Vojenské akvizice mají zvláštní, jedinečný půvab – vypovídají nám hodně o politice daného státu, o uvažování jeho elit. Stejně tak nám ale hodně říkají o mezinárodně politických vztazích daného státu, o jeho ambicích a plánech. Týká se to především akvizicí letecké techniky, obzvláště pak nadzvukových letounů. Je to dáno i tím, že vojenské letouny stojí obrovské částky, miliardy korun za jediný letoun. I proto jsou akvizice nadzvukových letounů tak složité a vlečou se třeba celé roky.

Jedním z nejzajímavějších současných akvizic nadzvukových letounů je poněkud překvapivá akvizice čínských letounů J-10C Egyptem, který nedávno potvrdil, že si tyto letouny pořídí coby náhradu za své nejstarší letouny F-16. Egypt navíc oznámil i své plány na pořízení ještě modernějších čínských letounů FC-31. Abychom docenili význam této akvizice, pak je třeba se vrátit poněkud zpátky do historie egyptského vojenského letectva.

Foto: Čínský letoun J-10 | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:O humanitární pomoci Rusku aneb podej čertovi ruku, peklem se ti odvděčí

Vojenské letectvo Egypta

Vojenské letectvo Egypta vzniklé po etablování novodobého samostatného egyptského státu prodělalo celou řadu zvratů. Zejména po nástupu ambiciózního prezidenta G. Násira pro něj bylo charakteristické razantní navyšování početních stavů, a příklon k Sovětského svazu. To se obrazilo i v nákupu vojenských letounů. Ve výzbroji egyptského letectva se tak objevily především letouny MiG-21, ale také bombardovací Su-7 a dokonce i obrovité Tu-16. Po šestidenní válce v roce 1967 pak tento extenzivní rozvoj egyptského letectva ještě zesílil.

Situaci změnila až válka s Izraelem v roce 1973, po které následovalo nejen usmíření Izraelem, ale také odklon od Sovětského svazu, a naopak zlepšení vztahu se Západem, především s USA. Díky tomu se Egypt dostal k moderním západním technologiím.

Nejvýraznější byla vojenská spolupráce s USA, které se staly jakýmsi dohlížitelem na udržování míru v této oblasti. Egypt začal realizovat radikální přezbrojení, jehož cílem bylo postupné zbavení sovětské vojenské techniky, a naopak přechod na západní techniku. Z letecké techniky se jednalo zejména o dodávky letounů F-16, jejichž počty byly postupně navyšovány.

I v této době se ale Egypt snažil o určitou diverzifikaci zdrojů vojenské techniky. V oblasti nadzvukových letounů šlo zejména o dodávky francouzských letounů Mirage-2000. Egypt měl původně s těmito letouny dalekosáhlé ambice, chtěl jich nakoupit větší množství, nakonec ale byla z finančních důvodů zakoupena pouze jedna letka.

Psali jsme:Kam se ubírají vozidla technicals a guntrucky

Tento přechod na západní techniku byl ale velmi obtížný; víc, než sami Egypťané předpokládali. Je třeba si uvědomit, že šlo o principiálně novou techniku, s odlišnou konstrukční filozofií. Bylo proto nutné zcela změnit výcvik pilotů, ale také logistiku egyptského letectva, přebudovat letecké základny. Trvalo takřka dvacet let, než tuto transformaci egyptské vojenské letectvo skutečně zvládlo. I z toho vyplývá, jak odvážný je dnešní krok v podobě masivní akvizice čínské letecké techniky.

Dnešní situace egyptského vojenského letectva

V současnosti tvoří hlavní sílu egyptského vojenského letectva tři základní typy. Jde především o zmíněné americké letouny F-16, které byly nakoupeny v několika sériích, a kterých by mělo sloužit cca 220 ks. Vedle toho stále slouží i francouzské letouny Mirage-2000, kterých by ale mělo být jen 18. Poslední akvizicí egyptského letectva jsou francouzské letouny Rafale, kterých by postupně mělo obdržet 54 kusů.

Vojenské letectvo Egypta mělo ambici nakupovat i další letouny. Původně chtělo dál navyšovat počty letounů F-16. Tomu ale zabránilo zhoršení vztahů mezi Egyptem a USA po vojenském převratu v Egyptě v roce 2011. Pozdější zlepšení vztahů s USA se naopak promítlo v žádosti o další americké letouny, především o typ F-15, o který má Egypt dlouhodobě zájem. Příslušná dohoda ale nebyla dosud uzavřena.

Egypt navíc po nástupu vojenské vlády realizuje politiku částečného odklonu od spolupráce s USA. Projevilo se to i v akvizicích vojenské techniky. Výrazem této nové politiky byl jednak zmíněný nákup letounů Rafale, ale také ruských letounů MiG-29 M2, kterých si Egypt objednal 49 kusů. Egyptské letectvo mělo zájem i o další ruské letouny. Takřka před uzavřením byl kontrakt na 24 letounů Su-35, této akvizici ale zabránil nátlak americké administrativy. I proto se Egypt obrátil na Čínu.

Čínské stíhací letouny

Dnešní Čína navíc má co nabídnout. Čínské letouny už dávno nejsou pouhými nedokonalými kopiemi sovětských vzorů. I díky masivnímu kopírování, ale především svým vlastním svébytným vývojem se Číně podařilo zkonstruovat letouny, které jsou téměř srovnatelné se západními. Stále je patrný rozdíl mezi nejmodernějšími západními a čínskými typy, nicméně tento západní náskok se Číně podařilo výrazně snížit.

Týká se to právě zmiňovaných letounů J-10, které dobře dokumentují obrovský pokrok čínského leteckého průmyslu. První verze letounu J-10, typ J-10A, byla velice nedokonalá, což přiznávají i sami Číňané. I proto o něj čínská armáda neměla příliš zájem. Odstraněním jeho nedostatků vznikla výrazně lepší verze J-10B. Současná verze J-10C je ale zcela jiná, má moderní radar, přebudovanou příď atd. A právě ta by měla být dodána Egyptu.

Letouny J-10C dosáhly zatím jen malých úspěchů, kromě zavedení do výzbroje čínského letectva byly exportovány pouze do Pákistánu, a to jen v menším množství 25 ks. Na druhou stranu jsou tyto letouny v Pákistánu vysoce hodnoceny, jsou označovány jako za srovnatelné s letouny F-16. Nutno ale říci, že jen s letouny F-16 starších verzí – modernější verze F-16 nebyly Pákistánu dodány. Lze proto pochybovat, zda by se mohly J-10 rovnat nejmodernějším letounům F-16 Block 70.

Letoun J-10C zkrátka zůstává stále jen letounem 4, či maximálně 4,5 generace. V současnosti jsou přitom čím dál rozšířenější letouny 5 generace (F-35, J-20 a další). Velkou výhodou letounu J-10C je ovšem to, že dnes je to již vyzrálý letoun. Také jeho sériová výroba funguje bez větších problémů. Tyto letouny tak mohou být Egyptu dodány velice rychle – a i to byl zřejmě důvod, proč si Egypt tyto letouny vybral.

Druhým čínským letounem, který se dostal do hledáčku egyptského letectva, je letoun FC-31. Ten je oproti letounu J-10 již plnohodnotným letounem 5 generace. Samozřejmě, úroveň jeho konstrukce nedosahuje úrovně západních letounů 5 generace, jako je F-35. Přesto FC-31 představují pro čínské letecké konstruktéry další významný krok vpřed. Jsou zde aplikovány prvky stealth, je zde použit výkonný radar, výrazně bylo zlepšeno (oproti J-10) software atd.

Velkou výhodou letounu FC-31 je to, že jde o letoun prakticky nový. Je třeba si uvědomit, že J-10 má kořeny již v devadesátých letech minulého století. Oproti tomu FC-31 je mladší, má tedy mnohem větší vývojový potenciál, větší perspektivu. Lze přitom očekávat, že letoun FC-31 bude průběžně zdokonalován, obdobně jako J-10. Vše přitom naznačuje tomu, že toto zdokonalování bude i díky rostoucím schopnostem čínského leteckého průmyslu rychlejší, než jak tomu bylo v případě letounu J-10.

Je také třeba zmínit, že letoun FC-31 představuje de facto exportní letoun, protože čínské letectvo se orientuje primárně na výkonnější letoun J-20, a letoun FC-31, resp. J-31 si pořizuje jen v menším množství. Jako první zákazník se ohlásil Pákistán, významný by ale byl i export do Egypta. Tato akvizice totiž může otevřít letounu FC-31 šance jak v arabských státech, tak i mezi africkými zeměmi. Oba letouny, jak J-10C, tak i FC-31 jednoznačně představují dobrou volbu. Přesto se nad jejich pořízení Egyptem vznáší celá řada otazníků.

Čínské letouny J-10 C a FC-31 v Egyptu 

Zatím nebylo oznámeno, kolik letounů J-10C, potažmo i FC-31 si Egypt pořídí. Klíčovou otázkou proto zůstává postavení letounů J-10C a FC-31 v egyptském letectvu. Předně lze velmi pochybovat o to, že by letouny J-10C (potažmo i FC-31) mohly nahradit letouny F-16 v egyptském letectvu. Jak bylo zmíněno, Egypt provozuje 220 letounů F-16. Tak obrovské množství letounů nejde jen tak nahradit. Letouny F-16 navíc byly Egyptu převážně dodány v rámci vojenské pomoci, tj. de facto zdarma, byly hrazeny z amerického státního rozpočtu. Pokud by měly být kupovány na běžné komerční bázi, pak by si jejich pořízení Egypt nemohl nikdy dovolit. To ukazuje na základní slabinu Egypta – je to sice velká a lidnatá země, navíc s mocenskými ambicemi, nicméně jde o malou ekonomiku.

Stejně tak nemůže být aplikován přístup, který byl použit v případě letounů Rafale, kdy jejich nákup z velké části platila Saúdská Arábie. Mezi Egyptem a Saúdskou Arábií totiž v poslední době došlo k určitému ochlazení vztahů. Lze proto pochybovat, že by Saúdská Arábie byla ochotná dál sponzorovat egyptské letectvo – rozhodně ne v takové míře.

Čína přitom na rozdíl od USA je ochotná dodávat své letouny pouze na komerční bázi. Jde sice převážně o akvizice na dlouhodobý, zdánlivě výhodný úvěr, přesto tyto obchody Čína realizuje tak, aby to bylo ekonomicky výhodné především pro ni. Rozhodně nepůjde o tak výhodné „nákupy“, jak tomu bylo v případě amerických letounů F-16. Je proto pravděpodobné, že si Egypt bude moci pořídit jen menší množství letounů J-10C coby náhradu za skutečně jen nejstarší F-16. Lze také očekávat, že na stávající akvizici letounů J-10C naváže akvizice letounů FC-31. I v tomto případě ale bude ze stejných důvodů pořízeno jen menší množství letounů. To znamená, že i nadále bude dominantním letounem egyptského letectva F-16. Egypt proto bude i nadále závislý na spolupráci s USA. Nejde tedy o skutečně plnohodnotný odklon od USA, jak je tato akvizice někdy prezentována, ale pouze o odklon částečný. Je otázka, jak všechny tyto letouny budou moci spolupracovat v rámci jednoho letectva. Zde je ale možno poukázat na příklad Polska, jehož letectvo kombinovalo letouny F-16 a ruské letouny MiG-29 a Su-22, a to velmi efektivně. Je možné, že totéž se podaří i Egyptu.

Mnohem větším problémem pro Egypt je velká typová roztříštěnost jeho letectva. Vždyť pokud budou realizovány tyto akvizice, pak to znamená, že egyptské letectvo bude provozovat celkem 6 typů nadzvukových letounů (F-16, Rafale, Mirage-2000, Mig-29, J-10C a FC-31). A to už je opravdu příliš. Určitá diverzifikace dodavatelů bojových letounů je pro Egypt vhodná, optimální by ale bylo vlastnit jen 2, nanejvýš 3 typy letounů, jak je tomu i u jiných států (těžší typ, schopný plnit i úderné úkoly, a lehčí, ryze stíhací letoun). Provozování hned 6 typů letounů jistě bude představovat vysoké nároky na logistiku, bude také roztříštěn výcvik atd. Efektivita takto typově rozmanitého letectva pak bude zákonitě nižší.

Nabízí se také otázka, proč si Egypt pořizuje letouny J-10C, a proč si rovnou nepočká na modernější, pokročilejší FC-31. Bylo by přeci logičtější letoun 4 generace (F-16) nahradit letounem 5 generace (FC-31). Je faktem, že JF-31 stále není plně dokončen, resp. nejsou ještě ukončeny jeho zkoušky. Dosavadní hladký průběh tohoto programu ale naznačuje, že tento vývoj bude dokončen již velice brzy.

Egyptské letectvo by si přitom takový přístup mohlo dovolit. Je faktem, že nejstarší egyptské F-16 pocházejí již z poloviny osmdesátých let, jsou tedy staré. Na druhou stranu i tyto nejstarší F-16 egyptského letectva jsou v dobrém stavu, jak prokázala i vojenská cvičení. Částečně je to dáno konstrukcí letounu F-16, který obecně prokázal životnost vyšší, než se původně očekávalo. Stejně tak je to dáno i tím, že tyto letouny jsou provozovány v suchém pouštním prostředí, které není vůči konstrukcím letounům tak náročné jako v případě středoevropských států s výrazně vyšší vlhkostí vzduchu.

Egyptské letectvo by si tak mohlo jeden či dva roky počkat, a pak již nakupovat jen letoun FC-31. Zcela nový letoun 5 generace, s dlouhodobou perspektivou. Mohlo by tyto letouny nakupovat postupně, v navazujících sériích (v návaznosti na své ekonomické možnosti). A tímto postupem by se postupně podařilo nahradit celou flotilu amerických letounů F-16. Bylo by to logičtější z hlediska technického, logistického, a především z hlediska finančního.

A přesto se Egypt rozhodl právě pro letouny J-10C, které oproti F-16 nenabízejí příliš mnoho výhod. De facto jedinou výhodou čínských letounů J-10C je to, že jsou zcela nové, a především to, že mohou být rychle k dispozici.

Právě tento faktor má svou hlubší vypovídací hodnotu, a vypovídá nám jak o plánech egyptského letectva, tak i o plánech a uvažování egyptského politického vedení. Ukazuje se, že Egyptu nejde o nějakou dlouhodobou perspektivu svého vojenského letectva, ale spíš o možnost použít letectvo právě nyní, resp. v horizontu dvou tří let. A to, pokud možno bez dohledu USA, které by dokázaly zkomplikovat nasazení techniky amerického původu.

Částečně je to dáno i celkovou situací v regionu. Ta je sice špatná, ale de facto jde o konstantní stav, který trvá již desetiletí. Z toho důvodu by se spíš Egyptu vyplatilo s přezbrojováním letectva chvíli počkat, a své vojenské letectvo rozvíjet koncepčněji, pozdější akvizicí letounů FC-31.

Stejně tak důvodem této akviziční politiky nejsou vztahy s Izraelem, se kterým Egypt v minulosti svedl několik válek. Vztahy s Izraelem jsou naopak v současnosti velmi dobré, víc než kdy dříve, protože oba státy čelí podobným problémům. Egyptskou akvizici letounů J-10C tak lze dát do souvislosti především s napjatými vztahy s nedalekou Etiopií. S tou má totiž Egypt dlouhodobě napjaté vztahy především kvůli výstavbě etiopské přehrady, tzv. Velké přehrady etiopského znovuzrození. Ta totiž zásadně ovlivňuje stav vody v Nilu, na které je Egypt závislý.

Tyto napjaté vztahy mezi oběma státy nikdy nepřerostly fázi pouhých deklarací, případně pohrůžek z obou stran. Tedy něco, co takřka patří k místnímu koloritu. Nákup čínských letounů J-10C egyptským letectvem nám ale naznačuje, že by tomu mohlo být jinak.

Znamená to, že politické a vojenské vedení Egypta se nijak neohlíží na náklady či technické komplikace, a připravuje se na válku. Nikoliv na nějakou vzdálenou, neurčitou válku, která může vypuknout až kdo ví kdy, a případně vůbec nikdy nevypukne. Je tomu naopak, tato válka může vypuknout již velice brzy, patrně během tří nebo čtyř let. Stejně tak je patrné, že Egypt bude iniciátorem tohoto konfliktu. 

Je navíc zřejmé, že tento konflikt mezi dvěma velkými státy s více než stomilionovou populací bude velmi rozsáhlý, a může se táhnout celá léta. Stejně tak je patrné, že konflikt v této geograficky blízké, a navíc strategicky významné oblasti zasáhne i Evropu. Pro Evropu by proto zdánlivě banální egyptský nákup letounů J-10C měl být velkým varováním.

Zdroj: The Defense Post, South China Morning Post