Přestože mediálně nejsledovanějším projektem přezbrojení Armády ČR je nyní výběr nového bojového vozidla pěchoty (BVP), pomalu se začíná mluvit i o otázce tankového vojska. Často se skloňuje mj. možnost pořídit německé obrněnce Leopard 2 nebo zvolit cestu lehkého tanku na šasi nového BVP, ale diskuse by se neměla zužovat pouze na tyto varianty. Lze totiž uvést nejméně jednu další alternativu, jež možná působí na první pohled podivně až bizarně, ovšem při podrobnější analýze se ukazuje jako potenciálně vysoce atraktivní. Mohla by tedy Armáda ČR jako svůj další tank zavést jihokorejský typ K2?

Foto: Jihokorejský hlavní bojový tank K2 Black Panther | ROKA

Budoucnost českých tanků

Armáda ČR v současnosti vlastní něco přes stovku tanků, z nichž třicet tvoří zmodernizované T-72M4 CZ. Několik kusů se však již nachází mimo provoz, takže jedna z trojice rot jediného českého tankového praporu musí užívat starší T-72M/M1. Dříve se tu kalkulovalo s možností udržet T-72M4 CZ zhruba do roku 2030, ale nyní se zdá, že náhrada bude muset být zavedena již přibližně o pět let dříve. Průběžně se vyskytují (byť především z úst laiků) tvrzení o údajné zastaralosti tanků, z nichž někdy nepřímo vyplývá, že by se české tankové vojsko mohlo zcela zrušit. Drtivá většina expertů ale zastává opačné stanovisko a vývoj v dalších státech jim dává jasně za pravdu. Většina zemí NATO sice dříve své tankové síly zredukovala, avšak nyní opět provádí jejich kvalitativní i kvantitativní rozvoj. Po jistém „okouzlení“ lehkými vozidly, která se hodí hlavně pro expediční mise, se dostavuje určité „vystřízlivění“, které logicky kráčí ruku v ruce s horšící se bezpečnostní situací v Evropě a Asii. Další rozsáhlá válka, jež by proti sobě postavila armády velmocí, již nepůsobí tak nepravděpodobně. Coby přelom se zpravidla uvádí roky 2014 a 2015, kdy proběhly tankové bitvy na Donbasu a kdy Rusko představilo nový tank T-14 Armata, náznaky změny však byly patrné už dříve.

Psali jsme:Pragmatická konstrukce ruského samohybného děla 2S43 Malva

Foto: T-72 M4 CZ, hlavní bojový tank AČR | army.cz

Základní argumenty ve prospěch tanků již v médiích nejednou zazněly, a proto se omezíme na nejstručnější shrnutí. Tank stále představuje zcela unikátní kombinaci palebné síly, pancéřové ochrany a pohyblivosti, kterou žádná jiná kategorie techniky nemůže nabídnout. Tanky nadále prodělávají vývoj, starší typy se modernizují a vznikají i úplně nové designy. Zvláštní zmínku si zasluhuje evoluce ochrany, která do značné míry eliminuje onen častý argument o účinnosti protitankových zbraní. Zkušenosti z Palestiny, Afghánistánu a Iráku jasně prokázaly, že tanky (jsou-li vhodně upravené a správně nasazené) nabízejí vysokou účinnost též proti asymetricky bojujícímu protivníkovi, a to i ve městě. Vzhledem k aktuálnímu politickému vývoji v Evropě se však musí počítat i s pesimistickými scénáři konfliktů, v nichž by Armáda ČR musela sama bránit území státu, což ostatně postuluje také Koncepce výstavby AČR 2025, která v podstatě není ničím jiným než plánem obnovení vševojskových kapacit pro teritoriální obranu. Je tudíž zásadní, aby tankové vojsko (coby nesmírně efektivní a perspektivní prostředek manévrového pozemního boje) zůstalo v české armádě zachováno.

Existující alternativy

V médiích už byly více či méně podrobně shrnuty i možné alternativy, jak s tanky v AČR dále postupovat, takže jsou v zásadě známé také jejich přednosti a nevýhody. Další modernizování T-72 je sice teoreticky možné, avšak tato konstrukce je už celkově zastaralá a její dopracování na adekvátní úroveň (jakou ukazuje mj. polský PT-17) by bylo nesporně velice komplikované a nákladné, resp. odpovídalo by takřka pořízení nového tanku. Také proto převažuje názor, že se sovětskou konstrukcí je nezbytné se rozloučit (resp. ponechat ji jen pro záložní jednotky) a pořídit nová vozidla. Nemalou podporu mezi vojáky i civilními experty má koncepce lehkých či středních tanků, jež by využívaly kombinaci šasi nového BVP a „tankové“ věže s kanonem kalibru 105 či 120 mm. Typy ASCOD a CV90 v těchto konfiguracích existují a z řady důvodů by šlo o lákavé řešení, protože tyto obrněnce nabízejí malou hmotnost, nižší provozní náklady a kompatibilitu s BVP. Hlavní nevýhodou je nižší odolnost, z níž vyplývá jiný způsob použití. Mohlo by jít o vhodné dočasné (překlenovací) řešení, avšak dlouhodobou odpovědí na otázku českého tankového vojska takové vozidlo zkrátka není.

Může se jí patrně stát pouze nový „těžký“, resp. hlavní bitevní tank (MBT, Main Battle Tank). Nejčastěji se mluví o koupi nebo leasingu německých vozidel Leopard 2 v některé z novějších verzí. Nepochybně se dosud jedná o vysoce výkonný tank, v jehož prospěch hovoří i rozsáhlé zkušenosti evropských armád a dobrá dostupnost. Vyskytly se i úvahy o jiných typech, jako je americký M1 Abrams či izraelská Merkava Mk IV. Pro všechny (včetně Leopardu 2) ale platí také silné protiargumenty, zejména vysoká hmotnost, jež se blíží 70 tunám, což by znamenalo extrémní zátěž pro infrastrukturu a logistiku. Také se musí podotknout, že tyto tanky většinou mají čtyřčlenné osádky, takže by bylo třeba v AČR vytvořit novou profesi tankového nabíječe a adekvátně navýšit stav jednotek. Dále existují určité pochybnosti o dlouhodobém potenciálu těchto vesměs již poměrně starých konstrukcí. U tanku Leopard 2 je na místě i zcela legitimní otázka, zda by bylo prozíravé dále zvětšovat již tak velkou závislost Česka na Německu, resp. na jeho dosti obtížně předvídatelném politickém vývoji.

Psali jsme:Čínské námořnictvo testuje novou napodobeninu americké legendy Black Hawk

Foto: Nejčastěji se mluví o koupi nebo leasingu německých vozidel Leopard 2 v některé z novějších verzí. Na snímku tank Leopard 2 ve službách dánské armády | Wikimedia Commons

Požadavky na nový tank

Nabízí se tedy obecnější otázka, jaké jsou vlastně požadavky na nový MBT pro Armádu ČR a zda vůbec existuje vozidlo, které by je mohlo splnit. Zejména samozřejmě musí jít o obrněnec ze země spojenecké, resp. nikoli nepřátelské, která má dobré zkušenosti s vývojem, výrobou a exportem tanků. Mělo by jít o zemi, jež nabídne technologické transfery, čímž umožní zapojit český průmysl. V rovině technické by mělo jít o opravdu novou konstrukci tanku s výbornými parametry v oblasti palebné síly, ochrany i pohyblivosti a také s evolučním potenciálem, který umožní tank průběžně modernizovat a provozovat po dobu nejméně 30 let. Současně by mělo jít o typ již existující, provozem ověřený a dostupný pro dodávky, jež by dovolily zavedení do Armády ČR zhruba v horizontu roku 2025. Je třeba hledět i na výše zmíněnou hmotnost, resp. preferovat typy vážící výrazně méně než většina současných tanků v NATO, které se většinou blíží 70 tunám. Optimální by proto byla hmotnost zhruba 50 tun. Dále je žádoucí automatické nabíjení kanonu, resp. z toho plynoucí tříčlenná osádka.

Pokud budeme nejprve hledět na požadavky ryze politické, pak pochopitelně odpadávají typy ruské a čínské, kvůli kombinaci politiky a zkušeností také tanky indické, ukrajinské a turecké. Členské státy NATO dnes adekvátní tank nenabízejí, snad jen s výjimkou francouzského typu Leclerc, který by odpovídal technicky i hmotnostně, ovšem ten se již nevyrábí (ačkoli Francie prý naznačila možnost produkci obnovit). Izraelská Merkava Mk IV by nevyhověla z hlediska váhy a počtu členů osádky, navíc jde o typ do specificky izraelských podmínek. Krátce se zde spekulovalo o japonském tanku Typ 10, který náleží na technologickou špičku a vyhovuje též hmotností, ale Japonsko nemá s vývozem tanků (resp. vojenské techniky obecně) téměř žádné zkušenosti, takže tato alternativa by nesla velké riziko. Státy NATO již sice pracují na nových konstrukcích tanků, jako je německo-francouzský MGCS (Main Ground Combat System) čili „Leopard 3“ nebo americký DLP (Decisive Lethality Platform), tato nová vozidla však zřejmě budou k dispozici až po roce 2030, spíše okolo roku 2040.

Vozidlo K2 Black Panther

Je ale pozoruhodné, že v debatách o možném tanku pro Armádu ČR jen vzácně zaznívá název jednoho vozidla, které všechny výše uvedené požadavky reálně splňuje. Jedná se o tank úplně nové konstrukce, zavedený do služby v roce 2014. Z hlediska svých technických parametrů se řadí na světovou špičku, má i značný vývojový potenciál (na perspektivních verzích se ostatně už pracuje), bojovou hmotnost do 55 tun a tříčlennou osádku. Pochází ze státu, který má velké zkušenosti s vývojem, produkcí a exportem obrněnců, významně proniká již také na evropský zbrojní trh a patří rovněž mezi důležité investory v České republice. Tímto státem je Korejská republika, která vyvinula moderní tank K2 Black Panther. Jde o již druhou generaci obrněnců z této země, kde byl na konci 80. let vytvořen tank K1, někdy nazývaný též „Abrams Junior“, protože do jisté míry představuje vlastně zmenšený a odlehčený derivát amerického obrněnce M1 Abrams. V roce 1995 byl zahájen projekt tanku nové generace a výsledný K2 představuje zcela svébytný produkt jihokorejské konstrukční školy, ačkoli koncepčně stále jde o klasicky řešený obrněnec s motorem vzadu a tříčlennou osádkou.

Foto: Jihokorejský tank Tank K2 Black Panter | Wikimedia Commons

Jihokorejský průmysl

Není pochyb o tom, že Jižní Korea patří mezi technologicky nejvyspělejší země světa, o čemž svědčí např. fakt, že se už řadu střídá s Izraelem na prvních dvou místech žebříčku zemí podle podílu HDP investovaného do výzkumu a vývoje. Z toho samozřejmě nejvíc těží jihokorejský průmysl, do něhož patří proslulé značky jako Samsung, LG, Hyundai nebo Kia. Jižní Korea se proto řadí mezi světově nejvýznamnější výrobce spotřební elektroniky či automobilů. Ostatně i v České republice (konkrétně v Nošovicích) již řadu let velmi úspěšně funguje automobilový výrobní závod značky Hyundai a jihokorejská firma KHNP patří mezi favority ve výběrovém řízení na dostavbu českých atomových elektráren. Na trhu boduje rovněž jihokorejský zbrojní průmysl, mezi jehož úspěšnými výrobky lze jmenovat např. cvičný letoun T-50 Golden Eagle. V poslední době zaznamenává značné úspěchy také samohybná houfnice K9 Thunder, která je již užívána v armádě Finska, letos ji zavede i Norsko a od příštího roku Estonsko, zatímco její šasi využívá polská samohybná houfnice AHS Krab. Také sám tank K2 už budí velký zájem a prvním zahraničním zákazníkem se nejspíše stane Omán. Producentem vozidla je strojírenská firma Hyundai Rotem, součást zmíněné korporace Hyundai.

Palebná síla

Primární výzbroj tanku K2 tvoří 120mm hladký kanon značky Hyundai Wia. Je pozoruhodné, že na rozdíl od drtivé většiny zbraní této ráže v západních zemích nejde o kopii kanonu firmy Rheinmetall, nýbrž o výsledek nezávislého vývoje. Kanon má hlaveň o délce 55 násobků ráže a je vybaven pásovým automatickým nabíjecím zařízením v zádi věže, které se trochu podobá tomu v tanku Leclerc. Max. rychlost palby činí okolo 10 ran za minutu a přímo v zásobníku se nachází 16 nábojů, mimo něj je uloženo dalších 24 nábojů. Tank K2 užívá standardně tři typy střeliva, a to podkaliberní průbojnou kinetickou střelu APFSDS s wolframovým penetrátorem, univerzální tříštivo-kumulativní střelu HEAT-MP a pozoruhodný naváděný projektil KSTAM (Korean Smart Top-Attack Munition), který slouží pro útoky na obrněné cíle shora, a proto se střílí ve vyšším náměru. Díky tomu navíc dovoluje pálit též zpoza terénních překážek a nabízí působivý efektivní dostřel asi 8 km. Sekundární výzbroj obrněnce obsahuje koaxiální kulomet ráže 7,62 mm (zásoba 12 000 nábojů) namontovaný vedle kanonu a kulomet K6 ráže 12,7 mm (zásoba 3200 ran) s manuálním ovládáním na stropě věže.

Foto: Primární výzbroj tanku K2 tvoří 120mm hladký kanon značky Hyundai Wia | printscreen z YouTube

K2 disponuje vysoce vyspělým systémem řízení palby, který obsahuje dva špičkové přístroje, a sice primární zaměřovač pro střelce KGPS (Korean Gunner Primary Sight) a panoramatický zaměřovače pro velitele KCPS (Korean Commander Panoramic Sight), které oba mají denní i infračervený kanál a laserový dálkoměr. Takové uspořádání je dnes standardem, kdežto úplně nestandardním prvkem je radiolokátor. K2 totiž nyní představuje jediný sériově vyráběný tank světa s dálkoměrným a detekčním radarem. Systém řízení palby dokáže zachytit cíle na dálku cca 10 km a ty pohyblivé dokáže samočinně sledovat. Tank má dále systém pro rozpoznávání vlastních a cizích jednotek, navigační systém využívající signál GPS a také velitelský, řídicí a komunikační systém pro sdílení dat. Další zvláštností je fakt, že velitel má k dispozici i úplné ovládání kanonu, a tak v případě potřeby může převzít tyto úkoly od střelce. Některé prameny dokonce tvrdí, že ve věži se nachází také záložní ovládání jízdy, takže tank K2 může nouzově udržovat v bojové pohotovosti pouze jediný voják. 

Odolnost na bojišti

Jak je u moderních tanků běžné, primární ochranu K2 zajišťuje vrstvený kompozitový pancíř, jenž obsahuje válcovanou ocel, lehké kovy, plast, keramiku a další materiály. Přesná odolnost se přísně utajuje, byť se uvádí, že pancéřování by mělo zastavit podkaliberní průbojné střelivo APFSDS ze současných tankových kanonů ráže 120 mm. Lze tedy usoudit, že odolnost K2 se z hlediska balistické ochrany přinejmenším vyrovná současným tankům členů NATO. Kromě pevného pancéřování korby a věže nese obrněnec i výměnné bloky výbušné reaktivní ochrany (ERA) na povrchu a disponuje i moderní soustavou aktivní ochrany kategorie „soft-kill“. Její senzorovou složku tvoří detektory ozáření laserem a radarem a dále milimetrový radiolokátor, který sleduje blížící se střely. Protiopatření zahrnují vrhače dýmových granátů VIRSS (Visual and Infrared Screening Smoke System), které řídicí jednotka automaticky odpaluje směrem ke zjištěné hrozbě a které vytvářejí dýmovou clonu, která může obrněnec dočasně ukrýt nejen ve viditelné, ale též v infračervené části spektra. Vozidlo K2 má pravděpodobně rovněž radarové a infračervené rušičky. Samozřejmostí je filtrační a ventilační soustava pro bezpečnou činnost v zamořeném prostředí a automatické hasicí zařízení.

Foto: Primární ochranu K2 zajišťuje vrstvený kompozitový pancíř, jenž obsahuje válcovanou ocel, lehké kovy, plast, keramiku a další materiály | Wikimedia Commons

Pohyblivost

O pohon prvních sériových obrněnců K2 se staral dieselový motor od německé značky MTU, ovšem posléze se přešlo na agregát domácí výroby, a sice na dieselový dvanáctiválec Doosan Infracore Corporation o výkonu 1100 kW, který je spojen s převodovkou S&T Dynamics. Na silnici může K2 dosahovat rychlosti kolem 70 km/h a v terénu přes 50 km/h. Dokáže vyšplhat na svah se sklonem 60 stupňů a po přípravě trvající 20 až 30 minut se může brodit do hloubky cca 4,2 m. Kromě hlavního motoru má K2 i pomocný zdroj v podobě turbínky firmy Samsung Techwin. Pozoruhodným rysem vozidla je pokročilý systém zavěšení ISU (In-arm Suspension Unit), který funguje na hydropneumatickém principu a umožňuje samostatně ovládat zavěšení každého pojezdového kola. To dovoluje měnit nejen světlou výšku, ale nastavovat i podélný a příčný náklon korby, což přispívá k pohyblivosti v terénu a zvyšuje i praktický rozsah náměru hlavně kanonu, a to až do maximálního úhlu 24 stupňů. Hydropneumatické zavěšení, jež bylo ostatně použito již na starším jihokorejském tanku K1, bylo požadováno kvůli vyšší efektivitě nasazení v terénu Korejského poloostrova. Stojí nejspíše za zmínku, že množství pohoří a řek v tomto regionu se dosti podobá terénu střední Evropy.

Modernizační potenciál

V současnosti běží v Jižní Koreji práce na programu K2 PIP (Product Improvement Program), jenž má přinést kompletní modernizaci tanku ve všech třech hlavních oblastech. Palebnou sílu má zvýšit 120mm elektro-termo-chemický kanon (ETG) s elektrickým ovládáním spalovacího procesu v komoře a hlavni. Do budoucna se nevylučuje ani použití zbraně větší ráže, neboť už při vývoji K2 se počítalo se 140mm kanonem.

Foto: Jihokorejský hlavní bojový tank K2 Black Panther | Wikimedia Commons

Odolnost tanku mohou zvýšit bloky nevýbušné reaktivní ochrany (NERA) a zejména systém aktivní ochrany kategorie „hard-kill“ se jménem KAPS (Korean Active Protection System). Výše zmíněný milimetrový radiolokátor už nebude „jen“ zjišťovat blížící se hrozby (a to ve vzdálenosti 100 až 150 m), protože bude sloužit i pro zaměřování vrhačů obranných projektilů, které budou schopny zničit přilétající rakety v dálce 10 až 15 m od vozidla. Pokud jde o pohyblivost, K2 PIP má dostat inovovanou verzi zavěšení ISU, které je v současné době poloaktivní, resp. adaptivní a ovládané hydraulicky, avšak nová varianta bude již plně aktivní, resp. bude mít elektronické řízení závěsů. Dále bude integrován systém, jenž bude sledovat a vyhodnocovat terén ve vzdálenosti asi 50 m před tankem a podle toho bude optimálně nastavovat parametry zavěšení.

Exportní potenciál

V současnosti je jediným provozovatelem tanku K2 armáda Korejské republiky, která do roku 2014 převzala prvních 200 tanků. Poté přišla objednávka dalších 106 kusů, jejichž dodávky se nyní realizují, předpokládají se ovšem další kontrakty. Prvním exportním uživatelem se patrně stane již zmíněný Omán, protože firma Hyundai Rotem v loňském roce prezentovala exportní pouštní variantu svého vozidla. Ta již prodělala v Ománu zkoušky a mluví se o smlouvě na 72 tanků. K2 se účastní také výběrového řízení na nový tank pro armádu Peru, ale zajisté největší pozornost vzbudila nabídka pro Polsko. Na veletrhu MSPO 2018 byl vystaven model tanku ve verzi nazvané K2PL, na jejíž výrobě se má podílet firma H. Cegielski-Poznań SA. Tank by se mohl začít vyrábět již v roce 2023. Zatím jde jen o předběžný návrh a jihokorejská strana dala najevo, že je připravena i k transferu technologií pro tank, který by byl částečně polský, avšak vycházel by z K2. Podobnou cestu již koneckonců zvolilo Turecko, jehož vyvíjený tank Altay využívá některé technologie K2, např. kanon. Určitá podobnost je i u řešení korby a věže, byť celkově je Altay zřetelně odlišným tankem, který používá primárně tureckou elektroniku a má manuální nabíjení kanonu, a tudíž čtyřčlennou osádku.

Video: K2 Black Panther v akci / YouTube

Závěr

Nedávná vyjádření činitelů Armády ČR a Ministerstva obrany ČR, jimž odpovídají i příslušné dokumenty, vypovídají o pevné podpoře tankového vojska, a tudíž zřejmě nehrozí, že by tento vysoce důležitý druh zbraně z české armády zmizel. Nepanuje ale shoda na tom, čím nahradit stávající tanky T-72M4 CZ, a většina diskusí se zužuje na dvě varianty, z nichž první je lehký či střední tank na šasi nového BVP, zatímco tu druhou tvoří německý Leopard 2. První scénář však znamená zřejmě jen dočasné řešení a druhá (stejně jako eventuální akvizice jiných tanků ze zemí NATO) je provázena řadou problémů a překážek. Pokud bychom se ovšem neomezili jen na země Aliance, pak jihokorejský K2 Black Panther představuje ze všech stránek vysoce zajímavou alternativu. Vyhovuje prakticky všem technickým požadavkům, výkonově patří na špičku a má velký evoluční potenciál. Jižní Korea expanduje také na evropský zbrojní trh, jak ukazuje export houfnic K9 a nabídka K2PL pro Polsko, kdežto projekt tureckého tanku Altay demonstruje schopnost přenosu technologií. Ostatně také sama firma Hyundai se v Česku těší dobré pozici, což dále podtrhuje zájem Jihokorejců o další ekonomickou spolupráci. Pokud by se Polsko skutečně rozhodlo pro projekt K2PL, pochopitelně by se tu nabízely další zajímavé možnosti dvou- či třístranné kooperace. Armáda České republiky by v každém případě mohla ve formě tanku K2 získat skutečně excelentní bojové vozidlo, které by dokázalo řadu let plnit roli jednoho z úhelných kamenů bezpečnosti země. Rozhodně jde o relevantní alternativu, jež by se při diskusích o budoucnosti tanků měla brát v úvahu.