Tato zbraň byla v roce 1944 zavedena u německých jednotek pancéřových granátníků. Podnětem ke konstrukci protitankové bezzákluzové tarasnice byl dezolátní stav pěchoty při tankových útocích nepřítele. Protitankové pušky vzor 39 ráže 7,92 mm se jevily již v roce 1939 jako nedostačující. Granátníci používali pomocné náhradní prostředky, jako sdružené nálože, průpalné magnetické nálože, Molotovovy koktejly nebo talířové miny, které se upevnily do míst mezi věží a vanou tanku.

Foto: Raketenpanzerbüchse 54 neboli Panzerschreck | ima-usa.com

To všechno ale vyžadovalo, aby se voják nepozorovaně přiblížil do bezprostřední blízkosti tanku a buď se jím nechal přejet, anebo se přímo vyšplhal na jeho korbu, což byla spíše sebevražedná než statečná taktika. Když se ke konci roku 1942 a na začátku roku 1943 podařilo Němcům v Tunisku ukořistit americké Bazooky, začali je co nejdříve zkoumat a zjistili, že tato zbraň může poskytnout obraně netušenou údernou průbojnost.

Psali jsme:SU-14-2: Mamutí samohybné dělo z Východu

Foto: Němečtí vojáci s raketovou protitankovou tarasnicí Panzerschreck | Bundesarchiv

Vycházející z konstrukce Bazooky, zkonstruovali vylepšenou zbraň s větší ráží ( 88 mm namísto 60 mm ), kterou pojmenovali nejdříve podle tvaru Offenrohr – roura od kamen – a později Panzerschreck – postrach tanků. Zbraň vystřelovala raketovou hlavici s kumulativní náloží. Původně neměla tato tarasnice žádný ochranný štít pro střelce, takže ten musel nosit protipožární masku, aby jej plamen raketové střely nesežehl. Totéž se mohlo stát každému, kdo se v momentě odpálení střely zdržoval za Panzerschreckem. 

První typ, který zavedlo Německo do výzbroje své armády byl Raketenpanzerbüsche 4322. Zbraň byla 164 cm dlouhá a její hmotnost činila 9,25 kg. Ke střelbě se používal 88mm projektil, který po vystřelení dosahoval rychlosti 105 m/s. Hmotnost střely byla 3,3 kg a hmotnost nálože pak 600 g. Zvláštností bylo to, že se používala letní (+5 až 50 °C) a zimní (-40 až +30 °C) munice. Průraznost pancíře byla okolo 180 mm.

Foto: Střelci z RKpB 4322 museli být chráněni ohnivzdornou pláštěnkou a plynovou maskou | Bundesarchiv

Psali jsme:Zbraně Útvaru rychlého nasazení PČR URNA

Samotní vojáci si však tuto zbraň příliš neoblíbili, protože vyvíjela silný plamen, který ohrožoval obsluhu a prozrazoval její pozici. Kvůli tomu museli být střelci chráněni ohnivzdornou pláštěnkou a plynovou maskou. Střelec byl pak sice chráněn, ale zase se zhoršila celková pohyblivost a účinně zamířit cíl nebylo taky úplně snadné. Tento typ se však stavěl jen v malých počtech.

Změna nastala až v listopadu 1943, kdy byl ke zbrani přidán ochranný štít. Okamžitě se upustilo od jakékoli výroby předchozího modelu RKpB 4322 a do výroby se dostal model Panzerschreck 54, který měl již štít pevně zabudovaný. Hmotnost díky štítu vzrostla na 11 kg a změny se dočkala také munice. Nová střela pod označením RKpB.Gr.4992 měla lepší dostřel (180 m) a také lepší průraznost (cca 230 mm). Náboje se opět vyráběly v letní a zimní verzi. Byla dána objednávka na 382 000 kusů, ale musela být kvůli spojeneckým náletům na německý průmysl redukována a v červenci 1944 se zastavila na čísle 289 151 kusů.

Foto: Panzerschreck neboli Raketenpanzerbüchse 54 jako exponát ve válečném muzeu | Wikimedia Commons

Byl také vyroben menší počet kusů speciální verze s ráží 100 mm se zvýšenou průbojností. Od roku 1943 do poloviny března 1945 bylo vyrobeno 314 895 raketových tarasnic vzor 54 a přes 2,2 milionů střel. Panzerschreck byl stejně jako Panzerfaust součástí programu zázračných zbraní, kterému se mělo velkým propagačním úsilím podařit udržet víru Německa v konečné vítězství.

Video: Německý Panzerschreck v akci / YouTube

Technické údaje:

Ráže: 88 mm/100 mm

Délka: 1,640 m

Hmotnost: 9,5 kg

Úsťová rychlost: 130 m/s

Hmotnost granátu: 2,4 – 3,3 kg

Max. účinný dostřel: 100 – 200 m

Tloušťka probíjeného pancíře: 150 – 200 mm pod úhlem 90°

Předchůdcem Panzerschrecku byl jednodušší Panzerfaust (česky "pancéřová pěst"), zavedený v roce 1942, který dokázal prorazit až 150 mm silný pancíř ruských tanků na vzdálenost 30 m. Používali jej vojáci SS (německá armáda od roku 1943) i příslušníci Volkssturmu (německá domobrana).

Foto: Panzerschreck bez ochranného štítu (nahoře) ve srovnání s Panzerfaustem | Wikimedia Commons