Bitva u Vídně (11.–12. září 1683) ukončující druhé obléhání Vídně na počátku velké turecké války byla jednou z klíčových událostí válek mezi Habsburky (resp. křesťanskou Evropou) a Osmanskou říší a jednu z nejvýznamnějších bitev 17. století. Předznamenala ukončení turecké expanze do střední Evropy a zahájila období strmého vzestupu Habsburské monarchie.

Spojená říšská, habsburská a polská vojska čítající asi 70 000 mužů přitáhla 12. září k Vídni ve třech proudech, aby osvobodila metropoli habsburského impéria od obležení ze strany přibližně 150 000 mužů Kary Mustafy Paši, zahájeného o dva měsíce dříve. Kara Mustafa rozdělil armádu na dvě části, kde větší část nechal dokončit obléhání města a menší část přešla do obranných pozic. Křesťanská vojska vedl polský král Jan III. Sobieski. Na levém křídle stáli pod vedením Karla V. Lotrinského císařští opřeni o Dunaj u Leopoldsbergu. Ve středu byli Sasové pod vedením kurfiřta Jana Jiřího III., Bavoři a Švábové. Na pravé křídlo se přesouvaly polské oddíly (od Rosskopfbergu po Dreimarkstein). Jako první časně ráno 12 září zaútočili Turci, ale jejich útok byl odražen. Brzy poté Křesťané na levém křídle udeřili na turecké pozice. Během těžkých bojů říšská vojska obsadila několik důležitých tureckých stanovišť. Při neustálých tureckých protiútocích se kolem poledne Křesťanům podařilo dobýt silně opevněný Nussdorf a Heiligenstadt. Během bojů Turci zvětšili tlak na obléhanou Vídeň, kterou se snažili zběsile dobýt. V té době se polské vojsko prodíralo lesy dál na jih. Polským oddílům se podařilo dostat na místo určení teprve odpoledne. Polská pěchota vyčistila vinice na okraji lesa od janičárů a uvolnila tak místo pro jezdectvo. Během bojů Turci stáhli do ohrožené oblasti většinu svého početného jezdectva. Zprávy o tom se brzy dostaly k říšským, a ti po 15 hodině znovu udeřili na turecké pozice. Do 17 hodiny se říšským podařilo přiblížit k centrální turecké obranné pozici (tzv. Türkenschanze). Král Jan vyslal na průzkum terénu jeden jízdní oddíl, který tryskem projel lokálními tureckými pozicemi a s těžkými ztrátami se vrátil do polského tábora. Průzkumníci přivezli dobré zprávy. Turci zde nepřipravili žádné překážky ani pasti pro jízdu.

Psali jsme:Mohlo by Rusko vyrábět íránské drony?

Hned poté v 18 hodin dal polský král pokyn k útoku. 14 tisíc polských kavaleristů a 4 tisíce německých jezdců udeřilo na turecké jezdectvo. Jako první z bitevního pole utekly zbytky Tatarů a brzy je následovaly prořídlé jednotky Spahisů. Polské jezdectvo pobilo také turecké pěšáky a během pronásledování utíkajících se prodralo až do hlavního tureckého tábora, ze kterého se dal na útěk také velitel Turků Kara Mustafa. K utíkajícímu tureckému veliteli a zbytkům jeho jezdectva se připojily také jednotky dosud obléhající Vídeň. Útok polského jezdectva trval půl hodiny. V této chvíli provedla výpad vídeňská posádka odblokovaná útěkem tureckých obléhacích oddílů. Turci stojící naproti říšským se dali také na útěk.