto rumunské obrněné transportéry měly stejně jako jejich sovětské vzory jednu zásadní nevýhodu – nevhodnou koncepci s motorem umístěným vzadu, a prostorem pro výsadek uprostřed vozidla. Výsadek tak nebyl při výstupu krytý masou obrněného transportéru (jak je tomu u západních typů), a byl snadno zranitelný. Bylo zřejmé, že západní koncepce s prostorem pro výsadek v samotné zádi vozidla je mnohem lepší.

Obrněné transportéry Saur

I proto rumunská firma ROMAN na začátku tisíciletí přistoupila k vývoji nových, koncepčně zcela odlišných obrněných transportérů Saur. Prvním z nich se stal typ Saur-1, poprvé představený na mezinárodní výstavě EXPOMIL 2007. Obrněný transportér Saur-1 se od výše popsaných obrněných transportérů principiálně liší. Jeho hlavním modernizačním prvkem je celková rekonfigurace, kdy motor je přesunut do přídě vozidla. Tím se na zádi uvolnil prostor pro výsadek. Obrněný transportér Saur-1 se tak v mnohém podobá moderním západním typům.

Přesto si obrněný transportér Saur-1 zachoval i něco z předchozích rumunských obrněných transportérů, resp. jejich sovětských vzorů. I nadále jde o poměrně lehké vozidlo o hmotnosti pouze 12,8 tun. Sovětským obrněným transportérům odpovídá i svými rozměry; délkou 7,8 m, šířkou 2,8 m a výškou 2,52 m. V obrněném transportéru Saur je obdobně jako u sovětských typů patrný důraz na celkovou konstrukční jednoduchost a nenáročnost.

Nízké hmotnosti bylo u obrněného transportéru Saur-1 dosaženo především díky použití slabšího pancéřování. To dosahuje maximálně úrovně Level 2 podle normy STANAG 4569. Pro srovnání - současné obrněné transportéry běžně dosahují úrovně Level 4, a někdy i vyšší. Zajímavým modernizačním prvkem obrněného transportéru Saur 1 se stala jeho výzbroj. Z ne zcela jasných důvodů byla zvolena výzbroj jihoafrické provenience, tamní firmy ATE. Byly použity dvě varianty – pro verzi obrněného transportéru byla zvolena jednoduchá věž Rogue vyzbrojená kulometem 12,7 mm. Pro verzi kolového bojového vozidla pěchoty pak byla zvolena věž vyzbrojená kanonem Oerlikon ráže 25 mm a odpalovacím zařízením pro PTŘS Ingwe.

Právě tato moderní výzbroj se stala jednou ze slabin vozidla Saur-1. V případě kulometné verze došlo k poklesu palebné síly oproti věžím použitým u obrněných transportérů TAB-71 a TAB-77. U kanónové věže pak její nevýhodou byla vysoká cena. I to bylo spolu se slabším pancéřováním důvodem, proč rumunská armáda obrněný transportér Saur-1 odmítla. Na tuto situaci společnost ROMAN reagovala vývojem zdokonaleného typu Saur-2. Obrněný transportér Saur-2 si zachovává celkovou filozofii předchozího typu Saur-1. I nadále jde o poměrně jednoduché vozidlo. Došlo o něj ale k mírnému zesílení pancéřování. Částečně se zvětšily i jeho rozměry. Daní za to byl nárůst hmotnosti na 16 tun. Dobrou pohyblivost pak umocňuje zcela nový motor MAN o výkonu 326 hp.

Obdobně jako předchozí typ Saur-1 i obrněný transportér Saur-2 nabízí i dobře vyřešený vnitřní prostor. Ten dokázal vedle tří členů posádky (řidič, střelec, velitel) nabídnout místo pro celkem 9 členů výsadku. Tedy hodnotu, jakou se vyznačují nejmodernější kolová BVP. Vzhledem k menším rozměrům typu Saur-2 je ale zřejmé, že příslušníci výsadku neměli prostor odpovídající potřebám moderního vojáka, a že onen počet 9 členů výsadku je nadhodnocený. Kontroverzním prvkem typu Saur-2 je jeho výzbroj. Jediná představená verze obrněného transportéru byla totiž předvedena jen s jednoduše lafetovaným velkorážovým kulometem DŠKM.

Patrně i proto byla zkonstruována i další verze, typ Saur-3. U něj byla jako výzbroj zvolena věž vybavená kanonem Oerlikon 25 mm a odpalovacím zařízením pro PTŘS, použitá pro modernizované pásové BVP MLI-84 nebo zmíněný kolový typ Zimbru 2000. Opět došlo k zesílení pancéřování, které údajně mělo dosahovat úrovně až Level 3 podle normy STANAG 4569. Důsledkem byl další nárůst hmotnosti na z dnešního pohledu stále nízkých 21 tun. Ani o tento typ ale rumunská armáda nakonec neprojevila zájem, a proto firma ROMAN konstrukci svých vlastních kolových obrněných transportérů ukončila.

Žádná z verzí obrněných transportérů Saur se tak nedostala do sériové výroby, a to především proto, že si je nakonec nezavedla do své výzbroje rumunská armáda, přestože o tento typ měla původně velký zájem. Je ale třeba vzít v potaz fakt, že tomu bylo v době, kdy Rumunsko bylo v silné ekonomické krizi, a tamní armáda trpěla nedostatkem financí. Rumunské ministerstvo obrany bylo v té době navíc ovlivněno atmosférou vstupu země do západních struktur, a doufalo, že se rumunská armáda bude moci dostat k nejmodernějším západním zbrojním technologiím – ovšem aniž by vzalo v potaz to, že na tuto moderní západní výzbroj nebude mít prostředky. Důsledky jsou velmi kontroverzní. Je faktem, že nedostatek obrněných transportérů rumunská armáda vyřešila akvizicí menšího počtu kolových obrněných transportérů Mowag III. Dnes si pak rumunská armáda pořizuje velké množství ještě modernějšího typu Mowag IV. Tyto akvizice jsou ale mnohem dražší než nákup domácího typu, a rumunská armáda si to může dovolit jen díky zvýšeným rumunským výdajům na obranu (Rumunsko v současnosti vydává na obranu 2,5% HDP). Cenou za to je přitom oslabení rumunského zbrojního průmyslu, který by se svým typem Saur patrně dosáhl i exportních úspěchů – ovšem za předpokladu mnohem lepší spolupráce ze strany státu.

Rumunské obrněné transportéry Saur byly tedy neúspěšné. A přesto stojí za hlubší povšimnutí. Je faktem, že z dnešního pohledu jsou obrněné transportéry Saur zastaralé. Současné nejmodernější typy kolových obrněných transportérů či spíše kolových BVP, např. francouzské VBCI, německé Boxer či izraelské Eitan, jsou zcela jinde. Jsou mnohem lépe pancéřované, silněji vyzbrojené. Daní za tyto vlastnosti je ale výrazný nárůst hmotnosti. Ta se u typů VBCI či AMVXP pohybuje mezi 32-33 tunami. Izraelský typ Eitan dokonce dosahuje hmotnosti 36 tun. Je pochopitelné, že takto vysoká hmotnost omezuje nasazení těchto obrněných transportérů. Vysoká hmotnost komplikuje také jejich letecký transport – v situaci, kdy mezi transportními letouny jsou nejrozšířenější kategorií letouny jako jsou C-130 či modernější C-390 o nosnosti cca 20 tun.

V neposlední řadě jsou moderní kolová BVP také velmi drahá. Armády si jich proto mohou pořídit méně, než by potřebovaly. Obvykle je nedostatek kolových BVP kompenzován obrněnými automobily – ty totiž dnes obvykle také nabízejí prostor pro výsadek. Jenže ani toto řešení není ideální, protože obrněné automobily v uspořádání 4x4 či 6x6 nemají tak dobré jízdní vlastnosti a takovou průchodnost. I zkušenost AČR ukazuje, že není vhodné mísit ve výzbroji jediné jednotky (brigády) kolové BVP Pandur a obrněné automobily. I proto se kategorie kolových obrněných transportérů v posledních letech poněkud rozděluje na dvě podkategorie, na těžká kolová BVP o hmotnosti 30-35 tun, a na mnohem lehčí typy, leckdy vycházející již ze starších vzorů, jejichž hmotnost nepřekračuje 20 tun. Pro mnohé státy jsou takovéto obrněné transportéry stále zajímavé, a to i přesto, že disponují jen lehčím pancéřováním. Rusko například stále vyrábí svůj obrněný transportér BTR-82, který nabízí poměrně dobrou palebnou sílu kanonu 2A72 ráže 30 mm, a dobrou průchodnost  těžkým terénem. A to při nízké hmotnosti cca 17 tun, díky níž tento obrněný transportér dokážou unést i transportní letouny o nižší nosnosti.

Obrněný transportér BTR-82 ovšem zachovává stále onu nešťastnou koncepci s motorem v zádi vozidla, a prostorem pro výsadek uprostřed. Možná ještě lepším příkladem je čínský obrněný transportér 07 P, který má západní koncepci s prostorem pro výsadek v zádi vozidla, disponuje jednoduchou věží s kanonem 30 mm – a to při zachování nízké hmotnosti cca 21 tun. Je možná příznačné, že s tímto obrněným transportérem Čína dosahuje dobrých exportních úspěchů (především mezi africkými zeměmi). Ne každá země ale chce kupovat čínskou vojenskou techniku, a to především z politických důvodů.

Na světovém trhu s obrněnou technikou se tak otevírá prostor pro obrněný transportér, kterému by příslušela adjektiva jednoduchý, levný, nenáročný. Obrněný transportér, který by kombinoval koncepci západního kolového obrněného transportéru (prostor pro výsadek v zádi vozidla, motor umístěný v přídi) s některými prvky východních kolových obrněných transportérů – zejména nižší hmotností, která by neměla překračovat hranici 20 tun. Obrněný transportér, který by disponoval i vhodnou výzbrojí – opět pokud možno jednoduchou a nenáročnou, tvořenou např. osvědčeným kanonem 2A42 ráže 30 mm.

Na první pohled by takovým obrněným transportérem mohl být obrněný transportér Pandur, vyráběný v České republice. Obrněný transportér Pandur totiž patří mezi nejlehčí západní kolové obrněné transportéry – a byť si to někteří lidé neuvědomují, patří i k těm levnějším. Pro některé země je ale stále až příliš drahý. Především ve své verzi Pandur II EVO navíc Pandur výrazně ztěžkl, a jeho hmotnost cca 25 tun brání v jeho transportu letouny kategorie C-130. Z hlediska potenciálních zákazníků pro jednoduchý obrněný transportér je problematická i jeho výzbroj, tvořená primárně kanonem západní ráže 30x173 mm.

Pro takový jednoduchý, nenáročný a v neposlední řadě také levný obrněný transportér by mohl být spíš ideovým vzorem právě rumunský obrněný transportér Saur, a to vzhledem ke svým charakteristikám, ale i svému pojetí. Zdánlivě pozapomenutý rumunský obrněný transportér Saur tak má i dnes svou vypovídací, ale i inspirační hodnotu.  

Zdroj: Army Recognition, Military Factory

 Autor: David Khol

Komentáře

Pepík Knedlík

25. 12. 2024, 13:21

Původní vaha "autobusů" byla na hranici 16 t, ale pravdou je, že to "odskakala" slabá ochrana osadky a výsadku. Dnešní autobusy maji hmotnost jako střední tank a velice ruznorodou cenovku: Lynx, Puma, CV 90 nebo Eitan. Jenže CV90 patri mezi levné stroje se solidním výkonem.

Slavoslav

25. 12. 2024, 13:24

Pepik

vsetko co si vymenoval su BVP ktore maju podporovat vysadok priamou palbou v prvej línii. to nie je uloha tychto frontovych taxikov, preto ani nepotrebuju nejake sofistikovane veze s ťažkou vyzbrojou

Pepík Knedlík

25. 12. 2024, 14:20

Slavo
Pandur je samozřejmě moznost jak tam dopravit vysadek, ale dostane totálně "nařezano."

Slavoslav

25. 12. 2024, 14:56

tak ono vysadok by mal ist dole mimo priamy kontakt s protivnikom. uloha týchto vozidiel je vyslovene robit prifrontovy taxik

SHawk

25. 12. 2024, 10:54

Škoda, že musíme jen dovážet i když kapacity a lidi na vývoj a výrobu prostředků BVP stále (ještě!!) máme. Švédové nám dodají CV90 za šílenou cenu 220 milionů kus, zatímco bychom určitě dokázali vyvinout a vyrobit BVP s charakteristikou STANAG IV+ určitě o polovinu levněji. Jednoduchý příklad: suché vozidlo (d8xš3xv2,5) 8x8 o hmotnosti 30 tun, motor Tatra T3C-928 s výkonem 480 kW (přes 3 000 Nm), hluboké brodění, MRAP, silnice 100, terén 60, kompozitní pancíř (16732, kevlar, SiC s aramidem, kevlar, 16732 (hmotnost 190 kg/m2, cena 28 tis./ m2)) a celková cena do 35 milionů. Přidejte si zbraňovou stanici (cca 50 milionů), nástavby, vestavby a vybavení, a cena se dostane na cca 100 milionů. Nehledě na vytvoření mnoha stovek pracovních míst by domácí KBVP ušetřilo více než polovinu nákladů využitelných jinde. Ale je to jen spekulace, protože zřejmě chybí vůle...

Czertik

25. 12. 2024, 12:47

cemu se divis ? v acr stale prevazuji kadry a mentalita z dob bolsevika. a to lez za kazdou cenu nekomu do zadku . predtim sssr, dneska zapad.
a to, aby cr mela svuj vlastni silny prumysl ? to se casto aktivne potira.

Slavoslav

25. 12. 2024, 12:58

pozeram, ze vy dvaja nemate ani sajn kolko stoji vyvoj a ako to je komplikované.

Czertik

25. 12. 2024, 21:36

slavoslav

vyvoj samozrejme neni jedoduchy, ale je daleko jedodusi udelat vlastni stroj na zaklade uz vyvinuteho.

dokonaly priklad toho jak se MAJI delat nakupy (a vyroba) techniky je polsko.
polaci si zajistili ze budou moci prodavat kraba dal, byt na nemmoc veci nevynalezly.
a jaky je podil polskeho prumyslu na zakazkach ? od 80% po 100%. vyjma vyjimek (1 serie).
z toho bude polsky prumysl (nejen vojensky) profitovat daleko vice, nez smesnych cca 15% co si cesi vyjednali u noveho bvp. udavane vetsi % sou nesmysl, protoze metodika pouzita acr do ceskeho podilu zapocitava i to, co se nakoupi v cizine a u nas jenom namontuje. cili zadny podstatny rozdil oproti tomu, kdyby se to uz koupilo cele smontovane.

Pepík Knedlík

25. 12. 2024, 13:24

Nesouhlasim. Češi jako vždy dokážou totálně pojebat modernizace: T 72 nebo BVP 2 je krásným příkladem zlatých českých ručiček a rozkradani :smile:

Slavoslav

25. 12. 2024, 10:17

variacia na SKOT a áno, lacny OT so zakladnou vyzbrojou plniaci ulohu frontoveho taxika je nieco co vela armadam chyba a vela z nich si v tejto ulohe na mobilizacnych skladoch drzi m113 ktore si tuto ulohu vyborne plnia aj na UA