Roku 1898 získalo Německo na základě smlouvy s čínským císařským dvorem do pronájmu na 99 let enklávu Ťiao-čou ležící v jižním výběžku Šantungského poloostrova omývaného Žlutým mořem, přičemž z malé a bezvýznamné rybářské vísky Čching-tao Němci za pár let vybudovali moderní přístav s obřím plovoucím dokem, na vysokých úbočích věnčící město, vyrostla početná horská letoviska a město získalo německý vzhled. Němci tam dokonce přivezli i tisíce dubů a borovic a úzkostlivě čistou pláž Čching-tao, stejně jako lázeňská střediska v okolních horách záviděly Němcům všechny koloniální mocnosti v Číně.

Foto: Gunther Plüschow | Wikimedia Commons / Public domain

Na začátku Velké války se kolem této kvetoucí destinace začaly stahovat černá mračna a 15. srpna 1914 předložilo Japonsko Němcům ultimátum, ve kterém požadovali bezpodmínečné předání Ťiao-čou do jejich držení a okamžité odplutí Dálněvýchodní flotily admirála hraběte von Spee. Němci ultimátu odmítli a Japonsko vyhlásilo Německu válku. Už 27. srpna 1914 uzavřelo japonské námořnictvo veškeré mořské přístupy a o šest dní později se severně od Čching-taa vylodilo 1500 Britů a 40 000 Japonců. Není bez zajímavosti, že Britové podléhali velení japonského generála Kamija Micumiho a bylo to poprvé v historii, kdy měly evropské jednotky bojovat pod asijským velením, což se Britům pochopitelně vůbec nelíbilo, ale nemohli s tím nic dělat.

Psali jsme:Zbraňovému expertovi vybuchla puška ráže .50 do obličeje

Německý guvernér a zároveň velitel pevnosti, námořní kapitán Waldeck, měl k dispozici jen 5000 mužů, ale přesily se nezalekl a nehodlal prodat svou kůži lacino. Němců také pomohla vyšší moc, protože vydatné deště v následujících týdnech zbrzdily nástup nepřátel a Japonci se k prvním vážným útokům dostali až v závěru září. Němci se houževnatě bránili a všechny sebevražedné útoky japonských pěšáků odrazili. Nebojovalo se jen na souši, ale i na moři. 17. října německé posádce torpédového člunu S-19 povedl husarský kousek, když pod rouškou tmy pronikla až na dohled japonských křižníků a jeden z nich, křižník Takačio, třemi torpédy poslala ke dnu. Na 31. říjen, dne císařových narozenin, naplánovali Japonci, po devítidenním nepřerušeném ostřelování těžkým dělostřelectvem, generální útok. Jenže i tato masová zteč tisíců útočících japonských a britský vojáků se zhroutila v nepřetržité palbě německých obránců a tento masakr byl zakončen epickým šermířským soubojem německého poručíka a japonského kapitána. Před zraky přihlížejících německých a japonských vojáků Němec vyhrál, japonského kapitána zabil a zase se vrátil do zákopu. Němci se vzdali až týden po tomto útoku, když jim došla munice a Japonci se za cenu 3000 mrtvých stali pány Ťiao-čou. Němci přišli o 199 mrtvých, 294 a 4500 mužů skončilo v zajetí. Zajetí v Japonsku bylo mimořádně dobré, Němci se měli jako v bavlnce, dokonce je směly navštěvovat i místní ženy. Po válce 171 Němců v Japonsku zůstalo a do Německa se už nevrátili.

Tím ale příběh nekončí, jelikož jeden Němec se zajetí vyhnul. Byl jím mladý letec Gunther Plüschow, který v červenci 1914, krátce před začátkem obležení, dorazil do Čching-taa, aby posílil německou posádku. Němci měli v Čching-taa jen dvě letadla a dva piloty, přičemž druhý pilot, poručík Mellerskowsky, se při zalétávání jednoho z letadel zřítil a těžce zranil, takže veškerá tíha leteckých bojů zůstala na bedrech nadporučíka Plüschowa. Ten během dvouměsíčního obležení podnikl bezpočet průzkumných letů, při nichž odhaloval pozice nepřátelského dělostřelectva, místa soustředění protivníkových jednotek a možné směry japonských ztečí. Jednou dokonce střelbou z pistole Parabellum přinutil japonského pilota k nouzovému přistání.

Den před kapitulací podle rozkazu odletěl s válečným deníkem a dalšími vojenskými dokumenty do bezpečí. Plüschow doletěl do Číny, a když mu došlo palivo, přistál v rýžovém poli a letadlo spálil. Pak se vydal na cestu domů přes půlku světa. Čínští vesničané mu darovali loďku, na které se dostal do Nankingu, kde si nechal udělat tetování a kde mu německých diplomat poskytl peníze, díky kterým se dostal do Japonska, z Japonska na Havaj A z Havaje do USA. Tam ho sice už sledovala tajná policie, ale Plüschow jejím členům unikl a za pomoci kamaráda se dostal na loď, která ho měla odvést do Neapole. To se už nepovedlo, protože během přisání v Gibraltaru na Plüschowa čekala britská police, která ho jako slavného vězně s veškerou úctou zatkla. Plüschow byl jako slavná hvězda převezen do Británie a 1. května 1915 se octl v zajateckém táboře.

Jenže mráz kopřivu nespálí a už 4. července za silné bouře Plüschow z tábora utekl. Britská policie po něm vyhlásila celostátní pátrání a Britové byli informováni, že že utekl německý pilot s dračím tetováním na ruce. I když byl nejhledanější osoba v zemi, Plüschow se v přestrojení za dělníka dostal do Londýna, kde v místních docích pronikl na holandskou nákladní loď, která ho odvezla do Holandska. Odtud se už Plüschow dostal snadno domů, kde mu nikdo nevěřil, že mohl takovou cestu absolvovat, a tak ho zatkli jako nepřátelského agenta. Naštěstí se vše rychle vyjasnilo a Gunther Plüschow se stal národním hrdinou a také jediným Němcem, kterému se podařilo utéct z britského zajetí. Gunther Plüschow zahynul v lednu 1931 při leteckém neštěstí během přeletu jihoamerické Ohňové země.

Psali jsme:F-35 dostane v rámci rozsáhlé modernizace nový radar – byla podepsána smlouva na 389 vylepšených letounů

Foto: Pohřební průvod (Berlin-Lichterfelde) | Bundesarchiv / Public domain

Zdroj: Historie válek, britannica