Významnou novinkou vlekoucího se ukrajinského konfliktu je dnes již prokázaná přítomnost severokorejských vojáků, kteří zde bojují po boku ruské armády. Jde zatím jen o poměrně malý kontingent (odhady se nejčastěji pohybují okolo 3 000 vojáků, jejich počet ovšem může být postupně navyšován). Přesto už jen jejich příchod má obrovský význam.

Foto: Význam a hrozby severokorejské armády na Ukrajině | Korejská ústřední televize

Zároveň ale přítomnost severokorejských vojáků na Ukrajině vyvolává celou řadu otázek o severokorejské armádě. Jací jsou severokorejští vojáci, jaká je jejich je bojová úroveň severokorejských vojáků? A jaká je vlastně severokorejská armáda?

Psali jsme:Americký Excalibur vs. ruský Krasnopol na Ukrajině. Která přesně naváděná munice je lepší

Zodpovědět tuto otázku je ale složité. K posouzení této problematiky totiž nestačí pouhá suchá čísla o počtu vojáků či zbraňových vojenské techniky. K posouzení bojové úrovně jakékoliv armády je potřeba mnohem víc. Jde spíše o posouzení kvalit této armády, jejího ducha. I proto nebude tento článek popisem počtů vojáků a bojových systémů severokorejské armády (v tomto směru lze odkázat na články L. Visingra v časopisech ATM či Zbraně), ale spíše jakousi studií o stavu a bojeschopnosti severokorejské armády.

Severokorejská armáda v historické retrospektivě

Pokud chceme skutečně pochopit severokorejskou armádu, pak je třeba pochopit i samotný severokorejský systém, jeho genezi. K tomu je ovšem nutné vrátit se do minulosti, ke korejské válce (1950–53). Právě tato válka, byť pro Severní Koreu skončila neslavně, měla pro severokorejský režim zásadní význam. Severní Koreji se sice nepodařilo dobýt Jižní Koreu a byla zatlačena za 38 rovnoběžku, zato se ale severokorejskému režimu podařilo obhájit samotnou svou existenci. Vedení Severní Koreje díky tomu mohlo rozvíjet zemi zcela podle svých představ, vycházejících z komunismu a především stalinismu.

Pro vedení Severní Koreje přitom mělo zásadní význam to, že tato válka formálně neskončila, že nebyl uzavřen mír, ale pouhé příměří. Pro Severokorejce tak tato válka proti Jižní Koreji, ale také proti v tomto konfliktu zaangažovaným USA stále pokračuje. Od tohoto konfliktu tak vedení Severní Koreje odvozuje svou legitimitu. Pro celou Severní Koreu je pak odkaz korejské války dosud živý, a neustále se k němu vrací (obdobně jako je v Rusku dosud živý odkaz druhé světové války, vítězství Sovětského svazu nad nacistickým Německem).

Obrazilo se to samozřejmě i v budování armády. Severokorejská armáda je v důsledku toho udržována neustále prakticky na válečných stavech. Severokorejská armáda proto nejenže patří k nejpočetnějším armádám světa, ale je také suverénně nejpočetnější v procentuálním vztahu vůči počtu obyvatel země. Severokorejská armáda je také mohutně vyzbrojená obrovským množstvím zbraňových systémů, a je nutno podotknout, že většinu z nich tvoří produkty domácího, všemožně podporovaného zbrojního průmyslu. V důsledku toho všeho má ale Severní Korea také mimořádně vysoké výdaje na obranu – odhady se pohybují obvykle mezi 20–25 % HDP, podle některých odhadů jde o více než 30 %. Budování armády je tak podřízen prakticky celý život země – zcela dle hesla zakladatele státu Kim-ir sena „vše pro armádu“. Je logické, že tato soustředěná dlouhodobá pozornost a obrovské množství peněz ze státního rozpočtu se musí projevit, a to právě v rostoucí úrovni severokorejské armády. Její úroveň pak potvrzují i záběry z různých cvičení, které je sice třeba brát s rezervou, ale přesto mají svou vypovídací hodnotu.

Psali jsme:Evropský tankový průmysl dnes

Severokorejská armáda – ideologicky formovaná armáda

Při posuzování severokorejské armády je třeba si uvědomit, že to je ideologicky formovaná armáda, zřejmě nejsilněji na světě. Její ideologický charakter je dokonce ještě silnější než v případě někdejší sovětské armády. I proto nelze severokorejskou armádu hodnotit jako nějakou běžnou armádu, a proto také některá západní hodnocení severokorejské armády selhávají.

Ideologie severokorejského občana totiž provází takřka od kolébky až po smrt. Ve školách, na pracovištích, ale i doma z televizí se na severokorejského občana od rána do večera valí státní propaganda. Jejím úkolem je člověka nejen vzdělávat, ale také ho vnitřně formovat, činit ho pevnějším, odolnějším.

Je navíc třeba uvědomit, že severokorejská státní ideologie je výjimečná, nejde o běžný komunismus. Obsahuje silné prvky stalinismu (který dnešní komunisté hodnotí jako úchylku), a stejně tak i nacionalismu. I to hraje svou roli, protože díky tomu mají Severokorejci určitý pocit výlučnosti, a dokonce až nadřazenosti.

Svou roli zde navíc hraje i celková izolovanost země. Severní Korea je již od korejské války do značné míry odloučena od okolního světa. Běžný severokorejský občan tak nemá možnost státní ideologii nějak konfrontovat, jak tomu bylo v případě někdejšího Československa, kdy právě neustálá konfrontace s vyspělostí západních zemí vzbouzela v mnohých Čechoslovácích silný pocit deziluze.

To vše činí Severokorejce, a tedy i severokorejského vojáka sice poněkud omezenějším, ale zároveň odhodlanějším, fanatičtějším. I to má pro ducha, a tedy i kvalitu armády svůj význam.

Vojenský výcvik již od školy

Obdobně tak je ale formován i vojenský výcvik občanů. Pro Severokorejce jeho vojenská služba nezačíná až prezenční službou. Ta je spíš jakýmsi vyvrcholením dosavadní přípravy. Prvky vojenské přípravy jsou v Severní Koreji vyučovány již na základní škole. Už jako školáci proto Severokorejci ovládají takové věci, jako je schopnost orientace v terénu, přežití v přírodě. Velký důraz se klade na fyzickou zdatnost.

K tomu je navíc nutno připočíst zmíněný ideologický tlak, kdy již ve škole jsou malí Severokorejci seznamováni s vojenskou historií své země, s příběhy válečných hrdinů (často smyšlenými). Severokorejským dětem je vštěpováno, aby se chovaly právě jako ti hrdinové, aby nedbali na bolest, utrpení, a aby byly schopny obětovat svůj život pro vlast.

Na střední škole potom běžně funguje i výcvik se střelnými zbraněmi. A to i s tak výkonnými zbraněmi, jako jsou pušky  „AK“ či podobně. Běžný občan tak po absolvování střední školy disponuje poměrně dobrým střeleckým výcvikem.

Na základní vojenskou službu tudíž severokorejský občan vstupuje se základními vojenskými schopnostmi. Je fyzicky vycvičený, je schopný se orientovat v přírodě, v krizových situacích, umí střílet se střelnými zbraněmi. To vše samozřejmě jeho vojenský výcvik ohromně usnadňuje.

Vojenská služba – čest pro každého Severokorejce

Je navíc třeba uvědomit si jedno. Díky tomu, že je v Severní Koreji armáda kladena na první místo, a díky všudypřítomné ideologické masáži, je vojenská služba v Severní Koreji vnímána jako čest. Není to tedy jako v někdejším Československu, kdy se mnozí snažili vojenské službě vyhnout prostřednictvím tzv. modré knížky.

V Severní Koreji je přitom prezenční služba mimořádně dlouhá. Běžný severokorejský voják dnes v prezenční službě stráví 8 let, v případě některých druhů vojsk ještě déle. To má ovšem pro armádu velký význam. Je totiž víc času, aby tento voják získal patřičné kompetence, aby vypiloval své schopnosti. I to samozřejmě posiluje jeho úroveň.

Severokorejská armáda navíc pravidelně cvičí. Není to tedy armáda, která by svůj čas trávila v kasárnách, případně pochodovými cvičeními. Pravidelně jsou pořádána cvičení i velkých jednotek na úrovni divize, a někdy ještě vyšších. I tato cvičení umocňují schopnosti severokorejské armády.

Severokorejské armádě, a především její pěchotě paradoxně prospěla i někdejší léta největší ekonomické krize. Armáda sice neměla prostředky, a hlavně dostatek pohonných hmot pro tanky či obrněné transportéry, o to více se ale zaměřila na výcvik pěšáků. Byl položen vyšší důraz na fyzickou zdatnost, a v tomto směru Severokorejci dosáhli až překvapivých výsledků. Je také známo, že severokorejská armáda cvičila i pěší přesuny na velké vzdálenosti, pohyb v složitém terénu atd. A u toho severokorejská armáda zůstala i dnes, kdy se její ekonomická situace a zásobování pohonnými hmotami zlepšily. Také to výrazně posílilo schopnosti severokorejské armády.

Je také třeba mít stále na mysli fakt, že v Severní Koreji je armáda silně protežovaným oborem, a to na úkor všech ostatních oblastí státu. I v dobách hladomoru měla armáda jistotu aspoň jakéhosi zásobování potravinami. Dnes je situace poněkud jiná. Přesto lze konstatovat, že vojáci mají jistotu vyšších příjmů, a lepšího zásobování potravinami. I to je pro severokorejské vojáky obrovskou motivací – v zemi, kde v devadesátých letech několik milionů lidí zemřelo hladem, a kde i dnes mnozí lidé mají problém se zajištěním základních potravin.

Pokud si toto vše shrneme, pak můžeme konstatovat, že severokorejský voják je silně motivovaný, a to jak ideologií, tak i hmotnými podmínkami. Je také dobře vycvičený – jeho výcvik je sice v mnohém zastaralý a řídí se v lecčem stále podle starých sovětských příruček, tyto nedostatky ale kompenzuje intenzita výcviku. Je to také voják fyzicky zdatný, otužilý. Takový voják, resp. taková armáda může být velmi nebezpečným nepřítelem.

Vybavení zbraňovými systémy

Otázkou je samozřejmě výzbroj této armády; to, co může Severní Korea na Ukrajině nasadit. Zde ale můžeme konstatovat, že již dávno neplatí rčení, že výzbroj severokorejské armády představuje jen pouhou sbírku muzeálních exponátů. Zejména v posledních desetiletích Severní Korea výrazně zkvalitnila kvalitu svých zbraní. A to především díky domácímu zbrojnímu průmyslu, který je schopen produkovat i poměrně moderní zbraňové systémy. Například co se týče pěchotních zbraní, severokorejské zbraně, byť jsou mnohdy odvozené od starších sovětských vzorů (útočné pušky AK, kulomety PKM, pancéřovky RPG-7 atd.), jsou srovnatelné se zbraněmi, které se běžně vyskytují na ukrajinském bojišti, a to na obou stranách. Stejně tak i PTŘS či přenosné protiletadlové rakety Severní Koreje dosahují až překvapivě dobré úrovně. Týká se to ale i tanků či obrněných transportérů. Vždyť Rusko dnes běžně používá i nemodernizované tanky T-72, potažmo i starší tanky T-55 a T-62. S nimi jsou severokorejské tanky Chon-ma-ho minimálně srovnatelné, a spíš lepší. Jako poměrně kvalitní lze hodnotit i severokorejské dělostřelectvo, které disponuje technikou, která je opět srovnatelná s tou, která se běžně vyskytuje na ukrajinském bojišti (kopie děl D-30, M-46). Co se týče vybavení a výzbroje, je tedy na tom severokorejská armáda poměrně dobře.

Severokorejská armáda na ukrajinském bojišti

Velice diskutabilní je ovšem to, kolik vojáků může Severní Korea na Ukrajině nasadit. Je faktem, že severokorejská armáda je obrovská, má cca 1,28 milionu vojáků v činné službě a k tomu navíc početné zálohy (plus Dělnicko-rolnické Rudé gardy, mající 5,7 milionu osob). Jenže tyto vojáky severokorejský režim potřebuje primárně ke své obraně, a to jak pro případ války s Jižní Koreou, potažmo i USA (na kterou se režim vlastně neustále připravuje), tak i pro potlačení případné vzpoury obyvatelstva. Právě mohutná armáda je spolu s vlastnictvím balistických raket a jaderných zbraní zárukou bezpečnosti severokorejského režimu. Kim-čong-un je možná ochoten pomoci Rusku, respektive Vladimiru Putinovi, nikoliv ale na úkor své vlastní bezpečnosti. I proto je nesmyslné počítat s celou touto armádou, což se občas objevuje. Stejně tak jako přehnané lze vnímat zprávy, že by Severní Korea mohla na Ukrajině nasadit až 100 000 vojáků.

Jenže i nasazení, byť jen menšího počtu severokorejských vojáků, řekněme 10 000 vojáků, by mělo obrovský význam. Jak pro Rusko, tak i pro Severní Koreu může přitom být nasazení pouze omezeného kontingentu výhodné. Díky tomu mohou být na Ukrajinu nasazeni jen ti nejlepší, nejlépe vycvičení a ideologicky nejpevnější vojáci, skutečná elita severokorejské armády. To je mnohem efektivnější než nasazení velké masy méně vycvičených vojáků.

Tito vojáci mohou také dostat ty nejlepší zbraňové systémy, jakými severokorejská armáda disponuje. Severokorejský zbrojní průmysl totiž dokázal vyvinout i moderní zbraně, ale ty zatím slouží jen v menších počtech, a i nadále proto musí sloužit starší zbraňové systémy. Jenže pro takto omezený kontingent mohou být vybrány jen ty nejkvalitnější zbraně. Pro severokorejskou armádu, ale i pro severokorejský zbrojní průmysl navíc nasazení těchto zbraňových systémů v ostrém boji může být jedinečnou zkušeností. Problémem ani není zásobování těchto jednotek municí, protože severokorejské zbraně mají převážně stejnou munici, jakou mají i ruské zbraně. I to významně usnadní nasazení severokorejských vojáků.

Je také třeba brát v potaz to, že severokorejští vojáci nasazení na Ukrajině budou jistě nadstandardně honorováni, že budou mít nějaký zvláštní příplatek. Jejich rodiny patrně budou mít vyšší potravinové příděly, případně i další výhody. Něco takového v chudé Severní Koreji, kde mnozí lidé trpí hlady, znamená nesmírně mnoho. To může zásadně zvýšit motivaci severokorejských vojáků k boji. Často je zmiňováno to, že severokorejská armáda nebyla od korejské války bojově nasazena, že nemá bojové zkušenosti. Tento handicap ale kompenzují zmíněná rozsáhlá vojenská cvičení, která jsou mnohem intenzivnější a ostřejší než analogická cvičení západních armád.

Někdy je také poukazováno na to, že hlavním problémem při nasazení severokorejských vojáků po boku ruské armády může být jazyková bariéra mezi Severokorejci a Rusy. Zde se ale poněkud zapomíná na to, že na severokorejských vojenských školách (a částečně i civilních) se ruština zcela běžně vyučuje, protože Rusko je pro Severní Koreu tradičním partnerem. Severokorejských vojáků, především důstojníků, mluvících rusky, tak může být poměrně dosti.

Tento problém navíc částečně řeší i to, že severokorejští vojáci na Ukrajině nejspíš budou nasazeni v rámci své vlastní, jednolité jednotky – zatím jde o brigádu, přičemž je možné, že může být vytvořena celá severokorejská divize. Ta pak může být nasazena samostatně, může sama plnit předem přidělené úkoly. Vojáků schopných mluvit rusky proto nebude tolik zapotřebí.

Je zřejmé, že příchod relativně omezeného kontingentu severokorejských vojáků nemůže situaci na ukrajinském bojišti zásadně změnit; že to není něco, co by mohlo Rusku vyhrát válku. Přesto to může dnešnímu Rusku, kterému se nedostává jak vojáků, tak i techniky, výrazně pomoci. Může mu to odlehčit jeho bojovou situaci, může mu to napomoci soustředit svá vojska na nejexponovanějších místech. Bylo by ale chybou se domnívat, že ruské vojenské vedení bude severokorejské vojáky používat jen na pomocné úkoly. I to by sice pro Rusko znamenalo mnoho, je ale dost dobře možné, že vojska Severní Koreje i vzhledem ke svému fanatismu budou nasazena k těm nejvýznamnějším úkolům. Také to může ruské armádě usnadnit její situaci. Příchod, byť jen omezeného kontingentu severokorejských vojáků, tak může být významnější, než se může zdát z jejich pouhého počtu.

Především z hlediska politického ale přímé vojenské zapojení Severní Koreje zcela mění ráz ukrajinského konfliktu. Je proto otázkou, jak se s tímto problémem světové společenství vyrovná.

Zdroj: Reuters, Army Recognition, BBC