V moderní historii se jedná o první počin v podobě českého vojáka z válečného nasazení v Afghanistánu, který Vám chce sdělit svůj příběh. Naváže na úspěšného autora pana Medka od československých legií v Rusku?

Autor je válečný veterán z bojového nasazení v Afghánistánu. Člověk, který po návratu do vlasti vyhrál svůj boj o život nad zákeřnou nemocí. Musím hned v úvodu zdůraznit, že někoho takového, jako je pan praporčík Stehlík, si vážím a mám ho v úctě. Zdůrazňuji to proto, že ač ho z výše uvedených důvodů respektuji, nechci, aby to ovlivnilo mé samotné hodnocení autora na poli literatury. Tyto věci je potřeba oddělit.

Psali jsme:Několik důvodů vojenských neúspěchů západních demokracií

Samotná kniha se dá rozdělit na několik částí. Život autora před vstupem do armády, jeho výcvik a služba ve Vyškově a poté Přáslavicích, bojové nasazení v Afghánistánu a v poslední řadě jeho statečný boj s tumorem v oblasti krční páteře.

Podnadpis na obálce poutá slovy: "zpověď českého vojáka v Afghánistánu". V souladu s názvem knihy a fotografií na obálce, by se měla vyplnit autorova snaha potenciálního čtenáře upoutat a následně ho tak dostat společně s titulem k pokladně. Dobrá práce, avšak v rozporu s výše uvedeným, se autor samotné službě v Afghánistánu věnuje pouze zhruba ve 30-40% obsahu knihy.

Ostatní části jsou pouhým zhmotněním touhy o sepsání vlastního životopisu. Ve své podstatě mě název a podtitul z uvedených důvodů klame. Ze zmíněného bych usuzoval, že knihu napsal přímo při nasazení v Afghánistánu. Jak později Pavel Stehlík ukáže, dílo vznikalo doma za poslechu hudby z filmu Lone Survivor, jak tématické. Jinými slovy by bylo vhodnější, kdyby na obálce bylo uvedeno : "zpověd českého vojáka, který sloužil v Afghánistánu".

Hned v úvodu bylo autorem avizováno, že celou knihu bude psát stylem jak mu dle jeho slov zobák narostl. Což považuji za dobrý nápad, vezmu-li v úvahu, o čem by kniha měla pojednávat a komu by měla být určena. Nicméně ona přirozenost projevu sklouzla až do jistého extrému, kdy nespisovnost a hovorová čeština přešly do ortodoxního prznění našeho jazyka. Do očí bijící byla dokola se opakující snaha autora o vtipné podání jeho příběhu v podobě nesčetných přirovnání. Příkladem uvedu :

Psali jsme:SS Totenkopfring - Himmlerův prsten cti

,,Světlo zářivek pálí do očí jako kobří jed.''

,,Na místě, který vstalo sametovou revolucí jako fénix z popela.''

,,Nemáme klimošku, a tak se pečeme jako legionáři u Bir Hákimu.''

,,Po startu jsem se do toho opřel a dupal to jako píst Stephensonovy lokomotivy.''

,,Zaplatil ubrečenejma očima, co napuchly jak rty černošky po injekci botoxu.''

Dle mého názoru mu měl být po ruce spisovatel nebo někdo od "fochu", který by dokázal autorovi poradit či pomoci tak, jak se tomu dělo u obdobných projektů v zahraničí (Americký snajpr a další...)

Několikrát bylo autorem zdůrazněno, že rád čte. Věřím mu to, jelikož na mě kniha na několika místech působí jako přetransformovaný styl textu jeho oblíbeného spisovatele s následným dosazením vlastního textu Pavla Stehlíka. Nemohu mu to mít za zlé, protože může být jeho oblíbenými autory do jisté miry ovliněn. Pro srovnání se podobného defektu dopouští hudební skladatelé.

Ocenitelnou snahou pana Stehlíka bylo vyplnit mezeru na trhu, kdy obyčejným lidem chyběl pravdivý příběh ze současnosti v podání českého vojáka, jenž bojuje pod vlajkou republiky v opravdové válce.

Tato skutečnost stále i přes veškerou snahu medií mnoha lidem nedochází. Je však podání od praporčíka Pavla Stehlíka správné? Sám sebe se dále ptám, zda-li po vydání této knihy nevznikla ještě daleko větší propast? Kniha proto cílí pouze na čtenáře, kteří se pohybují ve sféře military, airsoftu nebo mají obecně v zájmu vojenství. Ti "Do temnoty" ocení, a to bezesporu, ale pro někoho, kdo čte pravidelně napříč literárním spektrem, se stane kniha v několika momentech nesrozumitelná s příznakem pálení očí.

Celá kniha by mohla být určena i pro daleko širší veřejnost, avšak v tomto znění, ve kterém byla uvedena na trh k tomu asi nedojde. Vznikl však životopis občana, jenž od mládí sportoval, poté vstoupil do armády, prošel nasazením v Afghánistánu a poté vyhrál boj nad nemocí. Vše korunoval svým návratem do armády. Proč ne, ale tak to mělo být inerpretováno od samotného začátku.

Nelze upřít zásluhy, kterým ve službě a především i v osobním životě Pavel Stehlík dostál, ale vypisovat si je heroicky do detailu v podobě přesných skutků a čísel, jenž dokázal, mi přijde v jistém ohledu dost egoistické a sobecké. Přitom se stačilo zaměřit na obecnou rovinu a ušetřené řádky věnovat tomu, co jsem očekával od příběhu z Afghánistánu. Neočekával jsem akční příběh, ale pravdu a především příběh z válečného pole, jak obálka slibovala.

Tato recenze se nezařadí mezi ty, které v sobě skýtají oslavné ódy. Nicméně by měla být slušným zhmotněním názoru čtenáře, jenž knihu přečetl a bez zbytečných hejtů zhodnotil. Pakliže si chcete přečíst lehce podprůměrně zpracovaný životopis občana České republiky, který podprůměrný profil rozhodně nemá, neváhejte a čtěte!

Pro ty, kteří se nacházejí ze zdravotního hlediska ve stejném hnoji, jako se nacházel Pavel, Vám bude kniha a zejména její poslední čtvrtina motivací bojovat.

Já budu jen doufat, že někdo sofistikovanější z řad vojáků sepíše své zážitky i dojmy a zacelí tak díru v poptávce, která tu stále je...

Knihu "Do temnoty" lze zakoupit za akční cenu 199 Kč v této pražské prodejně.

Autor receze: Michal Kopťár