Exjugoslávské země, které se po rozpadu federace v roce 1991 vydaly odlišnými cestami, dnes stojí na různých bodech vojenské modernizace. Zatímco Slovinsko a Chorvatsko jsou pevnou součástí NATO a aktivně přecházejí na standardy Aliance, Srbsko si udržuje vojenskou neutralitu a spoléhá se především na ruskou a čínskou techniku. 

Jugoslávie vznikla po první světové válce jako Království Srbů, Chorvatů a Slovinců a v roce 1929 byla přejmenována na Království Jugoslávie. Po druhé světové válce se pod vedením Josipa Broze Tita transformovala na socialistickou federaci řízenou Komunistickou stranou Jugoslávie. Přestože byla socialistickým státem, Jugoslávie se po rozchodu se Stalinem v roce 1948 nestala součástí Varšavské smlouvy. Místo toho zvolila cestu neangažovanosti a v roce 1961 spoluzaložila Hnutí nezúčastněných zemí. To znamenalo, že si udržovala vztahy se Západem i Východem, což se projevilo i ve vojenské oblasti.

Jugoslávská vojenská doktrína a výzbroj

Jugoslávská lidová armáda (JNA) byla budována jako silná a autonomní vojenská síla, která se snažila kombinovat sovětskou techniku s vlastním výzkumem a výrobou. Mezi nejvýznamnější projekty patřil tank M-84, který byl jugoslávskou verzí sovětského T-72, cvičněbojové letouny J-22 Orao, G-4 Super Galeb, raketové systémy LRSV Plamen a Oganj. Vojenská doktrína Jugoslávie se opírala o koncept "totální obrany", který předpokládal zapojení celé populace do obrany státu v případě napadení. Mezi lety 1991 a 1999 proběhly krvavé konflikty na Balkáně, které způsobily rozsáhlou destrukci vojenské infrastruktury a značně ovlivnily další vojenské směrování jednotlivých nástupnických států. Každý z nově vzniklých čelil vlastním výzvám při budování armády a rozhodoval se mezi orientací na Západ nebo Východ.

Psali jsme:Drony a pozemní robotické systémy – nikoliv konkurence, ale možní spolupracovníci

Slovinsko

Slovinská armáda čítá přibližně 7 250 aktivních vojáků a dalších 1 200 v záloze. Pozemní síly tvoří dvě brigády (1. a 72.), které jsou podporované logistickou brigádou. Jednotky dělostřelecké podpory a PVO jsou integrální součástí sestav obou „frontových“ brigád. Výzbroj mechanizované pěchoty zahrnuje moderní obrněné transportéry Patria AMV (30 kusů + 106 jako plánovaná akvizice), Valuk/Pandur I (65 kusů) a lehká obrněná vozidla  L-ATV (161 kusů). Tankové vojsko Slovinců se skládá z 57 MBT M-84. Dělostřeleckou podporu zajišťují izraelské houfnice Soltam M-71 (18 kusů) a těžké minomety Soltam K6 (50 kusů). Výhledově se k nim připojí zatím neznámý počet francouzských samohybných houfnic Caesar. Letecké síly jsou omezené a zaměřují se na transportní a průzkumné úkoly. Slovinsko postrádá stíhací letectvo, může se však pochlubit cvičnými PILATUS PC-9 (9 kusů). Pro transport je využíván jeden L-410 Turbolet a jeden (do budoucna dva) Alenia C-27J Spartan. Vrtulníkové letectvo se skládá z víceúčelových Bell 412 (8 kusů), které budou v budoucnosti posíleny italskými AgustaWestland AW139 (6 kusů). Do budoucna plánuje Slovinsko rozšíření protivzdušné obrany, přičemž zvažuje nákup systému IRTIS-T SLM v počtu dvou kusů. Spolupracuje s NATO na budování logistických a kybernetických kapacit. Slovinské námořnictvo disponuje pouhými dvěma hlídkovými loděmi VNL-11 Triglav a HPL-21 Ankaran. První zmíněné plavidlo disponuje průzkumné UAV domácí výroby typu Galeba. Pozemní vojska využívají pro průzkum a pozorování dron Bramor C4EYE.

Chorvatsko

Chorvatské ozbrojené síly čítají přibližně 15 200 aktivních vojáků a kolem 18 350 záložníků. Pozemní síly tvoří Gardová obrněná mechanizovaná brigáda a Gardová motorizovaná brigáda, které jsou podporovány dělostřeleckými, logistickými a ženijními jednotkami. Mechanizovaná pěchota je vyzbrojena moderními obrněnými transportéry Patria CRO (126 kusů) a bojovými vozidly pěchoty M-80A, které budou v nejbližší době nahrazeny BVP M2A2 ODS v počtu až 89 kusů. Tankové vojsko se opírá o hlavní bojové tanky M-84A4 (15 kusů), přičemž se očekává nákup 50 německých tanků Leopard 2A8. Dělostřeleckou podporu zajišťují samohybné houfnice 2S1 Gvozdika (8 kusů) a PzH 2000 (12 kusů). Plánuje dokoupení dalších kusů výše zmíněné německé houfnice a také francouzských CAESARů. Vedle samohybných houfnic disponuje chorvatská armáda i taženými děly jako jsou D-30 RH M94 (20 kusů), některé kusy však byly dodány Ukrajině. Armáda disponuje také raketomety M-92 Vulkan a APR–40 (rumunská verze sovětských Gradů).

Foto: Chorvatští vojáci | Wikimedia Commons / Public domain

V rámci modernizace Chorvatsko plánuje nákup dalších samohybných houfnic a moderních protitankových zbraní jako je americký HIMARS (8 kusů). Chorvatsko provozuje izraelské UAV Orbiter 3 (6kusů), Skylark I (7 kusů) a americké RQ-20 Puma (7 kusů) pro průzkumné a zpravodajské operace. V rámci dalšího rozvoje bezpilotních prostředků probíhá akvizice tureckých dronů Bayraktar TB2 (6 kusů). Letecké síly disponují stíhacími letouny MiG-21 (4 kusy), které však budou nahrazeny moderními Dassault Rafale (12 kusů), zakoupenými od Francie. Vrtulníkové síly zahrnují UH-60M (4 kusy, s plánovaným rozšířením na 8 kusů), víceúčelové Mi-171Sh (10 kusů). Chorvatsko plánuje modernizaci své protivzdušné obrany nákupem čtyř baterií středního dosahu systémů do roku 2028. Mezi zvažovanými možnostmi jsou francouzský systém MICA VL NG, norský NASAMS 3 a německý IRIS-T SLM. Chorvatské námořnictvo je sice menší, ale relativně moderní. Hlavní sílu tvoří korvety třídy Kralj (2 kusy), několik hlídkových člunů a vyloďovací plavidla. 

Psali jsme:Je kritika vývozu samohybných děl DITA do Ázerbájdžánu oprávněná?

Severní Makedonie

Severomakedonská armáda disponuje přibližně 8000 aktivními vojáky a 4850 záložníky. Pozemní síly tvoří jediná pěší brigáda, která zahrnuje mechanizované a lehké pěchotní jednotky, průzkumné oddíly a podpůrné prvky, včetně dělostřelectva a PVO. Výzbroj mechanizované pěchoty zahrnuje obrněné transportéry BTR-70 (57 kusů), BTR-80 (12 kusů), M-113 (27 kusů), MT-LB (10 kusů), Leonidas (9 kusů), TM-170 (84 kusů) a v budoucnosti Stryker (42 kusů). MBT byly vyřazeny a v současnosti armáda nedisponuje tankovým vojskem. Dělostřelectvo Severní Makedonie zahrnuje celkem 126 kusů dělostřelecké techniky. Mezi tažené houfnice patří 14 kusů 105mm M-56 a 56 kusů 122mm houfnic M-30/M-1938. Armáda rovněž disponuje 17 kusy raketometů, z toho 6 kusů 122mm BM-21 Grad a 11 kusů 128mm systémů M-63 Plamen.

Foto: Severomakedonští vojáci | Wikimedia Commons / Public domain

Minometná výzbroj zahrnuje 39 minometů ráže 120 mm. Letecké síly jsou omezené, přičemž vrtulníkové síly zahrnují transportní a víceúčelové vrtulníky Mi-8/Mi-17 (4/2 kusy), bitevní Mi-24 (2 kusy), Bell 205/206 (2/4 kusy) a v blízké budoucnosti je doplní i italské AW149/169 (4/4 kusy). Severní Makedonie nedisponuje stíhacím letectvem a v rámci aliančních závazků spoléhá na ochranu vzdušného prostoru silami NATO. V budoucnu je plánována další modernizace PVO za pomocí francouzských Mistral B-3, které by měly být dodány v letošním roce. V současnosti se musí severomakedonská armáda spolehnout na 9K38 Igla, 9K32 Strela-2, 9K35 Strela-10.

Černá Hora

Černohorská armáda je jednou z nejmenších v Evropě, čítá přibližně 2 400 aktivních vojáků a kolem 1000 záložníků. Pozemní síly tvoří jeden prapor. Výzbroj pěchoty jsou lehká obrněná vozidla L-ATV (57 kusů). Černohorské tankové síly byly po rozpadu Jugoslávie zrušeny a země v současnosti nedisponuje žádnými hlavními bojovými tanky. Dělostřelecká technika zahrnuje 135 kusů různých dělostřeleckých systémů. Mezi tažené houfnice patří 12 kusů 122mm D-30. Dále armáda disponuje 18 kusy raketometů M-63/M-94 Plamen ráže 128 mm. Minometná výzbroj zahrnuje 43 minometů ráže 60mm (M57), 14 minometů ráže 82 mm (M69) a 32 minometů ráže 120 mm (M74/M75). Černá Hora nedisponuje žádnými moderními systémy protivzdušné obrany středního nebo dlouhého dosahu. Černohorské námořnictvo, vzhledem ke krátkému pobřeží a geografickým podmínkám, disponuje pouze několika hlídkovými čluny, z nichž nejvýznamnější jsou dvě jednotky třídy Končar. 

Navzdory společné minulosti v rámci Jugoslávie se exjugoslávské země vydaly různými cestami ve vojenské modernizaci. Slovinsko a Chorvatsko aktivně posilují své armády podle standardů NATO, investují do moderní techniky a zapojují se do aliančních misí. Severní Makedonie se jako nejnovější člen NATO snaží svou armádu přizpůsobit západním normám, zatímco Černá Hora, ač členem Aliance, disponuje pouze omezenými vojenskými kapacitami. V kontrastu s nimi si Srbsko zachovává vojenskou neutralitu a nadále se spoléhá na ruskou a čínskou techniku. Dynamika vojenské modernizace těchto států tak odráží nejen jejich geopolitické směřování, ale i ekonomické možnosti a historické zkušenosti.

Zdroj: defence-blog.com, flightglobal.com, janes.com