Dnes se podíváme na jeden z nejznámějších příběhů o legendární odolnosti amerických létajících pevností B-17. Příběh, který se odehrál na začátku roku 1943 v severní Africe, se týká stroje B-17F-5-BO sériového čísla 41-24406, pojmenovaného „All American“.

Hlavní „hrdina“ našeho příběhu je 24. srpna 1942 přidělen do stavu 414. bombardovací peruti, která tvoří část 97. bombardovací skupiny. Letoun je svěřen poručíku Kendricku R. Braggovi. V ráci postupu amerických sil v severní Africe, tedy v Maroku a Alžírsku, kde se Američané vylodili v listopadu 1942 ( operace Torch ), měly těžké bombardéry USAAF napadat nepřátelské pozemní jednotky a jejich obranné pozice. Kromě toho byly jejich hlavním cílem i poslední větší přístavy, které Osa ještě na černém kontinentě držela, tedy tuniské Bizerta a Tunis.

Foto: Letoun „All American“ se vrací na základnu po srážce s nepřátelskou stíhačkou | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Sumka 1xCZ 805 BREN 1 UFG

1. února 1943 se osádky 97. bombardovací skupiny na briefingu před akcí dozvídají, že jejich dnešním cílem jsou právě tyto přístavy. Zpravodajci očekávají jistý odpor v podobě těžkého flaku a američtí letci jsou varováni i před přítomností německých stíhacích letounů. Osádka bombardéru „All American“ ve složení první pilot Ken Bragg Jr., druhý pilot Godfrey Engel Jr., navigátor Harry C. Nuessle, bombometčík Ralph Burbridge, palubní inženýr/hřbetní střelec Joe C. James, radiooperátor Paul A. Galloway, spodní střelec Elton Conda, boční střelci Michael Zuk a Hank Hyland a zadní střelec Sam T. Sarpolus se připravuje k operačnímu letu.

Do osudu stroje a jeho 10členné osádky zasahuje první událost již na základně nedaleko alžírské Biskry. Boeing B-17, který má letět za vedoucím strojem, má problémy s jedním ze svých motorů. Řídící věž tak přikazuje osádce „All Americanu“ aby ho ve formaci nahradila. „All American“ tak onoho dne měl letět na jiném místě sevřeného boxu čtyřmotoráků a kdyby šlo vše podle plánu, vůbec by se neocitl na osudném místě. Buď jak buď, Létající pevnosti se řadí jedna za druhou a postupně se plně naloženy pumami zvedají do vzduchu. Formaci celé 97. bombardovací skupiny vede do akce její velitel major Robert Coulter.

Foto: Letoun se navzdory rozsáhlému poškození zadní části trupu bezpečně vrátil na základnu | Wikimedia Commons / Public domain

Let probíhá klidně. Až chvíli před odhozem pum se objevuje několik strojů Luftwaffe. Americké bombardéry se nicméně dostávají nad cíl a celá 97. bombardovací skupina úspěšně svrhává svůj pumový náklad na cíle. Svaz se obrací ke zpátečnímu letu, když se na obloze znovu objeví němečtí stíhači. Minimálně dva Messerschmitty Bf 109 si vybírají stroje 414. bombardovací perutě. Zaměřují se jak na vedoucí letoun, tak také na stroj letící po jeho levici, tedy „All American“. Palubní střelci obou Boeingů spustí vražednou palbu ze svých kulometů ráže 12,7 mm a podaří se jim jednu „Sto devítku“ sestřelit. Druhá se však rychlé blíží čelním letem. Americké kulomety opět chrlí stovky střel, do odrážení útočníka se otáčí i hřbetní střelecká věž obsluhovaná Joem C. Jamesem. Bombometčík Ralph Bubridge a navigátor Harry Nuessle později vypoví, že zhruba 150 metrů od bombardéru se Messerschmitt zatřásl. Střely těžkých kulometů pravděpodobně kromě stroje zasáhly i pilota, protože stíhačka se zcela nekontrolovatelně řítila přímo na ně. Oba se v přídi bombardéru instinktivně přikrčí, stejně jako piloti za nimi. Bf 109 jen těsně míjí přední část bombardéru. Následuje náraz.

Psali jsme:Řada vyspělých armád přešla na polní stejnokroje s digitálním potiskem. Přejde i naše armáda?

„All American“ je zasažen křídlem německého stíhače. To prakticky odřízne levou výškovkou a téměř celou ocasní část se zadní střeleckou věží, přičemž v ní uvězní jejího střelce Sama Sarpoluse. Ocas se na místě drží jen díky několika nosníkům a tenkého kovového potahu stroje. Piloti se snaží „All American“ srovnat do vodorovného letu. Stroj však stále stoupá. Pouze tlakem koleny a obou rukou na knipl se jim daří bombardér srovnat, pomáhá jim i systém autopilota bombového zaměřovače Norden, který byl elektrickými kabely propojen na serva elektromotorů namontovaných u směrového a výškových kormidel. Pilotům se podaří dostat bombardér pod kontrolu a tak se rozhodnou dovést zmrzačený Boeing domů. Poručík Brag však přesto osádce vydá rozkaz připravit si padáky v případě, že budou muset vyskočit.

Celá 414. bombardovací peruť je svědkem nejen strašlivého nárazu ale i heroického boje osádky poškozeného letounu. Aby ostatní bombardéry ochránily těžce poškozený letoun od dalších možných ataků stíhačů Luftwaffe, snižuje sestava rychlost a letí pospolu až do doby, než opadne nebezpečí. Zatímco ostatní stroje 414. bombardovací perutě postupně přistávají a urychleně vyklízí přistávací dráhu, poručík Bragg vystřeluje tři světlice na znamení poškození letounu. Ve výšce 600 metrů krouží nad základnou dokud nedostane pokyn k přistání. Vysune přistávací klapky a podvozek a pomalým letem se mu podaří přistát. Ocasní část bez ostruhového kola se při pojíždění boří do písku. Po definitivním zastavení mohutného bombardéru vydá poručík Bragg poslední pokyn svému parťákovi za řízením, aby vypnul motory. Objevují se vojenské sanitky a hasičské vozy, ale jako zázrakem není nikdo z osádky zraněn.

B-17F-5-BO sériového čísla 41-24406 je později opraven a opět zařazen do služby a to u 352. bombardovací perutě 301. bombardovací skupiny. Letové vlastnosti „All Americanu“ však nejsou ani po opravě příliš dobré a sužují ho mnohé problémy. Stroj se přesto „dožije“ téměř konce války, když je rozebrán na náhradní díly až v březnu 1945. Messerchmitt Bf 109, který se stal téměř osudným osádce poručíka Bragga pilotovalo stíhací eso Erich Paczia, příslušník I. skupiny stíhací eskadry JG 53, který měl v době své smrti na kontě 16 jistých sestřelů.

Zdroj: warhistoryonline