Přinášíme další díl z cesty "Cesta poděkování, úcty a pokory", kdy partička nadšenců z Military muzea generála Sergěje Jana Ingra z Vlkoše u Kyjova opět vyrazila navštívit všechny dostupné hroby našich padlých novodobých válečných veteránů AČR a uctít jejich památku. Takových míst posledního odpočinku je 28, cesta trvá 7 dnů a vede křížem krážem celou naší krásnou vlastí. Cesta letos začíná ve Vlkoši odhalením pamětní desky pplk. gšt. i. m. Václavu Ingrovi, pokračuje uložením a vyzvednutím prstě hlíny z Osvětimi, také už zmíněnými zastávkami u hrobů našich novodobých padlých a končí předáním Lavičky válečných veteránů v obci Ležáky.

Úterý 7. 11. 2023

V úterý 7. 11. ráno po poměrně dlouhém přejezdu krajem vysokých komínů a potrubních chuchvalců chemiček dorazila výprava na první zastávku toho dne na hřbitov do Chomutova. Hned ráno při první zastávce takové parádní překvápko. Na výpravu tu čekaly dvě dámy – maminka a teta Martina Marcina a také dvě „šajby“ z řad armádních – velitel 4. brigády rychlého nasazení plk. Jiří Líbal a nrtm. Ivan Hipšr. Společně uctili památku štábního praporčíka in memoriam Martina Marcina i štábního praporčíka in memoriam Davida Beneše. 

Foto: S maminkou a tetou Martina Marcina a velitelem 4. brn plk. Jiřím Líbalem a nrtm. Ivanem Hipšrem | Petr Něnička

Psali jsme:Princ Harry prodal svou sbírku zbraní v hodnotě 1,5 milionu korun

Foto: U hrobu štábního praporčíka in memoriam Martina Marcina | Petr Něnička

Foto: U hrobu štábního praporčíka in memoriam Davida Beneše | Petr Něnička

V dubnu 2018 odjel Martin Marcin na svou pátou a poslední zahraniční operaci do Afghánistánu, kde velel 2. strážnímu družstvu 10. strážní roty BAF. Zemřel na následky zranění, která utrpěl při útoku sebevražedného atentátníka nedaleko spojenecké základny Bagrám, stejně jako Kamil Beneš a Patrik Štěpánek před pěti lety.

Foto: U hrobu desátníka Kamila Beneše | Petr Něnička

Psali jsme:O pravidlech Spojených států amerických pro předávání informací Ukrajině

Poslední rozloučení s Martinem Marcinem se uskutečnilo s vojenskými poctami 14. srpna 2018 v kostele sv. Ignáce v Chomutově. Posmrtně byl dnem 5. srpna 2018 povýšen do hodnosti štábního praporčíka a vyznamenán Křížem obrany státu. Prezident republiky ho dne 28. října 2018 vyznamenal Medailí Za hrdinství. Jeho památka je uctěna malým rituálem opakujícím se u každého navštíveného hrobu padlého novodobého válečného veterána – položením poutního věnečku, svíčky a vlaječky a tichou pietní vzpomínkou. Tady navíc na Martina vzpomíná nrtm. Ivan Hipšr -  velitel jednotky, která se střetla se sebevražedným atentátníkem. Říká, že Martin Marcin patřil k nejlepším velitelům, se kterými v misích spolupracoval, vždy se snažil hledat řešení a dalo se na něj stoprocentně spolehnout. U hrobu najdete také Vzpomínkovou lavičku válečných veteránů.

Hned vedle je hrob posledního z pětice padlých z 8. července 2014 štábního praporčíka in memoriam Davida Beneše. Toho dne prováděla četa rutinní patrolu, při které došlo k sebevražednému atentátu, na jehož následky David Beneš zemřel. Bylo mu 28 let. V této misi působil od března 2014 jako starší řidič - specialista 2. strážní roty BAF. Posmrtně byl povýšen do hodnosti štábního praporčíka, vyznamenán Křížem obrany státu a medailí „Za hrdinství“. Místo jeho posledního odpočinku nemůžete na chomutovském hřbitově přehlédnout, je to pietní místo s velkým pomníkem s gravírovaným vojákem v životní velikosti a nápisem „Hrdinství, vlastenectví, odvaha a čest“.

Před odjezdem předává plk. Jiří Líbal členům výpravy pamětní mince „Obrany národa“ velitele 4. brigády rychlého nasazení a krásný výtisk knihy se stejným názvem „4. brigáda rychlého nasazení“ jako poděkování za propagaci veteránské myšlenky. Všichni se loučí srdečným objetím.

Foto: Pamětní mince „Obrany národa“ velitele 4. brigády rychlého nasazení | Petr Něnička

V královském městě Rakovníku navštěvují poutníci hrob a ctí památku podporučíka in memoriam Petra Šimonky, který je umístěný hned po levé straně za starobylým Památníkem bojovníkům za svobodu 1914 – 1918 a 1939 – 1945. Petr Šimonka byl pomocníkem - řidičem štábu čs. samostatného speciálního protichemického praporu a byl odveden do Saúdské Arábie, kde tragicky zahynul při bojovém poplachu v polním táboře Hafar el Batin tak, že si způsobil nešťastnou shodou náhod průstřel břicha vlastním samopalem. Tato mise, jako první „porevoluční“, byla velmi náročná a složitá. Pochován byl 31. 1. 1991 s vojenskými poctami v Rakovníku. Posmrtně byl povýšen do hodnosti podporučíka, vyznamenán Záslužným křížem MO ČR III. stupně a čestným pamětním odznakem „Za službu míru“. Bylo mu 21 let, když se stal prvním, který se domů z mise nevrátil.

Z Rakovníka pokračuje výprava směrem na Plzeň, konkrétně do Mokroušů přes nádherné Křivoklátsko. Den je jako obrázek na pohlednici, svítí sluníčko a poutní auto peláší, až zlaté penízky březového listí rychle odskakují ze silnice. 
V Mokrouších členové výpravy uctí památku, zavzpomínají a postojí mlčky před hrobem štábního praporčíka in memoriam Patrika Štěpánka vedle jeho domova, kde žije jeho maminka s bratrem. Zase krásně upravené místo plné květin a drobností svědčící o spoustě lidí, kteří vzpomínají. Desátník Patrik Štěpánek zahynul 5. 8. před třemi lety během pěší patroly v blízkosti základny Bagrám při útoku sebevražedného atentátníka společně s rotným Martinem Marcinem a desátníkem Kamilem Benešem v průběhu plnění zahraniční mise Úkolového uskupení Resolute Support v boji proti terorismu.

Foto: Před hrobem štábního praporčíka in memoriam Patrika Štěpánka | Petr Něnička

Z Mokroušů pokračuje výprava do Štěnovic. Zde navštěvuje každoročně hrob Nikolaje Martynova. Nikolaj Martynov byl v dubnu 2007 vyslán do své čtvrté mise jako starší specialista průzkumného odřadu 5. kontingentu AČR (PRT Fayzabád) do Afghánistánu, kde ve 28 letech zemřel na následky zranění utrpěného při sesuvu půdy. Posmrtně byl povýšen do hodnosti podpraporčíka a vyznamenán Záslužným křížem MO ČR III. stupně. Také jeho památka je uctěna položením věnečku, vlaječky, svíčky a tichou vzpomínkou.

Po dlouhém přejezdu ze západu na jih Čech navštívili poutníci na prachatickém hřbitově hrob štábního praporčíka in memoriam Tomáše Procházky. Na parkovišti u hřbitova na poutníky čekalo další velmi milé překvapení, Tomášovi rodiče se přijeli s poutníky pozdravit, popovídat a připojit se k nim při malém pietním rituálu u Tomášova místa posledního odpočinku. Některé osudy našich novodobých padlých jsou staré více jak čtvrtstoletí, ale osud Tomáše je pro členy výpravy pořád živý. Před pěti lety, kdy výprava už jezdila tuto Cestu poděkování, úcty a pokory, se zúčastnila jeho pohřbu právě na tomto hřbitově v Prachaticích a v témže roce předala Vzpomínkovou lavičku válečných veteránů jeho domovské posádce v Chotyni poblíž Liberce. Tomáš Procházka se v Prachaticích narodil, v roce 2002 se stal vojákem z povolání, 14 let působil jako psovod, zúčastnil se čtyř zahraničních misí, ta poslední se mu stala osudnou. V srpnu 2018 odjel na poslední zahraniční operaci do Afghánistánu, v níž byl služebně zařazen jako starší psovod skupiny specialistů odřadu mentorů SHINDAND 1. jednotky podpory a vlivu Úkolového uskupení AČR Resolute Support. Zahynul na následky střelného zranění po útoku vojáka v afghánské uniformě na základně Šindánd. Posmrtně byl povýšen do hodnosti štábního praporčíka a vyznamenán Křížem obrany státu MO. Členové výpravy uctili jeho památku, přidali věneček, vlaječku a svíčku k ostatním věncům a květinám, kterými tragické výročí uctili jiní. U jeho hrobu je nainstalována Vzpomínková lavička válečných veteránů, má číslo 83. Dnešní návštěva prachatického hřbitova končí pevným objetím, slovy povzbuzení a rozloučením s Tomášovými rodiči. V úterý 7. 11. 2023 ujeto 371 km.

Foto: U hrobu štábního praporčíka in memoriam Tomáše Procházky | Petr Něnička

Středa 8. 11. 2023

Ve středu ráno výprava vyráží z Českého Krumlova, kde již pravidelně získávají poutníci pohostinný azyl v penzionu Jana a vydává se malebným jihočeským krajem na západ do Rožmitálu na Šumavě., kde se nachází hrob podporučíka in memoriam Petra Valeše, najdeme ho na malém hřbitově kolem nově opraveného kostelíka. Hřbitov, stejně malebný jako celá horská vesnička kontrastuje s pohledem na 22letého šikovného kluka usmívajícího se na nás z fotografie na pomníku.  Nezbytná svíčka, věneček a česká vlaječka.

Foto: U hrobu podporučíka in memoriam Petra Valeše | Petr Něnička

Petr Valeš byl vyslán do mise UNCRO jako pomocník 2. mechanizovaného družstva 3. mechanizované čety 1. mechanizované roty 2. praporu mírových sil OSN. V roce 1995 zemřel na následky zranění utrpěného po výbuchu minometného granátu na pozorovacím stanovišti Tango 23 u obce Ličky Oska v Chorvatsku. Posmrtně byl povýšen do hodnosti podporučíka a vyznamenán medailí „Za hrdinství“.
V jihočeském kraji je další zastávka necelou hodinku cesty. Je to hrob štábního praporčíka in memoriam Kamila Beneše v Hluboké nad Vltavou. Kamil Beneš, Patrik Štěpánek a Martin Marcin byli v osudnou chvíli spolu na osudném místě. Kamil Beneš tragicky zahynul ve věku 28 let v roce 2018 v srpnu na následky zranění, která utrpěl při útoku sebevražedného atentátníka nedaleko spojenecké základny Bagrám v Afghánistánu. Poslední rozloučení s Kamilem Benešem se s vojenskými poctami uskutečnilo 16. srpna 2018 v Hluboké nad Vltavou. Posmrtně byl dnem 5. srpna 2018 povýšen do hodnosti štábního praporčíka a vyznamenán Křížem obrany státu. Prezident republiky ho dne 28. října 2018 vyznamenal Medailí Za hrdinství. S myšlenkou na ten osudný den uctili členové výpravy jeho památku malým rituálem - položením věnečku, svíčky a vlaječky.

Po dalším asi hodinovém přejezdu čekala na výpravu pietní zastávka v Choustníku u Tábora. Před polednem se dostali na hrob majora in memoriam Ing. Rostislava Samce, který tragicky zahynul v roce 1998 při leteckém neštěstí u obce Stipanjiči v Bosně a Hercegovině spolu s dalšími českými vojáky – Jaromírem Nasavrckým a Bohumilem Vávrů. Působil zde jako starší pilot vrtulníkové jednotky letecké skupiny 7. mechanizovaného praporu v rámci mise SFOR. Bylo mu 37 let. Posmrtně byl povýšen do hodnosti majora. Na jeho hrobě můžeme číst pravdivý nápis: „Jediné, co bude důležité, až odejdeme, budou stopy lásky, které tu po nás zůstanou.“

Z Choustníku výprava pokračuje do Českého Rudolce na místní hřbitov, kde je dnes pěkně větrno. Major in memoriam Bohumil Vávrů patří k trojici našich vojáků, kteří tragicky zahynuli při leteckém neštěstí u Stipanjiče (Bosna a Hercegovina) v roce 1998 (viz předchozí odstavec), Bohumilu Vávrů bylo 45 let. Od ledna 1994 byl zařazen u 6. základny dopravního letectva jako starší palubní technik. Od té doby absolvoval tři mise, přičemž v té poslední bohužel zahynul. Před pár dny, 25. října tomu bylo dvacet pět let od této nešťastné události. Bohumil Vávrů je pochovaný v Českém Rudolci, na malém hřbitově na kopci za vesnicí s nízkou hřbitovní zdí a krásným výhledem do okolí na všechny světové strany.

Foto: U hrobu majora in memoriam Bohumila Vávrů | Petr Něnička

Z Českého Rudolce není daleko do Dačic, obce, kterou charakterizuje kostka cukru, kde ale také leží na místním hřbitově hrob podporučíka in memoriam Václava Martínka. V září 1993 byl přijat do činné služby v hodnosti desátníka v další službě a současně ustanoven starším řidičem 2. dopravního družstva dopravní čety roty technického a týlového zabezpečení praporu mírových sil OSN. V říjnu 1993 byl vyslán poprvé do zahraniční operace UNPROFOR na území bývalé Jugoslávie, kde tragicky zahynul při dopravní nehodě u chorvatské obce Udbina ve věku 42 let. Posmrtně byl povýšen do hodnosti podporučíka.

Z Dačic přejíždí výprava do kraje Vysočina na Jihlavsko do Stonařova, do vesnice, kde uctila památku četaře Petra Hose, který přišel o život v 25 letech při dopravní nehodě v místě Široka Kula v nynějším Chorvatsku, o rok později po Václavu Martínkovi, tzn. v roce 1995 v Buniči (Chorvatsko).

Foto: U hrobu četaře Petra Hose | Petr Něnička

Od roku 1994 působil ve své první misi (UNPROFOR na území bývalé Jugoslávie) jako starší řidič. Také na jeho hrob, tak jako na všechny ostatní, byl položen poutní věneček, česká vlaječka, svíčka ve tvaru vlčího máku. VE středu 8. 11. 2023 ujeto 326 km.

Zdroj: Cesta poděkování, úcty a pokory 2023