Před rokem 1947 a v jeho průběhu si židovská polovojenská skupina Hagana (předchůdce Izraelských obranných sil) opatřovala zbraně v rámci příprav na "Deklaraci o založení státu Izrael", jinak známou jako izraelská nezávislost na Británii a Palestině. Pod vedením otce-zakladatele Izraele Davida Ben-Guriona vyráběli a hromadili podzemní operativci Hagany ruční zbraně v rámci akce, kterou později izraelský historik Benny Morris nazval "masivní tajná kampaň na získávání zbraní na Západě". V rámci této ambiciozní akce nešlo však jen o ruční zbraně.

Koncem září 1947 disponovali budoucí Izraelci arzenálem pušek, samopalů, minometů a lehkých kulometů. Počet těchto zbraní se tehdy počítal na tisíce. Problémem však byl výrazný nedostatek těžkých zbraní, letadel a obrněných vozidel. Do hry vstoupil zvláštní případ Charlese "Charlieho" Thompsona Winterse. 

Foto: Těžký bombardér B-17 na izraelském letišti | Izraelské letectvo / Public domain

Psali jsme:Norská obrana Osla: Dva zásahy z německých děl a tři rakousko-uherská torpéda a těžký křižník Blücher šel ke dnu

Charlie Winters se narodil 10. února 1913 v Brookline ve státě Massachusetts. Následky dětské obrny mu zabránily vstoupit do vojenské služby. Během druhé světové války se stal vládním nákupčím a zprostředkovával pořizování vojenské techniky. Po válce si pořídil čtyři letouny B-17 Flying Fortress s odvážným plánem je modernizovat a dodat nově vzniklému izraelskému letectvu. Spolu s Alem Schwimmerem a Hermanem "Hankem" Greenspunem měl tak Winters zásadní podíl na vzniku izraelského letectva a významně přispěl k úspěšnému výsledku první arabsko-izraelské války v roce 1948.

V roce 1948 provozoval Winters nákladní dopravu mezi Miami na Floridě a Karibikem, převážně šlo o přepravu ovoce a zeleniny. Právě k takové činnosti pak oficiálně používal bombardéry B-17. Winters však následně využil svých pilotních schopností a exportní licence k dodání svých bombardérů do Izraele.

B-17 vzlétly z Miami a doplnily palivo v Portoriku, stejně jako při běžné dodávce produktů. Poté však s obvyklým nákladem místo do Karibiku bombardéry zamířily na Azory a poté do Žatce v Československu. Winters tehdy dokonce jeden z letounů sám pilotoval. Letouny byly dovybaveny součástkami potřebnými k tomu, aby se z nich staly účinné těžké bombardéry. Na žádost americké vlády byla tehdy jedna z B-17 zadržena portugalskými úřady na Azorských ostrovech, zbylé tři však úspěšně absolvovaly více než 10 000 km dlouhý let do svého cíle, do Izraele.

Po příletu do Izraele se pak tři B-17 staly základem 69. perutě izraelského letectva. Ještě než přistály v Izraeli, dostaly nově vybavené bombardéry za úkol bombardovat královský palác Abdeen v Káhiře a el Aríš v Egyptě. Palác byl tehdy úspěšně zasažen, ale el Aríš se ukázal jako příliš obtížně lokalizovatelný, takže místo něj byla bombardována osada Rafáh. Následujícího rána pak byla bombardována i egyptská letecká základna v el Aríši. V dalších měsících pomohly letouny B-17 69. perutě zvrátit průběh tehdejší první arabsko-izraelské války. Na nepřítele tehdy měly s ohledem na svůj počet bombardéry spíše psychologický efekt.

Psali jsme:Vchodový srub „Krok“ tvrze Bouda: Podrobný životopis objektu

Jelikož USA po skončení druhé světové války přijaly přísné zákony týkající se prodeje zbraní a neutrality USA, výše uvedený počin přivedl Winterse, Schwimmera a Greenspuna do právních problémů. V roce 1950 byl Schwimmer odsouzen za porušení zákonů o neutralitě a následně byl zbaven hlasovacích práv a pokutován částkou 10 000 dolarů. Hank Greenspun dostal pokutu 10 000 dolarů za porušení zákonů o neutralitě a dodávky leteckých součástek a ručních zbraní. Největší trest dostal Winters. Za svůj největší podíl na přepravě letadel byl tehdy americkým prokurátorem v Miami odsouzen k 18 měsícům vězení a byla mu uložena pokuta 5 000 dolarů.

Všichni 3 muži pak na základě zákona o neutralitě z roku 1939 obdrželi v následujících desetiletích prezidentskou milost. Greenspunovi udělil milost v roce 1961 prezident John F. Kennedy. Schwimmerovi udělil prezidentskou milost Bill Clinton v roce 2000 a Charlie Winters obdržel posmrtnou milost od George W. Bushe v roce 2008, čímž se stal jedním z mála lidí v historii USA, kteří byli omilostněni až po své smrti.

Kampaň za omilostnění Charlieho Winterse získala značnou dynamiku poté, co se ke kampani za jeho uznání připojil Steven Spielberg. V dopise tehdejšímu prezidentu Bushovi tento filmový režisér uvedl: "Existuje mnoho neopěvovaných hrdinů Ameriky a Izraele, a Charlie Winters je jistě jedním z nich. Ačkoli milost nemůže věc Charlieho Winterse napravit a on se jí bohužel nedožil, bylo by důstojným uctěním jeho památky a velkým požehnáním pro jeho rodinu, kdyby mu tato milost byla udělena."

Polovina Winterova popela je pohřbena na křesťanském hřbitově poblíž židovského hřbitova templářů v Jeruzalémě, druhá polovina pak byla rozptýlena na vrcholu biblické hory Tábor v Izraeli.

Zdroj: warhistoryonline