Má smysl se vracet po 71 letech od tragédie v Lidicích a Ležákách na místa, kde děti z těchto dvou zničených míst strávily zřejmě poslední dny svého života? Má smysl si neustále připomínat jedny z lidsky nejtragičtějších událostí českých dějin a pamětníky žádat, aby vzpomínali na nejtěžší chvíle, které v životě prožili?

Foto: Pomník „Puklé srdce"  v Łódźi

V Lidicích v době tragédie žilo 98 dětí a 82 z nich bylo velmi pravděpodobně zplynováno 2. července 1942 v polském Chełmnu nad Nerem. V Ležákách v době tragédie žilo 13 dětí ve věku 1 až 14 let, patnáctiletá byla ten večer popravená. Přežily pouze sestry Šťulíkovy. Dětské oběti války se vyčíslují jen velmi těžko a v podstatě počet není důležitý. I kdyby bylo zavražděno jediné dítě, tak by mělo smysl o takovém zločinu vyprávět. Válka přináší smrt nejen mnoha vojákům či civilistům, ale k obětem patří i nevinné děti.

Psali jsme:Střelba v mešitách na Novém Zélandu si vyžádala 50 mrtvých, místní úřady již provedly změnu zákona o zbraních

Foto: Položení věnce v Chełmnu nad Nerem

Na pietním území Památníku Lidice se nachází známý Pomník dětským obětem války, jehož autorkou je Marie Uchytilová. Tento pomník však nepatří pouze zavražděným lidickým dětem. Je totiž aktuální i dnes. I přesto, že se bezpráví děje mnoho tisíc kilometrů od naší republiky, nevinné děti stále umírají. Zmiňme relativně nedávné události ve Rwandě a Sýrii. Naše výprava uctila oběti války a to pomyslnou cestou po stopách dětí z Lidic a Ležáků. Tuto cestu jsme přitom vnímali také jako apel a smutné upozornění, že podobným tragédiím není ani dnes konec.

Dne 22. - 24. listopadu 2013 se uskutečnila cesta do Polska, které se zúčastnili lidické děti, potomci lidických žen a dětí, dcera přeživší ležácké dívky Jarmila Doležalová, starostka obce Lidice paní Veronika Kellerová, členové Českého svazu bojovníků za svobodu v čele s 1. místopředsedou ČSBS Ing. Emilem Kulfánkem, historici Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, velitel 2. roty Čestné stráže nadporučík Tomáš Ševčík a další zájemci o historii 2. světové války.

Foto: Nejmasovější vyhlazovací tábor v dějinách 2. světové války Auschwitz - Birkenau (Osvětim - Březinka)

Psali jsme:Vrtulník bez pilota? Black Hawk provedl první bezpilotní let

V pátek 22. listopadu 2013 došlo k návštěvě města Puszczykowo. V Puszczykowě si účastníci zájezdu prohlédli budovu bývalého německého župního dětského domova, kde se dnes nachází klášter. Zde byly umístěny lidické a ležácké děti, které byly vybrány a určeny na poněmčení. Zájezdu se ostatně zúčastnila přímá pamětnice na tyto měsíce pobytu zde, Marie Šupíková, roz. Doležalová z Lidic, která zavzpomínala nejenom na příhody s přísnými vychovatelkami, jež za pronesené české slovo rozdávaly facky, ale rovněž na úsměvné zážitky, kdy svému příteli Václavu Zelenkovi, rovněž lidickému dítěti, štupovala roztržené kalhoty. Zajímavé bylo, jaké detaily si paní Šupíková i po tolika letech vybavuje a zejména jak vnímala třeba samotný prostor z vlastní dětské perspektivy. Po prohlídce míst, kde vybrané děti strávily i své první Vánoce bez rodičů, došlo k přijetí starostou města Andrzejem Balcerkem a proboštem přilehlého kostela Svatého Josefa.

Foto: Přímá pamětnice Marie Šupíková, roz. Doležalová z Lidic

Sobota 23. listopadu 2013 byla věnována dvěma místům, která byla pro naši cestu klíčová – Chełmnu nad Nerem a Łódźi. De facto se cesta po stopách dětí uskutečnila v opačném sledu, než jí absolvovaly samotné děti. A tak z dětského domova, kam se dostala jen hrstka lidických a ležáckých, jsme se přesunuly do Chełmna nad Nerem, kde velmi pravděpodobně byla většina dětí zavražděna. Písemný doklad, který by tuto domněnku definitivně potvrdil, neexistuje. Přesto vzpomínka například Andrzeje Miszaka, t.č. žijícího v Chełmnu, popisuje způsob odvozu dětí, který svědčí ve shodě s dedukcemi historiků o tom, že právě do těchto míst bylo přivezeno na 90 dětí, které byly zavřeny do nákladních aut a následně udušeny výfukovými plyny. Nelze se však divit, že mnoho lidických matek, nikdy nepřestalo věřit, že právě jejich dítě žije, i když někde v německé rodině. Nikdo si nedovede představit, že by děti od 1 do 15 let mohly být bezdůvodně zabity. Jen těžko lze popsat pocity člověka, který stojí na prostranství uprostřed lesa Ruchowski, u polského Chełmna, kde bylo podle posledních propočtů pohřbeno v hromadných hrobech na 200.000 zavražděných lidí. Lidické ženy se v 50. letech vydaly na toto místo a přivezly do lidického muzea větvičky obalené lidskými vlasy – v té době bylo možné nalézt takto výmluvné stopy po zavražděných lidech v lese okolo. I dnes, po 70 letech je však návštěvník konfrontován s drsnou realitou tohoto místa – stačí se sklonit k zemi - všude jsou úlomky kostí z lidských těl.

Foto: Zapálení svíčky v Chełmnu nad Nerem

I přesto, že město Łódź není na první pohled malebným místem, všichni účastníci zájezdu byli rádi, že jsou daleko od místa takové bezmoci, jako byl právě navštívený vyhlazovací tábor, z něhož se podařilo utéci pouze TŘEM lidem. V Łódźi proběhl pietní akt u pomníku „Puklého srdce" za přítomnosti konzula České republiky v Polsku, pana Ivo Teichmana, který nás následně doprovodil mj. i na místo, kde končí poslední doložitelné stopy po nezvěstných 93 lidických a ležáckých dětech a to do bývalé ulice Gneisenaustraβe (nyní ul. Generała Lucjana Żeligowskiego), v níž se nacházel průchozí tábor Přesidlovací centrály v Lodži. Právě odsud psaly děti ony známé lístky příbuzným do Protektorátu Čechy a Morava. Z tohoto místa rovněž jsou vzpomínky zdravotní sestry Julie Makowské, která o děti pečovala. S historií tohoto tábora, archiváliemi a dalšími dokumenty nás seznámil amatérský badatel z Brna, Pavel Slezák a dlouholetá badatelka Jarmila Doležalová, autorka knihy Křižovatky času - Ležáky v datech z roku 2007. Závěr dne patřil návštěvě kostela na Jasné Hoře v poutním městě Częstochowa, kde se nachází slavná ikona Panna Marie Čenstochovská.

Foto: Hlavní brána do vyhlazovacího tábora Auschwitz - Birkenau

Poslední den celkově náročné cesty po Polsku patřil zřejmě nejznámější „továrně na smrt" – Osvětimi. Koncentrační tábor Auschwitz I. a vyhlazovací tábor Auschwitz II. – Birkenau jsme si prohlédli s průvodci Památníku Auschwitz, kteří svůj výklad zaměřili nejen na obecné informace o chodu tábora a životě, strádání a umírání vězňů, ale rovněž na české transporty. Pietní akt k uctění českých obětí jsme uskutečnili pomyslně u bloku Rodinného terezínského tábora, který byl likvidován v noci ze 7. - 8. března 1944 a z 10. - 12. července 1944. Jednalo se o největší hromadnou vraždu československých občanů v době 2. světové války. I Birkenau bohužel ale patří do historie Lidic a Ležáků. Z koncentračního tábora Ravensbrück bylo do Osvětimi transportováno několik lidických žen – šest z nich nepřežilo, mezi nimi i prababička lidické starostky paní Anna Himlová.

Foto: Položení věnce na místě Terezínského rodinného tábora

V úvodu článku padlo několik otázek, ke kterým se nakonec vraťme. Domnívám se, že cesta, kterou jsme uskutečnili, měla obrovský smysl. I kdybychom tímto aktem měli jen upozornit na dětské oběti války. Pamětníci se svými silnými osobními příběhy se stále hlásí o slovo a my ostatní můžeme naslouchat, poučit se a šířit jejich zážitky dál, tak, aby nebyly nikdy zapomenuty a přát si, aby se neopakovaly.

Zájezd se mohl uskutečnit za laskavé podpory Ministerstva obrany, které poskytlo autobusovou dopravu zdarma, dále za finanční pomoci Středočeského kraje, Třineckých železáren, Českých lupkových závodů, Českého svazu bojovníků za svobodu a obce Lidice.