Pancéřové prvky (pancéřová bojová stanoviště – zvony, kopule a věže) představovaly důležitý taktický prvek, neodmyslitelnou a charakteristickou součást československého těžkého opevnění. Dva takovéto zvony byly i součástí srubu K–S 22A tvrze Bouda.

Foto: Vchodový srub K–S 22A tvrze Bouda v říjnu 1938 | Martin Ráboň / CC BY-NC-ND

Zvon je mohutný ocelolitinový odlitek mírně kuželovitého tvaru s oblým temenem. Po stavebním dokončení železobetonového objektu se zvony osazovaly do šachet připravených ve střeše srubu a tam následně napevno zabetonovaly. Pro tvrzový objekt K – Ba – S 22a byly vyrobeny zvony v nejvyšší používané odolnosti, s kódovým značením W a tloušťkou stěn 300 mm. Šlo o tzv. pěchotní zvony, označované AJ/N, určené zpravidla do všech typů těžkých objektů. Vyráběly se se dvěma až šesti střílnami pro lehký kulomet vzor 26 (na srubu K – Ba – S 22a byly oba zvony čtyř-střílnové) a s otvorem o průměru 9 cm ve vrchlíku pro pěchotní periskopický dalekohled 4× vzor 38. Sloužily jako stanoviště pozorovatele určeného k řízení střelby hlavních zbraní, k pozorování a střežení terénu v okolí příslušného srubu. Jen při blízkém napadení objektu se pozorovatel zapojil do obrany okolí srubu kulometem. Zvon měl vnitřní průměr v ose střílen 1.300 mm a výšku okolo 4.000 mm dle konkrétního provedení.

Psali jsme:Přípravy na pozemní operaci v Gaze: Spojené státy dodávají IDF lehká obrněná vozidla David

Foto: Kamion s replikami pancéřových zvonů dorazil na staveniště vchodového srubu tvrze Bouda | Martin Ráboň / CC BY-NC-ND

Pro dopravu a osazování těchto rozměrných pancéřových prvků o velké hmotnosti vytvořilo Ředitelství opevňovacích prací Dopravní a osazovací oddíl, který disponoval potřebnou přepravní a manipulační technikou. Zvony a kopule se z továren vozily po železnici na speciálních hlubinových nebo plošinových vozech až na nádraží v blízkosti stavěného opevnění. Na nádraží se pancéřový prvek přeložil pomocí portálového jeřábu na tzv. benzino-elektrický vlak (BE vlak), tvořený generátorovým vozem vzor 16 a speciálním vozem sestaveným z nosného mostu a podvozků s elektromotory v kolech. BE vlaky sloužily původně k dopravě nejtěžších rakousko-uherských děl soustavy Škoda za I. světové války, a i československá armáda je používala.

Foto: Mohutné repliky musely být, stejně jako originály, rozděleny na dvě části | Martin Ráboň / CC BY-NC-ND

BE vlak dopravil pancéřový prvek až k objektu pod portálový jeřáb připravený osazovací četou. Jeřáby měly nosnost až 60 tun. Jedna stojka portálového jeřábu (nižší) se stavěla většinou na střechu srubu, druhá (vyšší) nedaleko jeho stěny tak, aby do prostoru mezi nimi mohl zajet BE vlak. Pomocí kladkostrojů na pojízdných kočkách, lan, vahadel a dalších zařízení vojáci pancéřový prvek zdvihli z BE vlaku, přesunuli nad šachtu ve střeše objektu a spustili do ní. Po překontrolování správného osazení prvku vydal stavební dozor pokyn k zabetonování. K manipulaci při přepravě a osazování zvonů a kopulí sloužily dva páry nálitků – čepů umístěných na vnějším povrchu. Horní dva čepy nesly kódové označení sloužící k přesné identifikaci (úsek opevnění, číslo a odolnost srubu, resp. zvonu či kopule, druh a deprese zbraně a rozlišení, zda jde o zvon či kopuli).

Psali jsme:Izraelské Merkavy IV zamíří do pásma Gazy

Pro pěchotní zvony a kopule vyráběla Zbrojovka Brno úplné vnitřní zařízení, jehož hlavní součást tvořila výškově stavitelná podlaha, výtah na munici, odpad vystřílených nábojnic... Do zvonu se vstupovalo ze šachty pod zvonem ocelovým žebříkem. Prázdné nábojnice padaly odpadní rourou do odpadové nádoby. Zplodiny po střelbě se měly odvětrávat z odpadní roury ručně poháněným ventilátorem umístěným v chodbě objektu. Na stěně zvonu nad podlahou se nacházely držáky rezervní hlavně kulometu, lafety, závěrných desek střílen, sedátko pro střelce, stupačky, na kterých střelec stál při posouvání podlahy, úchyt na raketovou pistoli s náboji, polička pro hotovostní dávku střeliva, spojovací zařízení (telefon, zvukovod, optická signalizace).

Foto: Vše se kompletovalo až na místě, mohutnost prvku vynikne při porovnání s postavou na vrchlíku | Martin Ráboň / CC BY-NC-ND

Pancéřové zvony pro K – Ba – S 22a vyrobila firma Vítkovické horní a hutní těžířstvo v rámci II. výrobní série. Tehdejší cena takového zvonu se pohybovala okolo 245.000 korun. Na levé šachtě byl osazen zvon č. 86, na pravé šachtě zvon č. 105.

Poznámka: Zabetonování nebylo zcela dokončeno. Práce přerušila mobilizace.

Oba zvony byly v roce 1939 vytrženy a odvezeny do Říše k dalšímu využití – nejspíše skončily jako zdroj kvalitní suroviny pro hutě. Vytržením zvonů (a střílny těžkého kulometu) a zejména zkouškou kumulativní nálože velké mohutnosti na střeše nad vjezdem pro nákladní auta, byl vchodový srub tvrze silně devastován. 

Foto: Silný jeřáb umísťuje zvon bez obtíží na střechu srubu | Martin Ráboň / CC BY-NC-ND

V roce 1949 na jaře začaly jeho opravy, kdy došlo k odbornému odstřelení částí poničených za okupace a k jejich opětovnému vybetonování podle původních plánů z předválečného období. V tomto jde o naprostý unikát v rámci poválečných osudů čs. opevnění. V dubnu 1950 byly práce přerušeny a již nedošlo k jejich obnovení. Stavební konstrukce tak např. nebyly opatřeny plánovanými izolačními vrstvami, nebyly osazeny žádné ocelové prvky... Srub stejně jako celá tvrz chátral až do podzimu 1989, kdy se pustila skupina nadšenců (dnešní Společnost přátel čs. opevnění, o. p. s.) do jejího zpřístupnění pro veřejnost. To je ale už jiná historie.

Práce na obnově tvrze začala akcelerovat po té, co se vlastníkem této kulturní památky ČR stal Pardubický kraj. Ten spustil promyšlenou, na několik etap rozdělenou revitalizaci tvrze, financovanou z rozpočtu kraje. Po první (elektrifikace tvrze) a druhé (vybudování provozní budovy muzea) etapě se nyní svému závěru blíží první část etapy třetí! Práce na rekonstrukci zevnějšku vchodového srubu K – Ba – S 22a tvrze Bouda, mají být dokončeny do 30. června 2021. Jejich součástí je i návrat všech za okupace vytrhaných, nebo zničených ocelových prvků.

Foto: Zvon se daří hladce spustit do šachty, srovnat vodorovně i svisle a střílny natočit do správných směrů | Martin Ráboň / CC BY-NC-ND

Pro výrobu do detailu věrných replik zvonů se téměř rok hledal nejvhodnější dodavatel. Z objektů čs. opevnění, kde probíhají rekonstrukce, se vybíraly tvarově a technologicky nejzdařilejší provedení replik zvonů. Vítězem se v nemalé konkurenci staly repliky pancéřových prvků osazené do střechy pěchotního srubu MO – S 33 Kozmice, nacházejícího se ve Slezsku, který s velkou pečlivostí rekonstruuje do původní podoby Klub vojenské historie a techniky Ostrava, z. s., v čele s Ing. Tomášem Hradilem. Rozhodla pečlivost provedení a profesionální přístup, a tak se firma UNIPREX Trade s. r. o. Ing. Hradila ve spolupráci s členy spolku z Kozmického bunkru stala subdodavatelem části ocelových prvků pro rekonstrukci ikonického objektu – vchodového srubu K – Ba – S 22a „Krok“, který je navíc součástí kulturní památky ČR. Zajímavostí, která stojí za zmínku je, že se repliky zvonů vyráběly v dílnách ve Vítkovicích, jen malý kousek od historické továrny, kde se odlévaly před více jak osmdesáti lety. Příprava výroby trvala 4 měsíce, samotná výroba pak 3 měsíce.

Zvony v odolnosti W představovaly skutečně obrovský pancéřový prvek. To se pochopitelně odrazilo i při výrobě jejich replik. Ty jsou naprosto věrné svým předlohám, odpovídají všechny rozměry a tvary, které budou zvenčí i zevnitř vidět. Konstrukci tvoří „sendvič“ ocel-beton-ocel. Vše co bude vidět zvenku a zevnitř je ocel. Hmotu uvnitř mezi silnými ocelovými plášti tvoří beton. Originály měly přes 52 tun, tvarově věrné repliky (celý vnitřek a vnějšek, který bude čnít nad střechu) mají asi 1/7 této hmotnosti.

Foto: Pohled na střechu vchodového srubu tvrze Bouda po osazení obou replik zvonů | Martin Ráboň / CC BY-NC-ND

Střílny nejsou do stěny zvonů zavařené, ale vsazené za studena do předem v pláštích vytvořených přesných otvorů, tak jako tomu bylo u originálů. To co bude muset vzdorovat nepřízni klimatu (zvenku i zevnitř) bylo metalizováno zinkovým nástřikem. Střílnové vložky vsazené do pláště zvonů jsou masivními kusy oceli, obrobenými do požadovaných tvarů. Vnitřní plášť repliky zvonu má všechny přípravy na budoucí vystrojení úplným vnitřním zařízením.

Foto: Parta nadšenců, kteří dokázali vrátit srubu K–S 22A kus jeho původní podoby | Martin Ráboň / CC BY-NC-ND

Repliky zvonů se podařilo do střechy objektu osadit v pátek 28. května. Rekonstrukce srubu pokračuje dále, dokončena má být 30. června 2021. Od 31. května je tvrz po více než 7 měsících znovu otevřena veřejnosti.

Foto: Hned druhý den zmizela oranžová základová barva pod matnou tmavo-šedou barvou | Martin Ráboň / CC BY-NC-ND

Zdroj: autor článku Martin Ráboň