V době vrcholící druhé světové války zahájil Sovětský svaz významnou kontrašpionážní operaci. Prováděla ji v období od srpna 1944 do května 1945 NKVD s cílem nalákat agenty nacistických tajných služeb do svého dosahu prostřednictvím rádiových zpráv. Sověti pomalu, ale jistě plánovali zlikvidovat nacistickou říši zevnitř, což byl manévr dnes známý jako operace Scherhorn.

Co bylo hlavním cílem operace Scherhorn (známé také pod sovětským krycím názvem Operace Berezino)? Zlikvidovat nacistické zpravodajské síly. NKVD zkonstruovala iluzi, falešný tým ozbrojených německých jednotek, které údajně operovaly na sovětském území. Když se o tom nacisté dozvěděli, průběžně vysílali své polní agenty, aby poskytli pomoc jejich vojákům – jen aby byli vzati jako rukojmí a později jeden po druhém popraveni.

Foto: Otto Skorzeny v roce 1945 | Bundesarchiv, Bild 183-R81453 / CC-BY-SA 3.0

Psali jsme:Admirál Šibazaki se mýlil. Dobytí Tarawy netrvalo sto let – Američanům stačily čtyři dny

V roce 1941 využil tajný agent NKVD Alexandr Děmjanov setkání s německým občanem v Moskvě k rozbití německé sítě Abwehru. Poté vymyslel plán, jak se s Němci seznámit jako "přeběhlík" a získat jejich důvěru. Po třech měsících se Děmjanov vrátil k Sovětům jako nyní aktivní dvojitý agent a dodával jim tajné německé informace ze zdrojů, které mu důvěřovaly. Po měsících vyměňování falešných vojenských strategií s Němci jim také dodával malé množství skutečných sovětských informací. Nejenže chtěl vypadat opravdově, ale chtěl, aby informace sloužily k odvedení pozornosti. Celkově Děmjanov svou klamavou taktikou osobně poslal na smrt desítky německých agentů. 

Stalin, zaujatý výsledky operace chtěl v klamném manévru pokračovat, rozšířit jeho rozsah a vytvořit plnohodnotnou kampaň závislou na dezinformacích. Jmenoval pracovní skupinu vedenou generálporučíkem Sudoplatovem, aby zahájila jeho novou vizi, a dal jasně najevo, že jeho cílem je proniknout do nitra nacistické rozvědky. Sudoplatov dostal pokyn vybudovat "německý tábor" přímo na sovětském území, aby nalákal nacistické důstojníky k vyslání agentů na záchranné mise. Nově zajaté Němce pak nutili, aby se připojili k sovětské ničivé misi, a využívali je k udržení důvěryhodných spojení. Zrodila se operace Berezino.

S pomocí prosovětských Němců a antifašistů byla operace od počátku úspěšná. Tým NKVD prohledal své zajatce a nakonec vybral muže, který pomohl uskutečnit jejich plány: Podplukovník Heinrich Scherhorn, zajatý v červnu 1944. Byl vybrán jako jejich "velitel" ve falešném táboře, který navázal a udržoval kontakt s německým velením. Neměl na vybranou, a tak souhlasil s tím, že bude hrát se Sověty podvodnou hru.

Operace Berezino se poprvé intenzívně rozjela v srpnu 1944, kdy "Max" (Děmjanovo německé krycí jméno) poslal zprávu o tom, že Scherhornova jednotka čítající až 2 500 mužů je obklíčen Sověty podél řeky Bereziny. Přestože byl německý plukovník Hans-Heinrich Worgitzsky zpočátku skeptický a očekával od Sovětů úskok, důstojník Gehlen – kontakt, který Maxovi důvěřoval – se vyslovil pro záchrannou akci a plán se dal do pohybu.

Psali jsme:Propašoval tři bombardéry B-17 do Izraele. Pro americkou vládu byl půl století zločincem. V Izraeli je hrdinou

Bylo potvrzeno, že na cestě je malá skupina 4–5 německých oddílů speciálních sil, kterou vyslal vedoucí důstojník SS Otto Skorzeny. Bombardovací letoun Heinkel He 111 vysadil na pomoc zásoby a výsadkáře. Sověti byli na jejich příchod připraveni, převlečeni do nacistických uniforem, aby přivítali své "spojence". Skupina nic netušících radistů a agentů SS se dostala do tábora, ale jakmile vstoupili do Scherhornova stanu, byli všichni následně zatčeni NKVD. Také tito členové komanda, donucení hrát sovětskou hru, podali zprávu, že jejich mise byla úspěšná a že by měly být vyslány další jednotky. V rychlém sledu Skorzeny poslal na pomoc další tři týmy – a všechny tři skupiny byly zajaty, přičemž Němci nebyli o nic moudřejší, protože jejich kamarádi nadále posílali zprávy oznamující úspěch.

NKVD pokračovala v klamání a nechala Scherhorna navázat kontakt s Němci, aby jim oznámil, že rychlý úspěch a návrat do Německa je nemožný, protože se počet jejich zraněných mužů stupňuje. V reakci na to se nacistické velení chystalo vyslat letadla, která by zraněné letecky přepravila do týlu německé fronty. Takový manévr by však rychle sovětskou hru odhalil. Aby si NKVD zachovala krytí, zinscenovala v noci, kdy měla letadla přistát a provést záchrannou akci, "boj" mezi Scherhornovými muži a sovětskými vojáky. V chaosu po bitvě zhasla světla na provizorní přistávací dráze a letadla nemohla přistát a provést svou misi.

Jedinou podporou, kterou mohli Němci nadále poskytovat, byly dodávky potravin a zásob. V průběhu celé operace vyslal nacistický režim podle různých zdrojů 39 letů s 22 agenty a 13 bezdrátovými soupravami. S rostoucím počtem německých zajatců začala NKVD ztrácet kontrolu, protože operace přerostla v něco mnohem většího, než předpokládala. Navzdory tomu zůstalo rádiové spojení mezi Němci a Sověty zachováno po celé měsíce.

Nakonec však pomoc Němců začala slábnout. Kolem ledna 1945 se německé síly příliš od skupiny "Scherhorn" vzdálily a Luftwaffe docházel materiál. Scherhorn, stále pod kontrolou NKVD a Sudoplatova, nadále posílal žádosti o pomoc prostřednictvím rádiových zpráv, ale nedostával téměř žádnou odpověď.

S blížícím se koncem druhé světové války skončila i tato hra. Scherhorn byl v březnu 1945 za své údajné úsilí v sovětském zajetí jmenován národním hrdinou a nacistický režim mu dokonce udělil Rytířský kříž. Až do prvních květnových dnů roku 1945 udržovali Němci se "Scherhornem" rádiové spojení a udržovali naději pro skupinu více než 2 000 ozbrojených německých mužů – která ale nikdy neexistovala.

Zdroj: warhistoryonline.com