Military muzeum generála Sergěje Jana Ingra z.s. ve Vlkoši navazuje letos na loňskou unikátní akci k výročí válečných veteránů 11. listopadu CESTA PODĚKOVANÍ, ÚCTY A POKORY, což je opět poutní cesta, jejíž hlavním cílem v loňském roce bylo umístění Vzpomínkové lavičky válečných veteránů na hřbitově Brookwood v Londýně, kde je památník a hroby padlých Čechoslováků v 2. světové válce.

Foto: CESTA PODĚKOVANÍ, ÚCTY A POKORY je poutní cesta s cílem uctít naše válečné veterány

Vzhledem k letošnímu 100. výročí založení naší republiky a také kvůli té nešťastné události v misi v Afghánistánu letos v srpnu, kdy došlo k zabití tří našich vojáků, padlo rozhodnutí, uskutečnit cestu po České republice, navštívit všechny dostupné hroby našich novodobých válečných veteránů a cestu gradovat umístěním Lavičky válečných veteránů v táborské posádce 42. Mechanizovaného praporu Svatováclavského.

Psali jsme:Cesta poděkování, úcty a pokory 2024

5. - 6. 11. 2018

Než ale vůbec došlo k uskutečnění cesty, okolnosti zajistily, že cesta bude nejenom předáním lavičky končit, ale také předáním druhé lavičky zrovna začne. Jak to říkaly naše babičky? Člověk míní, Pán Bůh mění. A u vojáků sloužících v misích to platí dvojnásob. V době příprav letošní cesty došlo v Afghánistánu ještě k další nenadálé události a voják AČR – psovod z posádky Chotyně zemřel na následky útoku. 

Foto: Vyrážíme...

Letos cesta odstartovala hned v pondělí 5. 11. 2018 naložením všeho důležitého, včetně všech členů posádky a druhý den 6. 11. ostrý start v 1:15 v noci přes celou republiku přímo do Chotyně poblíž Liberce, kam se výprava dostala v 6 hodin ráno. Pomalý rozbřesk postupně odhaloval impozantní zámek Grabštejn ze 13. století v hlubokém údolí Lužické Nivy. Posádka sídlí přímo v přilehlých budovách zámku, kotce pro psy jsou umístěny v parku.  Na hlavní budově latinský nápis „Víra v sílu osudu“ umocňovala celý dojem, včetně všude přítomné myšlenky na události posledních dnů.

Foto: Vzpomínková lavička válečných veteránů v Centru vojenské kynologie v Chotyni

Psali jsme:Nexter KNDS představil 120mm minometné systémy MEPAC pro francouzskou a belgickou armádu

Poutníci byli skvěle přijati náčelníkem pplk. Ing. Vítkem a jeho týmem profesionálů, sestavili lavičku, kterou oficiálně předali. Okamžik předání byl pietní a všeříkající. Při následném krátkém posezení u ranní kávy využili poutníci možnosti se dozvědět zajímavosti o výcviku psů, jejich schopnostech, výjimečných vztazích mezi psy a jejich psovody a taky co se stane, když pes zestárne a jeho služba skončí. Pak už jen srdečné rozloučení a stisk ruky velitele s nabídkou, že se nevidí naposled a že mají pro tuto partičku srdcařů vždy dveře otevřené.

Škoda, že se výprava se nemohla zdržet déle a dopřát si prohlídku areálu, v Praze už ale bylo totiž dohodnuto požehnání v kostele sv. Jana Nepomuckého vrchním kaplanem plk. Jaroslavem Kníchalem na Hradčanech. A přesnost a vojenský řád panuje také u duchovenstva, to je jasné a to se musí respektovat. Pan vrchní kaplan citlivě poutní cestě požehnal, pomodlil se s poutníky za padlé a za mír ve světě a posvětil věnečky, které budou během cesty pokládány na hrobech novodobých válečných veteránů a dalších významných místech.

Foto: Pan vrchní kaplan citlivě poutní cestě požehnal, pomodlil se s poutníky za padlé a za mír ve světě

Návštěva kostela a celý ceremoniál byly pro všechny členy posádky velmi silným zážitkem a zanechala v jejich myslích hlubokou stopu.  Proběhlo také krátké zastavení na radnici Prahy 2, kde mají vytvořeno pietní místo ke dni válečných veteránů. Další zastavení bylo v Národním památníku hrdinů heydrichiády v Resslově ulici.

Foto: V Národním památníku hrdinů heydrichiády

V kryptě byl uložen posvěcený věneček, zapálena svíčka, v pietním tichu bylo mlčky vzpomenuto na naše hrdiny a jejich osudy. Věneček byl položen v místě, kde je jeden ještě z loňské cesty, celý rok tu jako němý svědek čekal na další návštěvu.

A v tento okamžik začala opravdová poutní cesta – cesta po všech dostupných hrobech našich novodobých padlých. V Praze se nacházejí tři. Jako k první byl navštíven hrob poručíka in memoriam Milana Štěrby. Zemřel na následky zranění utrpěných po útoku sebevražedného atentátníka ve městečku Gerešk (Afghánistán) v roce 2008. Pochován byl na hřbitově v Praze-Motole. Posmrtně byl vyznamenán Záslužným křížem MO ČR I. stupně.

Foto: Zastávka u hrobu poručíka in memoriam Milana Štěrby

Dalším navštíveným byl štábní praporčík in memoriam Jiří Regi Schams, který byl (2008) těžce raněn při útoku sebevražedného atentátníka ve městečku Gerešk (Afghánistán). Po sedmi letech, kdy statečně čelil následkům těžkých zranění zemřel po krátké a těžké nemoci. Posmrtně byl povýšen do hodnosti štábního praporčíka in memoriam. Poslední odpočinek nalezl na hřbitově u krematoria v Praze-Strašnicích.

Foto: Zapálení svíčky u hrobu Jiřího "Regiho" Schamse

Dnes poslední přejezd na Olšanské hřbitovy k hrobu podplukovníka in memoriam Ing. Jaromíra Nasavrckého, který zahynul při leteckém neštěstí ve Stipanjiči (Bosna a Hercegovina). Posmrtně byl povýšen do hodnosti podplukovníka. K vyhledávání hrobů jsou používány souřadnice. U dvou předchozích hrobů navigovaly přesně, ale ohledně hrobu podplukovníka Nasavrckého selhaly. Kdo ví, jak jsou velké Olšanské hřbitovy, je mu jasno, jaké komplikace nastaly. Vše se v dobré obrátilo a hrob byl nalezen, poutní věneček položen, svíčka zapálena a tím památka uctěna… Zítra nás čeká další a snad i cesta nejdelší a nejsilnější. V poledne budeme přítomni pohřbu v Prachaticích št. prap. Tomáše Procházky…

Foto: U hrobu Ing. Jaromíra Nasavrckého

Už tam se začala potvrzovat slova pana kaplana, že poutní cesta se koná především, aby její účel oslovil okolí, avšak ovlivní velmi také poutníky samotné. Řetězec událostí nasvědčuje, že hlubokým zážitkům zdaleka není konec.

Foto: Hlubokým zážitkům zdaleka není konec