Americký magazín The National Interest označil ruskou stíhačku Su-35 za reálnou hrozbu pro americké letouny. V článku se zdůrazňuje, že Su-35 je nebezpečný nepřítel pro americké stíhačky F-15, F-18 a dokonce i F-35.

Jako hlavní přednosti ruského letadla uvedl magazín manévrovatelnost, která překonává schopnosti téměř všech existujících stíhaček čtvrté generace, a také výzbroj. Su-35 je vybaven 30mm kanónem GŠ-30-1 ze 150 střelami a dokáže unést až 8 tun zbraní na 12 uzlech závěsu, zatímco nový americký letoun F-22 má pouze 7 bodů na závěs zbraní.

Foto: Americký stroj F-35, dnes patří k technologické špičce | Wikimedia Commons

Psali jsme:Bude mít nové obrněné pásové vozidlo AČR české jméno?

Autor článku také poznamenal, že po ruské stíhačce je díky jejím vlastnostem poptávka v jiných zemích. Su-35 má například ve výzbroji čínské letectvo. Mezi potenciálními odběrateli je Indonésie, Turecko, Egypt, Alžírsko, Indie a SAE. Experti z amerického magazínu Military Watch dospěli k závěru, že ruská stíhačka generace 4 ++ Su-35 je lepší než americká F-15EX. Obě stíhačky, Su-35 a F-15EX, se účastní výběrového řízení na dodávku indické armádě. Autoři článku mají za to, že tato letadla mají velké šance na vítězství, avšak ruský stroj jich má více díky některým přednostem.

Experti připomněli, že i když F-15EX dokáže vyvinout větší rychlost než Su-35  (2,5 machu oproti 2,25 machu), je ruské letadlo vybaveno silnějším radarem Irbis-E a má modernější zbraně, což mu umožňuje sledovat 30 a zasáhnout na 8 vzdušných cílů. Americký stroj se také nemůže, na rozdíl od ruského, pochlubit hypersonickou raketou.

Podle informací ruské korporace Rostech mají ruské letecké a kosmické síly v současnosti v provozu cca 70 stíhaček Su-35S. "Ruské letectvo má dnes asi 70 těchto letadel. Tyto stíhačky také dodáváme Číně," znějí oficiální slova zveřejněná na facebookové stránce státní korporace.

Říká se tam také, že první letadlo Su-35 vzlétlo přesně před 12 lety. První vzorek tohoto bojového stroje byl smontován v roce 2007 v leteckém podniku ve městě Komsomolsk na Amuru a již v roce 2011 zde byla zahájena sériová výroba Su-35S.

Psali jsme:Ukrajina zkoumá možnost výroby letadel Su-27 a MiG-29

Foto: Su-35S | V. Kuzmin / CC BY-SA

"Toto letadlo dokáže vyvinout maximální rychlost 1400 km za hodinu při zemi a 2500 ve výšce 11 km. Jeho dolet v malé výšce překračuje 1500 km a ve velké výšce se dvěma závěsnými palivovými nádržemi 4500 km, "říká se dále ve zprávě.

Suchoj Su-35 je výraznou modernizací předchozího stroje Suchoj Su-27. Na počátku vývoje nesl název Su-27M, ovšem postupem času došlo k mnoha významným změnám motorů, radaru, zbraňových systémů i navigace, takže dostal název Su-35.

V podobě Su-27 letectvo Sovětského svazu získalo výkonný stroj představující absolutní světovou špičku po stránce aerodynamického řešení. Avšak některé prvky Su-27 nedosahovaly požadovaných parametrů. Především rozsah funkčních možností avioniky se nevyrovnal americkým F-16C/D, F-15E a F-18C/D. Proto již po nástupu Su-27 do výzbroje bylo přijato rozhodnutí o další modernizaci letounu. Požadavky na nový letoun byly následující:

• schopnost ničení obtížně zjistitelných cílů
• vysoká bojová životnost
• nižší pracovní zatížení pilota
• spolehlivá činnost za podmínek REB (radioelektronický boj)
• zvýšení efektivnosti letounu bez spolupráce s externími prostředky navedení

Foto: Letoun Su-27M | Wikimedia Commons

První z prototypů Su-35 vzlétl T-10M-1 s trupovým číslem 706. Svůj standardní let absolvoval dne 28. června 1988 a letoun měl standardní šedomodrou kamufláž. Tento prototyp měl ještě původní podvozek převzatý beze změny od základní stíhací verze Su-27, s jednoduchým kolem a také původní svislé ocasní plochy s horní, šikmo říznutou hranou směrem dozadu dolů. Letoun byl vybaven původním radiolokátorem. V roce 1992 se vznesl první předsériový letoun s označením T-10M-3 a do poloviny roku 1994 bylo vyrobeno celkem 9 letounů.

Od roku 1992 byl Su-27M nabízen na mezinárodním trhu pod exportním jménem Su-35. Letadlo se zúčastnilo více leteckých show a koncem tisíciletí i tendrů na nákup stíhaček pro korejské a brazilské letectvo. Přestože byl Su-27M obratnější než Su-27, měl modernější avioniku a nesl větší škálu zbraní typu vzduch-země, Rusko s ním žádné exportní úspěchy neslavilo. Bez ohledu na to, že se nepodařilo prodat do zahraničí ani jediný kus, šlo skutečně o pokrokovou modernizaci. Konstruktérům se podařilo snížit hmotnost letadla použitím kompozitních materiálů a hliníko-lithiových slitin. Jedním z charakteristických rysů této konstrukce byla kachní křídla, která zlepšila proudění vzduchu nad křídly.

Foto: Letoun Su-35 | Pixabay se souhlasem autora

Tato zlepšená aerodynamika v kombinaci s ovládáním letadla přes systém fly-by-wire umožnila stroji létat pod úhlem náběhu 120°. O pohon se staral dvouproudový motor Ljulka AL-31FM (AL-35F), který byl větší a spolehlivější než jeho předchůdce a dosahoval maximálního tahu 125 kN. Nový radar N011 mohl sledovat 15 vzdušných cílů a na šest z nich současně navádět rakety. Kokpit byl modernizován a vybaven barevnými LCD obrazovkami. Dolet byl zvýšen na 4 000 km a dal se prodloužit ještě více díky možnosti tankování paliva za letu. Zajímavostí je, že následnou úpravou Su-27M vznikla v roce 1996 experimentální letoun Suchoj Su-37 s měnitelným vektorem tahu. I když se Su-37 nikdy nedostal do výroby, některé z jeho vylepšení byly integrovány do pozdějších modernizací jako je Su-30MKI a Su-35S.

V roce 2003 se Suchoj pustil do druhé modernizace Su-27, která byla později nazvána 'Su-35S' . Tato varianta má výrazně přepracovaný drak, vylepšenou avioniku, motory s měnitelným vektorem tahu a snížený čelní radarový odraz. První experimentální Su-35S byl dokončen v létě 2007 a poprvé se objevil na veřejnosti na ruských leteckých dnech MAKS-2007. Svůj první let absolvoval 19. února 2008. V roce 2010 se začal Su-35S sériově vyrábět a do armády byl zaveden 12. února 2014. Su-35S je víceúčelová stíhačka generace 4++, využívající technologie páté generace. Představuje technologický mezistupeň mezi Su-30MK a vyvíjeným T-50 PAK FA.

Foto: Letoun Su-35S během vzletu | Wikimedia Commons