Vánoce jsou pravděpodobně nejoslavovanějším svátkem na světě a jen nemnoho zemí je dnes oficiálně neslaví. Napadlo vás ale, jak vypadaly Vánoce v bombardovaném Londýně? A jak se k důležitým křesťanským svátkům stavěl ateistický Sovětský svaz nebo pseudopohanské Německo?

Ve Velké Británii se lidé snažili i přes blokádu německých ponorek a bombardování Luftwaffe slavit Vánoce s typickým anglickým klidem - “jako obvykle”. Němci vyhlášená bombardovací kampaň v letech 1940-1941 nazvaná “Blitz” pak dala jméno i druhým válečným Vánocům. Během takzvaných Blitzmas jste mohli dostat tradiční vánoční přání, humorně přejmenované na ‘Blitzmas Card’. Na některých pózoval královský pár v rozbombardovaném Buckinghamském paláci s nápisem "Anglie tu bude navěky". Na jiných jste si mohli přečíst přání “Wishing you anything but a Jerry Christmas” - “Přeji vám cokoliv, jen ne němčourský Vánoce”.

Foto: Klasický vánoční polibek pod jmelím, tak trochu jinak... | Wikimedia Commons

Psali jsme:Severovietnamskému komandu se podařilo nevídané – potopit americkou letadlovou loď

Na ‘Boxing day’, v Británii druhý svátek vánoční, četl král Jiří VI. svůj obvyklý projev a továrny i kanceláře byly připraveny jít do práce. Dodáme, že ještě v roce 1939, během tzv. podivné války dostala většina pracujících i třítýdenní volno. No a jelikož už tehdy byly Vánoce tak trochu svátkem konzumu, Národní komise pro spoření proto tehdy vyzývala Brity, aby neutráceli za dárky, ale raději přispěli nákupem válečných dluhopisů na britské válečné úsilí.

Deník Times informoval o londýnských protileteckých krytech, kde se tísnilo na milion lidí. Přesto si Londýňané našli čas a i chuť oslavit vánoční svátky zpěvem koled, smíchem a tancem. Nedobrovolní obyvatelé podzemí se snažili, aby v každém krytu byl ozdobený stromeček a ve většině se zjevil i Vánoční dědeček, který rozdal pár dárečků dětem. Pro udržení morálky fungovala i některá divadla, která i přes hrozbu bombardování a výpadky proudu předváděla různé vánočně laděné hry nebo dětská představení.

Foto: Takto vypadala Štědrovečerní večeře civilistů v tunelech metra | Wikimedia Commons

Se zhoršující se situací na ostrově musela vláda přistoupit k přídělovému systému. Od 8. ledna 1940 jste dostali slaninu, máslo a cukr jen na kupón. Později se přidalo maso, mléko, vejce, tuk, sýr a tak dále. Lidé byli pobízeni k vlastnímu pěstování a chování drůbeže. Nebylo tedy neobvyklé, když jste z městského bytu slyšeli kdákání slepic. Další opatření se týkala porážky. Například polovina poražených prasat musela být odprodána státu. Tradiční vánoční pudink se musel obejít bez obtížně sehnatelného ovoce a lidé se tak museli spokojit s větší dávkou mrkve. Místo oblíbené vánoční husy se servírovala krůta nebo slepice - většina lidí, včetně ozbrojených, sil však měla 25. prosince k večeři hovězí z konzervy. Vojákům se pak pro zvýšení morálky dostalo i piva zdarma.

Psali jsme:Písek a Krev: Život na sovětských předsunutých základnách během sovětsko-afghánské války

I v této atmosféře se snažily rodiny potěšit své milované. Ministerstvo zásobování zakázalo použití papíru pro balení dárků, což poněkud pokazilo moment překvapení, a tak se balily podomácku vyrobené šály, rukavice a čepice nebo domácí marmelády a omáčky do přečtených novin. Nicméně, nejoblíbenějším válečně-vánočním dárkem bylo překvapivě mýdlo.