EXCALIBUR
CZUB - KONFIG
CZUB - ESHOP

Několik důvodů vojenských neúspěchů západních demokracií

 17. 03. 2022      kategorie: Události      38 komentářů

V posledních desetiletích jsme byli svědky hned několika významných vojenských neúspěchů Západu, resp. západních států v čele s USA. Jde zejména o konflikty v Iráku a Afghánistánu, ale i další konflikty. Z hlediska ryze vojenského nejde o porážky – např. válka v Afghánistánu nenaplňuje žádný z charakteristických rysů vojenské porážky, jak autor popsal ve svém nedávném článku. Přesto asi všichni cítíme, že k úspěchu měly tyto vojenské operace západních států hodně daleko.

Nejde navíc jen o tyto současné konflikty. Lze připomenout i válku ve Vietnamu, která pro západní státy – nejdříve Francii, a posléze USA – skončila neúspěchem a ostudným úprkem amerických vojáků ze Saigonu. To ukazuje, že tato neúspěšnost není jen nějakou krátkodobou záležitostí, a že má hlubší kořeny. Právě to by nás mělo nutit k určitému zamyšlení. Ve všech těchto konfliktech se navíc západní státy dopouštěly stále stejných chyb, které se tak ukazují takřka jako symptomatické. Proto – aniž bychom chtěli nějak zpochybňovat základní principy západní demokracie – stojí za to pokusit se aspoň ty největší chyby pojmenovat.

TAAC-E_advisers_emphasize_Afghan_police_logistics_in_Nangarhar_150106-A-VO006-013Foto: V posledních desetiletích jsme byli svědky hned několika významných vojenských neúspěchů Západu, resp. západních států v čele s USA. Jde zejména o konflikty v Iráku a Afghánistánu, ale i další konflikty. (ilustrační foto) | Capt. Jarrod Morris / Public domain

Velká Británie úspěšně testuje DragonFire – laserovou zbraň na obrněném vozidle Wolfhound

Co je chyba a co není

Předně si musíme uvědomit, že je poněkud obtížné definovat, co je chyba a co není. To, co se nám v určitém okamžiku může zdát jako chyba, se s časovým odstupem může jevit jako správný a pragmatický krok. A stejně tak to může být i naopak. To, co se nám v jisté chvíli může zdát správné, může se s odstupem ukázat jako kardinální omyl. Musíme také brát v potaz, že politici ve svých rozhodnutích vycházejí ze zcela jiných informací než my, běžní občané, když vycházíme pouze z otevřených a tedy ne zcela úplných zpráv. Politici ve svých rozhodnutích operují se zprávami tajných služeb, se zprávami různých odborníků ze specializovaných úřadů, které mají vždy mnohem lepší informace než široká veřejnost. Tyto zprávy ovšem často nesmějí vyjít na veřejnost. Proto politici někdy zvolí řešení, které se nám může zdát jako nepochopitelné. A mnohdy zvolí některé i zdánlivě špatné řešení jen proto, aby zabránili něčemu ještě horšímu.

Berme také v potaz to, že my všichni děláme chyby, že i my sami se jak ve svých profesích, ale i ve svých životech občas mýlíme, a že bychom tedy chyby činili i my, pokud bychom se dostali do nějakých vysokých politických funkcí. I proto bychom neměli politiky pouze lacině kritizovat, ale naopak bychom k tomu měli přistupovat s vyšší tolerancí a pochopením. Především bychom ale neměli zapomínat, že chyb se dopouštějí nejen západní státy, ale i východní státy – především ty státy, které se profilují jako jakási politická protiváha Západu, tedy primárně Rusko a Čína. Bylo by omylem masochisticky se soustředit jen na naše chyby a chyby našich představitelů a tepat jen sami sebe, a nevidět chyby u jiných.

V případě válečných konfliktů nám pak staré pravidlo říká, že „po bitvě je každý generál“. Je poněkud laciné s odstupem kritizovat nějakého vojenského velitele či politického činitele za určitý krok, když onen krok daný člověk učinil na základě v té době dostupných informací, zatímco my daný jev hodnotíme až po nějakém čase, vybaveni mnohem lepšími informacemi. I proto se tento článek nebude zabývat ryze vojenskými chybami, ale chybami rázu spíše politického, koncepčního, a v lecčem také psychologického.

Chyby Západu

Jednou z neustále se opakujících chyb Západu při řešení různých konfliktů v rozvojových zemích – příznačně právě v onom Iráku a Afghánistánu – je to, že k těmto zemím přistupujeme z pohledu určité nadřazenosti. Nadřazenosti politicko ekonomické, intelektuální, ale i vojenské. Někdy je poukazováno, že tento přístup z pozice nadřazenosti, „syndrom bílého muže“, je jakýmsi dědictvím ještě z dob koloniální éry, z doby, kdy Evropa vládla světu. Nicméně fakt, že podobné chyby se dopouštějí i USA, tedy stát, který nikdy koloniální velmocí nebyl a který se de facto zrodil z protikoloniálního boje, nám naznačuje, že jenom v tom to není, a že problém je mnohem hlubší.

Američané mohou Ukrajině dodat drony MQ-9 Reaper za symbolický 1 dolar

Zřejmě nejčastěji se u západních zemí, jejich obyvatel a jejich politiků, setkáváme s pocitem intelektuální převahy nad rozvojovými zeměmi a jejich obyvateli. Právě v tom se asi nejvíce obráží ono dědictví „bílého muže“. Vycházíme z toho, že když se nám, Evropanům, kdysi podařilo ovládnout většinu zemí světa, pak jsme lepší než jejich obyvatelé. A zapomínáme, že právě tento přístup postupně vedl k samotnému rozpadu oněch někdejších koloniálních říší. Nutno říci, že s tímto přístupem se bohužel setkáváme i dnes. Často lze narazit na různé posměšky nad chováním různých vrcholných politiků rozvojových zemí, stejně tak se posmíváme zaostalosti jejich běžných obyvatel. Přitom naši politici leckdy nejsou o moc lepší, a o moc lepší nejsme ani my sami.

Dnes je tento přístup částečně vysvětlitelný tím, že západní státy patří mezi regiony s nejvyšší vzdělanostní a intelektuální úrovní. Západní státy mají nejvzdělanější obyvatelstvo. Mají největší počet vysokých škol, ale také nejvyšší procenta vysokoškolsky vzdělaných lidí. Pro západní státy je příznačné také mimořádně vysoké množství patentů a technických vynálezů, což asi nejlépe vypovídá o jejich intelektuální vyspělosti. Ale spoléhat se jenom na to je chybné.

Předně – je třeba si uvědomit, že to, že někdo uvažuje trochu jinak než my, ještě neznamená, že je hloupý. Možná si jde jen trochu jinou, svou vlastní cestou. To je ostatně pro obyvatele rozvojových zemí typické – často zdůrazňují, že si chtějí jít svou vlastní cestou a žít si po svém. Měli bychom to proto respektovat, byť samozřejmě za podmínky zachování obecně platných základních lidských práv (viz Charta OSN).

Zkušenosti nám navíc ukazují jednu zajímavou věc. Mnozí lidé v rozvojových zemích, byť třebas nemají formální vzdělání, jsou schopni mimořádné nápaditosti. Dokáží vyvážit svůj handicap tím, že jsou schopni přicházet se zajímavými, neotřelými nápady. Oproti tomu mnozí absolventi západních škol často dokáží jen aplikovat to, co se naučili, bez tolik potřebné vlastní invence.

Důležité je i to, že právě proto, že političtí a vojenští představitelé rozvojových zemí uvažují trochu jinak než my, nás dokáží často zcela překvapit. Jejich politické kroky a rozhodnutí se zkrátka nevejdou do našich myšlenkových vzorců. Ale to ještě neznamená, že jejich uvažování je mylné. Jen zkrátka vycházejí z poněkud jiné lidské zkušenosti, z jiné politické reality. A právě proto nás dokážou zaskočit. Třeba tím, že přijmou rozhodnutí, které je z našeho pohledu iracionální, ale z hlediska daného politika a jeho země se může jevit jako správné. Stejně tak se to projevuje i v oblasti vojenské. Mnohdy velitelé armád rozvojových zemí zvolí určité řešení, které je z našeho pohledu nelogické. Tím se mu ale podaří protivníka, tj. západní armádu zaskočit – a za takové situace může i méně vyspělá armáda chudé rozvojové země zvítězit nad mnohem vyspělejší západní armádou.

Stejně tak se často setkáváme se zdůrazňováním ekonomické převahy západních zemí nad rozvojovými státy. Ale i to je chyba, která vedla k mnoha neúspěchům Západu. Částečně je tento omyl pochopitelný. Západní státy – a to jak USA, tak i státy západní Evropy – jsou hospodářsky nejvyspělejší, ale také nejbohatší částí světa. Západní státy mají nejvyšší hrubý domácí produkt v přepočtu na obyvatele, vysoce překračující HDP např. mocensky ambiciózní Číny, nemluvě o směšně nízkém HDP Ruska.

Často je navíc tato ekonomická převaha vnímána jako jasné vítězství kapitalismu coby politicko- ekonomického společenského systému. V tom se do jisté míry dosud obráží pocity Západu z vítězství ve studené válce, z vítězství nad komunismem, který propagovala protistrana Západu, tedy Sovětský svaz. Ale tento přístup, zdůrazňování nadřazenosti kapitalismu je mylný. Což o to, kapitalismus se skutečně ukázal jako nejúspěšnější ekonomický model. Ale už jen fakt, že mezi jednotlivými kapitalistickými státy a jejich ekonomikami jsou fatální rozdíly (solidárně založená ekonomika Švédska versus ekonomika volného trhu praktikovaná v USA), ale i to, že dnešní komunistická Čína má kapitalisticky formovanou ekonomiku, nám ukazuje, že situace není tak jednoduchá, jak se může zdát. Především je ale chybné spoléhat se na ekonomickou sílu ve válečných konfliktech.

Zkušenosti z konfliktů minulosti nám totiž naznačují, že ekonomická převaha ještě nezaručuje vojenské vítězství. Na první pohled by se mohlo zdát, že už jen samotná ekonomická převaha dokáže vyhrát válku. Vždyť válčení je ekonomicky velice náročné. Nemalé částky stojí už jen udržování armády, značné částky si vyžaduje zbrojení. A zejména válka samotná, provoz válečné mašinérie stojí obrovské peníze.

Někdy se může ona sázka na ekonomickou převahu vyplatit. Typickým příkladem je studená válka, během které se R. Reaganovi podařilo tehdejší Sovětský svaz ekonomicky uzbrojit. Jenže studená válka je příkladem atypickým, šlo navíc o střet rázu spíše politického než vojenského. Ovšem v ostrém válečném konfliktu je to trochu jinak. Musíme si uvědomit, že to, že je někdo chudší než my, ještě neznamená, že je horší než my. Jen zkrátka měl trochu horší dispozice. Ale zkušenosti i naší společnosti nám ukazují, že právě ti chudší mívají vyšší motivaci. Důležité je, že se to netýká jen jedinců, ale celých národů a zemí.

Možná to zní paradoxně, ale z hlediska vojensko-politického je pro některé státy jejich chudoba do jisté míry výhodná. Stát, kde je široce rozšířena chudoba, nemusí svým zaměstnancům (a to i vojákům) tolik platit. I zdánlivě chudý rozvojový stát, který má jen omezené příjmy z těžby nerostného bohatství, si tak může dovolit více vojáků, stát díky tomu má k dispozici i mnohem víc pracovní síly než srovnatelný západní stát. I proto je chybné srovnávat státy jen podle výše HDP.

Ona chudoba navíc působí i jinak. Obyvatelé chudých zemí jsou do jisté míry zvyklí na svůj nižší životní standard, protože takto žijí už celá staletí. Jsou zvyklí žít skromněji, a proto jsou také odolnější. Dokáží se lépe vyrovnat s důsledky válečného konfliktu a s ním spojenými ekonomickými důsledky. Pro mnohé je pak válečný konflikt příležitostí k obohacení. Právě takoví lidé jsou ochotnější bojovat – víc, než bychom očekávali. A ti lidé bojují i přesto, že dobře vědí, že stát a vláda, za které bojují, za moc nestojí. I proto by bylo chybné státy podceňovat jen proto, že jsou chudší a zaostalejší než my. Právě takové státy nás totiž mohou nepříjemně překvapit.

Dalším, častým omylem západních států a jejich armád, je přílišné spoléhání na technologickou převahu. Opět – zčásti je tento mylný přístup pochopitelný. Západní státy jsou nejen bohaté, ale jsou také technologicky nejpokročilejší. Týká se to nejen USA, které se na moderní technologie spoléhají nejvíce, ale i států západní Evropy. Disponují technologiemi, které dokáží věci, které by byly ještě před několika desetiletími nepředstavitelné. Svého času navíc sázka na moderní technologie pomohla USA vyhrát studenou válku a porazit Sovětský svaz. Je tedy pochopitelné, že se na tyto technologie západní státy tolik spoléhají.

Projevuje se to i v oblasti vojenské. Západní armády a jejich zbraňové systémy jsou dnes doslova prošpikovány moderními technologiemi. Díky těmto technologiím pak mají západní armády vysokou schopnost přehledu o bojišti, komunikace mezi jednotlivými složkami ozbrojených sil, což jsou schopnosti pro moderní konflikt klíčové.

Důležité je, že právě v onom vybavení armád moderními technologiemi má Západ naprostou převahu nad prakticky všemi zeměmi světa (s výjimkou Japonska či Jižní Koreje, které ale se Západem úzce spolupracují). Státy jako Čína atd. tento náskok Západu teprve dotahují. Právě vědomí náskoku ve vybavení armád pokročilými technologiemi vede představitele Západu k falešnému uspokojení – domnívají se, že tyto technologie za ně všechno vyřeší. Ale to je chyba.

Stačí se podívat na současné konflikty. V nich ona pokročilá západní vojenská technika prošpikovaná moderními technologiemi opakovaně selhala. Takové zbraně jsou sice vynikající a mají špičkové výkony, v důsledku své vysoké komplikovanosti jsou ale velice náročné na provoz, což jejich nasazení komplikuje. Jsou také citlivé na vnější prostředí – a v nepříznivých podmínkách, např. v prašném terénu či vysokých teplotách (prostředí typické pro celou řadu rozvojových států) selhávají.

Oproti tomu armády chudých států disponují systémy, které jsou sice možná méně pokročilé, ale zato jsou odolné a spolehlivé. V některých případech jde o systémy až primitivní, ale právě takové prokázaly až překvapivou účinnost. Typickým příkladem může být známá pancéřovka RPG-7. Obvykle se tyto systémy nepoužívají k primárním účelům – ona RPG-7 se již nepoužívá tolik proti tankům jako spíše proti polním opevněním. Ale přesto jsou tyto zbraně – levné, jednoduché, dostupné v tisících jednotek – nesmírně účinné, a často dokáží pomoci porazit i armádu vyspělých států.

Dalším, častým omylem Západu, je podceňování rozvojových států a jejich armád z hlediska jejich válečného umění a schopnosti vést válku. Částečně je to dáno i tím, že ony rozvojové státy mají jen malé množství vojenských škol, malé množství vysokoškolsky vzdělaných důstojníků. To nás vede k podceňování těchto armád, a především těch, kdo je řídí, tedy vojenského managementu. Ale to je omyl.

Mylné je to především v případě např. arabských a muslimských zemí – tedy států, kde se vojensky angažují i západní státy. Jen to, že představitelé těchto armád a důstojníci mají často nižší nebo třeba jenom formální vzdělání, nás vede k tomu, že tyto lidi podceňujeme. Podceňujeme jejich schopnosti, jejich umění vést válku. Zapomínáme, že tito lidé válčili již před tisíciletími – a že vojenství oněch starých říší (Asýrie atd.), které se rozkládaly na území dnešního Iráku či Sýrie, bylo mimořádně vyspělé. A bylo vyspělé už před tisíciletími, v době, kdy naši předkové v Evropě maximálně lovili divoká prasata. Ony říše sice již dávno zanikly, ale mnohé z jejich dědictví včetně válečného umění dodnes ve zdejších lidech zůstalo. Zůstalo v myslích vysokých důstojníků, kteří často pocházejí z tradičních válečnických rodin, kde se umění bojovat předává z generace na generaci. Ti navíc, jak již bylo zmíněno, často uvažují trochu jinak než lidé ze Západu, jsou tedy schopni západní armády překvapit. Nedostatek vzdělání, především pak technického, vyvažují vyšší nápaditostí a myšlenkovou originalitou. Stejně tak ale ono válečné umění zůstalo i v myslích prostých vojáků. Ti možná nejsou tak takticky vyspělí jako vojáci západních armád, jsou ale mnohem úpornější. Jsou ochotni víc riskovat, jít mnohem dál, než je obvyklé u západních vojáků. Často jsou navíc i ekonomicky mnohem více motivováni bojovat. Proto tito vojáci dokáží být velice nebezpečným nepřítelem – a to i přesto, že k něčemu takovému zdánlivě nemají dispozice.

Dědictví tisíciletí, ve kterých tito lidé prožili nesčetné množství válek, se tak obráží i dnes v jejich vyšším smyslu pro boj, pro válku. Najdeme mezi nimi spoustu jedinců, které můžeme označit za rozené válečníky, což se o mnohých obyvatelích Evropy říci nedá. I proto je chybou válečné umění obyvatel rozvojových zemí podceňovat.

Ovšem snad největší chybou Západu, chybou ani ne tak vojenskou, jako spíše politickou, je neschopnost rozlišovat mezi jednotlivými národy. A to je naprosto zásadní chyba, možná důležitější než všechny chyby výše zmíněné. Do jisté míry je tento omyl opět pochopitelný. Vyplývá totiž ze samotného pojetí pojmu národ, jak je chápán v západních zemích. Současná západní, euroatlantická civilizace totiž pojem národ do značné míry neuznává. Vnímá národ jako pojem nikoliv etnický, ale především politický. Jako souhrn obyvatel, kteří žijí na území daného státu, a kteří se hlásí k základním principům a hodnotám státu. A zcela opomíjí národ jako takový.

Do jisté míry tento omyl vychází z neblahých zkušeností druhé světové války, kdy přehnaný německý nacionalismus vedl až ke známým hrůzám druhé světové války, k hlásání toho, že německý národ je nadřazen národům ostatním, a že některé národy jsou podřadné a ani nemají právo na svou vlastní existenci. Právě to vedlo k určité diskreditaci pojmu národ. Stejně tak lze určitou nechuť k pojmu národ pozorovat i v některých přístupech současné Evropské unie, mezi jejímiž představiteli je silné křídlo vnímající Evropu jako do jisté míry odnárodněný kontinent, ve kterém národní státy mají mít malý význam (podle některých radikálních názorů by dokonce národní státy jako takové měly zaniknout), a klíčovou roli má hrát právě EU. I podle těchto názorů je pojem národ zastaralý a do jisté míry nesmyslný, vede k nacionalismu, k nesnášenlivosti atd. Často se lze setkat i s názory, že národy jako takové vlastně ani neexistují, že obyvatele jednotlivých států spojuje obvykle jenom společná řeč (a někdy ani to ne), a že všichni lidé jsou stejní. Jsou to přitom názory, které západní Evropu doprovázejí již od samotného začátku evropské integrace, a to až dosud.

Zajímavě se to pak projevuje i v České republice. I v České republice se lze setkat s názory, že pojem národ je umělý, že je jen výplodem nacionalismu devatenáctého století (V. Bělohradský aj.). Jako kdyby neexistoval český národ již ve středověku, jako kdyby zde nikdy nevládli Přemyslovci, jako kdyby neexistovala žádná česká národní tradice… I na českém politickém prostředí je ale zřejmé, že tento přístup má spíše kontraproduktivní výsledky, a často vyvolává reakci přesně opačnou a vede k nárůstu nacionalismu.

Zde je navíc nutno říci, že tento koncept „odnárodnění“ je to jisté míry evropskou vymyšleninou. Zkusme říci Číňanům, že nejsou národem, že nejsou etnickým národem a že jsou národem pouze ve smyslu politickém! Zkusme něco takového říci Japoncům, kteří si na pojmu národ také zakládají! Zkusme něco takového říci Kazachům, kteří přitom mají svůj vlastní stát teprve několik desetiletí!  Potážeme se se zlou, protože prakticky pro všechny tyto národy je charakteristická vysoká identifikace s vlastním národem. A to s národem nejen coby politickým pojmem, ale národem z hlediska etnického, kulturního, myšlenkového.

A stejně tak, jako je tento koncept odnárodnění nepochopitelný pro příslušníky mnoha neevropských národů, i my nechápeme národy jiné, národy jiných zemí. Především nechápeme či spíš opomíjíme fakt, že mezi jednotlivými národy existují obrovské rozdíly. Jistě, můžeme si říkat, že všichni lidé jsou v podstatě stejní, že všichni máme stejné potřeby, stejné tužby. Stejnou touhu žít dobře, být šťastný; že všude jsou lidé dobří, ale i lidé zlí atd. Jenže i přesto jsou mezi jednotlivými národy, mezi obyvateli různých států obrovské rozdíly.  Možná ty rozdíly nejsou tak snadno definovatelné, ale přesto jsou a mohou hrát naprosto fatální roli.

Národ je prostě něco víc. Je to víc než jen politický či etnický pojem. Je to příslušnost k určité myšlenkové, kulturní tradici. Obrážejí se v něm historické zkušenosti dané země, a tedy i daného národa. Ty historické zkušenosti jsou přitom v každé zemi, v každém národě zcela jiné, neopakovatelné – a i proto jsou rozdíly mezi jednotlivými národy, resp. státy tak velké.

Je proto zásadní chybou, že právě toto Západ nechápe. Tím, že Západ neuznává sám pojem národ, nemá pochopení pro rozdíly mezi jednotlivými národy, pro to, že různé národy uvažují různě. Že mají jiné hodnoty, jiný hodnotový žebříček. Že mají i trochu jinou logiku, jiný způsob uvažování – a tedy i jiné vzorce chování. 
  A tento chybný přístup Západu se pak obráží i v jeho politice vůči těmto zemím. Západ se snaží napasovat jednotlivé národy do jakéhosi univerzálního vzorce, a podle toho se k nim chová. Mechanicky se pak přenáší zkušenosti z jednoho konfliktu do jiného konfliktu, do kulturně zcela odlišné země. A právě v tom je ona chyba.

Důsledkem totiž je, že jednotlivé národy, jednotlivé státy se chovají zcela jinak, než západní představitelé předpokládají. Proto se západní představitelé tak často mýlí, proto jsou tak často nepříjemně zaskočeni. I západní politici se snaží myslet dopředu, vytvořit si jakýsi scénář jednotlivých dějů, vývoje na daném území. Jenže pokud protistrana reaguje zcela jinak, než se předpokládá, pak je tím onen scénář zcela rozbit! A je to důsledek právě toho, že nerespektujeme specifičnost jednotlivých národů.

Důležité je, že tento prvek nepochopení se obráží i ve vojenství. Pro konflikty posledních let je totiž typické, že vojenští představitelé různých národů se chovali zcela jinak, než Západ předpokládal. Západ nechápe, že v případě zemí, kde má život nižší hodnotu, jsou přijatelné i vysoké ztráty na životech, jaké by si západní společnost nikdy nedovolila. Že porážka, či dokonce zdánlivě prohraná válka je přijatelná, pokud si daný vojenský velitel dokáže zachovat svou tvář – a především svou moc. A podobných omylů by se dalo najít mnohem více.

Stejně tak častou vojenskou chybou je i to, že zkušenosti z jednoho vojenského konfliktu v rozvojové zemi se snažíme aplikovat i v jiných zemích. Jenže i když se třebas zdá, že jde o země zdánlivě podobné (Irák a Sýrie), rozdíly v myšlení obyvatel jednotlivých zemí jsou naprosto principiální. Pokud Západ postupuje touto cestou, pak to obvykle nefunguje - a vede to k novým a novým porážkám Západu. Proto chce-li se Západ vyvarovat podobných chyb, jaké učinil, pak musí začít mnohem více uznávat pojem národ. A stejně tak musí pochopit i to, že mezi jednotlivými národy a jejich chováním jsou naprosto zásadní rozdíly, a že tyto rozdíly hrají mnohem větší roli, než se může zdát.

To, jak moc je to důležité, nám ukazuje třeba zkušenost se současným chováním Ruska, s jeho agresí vůči Ukrajině. Pro dnešní situaci je totiž typické, že západní političtí, ale i analytici vojenští představitelé byli touto situací zcela zaskočeni. Že byli překvapeni jak politikou Ruska, tak i politikou samotného V. Putina. Jenže to je výsledek právě nedostatku pochopení pro specifičnost jednotlivých národů, v tomto případě ruského národa. Nepochopení toho, že jednotlivé národy mohou reagovat úplně jinak, než předpokládáme.

V případě Ruska to navíc hraje mnohem větší roli než kdekoliv jinde. V Rusku a jeho myšlení hraje pojem národa naprosto klíčovou roli. Rusové totiž sami sebe vnímají jako velký národ. Vede je k tomu fakt, že Rusko je rozlohou velká země, největší na světě, ale i to, že s cca 145 mil obyvatel jsou národem velmi početným. Vede je k tomu ale i to, že Rusko je stát s hlubokou myšlenkovou a kulturní tradicí, a právě na té si Rusové hodně zakládají. Vždyť Rusko je národem Dostojevského, Puškina, Čajkovského. Rusové tedy nejsou žádnými primitivy, na to bychom i za dnešní situace neměli zapomínat!

A právě tento pocit velikosti pak vede Rusy k mnohem větší hrdosti, k hrdosti na svůj národ. V. Putin pak navíc s tímto pocitem umí dobře manipulovat. K tomu připočtěme i to, že určitá geografická izolovanost Ruska od okolního světa vedla Rusy k pocitu výlučnosti. Dále připočítejme i válečnou zkušenost, zkušenost u druhé světové války, jejíž odkaz je v Rusku stále živý. Důsledkem je to, že Rusové uvažují poněkud jinak. Neznamená to, že uvažují špatně nebo hloupě. V Rusku je stejné množství chytrých a vzdělaných lidí, ale stejně tak i hloupých a nízkých lidí jako v kterékoliv jiné zemi. Ale pro všechny je příznačné právě to, že uvažují poněkud jinak. Rusové si navíc na své svébytnosti, svéráznosti hodně zakládají – i to musíme brát v potaz.

Proto pokud nechceme být opět Ruskem překvapeni, musíme mít právě pro toto odlišné uvažování mít pochopení; musíme s ním počítat. Musíme se naučit chápat ruské myšlení, onu tradičně složitou a širokou ruskou duši. Musíme jí rozumět – a to i přesto, že to je velice složité. Musíme se oprostit od technokratického přístupu Západu, nepoužívat jen intelekt, ale také duši. Onu duši, kterou Rusové a jejich autoři tolik zdůrazňují.

  Známý spisovatel Craigh Tomas ve svém románu „Firefox“ (který byl i zfilmován) používá jeden výstižný bonmot. „Musíte myslet v ruštině. Ne si překládat z angličtiny. Myslete v ruštině!“ V tomto románu je to myšleno spíše k určitému technickému problému. Ale platí to i obecně ve smyslu politickém. Chce-li Západ uspět v současném politickém a vojenském souboji s Ruskem – ne ho porazit, ale uspět v konfrontaci s ním – pak se musí naučit nikoliv pouze překládat si ruské myšlení do našich myšlenkových vzorců, ale musí se naučit ho skutečně chápat, myslet v ruštině. Neznamená to, že bychom měli přijmout ruskou argumentaci; neznamená to, že bychom měli přistoupit na ruské požadavky. Ale měli bychom se naučit chápat ruské myšlení, myšlení ruských představitelů, ale i běžných Rusů, a toto pochopení využít v náš prospěch. Mysleme v ruštině!    

Zdroj: britannica.com

 Autor: David Khol

Komentáře

Vaclav Flek

28. 03. 2022, 22:34

pro Petr Hertel :

Dekuji za vsechny vase reakce. Domnivam se, ze jsme se jiz vzajemne pochopili a muzeme tuto diskusi ukoncit. Ja jsem to svymi poznamkami o valce v Habesi asi zbytecne roztahl. Slo mi predevsim o to, vyjadrit, ze v chudych (rozvojovych ?) zemich jsou zdravotnicke i socialni systemy na tak nizke urovni, ze by se nedokazaly ani v elementarni forme vyporadat s nasledky nuklearni valky. To vim mimo jine od sve mamy, ktera pracovala deset let jako lekarka v rozvojovych zemich v ramci Svetove zdravotnicke organizace (WHO). Jeji liceni pomeru ve zdravotnictvi rozvojovych statu bylo otresne, pro nas nepredstavitelne.

Jinymi slovy, s tezi, ze chuda zeme snese nasledky jaderne valky lepe proto, ze je jiz beztak chuda, a zkaza ji tolik nepostihne, asi nelze souhlasit, nebot bohata zeme, byt postizena, se diky sve infrastrukture se zkazou lepe vyrovna.

Petr Hertel

24. 03. 2022, 11:06

Václav Flek

Děkuji za konkrétnější vylíčení dopadů nasazení yperitu na etiopské jednotky během italské invaze v Habeši...

Ale pokud jde o nějaké případné výhrady...
Tak tady šlo o otázku dopadu jaderné války v první řadě asi na masy civilního obyvatelstva jednak v nějaké opravdu bohaté/vyspělé zemi a jednak v nějaké opravdu chudé/zaostalé zemi... A tady se můžeme dostat k celé řadě spekulací, které nevím, zda má zatím cenu příliš rozebírat.
Ono se taky může nabízet, že v dnešním, hodně globalizovaném a vlastně "malém" světě 21. století je toho mnoho v lecčems jaksi "unifikováno" či "přiblíženo", i když jistě tady v lecčems zase hrají roli asi v první řadě prostě peníze - a určitě bychom se dostali k řadě spekulací typu "kdyby, pokud by  (jistě i otázka případné možné pomoci odjinud), atd"...

Vaclav Flek

24. 03. 2022, 00:04

pro Petr Hertel

Diky za reakci, jsem rad, ze se mnou nakonec souhlasite, i kdyz zrejme s vyhradami...

Ja jen upresnim to nasazeni yperitu v Habesi, myslim, ze to bude zjevnejsi nez dlouhe elaboraty. Vetsina etiopskych bojovniku totiz chodila bosa, a kontaminovala se pri kontaktu s travou, na ktere ulpely kapky zkapalneneho bojoveho plynu. Jeho toxicka koncentrace v ovzdusi jiz pominula, a vetsina modernich armad te doby by zamorenym prostorem prosla bez vetsich problemu, pouze by pote musely jednotky dekontaminovat svou obuv a odev. Jinymi slovy, problem nebyl ve strategii ci taktice habeskych jednotek, ale spocival v  proste skutecnosti, ze raisovi vojaci chodili bosi a dostavali do tela toxicke davky yperitu. Pri sebelepsi snaze by je etiopsky cisar nedokazal obout. Teoreticky mohl zvolit jine (mnohem delsi) trasy pochodu svych vojsk, ale ani on, ani nikdo z jeho stabu, o toxickych ucincich teto bojove chemicke latky mnoho nevedel.


Podobnych analogii se da najit vice, zda se to dost zajimave tema na literarni resersi a na clanek, ale pro tuto diskusi snad tento primer staci...

Petr Hertel

23. 03. 2022, 06:24

Václav Flek

Jen jak Vás zajímá, "souhlasíte, nesouhlasíte"...

Tak spíš souhlasím.
Takhle, jedno se zdá jisté... Dopady jaderné války v nějaké v průměru bohatší společnosti by se asi radikálněji odrazily v propadu nějaké životní úrovně či standardu těch, kteří by přežili, ve srovnání s těmi, kteří by přežili v nějaké v průměru chudší společnosti.:smile: (trocha ironie).
Na druhou stranu, přesně jak naznačujete s tím příkladem yperitu, jistě lze předpokládat, že v nějaké bohatší (resp. hlavně vyspělejší) zemi by pořád zůstával nějaký celkový předpoklad ty následky eliminovat spíše než v nějaké zemi chudší (a zaostalejší).

Vaclav Flek

22. 03. 2022, 23:18

pro Petr Hertel

Dekuji za vasi reakci, ale - uprimne receno - nevim, zda z ni vyplyva, zda se mnou souhlasite, ci nikoliv.

Jinak o situaci kolem byvaleho Belgickeho Konga neco vim, osobne znam Belgicany, kteri se v teto zemi narodili, aby byli pozdeji vyhnani jako "kolonizatori". Ovsem jeste drive, nez k teto nasilne evakuaci doslo, si Konzane uvedomili, ze tyto vzdelane lidi potrebuji, a v  nestabilni situaci je v zemi pozdrzeli, v podstate jiz nasilim. V te dobe totiz vsichni Evropane meli pouze jedinou touhu - Kongo opustit, coz se obcas delo za strelby samopalu, pripominajici nasi sumavskou hranici.... To vim od lidi, kteri tato dramata prozili na vlastni kuzi.

Z meho nazoru je snad zrejme, ze (na rozdil od nekterych zjednodusenych mineni) chuda zeme by nesla nasledky jaderne valky mnohem hure nez zeme s vyspelou infrastrukturou. Odkazuji na svuj priklad bojoveho nasazeni yperitu v Habesi...

Czert

22. 03. 2022, 13:21

Karlik
K tomu benesovi, to ze tvoje rodina byla srabacka v 38 i 39 neznamena ze to bylo i u ostatnich.
To, ze nechapes proc je benes osvobiditel ukazuje ze by ses mel dovzdelat.
S kradezi karpatska nesouhlasil, napravit to nemohl.
Za to jak dopadli nemci po valce si muzou jen a jen sami. Zeptej se sam sebe, proc uz nebyly expedovani po 18.

Czert

22. 03. 2022, 13:16

Karlik
Velmi vtipny link co si dal, co na tom ze ony nalezene chem zbranr byly pres 20 let stare a nepouzitelne, prakticky neucine.
Ale pro ovecku jako si ty to staci.

Uz neresis ze amici lhaly v tom ze ty zbrane muzou zabit statisice amiku ci jinych.

Czert

22. 03. 2022, 13:12

Autor
Ano, rusove a rusti spisovate siroukou a uprimnou ci dobrou ruskou dusi zminuji.
A je pravda ze obycejni rusove byvaji pratelstejsi i k cizincum nez jine narody, byt v one chudobe co tam maji jim moc jineho nezbyva.
Daleko by to nedotahly, kdyby byly k sobe sobecti tak jako je to i chudsich - na cesko - cechu.

Czert

22. 03. 2022, 13:09

Vlk
Ty ses dokonaly priklad demagoga co zere propagandu.
Jak se clanek snazil naznacit velikost hdp neni vsechno, byt uzal ze kapitalismus je uspesnejsi nez komunismus, cili nechapu proc tu zminujes zeme kde amici zvitezily a zavedli kapitalismus.
To, ze neresis zeme kde amici uhrali remizu ci prohru se nedivim.
K afg, jde videt ze nic nevis. Afghanci nechteli za sviu zem bojovat?
Skutecne? A vis o tom ze jejich armada mela kazdorocne vetsi ztaty nez amici za 10 let (byt ne 20, ale kazdorocne).
Evidentne ne.
Ze rusko umi jen valcit?
Vtipne, kdyz se podivas na dobu vzniku at uz ruska, sssr ci putinstanu, vzdy zjistis ze byly v miru delsi dobu nez amici.
A to i za jednotlive kapitoly.
Co bys pak musel napsat o amicich co valci daleko vic?
A k iraku.... Hahaha, ze slo a atomky? Tak proc dodnes onen narativ nikdo z amiku oficalne neopravil?
A o jake komponenty presne slo?
Snad ne o ty, co zapad oficialne prodal iranu a po 2020 mu prodal jeste vice technologie a komponentu na atomku.

Petr Hertel

22. 03. 2022, 09:29

Václav Flek

Nedá mi to, abych nedoplnil jen takovou věcnou poznámku, že snad "chudá země snese lépe účinky moderních zbraní"...

Tak pokud vím, třeba někdy v 80.letech minulého, 20.století se v Kinshase, hlavním městě Zairu (tj. bývalého Belgického Konga a dnes tzv. Demokratického Konga), mělo s nadsázkou říkat, že "kdyby tam spadla atomová bomba, stejně se tam nic nezmění".:smile:
To odráželo nějakou celkovou situaci, i když jistě, takový sám tehdejší diktátor Mobutu Sese Seko se osobně asi s nějakou mizérií nepotýkal.:smile:
Jinak, jen mimochodem bych podotkl, že asi známo, že to tzv. Demokratické Kongo se později, kolem přelomu století a tisíciletí, taky stalo dějištěm velmi krvavého konfliktu...

Pozn: Ty smajlíky odrážejí jistou ironii nebo dávku černého humoru (nevím, zda by se v té nabízené plejádě pro to nedal najít nějaký vhodnější)...

Czert

22. 03. 2022, 06:04

Hodne dlouhyclanek, aleiignoruje jednu vec, ze kariernim politikum jde o znovuzvoleni, proto vzdy zvoli reseni co jim zajisti nejvic hlasu a cert vem nasledky.

Tvaroh

21. 03. 2022, 20:18

Dal jsem praci dohledat kolik Rusů zije Carlsbadu. Nu je jich pomerne malo, kolem 1500. V Praze jich zije kolem 14 000. Vlastne skoro vsechny ruske firmy maji aktivity v Praze. Nebyt doukromych ruských penez, tak vy Vary nikdo tak důkladně i když nekdy architektonicky na hraně neopravil. Mesto Vary opravuje Císařské lázně takovym stylem, že puvodni historicke věci jako vany, vodovodni baterie zmizely. V hrobě se musi otáčet Hellmer a Fellmer. Rusové investovali sve penize i v Mariebad do oprav schatralych hotelu. Otazka zní, kolik ponez investuji Arabové v Teplicich? Co tam ten Kubera delal? Tak hnusny město těžko najdeš. V Nemecku zije asi 250 000 Rusů.

Harry

21. 03. 2022, 19:46

"stanovením ukrajinštiny jako jediného státního jazyka" zatímco my v ČR máme těch státních jazyků veletucet, takže libovolná menšina si může v úředním styku pouřívat slovenštinu. maďarštinu, ukrajinštinu, ruštinu (v K.Varech kupř.), polštinu, němčinu ba i kerkonoštinu. Také v Rusku je státním jazykem další veletucet jazyků podle oblasti, ba i čínština (na Sibiři). No i v USA se sice mluví v Lousianě hodně francouzsky, v texasu dosti i španělsky, v Chicagu bylo několik čtvrtí českých.... leč státní jazyk je kupodivu jen jeden a to... angličtina. J.L. end

Harry

21. 03. 2022, 19:37

"protože ji dostali zadarmo od USA, kde to papírově "zařídil" TGM" No nějak Vám unikla dosti dlouhá historie Českého království, od Bořivoje myslím. I v Rakousku-Uhersku jsme byli království a několik rakouských císařů bylo korunováno na českého krále. A TGM "papírově" zařídil První republiku snadno proto, že Legie ovládaly dosti dlouho celou Sibiř a kdo má armádu ten má stát. J.L. end

Vaclav Flek

19. 03. 2022, 23:26

Clanek povazuji spise za slabsi, predevsim za velmi rozvlacny. Jako mnoho jinych polemologicky ladenych uvah obsahuje radu obecnosti a banalit, treba typu "po bitve je kazdy generalem" nebo "chyby se delaji na obou stranach".

Autor pise o sikovnych domorodcich, kteri, ac bez vzdelani, nahradili zapadni instituce, pritom si dal pozor neuvest ani jediny priklad. Ja to znam spise opacne, napriklad kdyz africke staty po ziskani nezavislosti vyhodili vsechny evropske "kolonizatory", aby je pote velmi ochotne zvali zpatky, k obsluze letist, zeleznic ci vyrobnich zavodu, bez kterych by se ekonomika statu polozila.

Take nevim, zda chuda zeme snese lepe ucinky modernich zbrani. Nedavno jsem zde uvedl priklad etiopske armady, kterou v Habesi masivne kosilo italske nasazeni yperitu, ackoliv za I. svetove valky cinilo umrti v dusledku zasazeni yperitem pouha 3 % vsech padlych. Podobne by to bylo take treba s lecbou nemoci z ozareni, pokud by k pouziti jadernych zbrani doslo...

O tom vsem by se ovsem dalo diskutovat. Co vsak odmitam, je uznani nejake specifiky "ruske duse" (?). Ano, na jedne strane misky vah je Puskin, Dostojevskij, Tolstoj, Cajkovskij a dalsi, ale na druhe strane je hladomor na Ukrajine, gulagy, strelba polskych dustojniku do zatylku nebo znasilnovani a rabovani ve vychodni casti tehdejsiho Nemecka, ktere v roce 1945 vyhnalo osm milionu nemeckych obyvatel ze svych domovu. Jinymi slovy, teto casti clanku neverim, mam za to, ze nepochopeni soucasneho deni na Ukrajine vetsinou ruskych obyvatel vyplyva z informacniho embarga, ktere je na ne uvaleno.

Yeywaw

19. 03. 2022, 22:08

Monarchista
Jste placený dezinformátor nebo jste opravdu tak blbej? Ruská armáda má dělat pořádek? Jak může dělat pořádek zločinný totalitní režim? Neuvěřitelné. Vítal byste německá vojska 15. března 1939?

Co kdybyste se podíval jak to vidí obyčejní Ukrajinci. Dám příklad několika ukrajinských youtuberů, kteří se před 24. únorem zabývali různými věcmi. Teď mluví jedním hlasem. Hned první je ruskojazyčná Ukrajinka z Kyjeva:
https://www.youtube.com/c/POLINWAGEN
Další v angličtině:
https://www.youtube.com/c/OlgaReznikovaukraine/featured
https://www.youtube.com/channel/UCrD8vIPKQC4D7WMqD7swvIw
https://www.youtube.com/c/BadCatUrbex/community
Nic vám nebrání vyhledávat si informace sám. Zkuste si najít Ukrajince, který vítá ruská vojska a říká jak je rád, že už nemusí žít pod těmi hroznými neonacisty. Hodně štěstí kremlobote.

Veritas vincit

19. 03. 2022, 12:37

Jarda :thumbsup:

Veritas vincit

19. 03. 2022, 12:36

amco
Není na tom nic složitého.
Nedotknutelnost hranic svrchovaných států.

Jarda

19. 03. 2022, 09:24

Ano, ta široká ruská duše, která by nejradši pohltila celou východní evropu s cílem sjednotit slovanské národy.
Ano článek má do jisté míry pravdu, ale západ svoje války prohráva z jednoho zásadního důvodu.
Ten první je, že není dostatečně brutální, důsledný a krutý. Je to logické, západní demokracie a jejich vojáci nedokáží být natolik brutální jako jejich soupeři pro něž lidský život nemá cenu a týká se to především islámských zemí. Západ samozřejmě má vojenské prostředky na rozdrcení třeba Íránu, dokonce na jeho vyhlazení z povrchu země, ale nemá na to psychicky a obyvatelstvo západních zemí by to nikdy nedovolilo. Prostě západ je příliš měkký.
Pěkným příkladem je Rusko. Má horší technologie, ale jejich vojenské akce jsou úspešnější. Gruzie, Syrie, Čečna. Tyto konflitky vyhrály brutálně a krutě. Zabíjely civilisty, bořili města. Proto vyhráli. Západ na tohle morálně nemá. Což je samozřejmě dobře. Nejsme zvířata.

amco

19. 03. 2022, 00:13

Pro Veritas vincit: Současné dění kolem událostí na Ukrajině jasně ukazuje, že pro mnohé historie tohoto konfliktu začíná až letošním 24. únorem, pro jiné zamrzlou občanskou válkou v Doněcku a Luhansku, pro další výskytem zelených mužíčků na Krymu v roce 2014, pro některé již svržením zákonně zvoleného prezidenta ( po jeho odmítnutí přístupových dohod do EU ) převratem s podivnou střelbou - jak do demonstrantů, tak do policie, a angažovaností západních politiků, následným stanovením ukrajinštiny jako jediného státního jazyka, chaosem činností ozbrojených milicí jednotlivých UA oligarchů, ( + spekulací ohledně převzetí základny v Sevastopolu po doběhnutí ruského nájmu novým nájemníkem - USA ) ...
A teď babo raď... V podstatě má každý svou pravdu.
Smutné je, že diplomaté vyhynuli a byli nahrazeni údernými neosvazáky z 50-ých let. Neosvazáky, pro které třetí světová není problém.

Veritas vincit

18. 03. 2022, 20:34

vlček
"Americký imperialismus a jeho evropští spojenci nesou v tomto ozbrojeném konfliktu velkou odpovědnost...."
*
Hladové ruské primitivní invazní opice vtrhli do Ukrajiny a odpovědnost nesou americký imperialismus se svými spojenci. Napsal Slovan... :laughing:
Víš vůbec co to je imperialismus Slovane, nebo to nikdo z vás na VUMLu nikdy nepochopil ?
Můžeš nám sem napsat ve kterém roce USA naposledy připojily násilím nějaké území k USA a zvětšili impérium ?
O Rusku to víme přesně.
23. února 2014 Krym
24. února 2022 vtrhli Rusáci do Ukrajiny, aby zničili demokratické instituce, dosadili loutkovou vládu a připojili hladový ruský chudobinec a hlupákov.
Ukrajině zdar, ruským invazním opicím zmar ! :flag_ua::thumbsup:

vlček

18. 03. 2022, 18:40

Americký imperialismus a jeho evropští spojenci nesou v tomto ozbrojeném konfliktu velkou odpovědnost. Kapitalistické země mají dlouhou a hroznou tradici utlačování a zotročování lidí. Imperialismus jako nástroj moci buržoazie, hnán bezuzdnou honbou za ziskem, se snaží podrobit si všechny národy planety. Otroctví, kolonialismus..., jejich historie je v konečném důsledku pouze drancováním bohatství národů násilím a krutostí. V poslední době Spojené státy, Evropa a jejich místní spojenci zničili Afghánistán, Jugoslávii, zpustošili Irák, Libyi, Sýrii, Bahrajn, Jemen, Pobřeží slonoviny, Mali atd. atd. Uvalují nejnásilnější a nejnelidštější embarga a sankce na všechny země, které se brání jejich nadvládě (Kuba, Venezuela, Írán, Irák, Severní Korea atd.). Je třeba poznamenat, že Izrael, který vojensky okupuje palestinská území, nebo Turecko, které anektovalo země svých sousedů, tyto dvě země nejenže nikdy nepodléhaly sankcím, ale dokonce je podporuje americký imperialismus. Spojené státy a jejich spojenci podporovali po celé planetě ty nejzuřivější diktátory a diktatury, jako jsou Augusto Pinochet v Chile, Soeharto v Indonésii, Husní Mubarak v Egyptě, abychom jmenovali jen tyto tři příklady, je seznam tak dlouhý.
https://www.belaali.com/2022/03/l-intervention-militaire-de-la-russie-en-ukraine-et-l-imperialisme-americain.html

Veritas vincit

18. 03. 2022, 16:05

Monarchista
"Mimochodem se podívejte na Ukrajinky jak jsou ustrojené, namalované a se šperky a hlavně přemýšlejte prosím"
*
Právě jsi klesl na úplné morální dno, ještě pod rudého Míru.
Co těm Ukrajinkám vyčítáš a závidíš ubožáku ?
Náušnice, nebo tu záchranu holého života, dětí a možnou ztrátu všeho majetku ?
Zvracející smajlík je pro tebe málo, spodino.

Veritas vincit

18. 03. 2022, 15:57

Monarchista
"Prostě jsme byli součástí nějakého paktu."
*
Varšavská smlouva porušila vlastní "smlouvu" a napadla svého člena...

Proč nepíšeš celou pravdu Slovane ?
Do 31. října 1968 opustili vojáci všech armád VS Československo, kromě sovětských, kteří zůstali bez souhlasu obyvatel Československa "na věčné časy". Naštěstí jenom do 21.6.1991.
Při spolupráci s Moskvou 9.5.1945-17.11.1989 kleslo Československo na světovém ekonomickém žebříčku z 11. místa (1937) na 48. místo (1989), mezi rozvojové země.

"v době protentokrátu to bylo více jak 350 000 "
*
Z údajných 360 000 obětí nacistické okupace Československa bylo 270 000 Židů, kteří zemřeli v koncentračních táborech. Jejich země, Československo se je ani nepokusilo ochránit. Zbabělý národ se vzdal nacistům bez boje.
Navíc zbabělí, závistiví a chamtiví "Čechoslované" několik měsíců před příchodem nacistů 30.8.1938-15.3.1939 a zřízením Protektorátu, jako úlitbu budoucí německé vrchnosti, vyházeli všechny Židy ze státní správy a ze všech lékařských a právnických komor.
Dalších údajně 25-30 000 obětí byli stateční vojáci, bojující proti nacistům v zahraničních armádách. Je otázkou, zda si ta čísla nevycucali komouši po válce z prstu... Ale budeme jim zatím věřit.

"Ano, jsem asi jedný kdo ví co to byli "!banderovci" , když táhli přes Slovensko pozabíjeli hodně vesničanů "
*
Co je to za číslo "hodně vesničanů" ??
"Banderovci" - poválečná epizoda, pravděpodobně zveličená v Československu komunistickými pohádkáři... a filmařskými poskoky komunistického režimu.
Zajímavostí je, že v československých filmech hovoří údajní "Banderovci" německy i když jsou to Ukrajinci, bojovníci za svobodu Ukrajiny, kteří bojovali statečně proti Stalinovi až někdy do roku 1952-53.

Kolik pozabíjel sovětský komunistický systém Čechoslováků a nakradl jejich majetku 1918-1991 ?
Jenom z Podkarpatské Rusi po násilné sovětizaci 29. června 1945 muselo bez majetku utéct do zbytku Československa asi 120 000 občanů Československa...

"...a tak já budu rád, když ruská armáda na Ukrajině udělá pořádek."
*
Armáda ruských invazních opic by si musela nejdříve udělat pořádek sama u sebe a ve své zemi zkorumpované zemi. :laughing:
Rusko tuto válku už mezinárodně prohrálo.
Ať už skončí invaze hladových ruských opic na kterémkoliv místě. Celou Ukrajinu nikdy neovládnou. Já doufám, že Rusáků při těch pokusech příjde o volební právo co možná nejvíce.
Samozřejmě budou Rusáci trvat na upocených územních ziscích a svět bude dále držet sankce. Matematický výsledek je jasný už dnes. :thumbsdown:
Rusko, jak jej dnes znají jeho "fans", přestane v této podobě existovat, ať už se změní, nebo rozpadne v cokoliv. Nikdo normální po světě je nebude litovat ani podporovat... :slight_smile:
:flag_ua::flag_cz::flag_us::flag_eu:, NATO :thumbsup:

Bono

18. 03. 2022, 15:45

Monarchista
...jo, přemejšlíš:clap:.. ..ale motáš u toho 80let historie dohromady...
Země s přímou hranicí s Ruskem z nějakýho "záhadnýho" důvodu:thinking: dodnes víc oslavujou vlastní jednotky bojující pod nacistickým Německem proti SSSR, než slavnou spasitelskou Rudou armádu.. (námět na další přemejšlení)
Možná že kdyby jsme sousedili přes 100let s Ruskem a ne s Německem, budeme tyhle věci taky vnímat jinak..:wink:

Veritas vincit

18. 03. 2022, 11:10

amco
Kdyby byl Beneš rovný a slušný chlap, tak by komouši nikdy nenavrhli a neprosadili zákon, že se zasloužil o stát. Jediné zásluhy, které má je zbabělost, útěk před odpovědností, okrádání chytrých a pracovitých a pomoc příchodu rudé lůzy k moci.
Když jsem byl mladý, tak jsem nechápal, proč se Československo nebránilo 30. září 1938 a nebojuje ani s Rusákama 21.srpna 1968. Ještě mladý, ale už dospělý jsem pochopil, že tahle země nikdy nestála domorodcům za to, aby za ni bojovali, protože ji dostali zadarmo od USA, kde to papírově "zařídil" TGM 18.října 1918. Bez námahy a zadarmo... Proto také "vydrželo" Československo bez 6 let nacistické okupace jenom 68 let. Na víc to nikdy nebylo. :slight_smile:
EU je pro mě takové velké R-U a díky Bohu za ni.
Člověk se nemusí otravova s pivními "vlastenci" v ČR, kteří mají neustále tisíce výmluv proč "to" nešlo a proč "to" stále nejde. :slight_smile:

vlček

18. 03. 2022, 11:05

Další do očí bijící rozpor Západu, svou legitimitu čerpá z tvrzení, že je „demokratický“. Pokud je demokracie omezena na volební právo, je to chabý argument pro „svatost“. Pozoruhodné je, že s každou novou krizí vlády využívají situace k útoku na základní principy, které kdysi definovaly demokracii a daly jí její „morální“ nadřazenost. Mezi tyto principy patří: svoboda projevu, respekt k soukromému životu, respekt k právnímu státu. Mnohem více než volební právo jsou to pilíře individuální svobody, které jsou systematicky ničeny výjimečnými opatřeními, která se nakonec ukáží jako trvalá, a to i argumentem nutnosti bojovat proti cizí „diktatuře“... je špatný argument pro "svatost".
https://www.agoravox.fr/tribune-libre/article/propagande-de-guerre-guerre-de-240171

tarantule

18. 03. 2022, 10:42

Banderovská nacistická Ukrajina není poprvé, kdy se "demokratický" Západ postavil na stranu zla.
V případě Španělské občanské války se postavil na stranu diktátora Franka a podporoval ho zbraněmi.
Stejně tak není žádným tajemstvím, že USA se neváhají spolčit s teroristy a podporovat diktátory pro dosažení svých cílů.

amco

18. 03. 2022, 08:39

Pro Veritas vincit : Dokud jsem byl mladý, nechápal jsem Beneše a byl jsem přesvědčen, že jsme se v roce 1938 měli jednoznačně bránit. Dnes si toto nemyslím.
Lze se ubránit, když všechny sousední státy (kromě Rumunska) chtějí útočit a chtějí "svá" území a východní polovina státu dokonce odtržení? S polovinou armády složenou z "nespolehlivých" národností? S nedostavěnými pevnostmi na územích s nepřátelsky orientovaným obyvatelstvem?
Nelze, lze jen padnout. A jestli by to byla smrt hrdinská, rozhodne až vítěz ...

Veritas vincit

18. 03. 2022, 08:24

Chvíli to dalo než jsem se prokousal celým článkem až nakonec.
Celkem široký pohled na způsob myšlení a válčení "západní civilizace".

Pár bodů mě tam zaujalo.
Například motivace méně vyspělých národů a států.
Řekl bych, že méně vyspělé státy většinou neútočí na ty vyspělé.
Větší motivaci mají samozřejmě obránci, kteří bojují za správnou věc, což má většina lidí zřejmé dáno geneticky stejně, jako pomáhat slabším a nemocným...

"Národní cítění".
Jako vždy mě hned napadlo "národní cítění" Čecho-Slovanů v předvečer 2. sv. války, když to 30.září 1938 vzdali bez boje. Že poté 15.března 1939 odevzdali jako bonus zbytek území s kompletní vojenskou výzbrojí a výstrojí, byla jenom třešnička na "národním" dortíku pro nacistické Německo.
Co mělo společného s "národním cítěním" oslavování E.Beneše jako "prezidenta osvoboditele" to nikdy nepochopím. Člověka, který vydal svoji zemi bez boje, abdikoval a za 10 dní uletěl do bezpečí Velké Británie a později USA.
Po svém návratu se mstil všem, kteří mu nepochlebovali, mlčky souhlasil s otržením 1/7 území Československa ve prospěch Sovětského svazu.
Aby si udržel přízeň lůzy, tak svými dekrety mimo jiné okradl chytré a bohaté v celé zemi...
Co to může být za "národ" s takovým křivákem v čele ?
Kde bylo schované "národní cítění" po 21.srpnu 1968 raději ani psát nebudu...

"Ruská duše".
Podle mě je výraz "ruská duše" jenom jiný název pro ruskou mentální deformaci (tupost).
Rusové nejsou dost chytří, nebo jsou líní. V každém případě jsou v drtivé většině oddáni carovi, ať je to kdokoliv. Car na nich bude "štípat dříví", vyhlazovat je... Oni za něho potom půjdou bojovat, obětovat své životy.... Po válce se car vrátí ke "štípání dříví" na hlavách svých poddaných ovcí, které to pokorně snášejí... Po carově smrti většina národa skutečně truchlí, pláče a vzpomíná, jak bylo za cara "dobře". Přichází další car a začíná nové "štípání dříví". :slight_smile:
Znám pár Rusáků, kteří odešli z Ruska před Putinovým režimem.
Do Ruska se většinou nechtějí nikdy vrátit, ale na Putina jim nesmíte sáhnout. To je ta mentální deformace "ruská duše".:laughing:

"Západní" demokracie má při válčení několik obrovských nevýhod.
O všem se diskutuje s ohledem na veřejné mínění i když "veřejné mínění" nerozumí bojové strategii...
V první řadě se berou ohledy na člověka, svobodu jednotlivce, počty padlých ...
Politici omezují účinnost a výkon armády, což vede někdy k prohraným válkám. (Vietnam)
Po vojensky vítězné válce se (západní) vítězové starají o poražené a většinou se jim snaží i vnutit výhody demokracie...
O co jednodušší to měli vítězové ve středověku. :slight_smile:

amco

18. 03. 2022, 08:23

Velmi dobrý článek. Jen trošku doplním - většina problémů zvláště na bývalých koloniálních územích vznikla díky "uměle" vytvořeným hranicím. Ty vznikly prostě tam, kam dopochodovaly jednotlivé koloniální armády. Nové státy se pak vytvářely (pod vlivem Západu) právě v těchto hranicích bez ohledu na národnost či náboženství místních obyvatel a jejich rozdělení. Tím vznikla zásadní nestabilita nových států, možná záměrná ... A Evropa se je dodnes snaží vydávat za  jednotné a neměnné státy, ale ony z tohoto principu prostě jimi nejsou. Proto tolik občanských válek a vzájemného vyvražďování mezi sebou ...
Změna hranic, rozpad státu není nic nepřirozeného. Nelíbil se mi rozpad Československa. Dnes si myslím, že to bylo dobře. Oba národy si žijí na svou odpovědnost, není důvod k "výčitkám" mezi nimi, kdo na koho doplácí a proč ...

Veritas vincit

18. 03. 2022, 07:05

Tvaroh
Chemické zbraně v Iráku.
https://www.armyweb.cz/clanek/facka-konspiracnim-teoretikum-chemicke-zbrane-v-iraku-opravdu-byly
https://plus.rozhlas.cz/polsti-vojaci-nalezli-v-iraku-chemicke-zbrane-7829221

Tvaroh

17. 03. 2022, 20:04

Vlku ještě k Iráku
Iráku nikdy nebyly nalezeny žádné zbraně hromadného ničení. USA vyhlásily ukončení války v Iráku až 15. prosince 2011. Přitom před útokem, v únoru 2003, vystoupil tehdejší americký ministr zahraničí Colin Powell s důkazy o tom, jaké všechny prostředky hromadného ničení Irák vlastní. Ale byl to podvrh. O několik let později se ukázalo, že veškeré informace se zakládaly na zprávách od iráckého informátora, který později přiznal, že si vše vymyslel.

Tvaroh

17. 03. 2022, 18:38

Vlku,
Rusko se angazuje ve valcnem svete stejne jako USA, Francie a další staty. Ovšem hodit na Sov. svaz obcanskou valku ve Vietnamu, Kambodži, Laosu je opravdu mimo misu. A je treba si pripomenou, že na Laos dopadlo 2 miliony tun bomb a 200 000 galonu herbicidů. Stejně jako valku v Paname byla zalezitost USA atd. Rusko nese svoji vinu stejně "hrdě" jako USA.

Pavol Satko

17. 03. 2022, 17:44

Od Druhej svetovej je Europa priveskom USA a USA robia zahraničnu politiku ako vedlajšiu činnost. Pre americkeho prezidenta je najskor dôležite vyhrat dalšie volby a v drohom volebnom obdobi posplacat dlhy sponzorom a strane.
Tym padom americkej verejnosti predstavuju zjednodušeny svet a temer vždy aj tak jednoducho myslia. Američanovi stači k hamburgeru a cole vysvetlenie: toto su teroristi, toto su komunisti a toto je hrozba, že ti podraži hamburger. Američania nerozumeju ani Nemcom alebo Francuzom, čo bolo vidiet pri NS2 a Iraku.

Tomáš

17. 03. 2022, 15:49

Boží mlýny melou pomalu a jistě, to je lidové pořekadlo a platí. USA vítězná mocnost II. světové války a SSSR, ostatní včetně VB ktera nebyla rovnocenym vítězem, to věděl i WCH. Prvně se sesypala koloniální říše VB a Francie a rozpadl se SSSR. Čína se postupně vzmahala až dosáhla současné velikosti. Největší prohřešek proti Prozretelnosti bylo použití JZ USA proti zdecimovanemu císařském Japonsku. Ještě korejská válka skončila příměřím, ale další války skoncily pro USA katastrofálne, kromě nějakých malých prevratu. Přesto se snaží držet strategickou iniciativu, ale nedaří se, obdobně je to i po rozpaduSSSR i s Ruskem. VB a Francie to je o stupínek níže, ale je to stejné. A tak máme v XXI století velmoc Činu a zaostavajici USA, které splynou s Jižní Amerikou. Současná situace na Ukrajině je nezvladnuty mocensky střet z kterého vyjde posílena Čína a rozvojový svět, který přinutí Rusko a Ukrajinu uzavřít těžký mír. Čína to uskuteční s vyjednávací, které nanominuje za sekundatury OSN, tak je to složitý mocensky konflikt.

Autor

17. 03. 2022, 14:25

Pro Vlk - ruská duše existuje, samo Rusové si ji opakovaně literárně definovali. Nikde nepíši, že by kvůli té duši Rusové hlásali nějakou nadřazenost. Ale s tou duší a jejími záludnostmi musíme počítat,musíme se naučit ji chápat, pokud chceme předpovídat, jaks e budou Rusové chovat

Vlk

17. 03. 2022, 14:06

Západ byl v historii velmi úspěšný. Tam kde zvítězil, zemi jen neokupoval a drancoval jako Rusko, ale zemi pozvedl. Japonsko, Německo, Evropa, Jižní Korea ad. jsou dnes nejdemokratičtější a nejrozvinutější země na světě. USA odešla z Afgánistánu proto, že afgánci sami nechtejí bojovat za svou zemi. Není tedy důvod aby američtí vojáci za ně bojovali. Zato země, které uvěřili Rusku jsou nejzaostalejší a nejchudší země světa. Zločinci se zmocnili těchto zemí a dovedli je ke krachu a do středověku - Kuba, Severní Kore, Jižní Amerika, Vietnam, Kambodža, Laos a některé státy v Africe. Rusko je potomek mongolských hord a umí jen válčit. Jejich kultura, kterou zmiňujete, je ovlivněna západními vlivy. Ruská duše je mýtus. A pokud něco takovéto existuje, pouze o své nadřazenosti diktovat všem své výmysli. Kdo tam byl ví, že to je nevzdělaná země, necitelné a neempatické obyvatelstvo. Jejich historie více jak 100 let terorismu mluví za vše. Pouze 19% lidí má nějaké vzdělání, 70% lidí nemá pas. Nikdy nikde nebyli a neví tak co je civilizace. Souhlasím s tím ať si každý žije jak chce a jak se mu libí. Avšak pouze tak, že nebude svou činností ohrožovat jiné státy, vyhrožovat jim nebo s nimi válčit.
Co se týká Íráku - stále se opakuje ten narativ, že USA žádné zbraně chemické nenašli. Jenže ten cíl byl jaderné zbraně. A tam našli komponenty do výroby jaderných zbraní. Přišli ještě včas. Vypustili falešnou informaci, že jde o chemické zbraně.