Přípravy na německou prosincovou ofenzívu na západní frontě z roku 1944, nazvanou operace Wacht am Rhein (Stráž na Rýně), mj. zahrnovaly celou řadu dílčích „podoperací“. Němci, známí svou důkladností, vsadili i na úmyslné vyvolávání zmatků v americkém týlu. Tímto úkolem byli pověřeni vybraní němečtí vojáci, kteří byli oblečeni v amerických uniformách, plynně hovořili anglicky a byli podporováni vozidly s bílou hvězdou. Tato speciální operace, kterou se německé velení snažilo rozvrátit týl spojeneckých (převážně amerických) sil falešnými rozkazy, přesměrováváním dopravy i samotných jednotek, vešla ve známost jako operace Greif.

Její původ musíme hledat v rozkazu vrchního velení německé branné moci z 26. října 1944, ve kterém se uvádělo „Vůdce nařídil postavit zvláštní jednotku pro nasazení v průzkumné a speciální operaci v západním prostoru o síle asi dvou praporů. Všechny ukořistěné uniformy armády USA, předměty výstroje, zbraně a vozidla musí být předány této jednotce a všechny jednotky Wehrmachtu, Kriegsmarine, Luftwaffe a Waffen-SS nahlásí dobrovolníky vhodné pro zvláštní nasazení, kteří ovládají anglický jazyk a americký dialekt, zvláště důležité jsou znalosti odborného vojenského názvosloví. S rozkazem ihned seznámit všechny jednotky a pracoviště. Dobrovolníci se budou hlásit u jednotky SS-Obersturmbannführera Skorzenyho ve Friedenthalu u Berlína.“ Rozkaz byl následně podepsán polním maršálem Wilhelmem Keitelem.

Je nanejvýš podivné, že tento rozkaz, který jasně prozrazoval, nebo alespoň poodhaloval, možné budoucí nasazení německých vojáků v nějaké záškodnické operaci, byl poslán dálnopisem. Otto Skorzeny, jenž měl celou operaci provést, byl vzteky bez sebe, bylo mu jasné, že se o ní Spojenci rychle dozví. A skutečně spojenecké zpravodajské služby o operaci věděly nejpozději do pěti dní od vydání rozkazu k její přípravě.

Psali jsme:Neporazitelné římské legie

Skorzeny měl vybudovat speciální jednotku o síle až 3 300 mužů, které měly podporovat dvě tankové roty dohromady s 20 středními tanky M4 Sherman a tři průzkumné roty, z nichž každá měla disponovat 10 obrněnými vozidly různých typů. Útvar dostal označení 150. tanková brigáda. Kromě vyvolávání zmatku zejména vydáváním falešných rozkazů a přesměrováváním dopravy, bylo hlavním úkolem příslušníků této jednotky obsadit a udržet několik mostů přes řeku Másu, které by německé obrněné formace využily k rychlému postupu směrem k hlavnímu cíli celé ofenzívy, belgickému přístavu v Antverpách. Síly, které nakonec Skorzeny mohl nasadit, byly ale mnohem skromnější, když se k výcviku v bavorském Grafenwöhru přihlásilo asi 2 000 mužů, z nichž bylo vybráno pouze 600, dobře anglicky však umělo asi jen 50 - 60 z nich. Co se týče kořistních vozidel, situace byla ještě horší, když se podařilo sehnat jen 2 Shermany, 4 obrněné průzkumné automobily, 15 nákladních vozidel a 30 jeepů. Jednotka byla rozdělena do několika skupin, z nichž každá měla své úkoly. Ty zde tentokráte vynecháme, stejně jako osud jejích příslušníků, který byl ve většině případů tragický a podívejme se na snahu „vyrobit“ si pro nedostatek kořistních obrněných vozidel, své vlastní. K posílení těžké techniky byl vydán rozkaz, přestavět 5 středních tanků Panther Ausf. G do podoby amerického stíhače tanků M10.

Když Otto Skorzeny spatřil finální podobu „amerických stíhačů“, jen dodal, že by snad alespoň z dálky a za šera mohly zmýlit některé nezkušené Američany. Konverze Pantherů na „em desítky“ byla poměrně jednoduchá. Čelní pancíř německého tanku byl „dostrojen“ šikmým plechem i s krytem převodovky. Ve snaze zachovat možnost vést palbu z korbového kulometu, ovládaného radistou, byl v plechu vyříznut uzavíratelný obdélníkový otvor. I díky tomuto kulometu, se dal M10 od německého Pantheru rozlišit, americký stroj, totiž takovou zbraní nedisponoval. „Nástavbu“ dostala i tanková věž, jež byla za všech stran vybavena plochou ocelovou konstrukcí imitující svařovanou věž amerického obrněnce, i když její ploché desky byly zcela odlišné než ty pětiúhelníkového tvaru amerického stíhače. Stejně jako u korbového kulometu, i pro koaxiální kulomet MG 34, byl v imitaci masky děla KwK 42 L/70 ráže 75 mm, vyříznut otvor.

Co se týče zadní části věže, ocelová konstrukce zde zůstala ze dvou třetin otevřená, aby byl ponechán volný prostor pro únikový průlez, nacházející se na pravé straně tankové věže a sloužící mj. k doplňování střeliva, či naopak vyhazování prázdných nábojnic. Ve snaze co nejvíce přiblížit Panther „em desítce“ byla z věže odstraněna velitelská věžička. Stropní deska, kterou mj. M10 nedisponoval, tak byla vybavena jedním velkým poklopem, zabírající celý obvod odstraněné věžičky + druhým původním, určeným pro nabíječe.

Foto: I přes velkou snahu mohly „německé M10“ zmást nepřítele jen velmi obtížně | U.S. Army

Psali jsme:Válečné zločiny Japonského císařství, které "trestali" samotní spojenečtí vojáci

I přes velkou snahu ale mohly „německé M10“ zmást nepřítele jen velmi obtížně. Byly delší, i širší než skutečný stíhač, překrývající se kola již z dálky prozrazovala jejich skutečnou identitu, a tak ani nátěr olivově zelenou barvou, bílé hvězdy v kruhu a označení jednotek americké 5. obrněné divize a jejího 10. obrněného praporu, nemohlo mít větší vliv na utajení příslušnosti obrněnců. Zvlášť poté, co byly stroje stále vybaveny úsťovou brzdou kanonu, kterou opět „opravdové“ stíhače M10 nedisponovaly.

Upravené Panthery, označované jako Ersatz M10 ( náhražka M10, není jisté jestli takové označení skutečně dostaly ), se 21. prosince 1944 zapojily do útoku na Malmedy. Během několika pokusů o obsazení jednoho ze zdejších mostů, bráněném příslušníky amerického 120. pěšího pluku a následně během nepřátelského leteckého útoku bylo všech 5 tanků zničeno.

Zdroj: britannica