Ruská korporace OAK má podle oznámení učiněných na výstavě Dubai Airshow v úmyslu vylepšit cvičný letoun Jak-130 a dát mu možnost získání podoby lehkého víceúčelového bojového letounu. 

Předpokládá se, že komplex zbraní pro vylepšený letoun si bude moci vybrat každý zákazník tak, aby co nejlépe naplňoval jeho potřeby a odpovídal i jeho finančním možnostem.  Vylepšený letoun bude schopen lépe připravovat piloty na létání na bojových strojích čtvrté a páté generace. Bude schopen simulovat chování široké škály moderních letadel, která jsou v provozu v Rusku, v zemích NATO i jinde – jako jsou Su-27, MiG-29, MiG-31, Su-30, Su-34, Su -35, MiG-35, Su-57, F-16, F-15, F-22, F-35, Rafale, Typhoon a další. 

Foto: Jak-130 | MO RF / CC BY

Psali jsme:Armáda Spojených států amerických koupila prostřednictvím CSG USA radary ReTwis 5 od pardubické společnosti Retia

Jak-130 je považován za poměrně nový letoun - byl zařazen do provozu teprve v roce 2010, ale jeho modernizaci nelze označit za unáhlenou nebo předčasnou. Podle vývoje trhu s letadly přichází v pravý čas.

Na konci 80. let dozrála v SSSR potřeba vytvořit nové cvičné letadlo, které nahradí zastaralé a velmi opotřebované československé stroje Albatros L-39. V roce 1991 bylo vyhlášeno výběrové řízení, kterého se zúčastnily společnosti Suchoj, MiG a Jakovlev. Po vyhodnocení předložených návrhů v dalším vývoji pokračoval MiG s vybranými partnery z Francie a Jakovlev, který navázal velmi slibnou spolupráci s italskou firmou Alenia Aermacchi.

Rusko-italská spolupráce ve vývoji projektu Jakovleva však trvala asi jen do půli cesty, kde se partneři rozhádali. Každá společnost si následně vyhradila právo využít společného díla k postavení vlastního stroje. Italové tak dnes vyrábějí letadlo M-346, které se již zabydlelo v leteckých silách několika států (Polsko, Izrael, Singapur …) 
V roce 1994 vyhrál Jakovlev výběrové řízení v Rusku a zahájil stavbu prototypu, který byl v roce 1995 staticky předveden na výstavě v Le Bourget. První let se uskutečnil v roce 1996.

Foto: Jak-130 na výstavě Dubai Airshow 2019 | M. Lystseva

Psali jsme:Americký stíhací letoun 5. generace F-22 prokázal, že dokáže totéž co ruské letadlo generace 4 ++ Su-35

Tovární zkoušky stroje pokračovaly až do roku 2002. Poté byl prototyp předán vojenským pilotům. V roce 2005 se v Rusku změnila koncepce a rozsah výcviku pilotů a bylo rozhodnuto o přeměně Jak-130 z čistě cvičného stroje na cvičně-bojový. Změny byly významné. Dotkly se jak draku, tak vybavení letadla. Vše bylo patřičně zesíleno a byla nainstalována spousta nového zařízení, včetně radiolokátoru Kopio, který řídí navádění moderních raket na cíl a také otevřena možnost použití i optického lokátoru pracujícího ve viditelném i infračerveném spektru. Na křídle přibyly další závěsné body pro výzbroj nebo kontejnery se speciálním vybavením, aby se zlepšily celkové bojové charakteristiky letadla.

Ke zvýšení poměru tahu a hmotnosti bylo u letadla nutné použít motory AI-222-25 s tahem 24,5 kN. U lehkých letadel o hmotnosti 4600 kg je 2 x 24,5 kN více než dost.

U Jak-130 byl použil plně digitální řídicí systém. To znamená, že neexistuje jediný analogový prvek. Toto bylo nevyhnutelné opatření, protože pouze tímto způsobem je možné simulovat let na různých letadlech v závislosti na programu vloženém do paměti počítače.

Foto: Jak-130 – kontejnerový kanón s municí | M. Lystseva

Systém elektrického dálkového ovládání EDSU umožňuje simulovat různé režimy provozu motorů a odchylky letových ovládacích prvků, které jsou charakteristické pro různá letadla. EDSU také poskytuje nezbytnou úroveň bezpečnosti, a v počátečních fázích výcviku pilotů kompenzuje chyby při pilotování. 

Jak-130 je schopen nést až 3 tuny bojového nákladu. Výzbroj se montuje na devět závěsných bodů - osm pod křídlem a jeden pod trupem.

Výzbroj je velmi různorodá, včetně řízených střel pro vzdušný boj i řízených střel proti pozemním, případně námořním cílům. Letoun nemá pevně vestavěnou zbraň. Lze však použít kanón ráže 23 nebo 30 mm v zavěšeném kontejneru. Závěsný kontejner lze také použít pro umístění průzkumného vybavení nebo vybavení pro radio-elektronický boj. 

Zdá se, že Jak-130 má již dnes vše co potřebuje. Jak tedy ještě zvýšit bojovou účinnost letadla? Je pravděpodobné, že úsilí bude směřováno k dovybudování otevřené architektury s cílem umožnit výrobu strojů přesně podle požadavků zákazníka. Bude asi těžké přijít s větším radiolokátorem, protože v přídi již na to není prostor a bude také těžké zesilovat komponenty, které již byly jednou zesíleny. Nechme se tedy překvapit.