Ocelový déšť aneb smrtící ocelové šipky padající z oblohy
Rozvoj letectví krátce před první světovou válkou nevyhnutelně vedl ke vzniku prvních létajících strojů schopných nést dostatečné množství smrtícího nákladu. Vedle čistě pozorovacích letounů a prvních opravdových „stíhaček“ se objevil také zcela nový druh zbraně – bombardér.
Letecká puma však tehdy ještě neexistovala, a tak si piloti často brali do kokpitu obyčejné granáty, které při nízkém přeletu vyhazovali na nepřítele. Daleko efektivnější se však zdálo shazovat na pěchotu či jezdectvo stovky malých ocelových šipek, které byly uloženy v dřevěné bedně zavěšené pod trupem letounu. Ačkoliv se s touto zbraní experimentovalo už před válkou, její masivní nasazení přinesl teprve krvavý konflikt. Během několika týdnů začaly obě znepřátelené strany vysílat do vzduchu bombardéry s několika bednami smrtících šipek. Existuje dokonce zaznamenaný případ francouzského pilota, který za jediný den shodil na německé vojáky neuvěřitelných 18 tisíc kusů! Právě Francouzi jim dali název, který se později ujal po celém světě – Fléchette.
Foto: Během několika týdnů začaly obě znepřátelené strany vysílat do vzduchu bombardéry s několika bednami smrtících šipek. | Wikimedia Commons / Public domain
Kalená ocelová šipka, dlouhá zhruba 20 centimetrů, vzdáleně připomínala šipku do kuše. Měla těžký špičatý hrot, úzké kovové tělo a na konci stabilizační prvky připomínající letky. Někdy se pro jejich výrobu používalo dokonce obyčejné peří. Podle některých zpráv dokázala tato ocelová střela prorazit přilbu jezdce, projít celým jeho tělem, následně i tělem koně a nakonec se s velkou silou zapíchnout do země.
Foto: Kalená ocelová šipka, dlouhá zhruba 20 centimetrů, vzdáleně připomínala šipku do kuše. | Wikimedia Commons / Public domain
Tato strašlivá, a přitom téměř neslyšná zbraň, děsila jak jezdectvo, tak pěchotu. Vojáci se v panice často vrhali k zemi, ačkoliv ležící tělo paradoxně představovalo větší cíl. Zůstat stát však vyžadovalo nervy z oceli – stejně pevné, jako byly tyto smrtící šipky.
Zdroj: armymuseum.co.nz, britannica
Komentáře