Významnou, světovými médii hodně diskutovanou zprávou z dnešní válčící Ukrajiny se stala zpráva o příchodu severokorejských vojáků na ukrajinské bojiště, kde budou bojovat po boku ruských vojáků. Je zřejmé, že tato událost zjevně mění charakter ukrajinského bojiště nejen z vojenského, ale především z politického hlediska.

Neméně zajímavá je také zpráva, že Severní Korea hodlá vyslat na pomoc Rusku i své vojenské piloty. Zatím nebylo potvrzeno, kolik severokorejských vojenských pilotů by mělo být na Ukrajině nasazeno, objevily se však záběry, na nichž se severokorejský vůdce s těmito vojáky loučí. Zpráva o vyslání severokorejských vojenských pilotů na pomoc válčícímu Rusku byla publikována i v oficiálních severokorejských médiích, a proto lze příchod severokorejských pilotů do Ruska považovat za potvrzenou skutečnost.

Foto: Zajímavá zpráva o tom, že obdobně Severní Korea vyšle na pomoc putinovskému Rusku i své vojenské piloty | Korejská ústřední televize

Přesto tento příchod severokorejských vojenských pilotů na pomoc Rusku vyvolal i celou řadu posměšků. Některé poukazují na to, kam až se dnešní Rusko dostalo, když nemá ani dostatek vojenských pilotů. Na druhou stranu mnohé kritiky poukazují na nízkou úroveň severokorejských pilotů, potažmo i samotného severokorejského letectva. Objevují se dokonce i posměšky, že severokorejští piloti do Ruska přiletí na dvojplošnících. Takovéto posměšky jsou ale mylné, a jsou výrazem typického podceňování protivníka.

Psali jsme:Má smysl jednat s Putinem? Aneb poučení z minulosti

Severokorejské vojenské letectvo – početné, ale slabé

Tyto kritiky a posměšky do značné míry vycházejí z toho, že severokorejské letectvo je skutečně až překvapivě slabé. Respektive – je sice početné, ale naprosto zastaralé. Na rozdíl od privilegovaného raketového vojska, ale i prudce se rozvíjejícího pozemního vojska či námořnictva zásobovaného novými zbraňovými systémy severokorejské vojenské letectvo neprodělalo v posledních desetiletích žádnou výraznější modernizaci. Je to obrovský rozdíl oproti sedmdesátým či osmdesátým letům minulého století, kdy Severní Koreji dodávaly své vojenské letouny jak tehdejší Sovětský svaz, tak i Čína, a do jisté míry se předháněly v tom, kdo dá Severní Koreji to lepší. V posledních 30 letech severokorejské vojenské letectvo neobdrželo jediný nový, natož moderní letoun.

I proto je severokorejské letectvo sice velmi početné, má okolo 500 bojových letounů (údaje se různí od 440 do 540 letounů), zato je ale naprosto zastaralé. V jeho výzbroji najdeme dokonce i takové letouny, jako jsou sovětské typy MiG-15 a MiG-17, potažmo i úderné Il-28 a Su-7 z padesátých let minulého století. Tyto dávno překonané letouny ale nemají na současném bojišti žádnou hodnotu, a mohou se maximálně stát snadným terčem pro letouny protivníka, respektive jeho protivzdušnou obranu. Především ve srovnání s moderním letectvem Jižní Koreje, které se opírá o americké letouny F-16, F-15 a F-35 by toto letectvo nemělo žádnou šanci, což si zřejmě severokorejské politické a vojenské vedení dobře uvědomuje.

Přesto má severokorejské letectvo i dva typy letounů, které lze označit za aspoň částečně moderní. Prvním typem je známý stíhací letoun MiG-29. Severní Korea tento letoun získala v druhé polovině osmdesátých let minulého století, a je zajímavé, že u několika kusů se částečně podílela i na jejich výrobě. Dalším dodávkám pak zabránil ekonomický úpadek Sovětského svazu. Severní Korea tak získala cca 20 letounů tohoto typu. Je diskutabilní, kolik z těchto letounů je bojeschopných, lze ale předpokládat, že Severní Korea se u svého nejlepšího letounu bude snažit mít k dispozici co nejvyšší počet.

Pokud bychom měli hodnotit MiG-29, pak je třeba si uvědomit, že Severní Korea získala letouny z první výrobní série, a že to je letoun odpovídající osmdesátým letům minulého století, tedy době před čtyřiceti lety. Tyto letouny jsou tak zcela jiné než mnohem pokročilejší MiG-29 M, jaké byly např. před nedávnem dodány do Egypta. Severní Korea sice své letouny MiG-29 částečně modernizovala, šlo ale jen o omezenou o modernizaci, nesrovnatelnou s např. modernizací MiG-29 indického vojenského letectva. Přesto jde o relativně moderní letouny s určitou bojovou hodnotou.

Psali jsme:Západní civilizace má problém

Druhým typem dodaným v zhruba stejné době je bitevní letoun Su-25. Jde o velmi robustní, silně pancéřovaný letoun, známý svou vysokou odolností. Jeho zásadní nevýhodou ale je dnes již naprosto zastaralá avionika, neumožňující přesné údery na větší vzdálenosti. Přesto má Su-25 impozantní palebnou sílu. Severní Korea obdržela v druhé polovině osmdesátých let 34 těchto letounů. Ne všechny budou bojeschopné, i vzhledem k robustnosti těchto letounů lze ale očekávat, že to bude většina těchto letounů.

Úroveň severokorejských pilotů

Klíčovou otázkou je samozřejmě bojová úroveň těchto pilotů. Pro Severní Koreu je totiž problémem zajištění patřičného výcviku, protože na něco takového nemá dostatek pohonných hmot. Lze také předpokládat, že severokorejské letectvo se snaží maximálně šetřit resursy letounů (jejich zbývající čas do další plánované údržby).

Mělo by se to logicky týkat i těch nejlepších letounů severokorejského letectva, a tedy také jejich pilotů. Je ale třeba vzít v potaz, že právě proto, že jde o nejlepší letouny, se severokorejské vojenské vedení soustřeďuje právě na ně, zatímco zastaralé typy, jako jsou letouny MiG-17 či MiG-19, jsou opomíjeny.

Právě to lze totiž pozorovat prakticky u všech postsovětských států, potažmo i u některých totalitních států, orientujících se na Rusko. Například na Kubě je pozornost vojenského letectva soustředěna právě na letouny MiG-29, a logicky i na jejich piloty. Ti pravidelně trénují, a jejich nalétanost se pohybuje kolem 160-180 hodin ročně, což je srovnatelné s letectvy vyspělých států. Oproti tomu piloti starších letounů, jako jsou MiG-21, nalétají nesrovnatelně méně. Lze očekávat, že v Severní Koreji to bude obdobné. Piloti letounů MiG-29 a Su-25 budou mít jistě i lepší výcvik, a stejně tak i udržovací výcvik, realizovaný na cvičných letounech. To ovšem výrazně přispívá k jejich bojové úrovni.

Svou roli samozřejmě hraje i to, že tito piloti představují elitu letectva. Mají proto lepší platové ohodnocení, těší se lepším hmotným podmínkám. Také to dál umocňuje jejich motivaci. Tu zvyšuje také intenzivní politický, ideologický výcvik.

Pro takovéto státy, resp. armády je navíc typické, že pro tyto své nejlepší letouny mají více vycvičených pilotů, než je obvyklé. Je to z celé řady důvodů – tyto armády se bojí situace, kdy by po případném odchodu či útěku těchto pilotů (běžná věc příznačná např. pro někdejší socialistickou Etiopii) nedisponovalo dostatečným počtem personálu. Částečně se také počítá s vysokými bojovými ztrátami. Proto je v takovýchto zemích pro ty nejlepší letouny vycvičeno víc pilotů, než je obvyklé ve vyspělých zemích.

I proto lze předpokládat, že Severní Korea bude mít dostatek pilotů jak pro letouny MiG-29, tak pro letouny Su-25. Má jich tedy dosti na to, aby část z nich mohla vyslat do Ruska pro boj proti Ukrajině. Budou to navíc ti nejlepší z nejlepších, s patřičným výcvikem – samozřejmě měřeno pohledem Severní Koreje.

Severokorejští piloti, ale na ruských letounech

Je navíc třeba si uvědomit, že Severní Korea do Ruska pošle své vojenské piloty, nikoliv své vojenské letouny. Své nejlepší vojenské letouny, primárně MiG-29, ale i Su-25, totiž Severní Korea, a především severokorejské politické a vojenské vedení potřebuje pro svou vlastní obranu, pro případ možného vojenského střetu s Jižní Koreou.

To ale není problémem. V Rusku totiž dosud slouží celá řada starších letounů MiG-29, ale i Su-25, zděděných ještě z někdejšího sovětského letectva. Dnešní ruské vojenské letectvo se soustřeďuje spíše na letouny Su-30 či Su-35 a modernizovalo jen menší část (údajně 37 ks) svých letounů MiG-29 na úroveň MiG-29 SMT. Jenže vedle těchto modernizovaných MiG-29 v Rusku dál létají i původní, nemodernizované MiG-29. Další letouny tohoto typu jsou pro své stáří a opotřebovanost uložené v rezervě.

Tyto letouny lze přitom poměrně snadno z rezervy vyjmout, a uvést do provozuschopného stavu. Nikoliv modernizovat (modernizace by byla relativně drahá, a hlavně časově náročná) ale pouze zprovozuschopnit. Rusko tak může v krátké době získat desítky letounů.

Důležité je, že tyto letouny v tzv. uloženkách jsou prakticky shodné s letouny MiG-29 severokorejského letectva. To znamená, že severokorejští piloti by se na ně nemuseli zdlouhavě přeškolovat, ale mohli by s nimi okamžitě nastoupit k bojovým útvarům a následně na frontu.

Obdobné je to i v případě letounů Su-25. Ty jsou pro svou účinnost v boji proti pozemním cílům, ale i pro svou robustnost, odolnost a nenáročnost stále oceňovány. Proto jsou také dosud rozšířené po světě, byť v jednotlivých letectvech obvykle slouží jen v nižších počtech. Rusko v současnosti část svých Su-25 modernizuje na úroveň Su-25 SM3, a je třeba podotknout, že to je poměrně rozsáhlá modernizace. Jenže vedle těchto modernizovaných letounů má Rusko dosud ještě velké množství původních, nemodernizovaných Su-25. Ty jsou přitom technicky prakticky shodné s letouny Su-25 severokorejského vojenského letectva. Piloti severokorejských Su-25 by se tedy vůbec nemuseli zdlouhavě přeškolovat, a mohli by být nasazeni do bojových operací.

Je ovšem těžké odhadnout, kolik pilotů letounů MiG-29 a Su-25 by mohla Severní Korea dát Rusku k dispozici, kolik by jich mohlo být nasazeno na Ukrajině. Ale pokud vezmeme v potaz to, kolik těchto letounů má Severní Korea k dispozici a kolik by navíc vzhledem k rozšířenému výcviku mohla mít celkem pilotů, pokud vezmeme i potaz různé fotografie severokorejského vůdce Kim-čong-una, na kterých je zachycen, jak se loučí se severokorejskými piloty (což může být samozřejmě matoucí), pak může jít o vyšší desítky. Klidně i třicet, čtyřicet pilotů, a možná ještě víc. A to už může mít svůj význam.

Význam severokorejských pilotů na ukrajinském bojišti

Otázkou samozřejmě zůstává, čeho by mohli tito severokorejští piloti na Ukrajině dosáhnout, a zda by bylo jejich nasazení úspěšné. Předně je třeba říci, že letecká válka nad Ukrajinou i nadále trvá, ale jen poměrně omezeně. Z ukrajinské strany nějakému většímu nasazení leteckých sil brání nedostatek vojenských letounů. Z ruské strany pak tomu brání především obava ze ztrát letounů.

Obě strany, a to jak ukrajinská, tak i ruská, totiž na bojišti zaznamenaly značné ztráty. Ty jsou bolestné jak pro Ukrajinu, tak poněkud překvapivě i pro Rusko. Je faktem, že Rusko stále disponuje početným vojenským letectvem. Jenže ruské letectvo na Ukrajině zaznamenalo velké ztráty. Pro ruské letectvo jsou tyto ztráty obzvlášť bolestné i proto, že zde ztratilo mnoho svých nejmodernějších letounů – typy Su-35, Su-34 a Su-30. Jejich ztráty pro Rusko samozřejmě znamenají značnou finanční ztrátu. Důležité je také to, že ruské zbrojní podniky nestíhají tyto ztráty nahrazovat.

Důvody těchto ztrát jsou poměrně jednoduché. Jak ruské jednotky, tak i ukrajinská armáda disponují mimořádně početnou protivzdušnou obranou, protiletadlovými systémy, jako jsou známé typy S-300V a S-330P, Buk, TOR a další (na straně Ukrajiny navíc již byly nasazeny západní typy). Jde převážně o systémy zděděné ještě z dob Sovětského svazu, přesto jde o systémy kvalitní, které navíc většinou byly modernizovány. Důležitá je ale především mimořádná hustota této protivzdušné obrany. Právě díky ní se této PVO podařilo dosáhnout celé řady sestřelů. A to jak na ukrajinské, tak i na ruské straně.

I kvůli těmto ztrátám Rusko opustilo od nějakých rozsáhlejších operací, a obvykle uskutečňuje jen omezené údery, které provádějí pouze dva nebo tři letouny. Případně jde Rusko raději pohodlnější cestou úderů realizovaných balistickými raketami.

Jenže příchod severokorejských pilotů by mohl tuto situaci změnit. Je samozřejmě otázkou, jak kvalitní je výcvik severokorejských pilotů ve srovnání s ruskými. Možná je horší než výcvik analogických ruských pilotů. I když, vzhledem k určitému poklesu bojové úrovně ruských pilotů, která je zmiňována i v ruském tisku, ve stescích ruských generálů, tomu tak být nemusí.

Především je ale nutno počítat s tím, že severokorejští piloti nadzvukových letounů budou mnohem víc zfanatizovaní, a to díky vysokému stupni ideologického zpracování občanů v Severní Koreji (u elitních vojenských pilotů přitom toto ideologické zpracování jistě bude silnější než u běžných severokorejských občanů, ale také než u řadových severokorejských vojáků). Budou mnohem ostřejší, odvážnější. Budou víc ochotni jít do riskantních operací, a to klidně i za cenu ztráty života. Severokorejští piloti možná nedosáhnou všech vytyčených úkolů. Ale budou se o to maximálně snažit, a to výrazně víc než zpohodlnělí ruští piloti. A díky tomu budou schopni dosáhnou aspoň částečného splnění svých úkolů. Svou odhodlaností, svým nasazením navíc mohou ruské piloty strhnout k vyšší odvaze, k lepším výkonům.

Nasazení severokorejských pilotů tak může dát leteckému boji na Ukrajině zcela novou, vyšší dynamiku. Příchod severokorejských vojenských pilotů je proto důležitější, než se může na první pohled zdát.

Zdroj: BBC, The Kyiv Independent, EurAsian Times