Tento čin plný osobního hrdinství udělal z Dakoty L. Meyera prvního, přeživšího držitele Medaile Cti (Medal Of Honor) během válek v Iráku a Afghánistánu.

Bylo 8. září 2009, těsně před svítáním a patrola afghánských a amerických vojáků se dala do pohybu. Patrola směřovala do vesnice, kde se měli vojáci sejít s místními stařešiny. Když se blížili, najednou celá vesnice zhasla... a pak to přišlo.

Bylo to, jako by celé údolí explodovalo. Taliban pálil ze všeho, co měl k dispozici ze vzdálenosti zhruba 1000 metrů, ukrytý na okolních kopcích, v jeskyních i místní škole.

Psali jsme:Námořnictvo Ruské federace

Velice rychle byla patrola "přišpendlená" nepřátelskou palbou k zemi, která na ni byla vedena ze tří stran. Někteří z nich byli zraněni nebo zabiti a 4 Američané, Dakotovi kamárádi, byli obklíčeni úplně. 4x se Dakota se svým kolegou Juanem ptal, jestli jim může jít na pomoc a 4x byl jeho požadavek zamítnut. Prý to bylo moc nebezpečné...

Foto: Sgt. Dakota L. Meyer

Jenže Dakota tam své bratry v obklíčení nechat nemohl, rozkaz neuposlechl a vydal se s kolegou Juanem na pomoc. Juan skočil do Humvee za volant, Dakota do věže ke kulometu a vyrazili přímo do smrtící přestřelky. I když to bylo porušení rozkazu, dělal jen to, co podle něj bylo správné. Jeho horní část těla ve věži, byla vystavena dešti střel z AK-47, kulometů, RPG a střepin z minometných granátů.

Následně se dostávají ke zraněným afghánským vojákům, Dakova vyskakuje ven a každého z nich nakládá do Humvee, sám vystaven nepřátelské palbě. Juan otočí auto a odváží je do bezpečí. Ti, kdo tam byli, to hodnotí jako nejintenzivnější a nejhrůznější bitvu, jakou kdy zažili. Dakota i Juan byli žádáni, aby se už nevraceli a neriskovali tak vlastní životy. Ani jeden neposlechl a se slovy ,,nikoho tam nenecháme" opět odjeli.

Psali jsme:První muslim v amerických speciálních silách

Podruhé se vrátili zpět, zpět do šíleného pekla, které pro ně Taliban připravil. Juan se úspěšně vyhýbal výbuchům, ale i přesto jejich Humvee schytal mnoho zásahů. Dakota ve věži pálil tak usilovně, že když se zbraň zasekla, okamžitě se chopil a pálil z jiné zbraně. Na řešení závad prostě nebyl čas. Po cestě narazili na další zraněné vojáky, které ihned je naložili a odváželi do bezpečí.

Foto: Sgt. Dakota L. Meyer přebírá Medaili cti (v originále Medal of Honor)

Když se oba vojáci vracejí pro raněné potřetí, skupina Talibanu běží z kopce a útočí přímo na jejich Humvee. Dakota je rozstřílí kulometem ráže 0.50 na kusy. Před sebou vidí konečně americké vojáky. Ti se zoufale snaží vyhnout dešti střel a krčí se kde to jen jde. Juan najíždí přímo mezi zraněné sbolubojovníky a směr střelby, aby ze svého Humvee udělal štít. Dakota opět seskakuje, nakládá raněné a dostává je do bezpečí. 

Začíná to být skoro rutina, když se vracejí do bitevní vřavy počtvrté. Tentokrát je však Dakota zraněn do paže a jejich Humvee je celkově v téměř nepojízdném stavu. Později Dakota sám přiznal: ,,Nemyslel jsem si, že zemřu. Já jsem to věděl". Přesto však opětovně nasedl do Humvee a s Juanem se vydali hledat další spolubojovníky. Už popáte vstříc peklu, ze kterého se neměl nikdo vrátit. Střelba vycházela snad z každého okna, dveří nebo střechy vesnice. Když se konečně opět dostal k obklíčeným Američanům, našel je ležet padlé. Vedle sebe, společně jako jeden tým.

Dakota spolu s dalšími, kteří se k němu přidali, posbírali padlé a skrze nepřátelskou střelbu, skrze všechen ten kouř a chaos je dostávali pryč, jednoho za druhým. Jak Dakota dříve poznamenal: ,,To je to, co pro své bratry uděláte". 

Díky jeho hrdinství a odvaze má dnes 36 rodin zpět své otce, syny, bratry nebo manžely. Ti, kteří nepřežili, se alespoň vrátili domů, kde je rodiny mohli pochovat.

Video: Medal of Honor for Sergeant Dakota L. Meyer / YouTube