Přinášíme další díl z cesty "Cesta poděkování, úcty a pokory", kdy partička nadšenců z Military muzea generála Sergěje Jana Ingra z Vlkoše u Kyjova opět vyrazila navštívit všechny dostupné hroby našich padlých novodobých válečných veteránů AČR a uctít jejich památku. Takových míst posledního odpočinku je 28, cesta trvá 7 dnů a vede křížem krážem celou naší krásnou vlastí. Cesta letos začíná ve Vlkoši odhalením pamětní desky pplk. gšt. i. m. Václavu Ingrovi, pokračuje uložením a vyzvednutím prstě hlíny z Osvětimi, také už zmíněnými zastávkami u hrobů našich novodobých padlých a končí předáním Lavičky válečných veteránů v obci Ležáky.

Neděle 5. 11. 2023

Výprava se nachází poblíž polských hranic. Jedinečná příležitost splnit jedno ze speciálních poslání této cesty – uložení a vyzvednutí prstě hlíny z Osvětimi.

Foto: Uložení prstě hlíny v Osvětimi | Andrea Něničková

Psali jsme:ČEB podpořila významný zahraniční projekt skupiny CSG, unikátní výcvikové centrum pilotů na Slovensku

Je 7:30 hodin ráno, leje jako z konve, ale jde se na to. Třeba v Polsku pršet nebude. Prší. Byť pro žádného z členů výpravy to není první návštěva tohoto silného místa, je to dnes přeci jen trochu jiné. Personifikací konkrétním člověkem, Václavem Ingrem, který zde 24. dubna 1943 zahynul v plynové komoře, se myšlenky okolo tohoto místa posunují ještě o level výše. Chtě nechtě se do hlavy vkrádá otázka: Co by asi Václav řekl na komerční organizaci vyhlazovacího tábora jako vysokoobrátkového turistického cíle? Co by na to řekla jeho žena Libuška, která si ještě dlouho po válce k dopisu od Václava připsala „stále velká bolest“? Tento rozpačitý dojem ještě umocňují nesrovnalosti návštěvních podmínek uvedených na webu a realitou na místě. Například nutnost jet si komerční dodávkou za poplatek pro vstupenky bez průvodce, tedy za 0,- PLN, z Auschwitz II - Birkenau do 4 km vzdáleného Auschwitz I.

Foto: V Osvětimi | Petr Něnička

Ve jménu vyššího poslání výprava plní všechny podmínky a dostává se až k pozůstatkům plynové komory v Auschwitz II., kde pplk. gšt. i. m. Václav Ingr položil svůj život. Dle plánu zde nechává prsť vlkošské hlíny a nabírá malou prsť místní hlíny, kterou odveze zpět do Vlkoše. Alespoň symbolicky se poutníci pokusí napravit nespravedlnost osudu, kdy mu nebylo dopřáno najít poslední odpočinek v rodné obci ba ani v rodné vlasti.

Z Osvětimi následuje dlouhý přejezd do Bouzova, konkrétně do kouzelného podhradí, kde leží místní hřbitov. Ke hrobu poručíka in memoriam Roberta Vyroubala se výprava dostala až za tmy, uctili památku, položili věneček, vlaječku a svíčku a zavzpomínali na Roberta. Robert Vyroubal v březnu 2011 vyjel do svojí páté mise jako příslušník 2. jednotky OMLT ÚU AČR ISAF do Afghánistánu. V květnu 2011 byl ve svých 31 letech smrtelně zraněn u vesnice Salar, když pod vozidlem, v němž jel jako střelec operátor, explodovalo improvizované výbušné zařízení. Posmrtně byl povýšen do hodnosti poručíka a vyznamenán Křížem obrany státu. V neděli 5. 11. 2023 ujeto 302 km.

Psali jsme:Sušené maso z Česka putuje do několika armád Evropy, ale i na Ukrajinu

Foto: U hrobu poručíka in memoriam Roberta Vyroubala | Petr Něnička

Pondělí 6. 11. 2023

Brzy ráno pokračuje výprava z Bouzova do kraje, kde má spousta obcí přídomek „nad Orlicí“. Zrovna jako dvě zastávky výpravy – Kostelec nad Orlicí a Týniště nad Orlicí. V Kostelci nad Orlicí se nachází místo posledního odpočinku podporučíka in memoriam Vlastislava Hendricha, který ve svých nedožitých 20 letech tragicky zahynul v září 2002 při dopravní nehodě obrněného transportéru OT-64 nedaleko obce Šajkovac, o život při tomto incidentu přišel taky štábní rotmistr Luděk Severa, jehož hrob výprava navštívila v pátek v Brně – Měníně. Vlastislav Hendrich byl v únoru 2002 vyslán jako střelec družstva granátometů 1. mechanizované roty 1. česko-slovenského praporu do mise KFOR. Posmrtně byl povýšen do hodnosti podporučíka a vyznamenán Záslužným křížem Ministerstva obrany ČR III. stupně. Také na tomto místě poutníci uctí památku poutním věnečkem, svíčkou, vlaječkou a tichou vzpomínkou. V tom okamžiku se tu poprvé setkávají s milou paní, je to Vlastimilova maminka. Když vám poděkuje maminka padlého osobně, za to co děláte, je to hodně silné, nepřenosné a dodává to větší smysl celé pouti.

Foto: U hrobu podporučíka in memoriam Vlastislava Hendricha s maminkou Vlastislava | Petr Něnička

V Týništi nad Orlicí jede výprava uctít památku štábního praporčíka in memoriam Libora Ligače. Citát na jeho pomníčku říká, že: „Nebezpečí se leskne jako sluneční třpyt v očích odvážného muže.“… Libor Ligač nastoupil v dubnu 2014 do svojí druhé mise jako starší operátor 2. strážní roty BAF. V červenci 2014 zemřel na následky zranění, která utrpěl při útoku sebevražedného atentátníka u základny Bagram. Útok se stal ve čtvrt na šest ráno našeho času (7:45 místního času) při patrole v okolí základny Bagram ve východoafghánské provincii Parván.

Foto: U hrobu štábního praporčíka in memoriam Libora Ligače | Petr Něnička

Čeští vojáci zrovna v místě prověřovali místo možného odpalu nepřátelských raket na základnu a během svého úkolu hovořili s místními obyvateli. Následně se do davu vmísil útočník, který měl na sobě pravděpodobně uniformu afghánské policie. Útok na místě nepřežili četař Ivo Klusák, desátník Libor Ligač, desátník Jan Šenkýř a rotmistr David Beneš, dva afghánští policisté a několik civilistů. Další obětí se stal rotmistr Jaroslav Lieskovan, který zemřel na následky těžkého zranění 14. července v Ústřední vojenské nemocnici v Praze. Libor Ligač byl pochován s vojenskými poctami v Týništi nad Orlicí. Posmrtně byl povýšen do hodnosti štábního praporčíka, vyznamenán Křížem obrany státu a medailí „Za hrdinství“. Libor Ligač je jedním z pěti padlých při útoku sebevražedného atentátníka 8. 7. 2014. Právě těchto pět obětí symbolizuje pět vlčích máků na Vzpomínkové lavičce válečných veteránů. Nápad vytvořit Vzpomínkovou lavičku válečných veteránů vznikl právě v té době jako reakce na neutuchající nutkání vytvořit něco konkrétního jako stálou připomínku novodobých válečných veteránů.

Před polednem za krásného počasí výprava přijíždí na Lesní hřbitov v Hradci Králové. Zvláštní hřbitov, surový smíšený les, náhrobky a pomníky roztroušené v travnatém porostu pod vzrostlými stromy. Hřbitovu dominuje jednoduchý vysoký dřevěný kříž stojící uprostřed mezi stromy. Místo jako dělané pro nekonečný spánek někoho, kdo v lese trávil spoustu času. Až v zadní části leží pomník dvou spolubojovníků - štábního praporčíka in memoriam Jana Šenkýře a štábního praporčíka in memoriam Jaroslava Lieskovana, dalších dvou z pětice našich vojáků, kteří zemřeli na následky utrpěné při útoku sebevražedného atentátníka u základny Bagram v červenci 2014, oběma bylo 39 let, oba se narodili ve stejném roce, ve stejném roce odešli na věčnost.

Foto: V zadní části hřbitova leží pomník dvou spolubojovníků - štábního praporčíka in memoriam Jana Šenkýře a štábního praporčíka in memoriam Jaroslava Lieskovana | Petr Něnička

Byla to první mise Jana Šenkýře, kam odjel v dubnu 2014 jako starší řidič-specialista 2. strážní roty BAF. Posmrtně pak byl povýšen do hodnosti štábního praporčíka, vyznamenán Křížem obrany státu a medailí „Za hrdinství“. Ta poslední osudná mise Jaroslava Lieskovana byla jeho osmou. Na následky útoku zemřel v Ústřední vojenské nemocnici v Praze.  Posmrtně byl povýšen do hodnosti štábního praporčíka, vyznamenán Křížem obrany státu a medailí „Za hrdinství“. U jejich společného hrobu položili členové výpravy věnečky, svíčky a vlaječky. Od loňského roku na obou hrobech přibyly fotografie, Jaroslavova fotka z mise a Janova koláž jeho horolezeckého výstupu na Matterhorn. Sluneční paprsky pronikající přes koruny vysokých stromů připomínají průnik světla do chrámu Páně přes okenní vitráže, je tam i stejné ticho a klid.

Z Hradce Králové jede partička poutníků do Jičína. Cílem je hrob štábního praporčíka in memoriam Ivo Klusáka, jednoho ze čtveřice padlých během útoku atentátníka v Bagramu  v červenci 2014. Také jeho památku uctili poutníci položením věnečku, vlaječky a svíčky. Od března 2014 byl nasazen do své šesté mise jako starší řidič-specialista 2. strážní roty BAF. Pochován byl s vojenskými poctami v Jičíně. Posmrtně byl povýšen do hodnosti štábního praporčíka, vyznamenán Křížem obrany státu a medailí „Za hrdinství“. Bylo mu 34 let.

Poslední zastávkou tohoto dne je malá vesnička Úštěk, nejsevernější místo republiky, které tato poutní výprava na svojí cestě navštíví. Nelehkou minulost této pohraniční oblasti připomíná spousta neudržovaných hrobů s německými nápisy na náhrobcích. Zde se nachází také hrob podporučíka in memoriam Ivana Zapadla, který v dubnu 2001 nastoupil do svojí druhé mise SFOR jako ženista 2. ženijní skupiny EOD 5. mechanizovaného praporu. Tragicky zahynul ve 23 letech při explozi likvidované výbušniny. Posmrtně byl povýšen do hodnosti podporučíka a vyznamenán Záslužným křížem Ministerstva obrany ČR III. stupně. V pondělí 6. 11. 2023 ujeto 288 km.

Foto: U hrobu podporučíka in memoriam Ivana Zapadla | Petr Něnička

Zdroj: Cesta poděkování, úcty a pokory 2023