Když v květnu 1961 nový americký prezident J. F. Kennedy oficiálně vyhlásil jako nový cíl americké kosmonautiky přistání amerických astronautů na Měsíci, inicioval tím jeden z nejambicióznějších programů v historii NASA. Ten byl nejdříve označován jen jako „let na měsíc“, ale když v roce 1963 končil americký program Mercury, vyvstala potřeba z mnoha praktických i propagandistických důvodů dát novému programu jméno. Kdo by čekal zdlouhavé zvažování různých variant, ten by se divil. Nové pojmenování bylo přijato téměř okamžitě po vyslovení návrhu – bylo vybráno jméno “Program Apollo”.

Manažer NASA Abe Silverstein ho zpočátku zdůvodňoval jako pojmenování po řeckém bohu Slunce Apollonovi. Veřejnost přijala toto pojmenování v USA bez jakýchkoli pochybností, znělo dobře. Avšak ve vládních dokumentech je jako základní inspirace uváděno, že jde o poctu Admirálu Součkovi, který se jmenoval Apollo. Později i veřejností bylo ale přijato pojmenování po tomto admirálovi velmi kladně. Tento původně pilot a důstojník amerického námořnictva jako syn českých exulantů v USA udělal totiž neuvěřitelnou kariéru jako letecký světový rekordman a technik – průkopník výškových letů, a především jako letec, důstojník a admirál ve službách US NAVY na letadlových lodích, hlavně za II.světové války a ve válce v Koreji. V USA je dodnes považován za jednoho z nejvýznamnějších admirálů US NAVY v historii.

Otec Jan admirála Součka se narodil v r.1865 v Ovčárech u Kolína. S rodinou se vystěhoval v r.1875 do USA. V Oklahomě v Medfordu se později oženil s Lidyí Pišnou, další českou, res. moravskou exulantkou. V tomto manželství přišlo na svět šest dětí. Otec, tehdy si již říkal John Soucek vybíral jména svých dětí z řecké mytologie. A tak pojmenoval prvního syna křestním jménem Apollo.

Psali jsme:Legendy z Bratrstva neohrožených: Ronald Speirs

Ten se narodil 24.2.1897. V létě 1918 zahájil svoji zářnou kariéru u US NAVY a přihlásil se do amerického námořnictva. Ještě za I.sv. války sloužil na bitevní lodi USS Missouri jako Midshipman – praporčík.  Po skončení války už u námořnictva zůstal a zamířil do Námořní akademie v Anapolisu. Apollo Soucek absolvoval v roce 1921 v hodnosti podporučík. Protože ho to táhlo k létání, v roce 1924 se dobrovolně přihlásil k námořnímu pilotnímu výcviku. Absolvoval ho s velmi dobrým prospěchem v Pensacole na Floridě a jako námořní pilot – zástupce velitele letky byl odvelen na první americkou letadlovou loď USS Langley (CV-1). Byl pověstný ochotou se stále něčemu novému učit a iniciativním uplatňováním svých nově nabytých znalostí ve službě. V lednu 1925 přešel na bitevní loď USS Marylland. Sloužil jako mladší důstojník u Observation Squadron No.1, tvořené průzkumnými letadly, startujícími z této bitevní lodi z katapultu. Po dvouleté službě ho převeleli do funkce armádního kontrolního důstojníka v Naval Aircraft Factory ve Filadelfii. Tam se natolik osvědčil, že po dvou měsících(!) byl převelen do Úřadu pro letectví amerického námořnictva (US Navy Bureau of Aeronautics) do oddělení vývoje a výzkumu!

Foto: Poručík Apollo Soucek | U.S. Navy

Ani tehdy ale Apollo Soucek nezapomněl, že je pilotem. Létal kdykoli k tomu měl příležitost a nakonec se z něj stal expert na výškové lety. V letech 1929 až 1930 postupně vytvořil několik světových výškových rekordů pro kolová i plováková letadla a stal se v USA poprvé velmi populární osobností. Poslední ze svých výškových rekordů ustanovil jako absolutní na plovákové verzi svého rekordního dvouplošníku pro všechny kategorie letadel 4.června 1930 a měl hodnotu 13 157 metrů! V kategorii pro plováková letadla pak zůstal platným celých 15 let! Tisk v USA z něho udělal tehdy národního hrdinu a jeho výkony a odvahu ocenil i tehdejší prezident USA Herbert Hoover, který ho 8.11.1930 vyznamenal Záslužným leteckým křížem DFC.

Apollo Soucek, přezdívaný v té době „Sockum“, nebo „Soakum“, stanovoval tyto rekordy ve starším dvouplošníku, buď s kolovým podvozkem, nebo s plováky, typu Wright XF3W Apache s motorem Pratt and Whitney R-1340 s kompresorem o výkonu jen 340 kW (450koní). Je třeba si uvědomit, že tehdy létal jen v otevřené kabině s pouhým dýchačem! Jeho kožená celohlavová kukla s otvory pro oči (kryté elektricky vyhřívanými brýlemi, které zkonstruoval jeho bratr Zeus) a otvorem na ústech pro přívod kyslíku hadicí z dýchače, podšitá králičí kůží a utěsněná na hlavě a ramenou kovovým zipem a širokým límcem opět z kůže králíka, je vystavena v National Air and Space Museum, Smithsonian Institution dodnes. Apollo Soucek tím prokázal skutečně mimořádnou odvahu a odolnost svého organismu, který k tomuto výkonu trénoval ve speciálním programu, který se svým bratrem Diem sám vymyslel, po dobu několika let. Mimochodem, k rekordnímu a životu nebezpečnému pokusu o rekord odstartoval osm dní po své svatbě.
Daleko největší význam však měla skutečnost, že Apollo Soucek své lety velmi puntičkářsky plánoval a doslova vědecky připravoval. Jeho objevy a technická řešení při těchto pokusných letech pak vedly k novým poznatkům v teorii i praxi výškového létání, hlavně pro technické řešení nových systémů dýchacích leteckých přístrojů. Jeho pokusy a při nich zkoušená technická řešení výrazně napomohly v USA k vývoji nových karburátorů, vrtulí, leteckých motorů a přístrojového vybavení letadel.

Psali jsme:Titulem nejhorší letadlo 2. světové války se může pyšnit první proudová stíhačka amerického námořnictva

Po tomto svém „rekordním“ období se Apollo Soucek vrátil na krátkou dobu k aktivnímu létání na letadlových lodích, byť ve velitelských funkcích. Sloužil postupně na letadlové lodi Lexington a Saratoga. V roce 1932 byl ale převelen do funkce zástupce ředitele Aeronautical Engineering Laboratory u Naval Aircraft Factory. Až v roce 1935 se vrátil na letadlovou loď Ranger a potom dokonce jako velitel Fighter Squadron 2 na letadlovou loď Lexington. Jeho nadřízení však velmi oceňovali jeho organizační, technické a odborné znalosti v oboru a stáhli ho v roce 1938 zpět do Úřadu pro letectví amerického námořnictva. Tam ho zastihlo vypuknutí druhé světové války A budoucí admirál Soucek znovu začal usilovat o své aktivní nasazení na letadlových lodích US NAVY v Tichomoří.

To se mu nakonec podařilo, a Cdr. Soucek pak celou válku zastával velitelské funkce na mnoha amerických letadlovkách. V květnu 1940 přibyl na Lexington jako navigační důstojník, a od října 1941 sloužil nejdříve jako letový důstojník, pak jako výkonný důstojník na slavné letadlové lodi Hornet. Byl to on, kdo v této funkci vydal povel k zahájení známého útoku Doolitlových 16ti bombardérů B-25 na Tokio, které odstartovaly právě z Hornetu.

Nejdramatičtější okamžiky zažil Apollo Soucek na palubě Hornetu v roce 1942, kdy byla v bitvě u ostrovů Santa Cruz proti Japoncům jeho loď 26. října ráno místního času těžce poškozena letadly z letadlových lodí Šokaku a Zuikaku. Tento útok skončil v 9.25, a v té chvíli byl bezmocně stojící Hornet v plamenech a nakláněl se na pravobok. Do jedenácti hodin dopoledne se však podařilo opravárenským četám, kterým velel v tu chvíli právě Cdr. Soucek,  požáry zvládnout a vyrovnat náklon lodi, takže byla připravena minimálně k odtažení k opravám. Když už údajně zbývalo opravářským četám tak půl hodiny k zprovoznění aspoň jednoho kotle a rozpohybování celé lodě, na stojící Hornet zahájili Japonci druhý letecký útok. V poledne téhož dne už bylo jasné, že se loď nepodaří zachránit. V 16.27 opustili zničenou loď poslední námořníci, mezi nimi byl i Apollo Soucek, podle svědků „neuvěřitelně špinavý, popálený a ve značně potrhané uniformě“.

Podle pozdějších svědectví kapitána Masona, ale i ostatních důstojníků a námořníků na palubě Hornetu, se při boji o záchranu lodi mimořádně vyznamenal právě velící důstojník Apollo Soucek. Jeho značné technické znalosti o lodi a schopnost v kritických okamžicích se rychle a správně rozhodovat, velet na kritických místech i za osobní přítomnosti, se významnou měrou podílely na faktu, že Hornet byl v 11 hodin, cca jeden a půl hodiny po skončení prvého zničujícího japonského náletu, připraven k bezpečnému odtažení. A jen opakovaný útok Japonců způsobil, že nakonec Hornet nešlo zachránit. Organizování tvrdošíjného odporu a technická opatření, reagující rychle a účinně na zásahy a poškození lodi, na kterých měl neoddiskutovatelný podíl, nakonec aspoň umožnily zachránit životy téměř celé posádky i zraněných, neboť v celodenním boji padlo jen 118 námořníků z více jak patnácti set námořníků (bez létajícího personálu) na palubě. Při tak těžkých zásazích a požárech na celé lodi to byl malý zázrak.

Tento výkon Cdr. Souceka nezůstal bez odezvy. Byl mimořádně povýšen do hodnosti Captain a obdržel od presidenta Roosewelta vyznamenání Silver Star a Legion of Merit, nejvyšší vojenské vyznamenání pro důstojníka v USA. Následně pak celý zbytek války strávil v různých funkcích (např. náčelníka operačního štábu) na lodích v US NAVY a podílel se velice aktivně na námořních bojích proti Japonskému císařství.

V březnu 1945 byl z bojů v Tichomoří stažen, aby se stal velitelem dokončovacích prací na nové letadlové lodi, přejmenované později na USS Franklin D. Roosewelt (CVB-42). Po jejím spuštění na vodu se stal jejím prvním kapitánem. V roce 1946 byl pak kapitán Apollo Soucek povýšen do první admirálské hodnosti a velel úderné skupině letadlových lodí Carrier Divizion 14.

V roce 1947 byl jmenován náčelníkem Leteckého zkušebního centra námořnictva, umístěného na základně NAS Patuxen River. Využil to mimo jiné i k tomu, že opět začal velmi intenzívně létat! Podílel se pak osobně na některých zkouškách nových námořních letadel, třeba reaktivní námořní stíhačky FH-1 Phantom. Přitom přemluvil další dva admirály, aby zkusili s ním vytvořit na těchto letounech akrobatickou skupinu. Jmenovala se Gray Angels, s narážkou ve jméně na věk jejích členů. Tvořili ji admirál Daniel Gallery (47 let), admirál Soucek (50 let) a admirál Edgar Cruise (50 let). Byla to první akrobatická vojenská skupina v USA, která létala na reaktivních letadlech! Až do roku 1948, kdy byla z rozhodnutí nadřízených složek rozpuštěna, absolvovala několik veřejných vystoupení na leteckých dnech po celých USA.

V roce 1951 byl Admirál Apollo Soucek vyslán do Británie jako námořní letecký atašé. V Londýně mu ale náhle zemřela manželka, a tak se vrátil zpět do USA. Právě včas, aby se v Korejské válce stal velitelem úderné skupiny letadlových lodí Carrier Divizion 3 a nakonec velitelem proslulého operačního svazu Task Force 77. Tam také na letadlové lodi zaváděl do výzbroje například letouny Grumman F9F Cougar, se kterými si samozřejmě také musel „skočit“, tj. odstartovat z letadlové lodi, provést cvičný let a následně perfektně přistát, ve svých šestapadesáti letech. O jeho existenci a hrdém češství se mohli v tehdejším Československu dozvědět posluchači Hlasu Ameriky i z jeho rozhovoru, který této rozhlasové stanici poskytl. Bylo to v roce 1952, a on při rozhovoru v Hlasu Ameriky mluvil naprosto plynně česky, vyzdvihoval svůj český původ a byl na něj patřičně hrdý. Mimo jiné uváděl: „U nás v Oklahomě se hovořilo česky a nemusím ani dodávat, že nám rodiče i babička vyprávěli o krásných a nezapomenutelných tradicích českého lidu.“
Po skončení války v Koreji byl VADM Soucek jmenován přednostou Úřadu pro letectví amerického námořnictva. Ale již v únoru 1955 Apollo Soucek onemocněl (srdce) a 1.července 1955 odešel oficiálně do výslužby. Mimořádným usnesením Kongresu byl ale předtím pověřen organizováním a řízením páté výpravy RADM Richarda Byrda k Jižnímu pólu. Výprava se připravovala již od roku 1954 a Apollo Souček se do jejích příprav zapojil s velkou vehemencí. VADM Soucek měl být operačním velitelem výpravy a současně kapitánem expedičního ledoborce USS Atka. 
Osud však zaúřadoval po svém. Dne 19. července 1955 ho admirál Richard Byrd (některé prameny tvrdí, že to byl bratr Zeus) nachází mrtvého v jeho bytě na 16. ulici ve Washingtonu. Viceadmirál U.S. Navy Apollo Souček podlehl srdeční příhodě.

Čechoameričan admirál Apollo Soucek byl pohřben na Národním hřbitově USA v Arlingtonu 26.července 1955 se všemi vojenskými poctami. Zpráva o jeho úmrtí zaplnila stránky téměř veškerého amerického tisku, včetně mnoha vzpomínek na něj. 

Ale jeho největším a zaslouženým pomníkem je skutečnost, že jeho jméno nese i největší a nejslavnější vědecký a technický úspěch USA ve 20. století, program letu člověka na Měsíc, program Apollo.

Zdroj: britannica.com