Pokus španělské Armady o invazi do Anglie v roce 1588 byl mimořádným podnikem. Ve snaze dobýt zemi, která se od roku 1066 s úspěchem bránila všem útočníkům, byla sestavena obrovská invazní flotila, která byla nakonec zničena kombinací zuřivých bojů a strašlivého počasí. To však nebylo vše, co bylo na Armadě pozoruhodné.

Ačkoli Španělé a Angličané nebyli oficiálně ve válečném stavu, fakticky spolu válčili po celá 70. a 80. léta 16. století. Anglický korzár Francis Drake dobýval španělské poklady převážené z Ameriky. Flotila anglického námořního kapitána Johna Hawkinse byla napadena v přístavu v San Juan de Ulloa kvůli narušování španělského obchodu s otroky. Bohatství vypůjčené od janovských bankéřů na zaplacení španělských vojáků bylo Angličany zabaveno v přístavu Fowey v Cornwallu.

Foto: Královna Alžběta I. sleduje námořní bitvu u Gravelines | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Varšavské povstání - odhodlání obyčejných lidí proti nacistickému teroru

Od roku 1572 nabízela anglická královna Alžběta tajnou podporu Nizozemcům v jejich válce proti Španělům, která se stávala stále otevřenější, a angličtí dobrovolníci odcházeli do Nizozemí aktivně bojovat. V roce 1587 již byly obě země ve skutečné válce na souši i na moři. Poradci španělského krále Filipa II. mu nabídli dvě možnosti invaze do Anglie.

Markýz Santa Cruz, největší španělský admirál, navrhl sílu 556 lodí, z toho 220 bojových, s posádkou 30 tisíc námořníků a 65 tisíc vojáků. Měly si vzít dostatek zásob na osm měsíců, což by jim umožnilo soustředit se na boje. Problémem tohoto plánu byly náklady – 4 miliony dukátů, což bylo tolik, kolik vyprodukovaly španělské doly v Americe za tři a půl roku. Parmský princ navrhl jinou možnost. Jako velitel španělských vojsk ve Flandrech věřil, že s ochranou 25 válečných lodí dokáže přepravit 35500 vojáků přes Lamanšský průliv během jediné noci. Byla to mnohem levnější varianta, ale vzhledem k síle anglického námořnictva také velice riskantní.

Filip se rozhodl pro upravenou verzi Parmova levnějšího plánu. Velké námořnictvo by se vydalo do Flander a odtud by eskortovalo armádu přes Kanál. Armáda byla zásobena dostatečným množstvím potravin a oblečení, aby mohla zásobovat své vojáky a námořníky po dobu šesti měsíců. Celkem šlo o 57868 tun zásob, včetně sušenek, vína, octa a 16 tisíc párů bot. Mnozí Španělé měli strach z britského velitele sira Francise Drakea, kterému říkali "El Dracque". Ve Španělsku měl takovou pověst piráta, že věřili, že má kouzelné zrcadlo, které mu ukazuje, kde najde každou loď na světě, připravenou se na ni spustit a ukrást její náklad.

Ne všichni vojáci shromáždění pro invazi přitom byli Španělé. V armádě, kterou parmský princ shromáždil, byli Němci, Burgunďané, Valoni, Italové, Skotové, Irové a dokonce i několik odpadlých anglických vojáků. Angličané měli systém výstražných majáků, díky nimž by se zprávy o blížící se invazi rychle rozšířily. Ještě před jejich rozmístěním byla na moře vyslána zástěna malých lodí, jejichž účelem bylo varovat obranu, jakmile se Španělé objeví. Angličané a Španělé přistupovali k námořním bitvám velmi odlišně, což bylo dáno tím, na jakém moři nejčastěji bojovali.

Psali jsme:Okno do historie - Obléhání Konstantinopole a záchrana Východořímské říše

Španělé byli zvyklí bojovat ve Středozemním moři, kde používali velké flotily galér, přiblížili se k nepříteli, kterého napadali abordáží. Tento druh akcí vyžadoval plavbu v těsné formaci, aby se lodě mohly vzájemně podporovat a aby bylo možné vyvinout co největší sílu v miniaturních pozemních bitvách na moři.

Na druhou stranu Angličané byli zvyklí bojovat v Atlantiku. Zde bojovali s menšími skupinami rozptýlenými po celém oceánu. Jejich galeony, poháněné plachtami a naložené děly, bojovaly ve volných formacích a nemohly dosáhnout těsné koordinace jako Španělé. Ačkoli Španělé v sestavě Armady neměli žádné galéry, zkušenosti získané na nich formovaly jejich styl boje.

A ačkoli byl sir Francis Drake nejznámějším velitelem anglického námořnictva, nebyl pověřen vedením boje proti španělské Armadě. Místo něj byl velením pověřen lord Howard z Effinghamu. Howardovo vysoké šlechtické postavení mu dávalo autoritu nesouvisející s námořními zkušenostmi, kterou nikdo z jeho podřízených nemohl zpochybnit. Tím se předešlo vzájemným bojům, které by mohly mezi svéhlavými anglickými veliteli vzniknout, kdyby byl velením pověřen zkušenější Drake nižšího společenského postavení.

Manévrovací schopnosti bojových lodí závisely na tom, zda foukal vítr ze správného směru. Lodě musely být kolikrát vlečeny, aby se dostaly z obtížných míst. Pro Angličany to znamenalo, že se malé veslařské čluny spojily, aby odtáhly válečnou loď, u níž hrozilo, že ji Španělé obklíčí. Španělé používali galeasy, těžkopádné lodě vybavené vesly i plachtami, aby odtáhli ohrožené galeony do bezpečí.

Ačkoli Španělé vyrazili s větším množstvím munice, Angličané měli lepší pozici pro doplňování zásob. V důsledku toho některým španělským lodím došly během bitvy náboje a nebyly schopny opětovat palbu. Přesto se odmítly vzdát a stále doufaly v příležitost bojovat s Angličany zblízka.

Ze stovek lodí španělské Armady se jich do Španělska vrátilo pouze 65. Z těchto 65 lodí byla pouze polovina ve stavu způsobilém k opravě a návratu do služby. Boj proti Angličanům spolu s bouřemi, které Španěly pronásledovaly na cestě domů, zničily zbytek lodí.

Zdroj: warhistoryonline