Navyšujeme rozpočet dlouhodobě podfinancované armádě! Toť mantra poslední doby našich čelních představitelů. Rozpočet roste, ministr obrany jásá v médiích, že se mu povedlo to, co se dlouho jeho předchůdcům nepodařilo.

Zdálo by se, že je vše v pořádku, více peněz znamená více nábojů, pistolí, samopalům raket, atd. Jistě, je krásné, že se politici po dlouhé době kdy, armádu přehlíželi, začali zajímat o to, kolik peněz jí přidělí. Zvláště v dnešní době, kdy řinčí zbraně snad úplně všude a již dávno neplatí pravidlo, že Evropa je oázou klidu a míru (stačí připomenout krizi na Ukrajině a jistě není třeba připomínat problémy v Turecku – které jednou je a podruhé není Evropským státem).

Foto: Je krásné, že se politici po dlouhé době kdy, armádu přehlíželi, začali zajímat o to, kolik peněz jí přidělí

Psali jsme:Buddy ARMY TEST v Chrudimi se 43.vpr pod záštitou NGŠ AČR

Je však třeba se ptát, zda-li politici navýšením rozpočtu armádě skutečně docílili kýženého efektu – tedy dovyzbrojení či personální obsazenosti armády. Odpověď na tuto otázku nám mohou poskytnout vyjádření ministra obrany koncem roku 2014, respektive z počátku roku 2015, kdy novinářům oznámil, že se armádě podařilo „ušetřit" z rozpočtu roku 2014 cca 6 mld. Kč (ano, tyto nevyužité prostředky sice podle zákona o rozpočtových pravidlech – 218/2000 Sb. sice spadly do roku 2015, ale druhý rok nemusejí). Toto vyjádření je zásadní, neboť ono ušetření poukazuje na neschopnost armády utrácet, nebo – ještě lépe specifikovat své potřeby.

Jeden příklad za všechny - jak dlouho se již armáda snaží nakoupit nové uniformy pro vojáky? Sklady zejí prázdnotou a vládnou v ní místo výstrojářů pavouci. Specifikace na maskáče je postavená tak, že látku na ně není nikdo schopen v požadované kvalitě vyrobit. Dalším problémem je to, že patent na tuto látku není ani ve vlastnictví státu, tedy armády.

Když už se armádě podaří sesbírat specifikace na poptávané zboží, narazí na zkostnatělost zákona o veřejných zakázkách, který armádě neumožňuje efektivně řídit a realizovat výběrová řízení na materiál, který je, v případě armády, značně specifický. A když armáda sáhne k tomu, že vypíše výběrové řízení napřímo (což jí zákon o majetku státu umožňuje, resp. zákon o veřejných zakázkách), tak je napadána vládou či Trenasparency international (nebo médii) a je podezřívána z manipulování s veřejnými zakázkami.

Pozice armády v oblasti nákupů není jednoduchá. Jistě, není to problém jen legislativy, ale zcela jistě také problémem systémovým uvnitř armády. Armáda má rovněž pošramocenou pověst z minulosti (letouny CASA, OT Pandur...). Nicméně je potřebné řešit problematiku akvizic v armádě komplexně, navyšování rozpočtu (bezmyšlenkovité) nestačí. Je třeba změřit se na proces jako na celek, kdy odeslání peněz z účtu armády je mnohdy tím posledním krokem v celém procesu.

Psali jsme:Velmi pěkné motivační video ke studiu na Vojenské střední škole

Komunikace mezi armádou a hlavními představiteli armády, komunikace armády s dodavateli a příznivé právní prostředí pro armádní nákupy jsou těmi problémy, které je třeba řešit. Bez jejich vyřešení je jakékoliv navyšování rozpočtu jen populistickým krokem a gestem. A v dnešní době by se otázka obranyschopnosti měl stát hlavním cílem Vlády české republiky.