Je noc z 16. na 17. března 1941. Temným Atlantikem, jihovýchodně od Islandu, se pomalu krade německá ponorka U-100 typu VIIb. Velí jí zkušený kapitánporučík Joachim Schepke. Posádka 53 mužů je již zkušená a sehraná, je to její šestá bojová plavba a doteď si vedla více než dobře – potopila 26 nepřátelských lodí a několik dalších poškodila. Jenže tentokrát se atak konvoje HX 112 stane U-bootu osudným. Vlčí smečka složená z několika ponorek, kterým velejí ti nejzkušenější ponorkoví velitelé Kriegsmarine, jako obvykle zaútočí na hladině po soumraku. Tma má ponorné čluny ukrýt před bdělýma očima spojeneckých námořníků. Jenže nikdo z nájezdníků netuší, že eskortní válečná plavidla disponují horkou novinkou – protilodním radarem typu 286, namontovaným na torpédoborci HMS Vanoc. Německé vetřelce objeví obsluha sonaru na palubě torpédoborce HMS Walker. Právě toto plavidlo jako první zahájí boj. Pravděpodobnou polohu německé ponorky zasype salvou 29 hlubinných náloží a následně vyrazí plnou parou zachraňovat trosečníky z potápějící se obchodní lodi J. B. White.

Foto: Ponorka U-560 - ponorka stejné třídy jako U-100 | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Rekonstrukce vchodového srubu „Krok“ tvrze Bouda: Splněný sen, který trval 32 let

Teď je řada na Vanocu, aby pokračoval v útoku a nenechal nepřítele uniknout. Jeho posádka opravdu nečeká dlouho, protože blízké zásahy hlubinných bomb Walkeru poškodí trup ponorky U-100, do které začíná téct mořská voda. Poškozena jsou také čerpadla. U-100 se stává prakticky neovladatelnou a klesá do svého mokrého hrobu, zádí napřed, do hloubky 230 metrů. Joachim Schepke se obává imploze a nařizuje zavzdušnění balastních nádrží, což má ponorku vyzdvihnout na hladinu, kde se mu snad podaří nepřítele torpédovat. U-100 opravdu vystoupá, ale nepřátelský torpédoborec je příliš blízko a připraven. Na radaru torpédoborce Vanoc kapitána Charlese Churchilla se objevuje ve vzdálenosti pouhých 1 000 metrů. Churchill vydává rozkaz plnou parou vpřed.

Zatímco se německým námořníkům nedaří nastartovat motory, řítí se Vanoc přímo na ně. Náhle se podaří nastartovat pravý diesel, jenže Schepke, stojící ve velitelské věži, zřejmě zazmatkuje a vydá rozkaz „vpřed“ místo „vzad“. Tím se de facto připraví o možnost vypálit smrtící torpédo. Přesto německý důstojník věří, že britská loď ponorku mine. To však zůstane jen zbožným přáním. HMS Vanoc před srážkou vypíná své motory, aby omezil vlastní poškození. Ostrá příď torpédoborce se pak pod přesným pravým úhlem noří do boku U-100 a velitelské věže. Těsně před taranem ještě Schepke vydá rozkaz k opuštění lodi. Pak dochází ke strašlivému nárazu, který vede k potopení U-100.

Z 53 námořníků přežije pouze jeden důstojník a dalších pět mužů, kteří jsou vyloveni z moře a zbytek války stráví v zajetí. Joachim Schepke však mezi nimi není. Naposledy je spatřen ve vlnách, jak bez ruky i obou nohou něco křičí...

Zdroj: valka.cz, warhistoryonline.com

Psali jsme:Půlstoletí USS Midway – testovala střely V-2, bojovala proti MiGům ve Vietnamu a vedla americkou flotilu během Pouštní bouře