Ocelové mříže přivařené na různá vojenská vozidla viděl nejspíše asi každý. Jedná se totiž o jeden z nejběžnějších typů přídavné ochrany vozidla proti kumulativním střelám a to díky své jednoduchosti, snadné výrobě i dostupnosti, ale hlavně i díky tomu, že „slat armor“, jak se této ochraně říká, nemá takovou hmotnost, jako čistý plát pancéřové oceli. Většina lidí si myslí, že má mříž detonovat kumulativní hlavici (například z RPG) v určité vzdálenosti od vozidla, avšak to není pravda. Pojďme se tedy na tento typ ochrany vozidel podrobněji podívat.

Účel mřížové ochrany se zdá být jasný, a tím je zvýšit odolnost bojového vozidla proti kumulativním hlavicím při střelbě z různých úhlů, zejména u částí vozu se slabším pancířem, jako jsou boky a záď. Funkčnost tohoto způsobu ochrany se však velice často zaměňuje s představným pancířem, tedy celistvým kusem pancíře, který je na vozidlo připevněn v určené vzdálenosti. Zatímco má představný pancíř za úkol vyvolat předčasný výbuch kumulativní střely mimo hlavní pancíř vozidla, mřížový pancíř má úkol odlišný, a to kumulativní střelu deformovat takovým způsobem, aby nevybuchla. 

Foto: Britské průzkumné vozidlo CVR(T) v Afghánistánu (rok 2011) vybavené mřížovým pancířem | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Další modernizace nejmodernějších protiponorkových letounů Il-38 - Rusku velmi chybí vhodné nové nosiče

Aby mříž dokázala přinutit kumulativní střelu k výbuchu, musela by střela zasáhnout přímo některou z částí mříže, což je ovšem velice nepravděpodobné. Kumulativní střely mají totiž iniciátor na špičce projektilu. 

Představný pancíř v podobě homogenního pancíře se dnes již téměř nepoužívá. Jelikož jsou protitankové kumulativní prostředky stále výkonnější, musel by se tomu přizpůsobovat i představný pancíř, který by musel být stále silnější  a stále dále od vozidla, což je ovšem ve všech aspektech nevýhodné. Silnější pancíř je také těžší a tím se snižuje mobilita a průchodivost vozidla terénem. Pancíř by zároveň musel být dále od vozidla, které by tak bylo celkově širší a bylo by tak snazším cílem a problémy by se vyskytly i při transportu. 

Celkově se udává, že bezpečná vzdálenost pro umístění představného pancíře od vozidla je ráže projektilu krát 10. Pokud bychom tedy chtěli vozidlo ochránit představným pancířem např. proti ruskému RPG-28, jehož projektil má ráži 125 mm, museli bychom pancéřový plát umístit minimálně 125 cm od vozidla. V případě umístění takového pancíře například na boky tanku by pak bylo vozidlo širší celkem o 250 cm, což by způsobilo velké problémy při transportu, či pohybu v lese/ve městě. 

Foto: Díky tomu, že slat armor nemá za úkol iniciovat předčasný výbuch projektilu, je možné ho bezpečně instalovat i na neobrněná vozidla | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Jižní Korea usiluje o dodání nových tanků K2 Black Panther do Norska

Proto se jeví jako mnohem lepší způsob místo zajištění předčasné detonace projektilu tento zdeformovat tak, aby nevybuchl, a to je právě úkolem mřížového pancíře. Kumulativní projektily jsou totiž tvořeny ze své přední polosféře převážně z tenkého plechu, který se při průchodu úzkého prostoru mezi mřížemi deformuje a tím zabrání vytvoření kumulativního paprsku k propálení samotného pancíře. 

Přibližme si princip kumulativní hlavice například u RPG-7. Pro správnou funkci je potřeba v hlavici při dopadu vytvořit koncentrovaný paprsek pomocí výbušniny a trychtýře, který usměrní směr výbuchu směrem k pancíři. Pokud se ovšem trychtýř naruší, není pak schopný výbuch usměrnit požadovaným směrem, aby došlo k vytvoření paprsku plazmy, čímž je penetrační síla velice nízká. 

Celé věci velmi napomáhá také rychlost samotného projektilu, který často překračuje rychlost zvuku. Ke zdeformování takhle rychle letícího projektilu tak mnohdy stačí i pouhý drát, který při vysoké rychlosti působí jako nůž. Díky tomu kumulativní projektil buď nevybuchne (jediným problémem je poté jen kinetická síla letícího projektilu), případně zdeformovaný projektil vybuchne, avšak jiným směrem. V tom případě rázová vlna může poškodit doplňky na pancíři, jako jsou např. senzory, či zpětná zrcátka. 

Foto: Slat armor byl aplikován i na české Pandury II 8x8 pro jejich nasazení v Afghánistánu | Wikimedia Commons / Public domain

I když je riziko zásahu mříže napřímo velice nízké, i tak se může stát, v tom případě dojde k předčasnému výbuchu kumulativního projektilu a tím i k případné perforaci pancíře i když značně snížené.

Samozřejmě jak se vývoj protitankových prostředků neustále vylepšuje, mnohdy už proti moderním protitankovým prostředkům mřížový pancíř nestačí. Je však stále efektivní proti starším, velice rozšířeným protitankovým prostředkům, jako jsou např. RPG-7. Proti těmto střelám mřížový pancíř chrání vozidlo zhruba ze 60 %, což je skutečně výrazné zvýšení ochrany, pokud vezmeme v úvahu snadnost výroby. 

Jak postupuje vývoj PTŘS, postupuje i vývoj protiopatření. Zatímco například v Rusku sázejí více na dynamickou ochranu pomocí bloků reaktivního pancíře, v Evropě a celkově na Západě se začínají stále více rozšiřovat systémy aktivní ochrany, jako například EuroTrophy či Iron Fist, které je možné umístit i na slabě pancéřovaná vozidla, zatímco bloky reaktivního pancíře, jako například Kontakt-1 či Kontakt-5, není možné na tento typ vozidel (např. BMP-2) umístit. Samotný výbuch reaktivního pancíře je totiž natolik silný, že dokáže prorazit pancéřování daného vozidla, které např. u BMP- dosahuje tloušťky 16 mm.

Zdroj: Topwar.ru, Defense Magazine