StG 44 (Sturmgewehr 44) byla první útočná puška na světě zavedená do výzbroje německou armádou před koncem druhé světové války. Puška byla původně vyvinutá pod názvem MP 43, avšak po drobných úpravách byla přeznačena jako StG 44. Ta se například od  MP 43 lišila tím, že se na její výrobu používal tenčí materiál s fosfátovaným a ne oxidovaným povrchem. Upustilo se také od montáže optiky nebo infra zaměřovačů.

Foto: Voják s testovací variantou MP 43/1 s optickým zaměřovačem, který se však u zbraně neosvědčil

Filozofie vzniku této zbraně vycházela z poznatku, že střelec z pušky není schopen vést pomocí běžných mechanických mířidel palbu na větší vzdálenost než 400 m, a v drtivé většině případů jsou vojenské pušky používány na vzdálenosti kolem 250–300 m.  Došlo tedy ke zmenšení výkonu i rozměrů náboje, což umožnilo konstrukci samočinné pušky, kterou byla právě StG44, s mnohem větší palebnou mohutností při zachování dostatečného účinku na požadovanou vzdálenost. Zmenšil se tak zpětný ráz zbraně, a střelec mohl u sebe nést více nábojů. Vznikla tak vlastně nová kategorie pěchotního střeliva: náboj střední balistické výkonnosti, kratší a slabší než běžný puškový, ale mnohem výkonnější než pistolový.

Psali jsme:Americká armáda chce více raketometů

Foto: StG 44 zpočátku používaly hlavně elitní jednotky Waffen-SS

Konstruktérem byl Hugo Schmeisser, kterého v roce 1945 odvlekla Rudá armáda na východ, kde pracoval v Iževské zbrojovce „Motozavod" až do roku 1952. Ve stejné zbrojovce pak vznikl známý AK-47 (Kalašnikov). Můžeme si jen domyslet jaký podíl na vzniku AK-47 měl právě německý konstruktér Hugo Schmeisser.

Foto: O tom, zdali se útočnou puškou StG 44 nechala inspirovat i legendární ruská útočná puška AK-47 (Kalašnikov), se vedou dlouhá léta diskuse.

Zbraň byla vyrobena v poměrně velkém počtu celkem 425977 kusů všech produkčních verzí. Na konci války byly problémy s dodávkami munice protože výroba a hlavně doprava vázly. Výroba této útočné pušky se prudce zvyšovala. V roce 1943 se vyrobilo 19501 kusů, v roce 1944 už to bylo 281 860 kusů do poloviny roku 1945 se stačilo vyrobit 124616 kusů. Tehdejší náklady na zbraň byly  66 RM (Říšských marek).

Psali jsme:Zbraně Umarex T4E: Na výcvik i obranu

Po válce nebyla tato zbraň používána jenom naším výsadkovým vojskem, ale byla i ve výzbroji bezpečnostních sborů (SNB) pod názvem Samopal vz. 43/44.

Podívejte se na následující video od našich kamarádů ze střelnice v Hovoranech, kteří výše uvedenou zbraň velmi dobře a komplexně odprezentovali.

Video: StG 44 - legenda 2. světové války / YouTube