Hrdina korejské války, vojín 1. třídy Ernest E. West, byl vyznamenán Medailí cti za to, že statečně riskoval vlastní život, aby zachránil zraněného amerického důstojníka a dva vojáky, a také za to, že se sám bránil proti několika útočníkům a přišel přitom o oko. Přestože mu bylo za jeho statečnost uděleno nejvyšší americké vyznamenání, skromný West zpočátku o medaili nestál s tím, že není ničím výjimečný a pouze plnil svou povinnost.

Ernest West věděl, co znamená bratrství již dávno předtím, než vstoupil do armády. Jako sirotek vyrůstal spolu s dalšími 125 osiřelými chlapci v metodistickém dětském domově ve Versailles v Kentucky. Přestože tito chlapci nebyli jeho pokrevními příbuznými, West si k nim vytvořil silné pouto a označoval je za své bratry. V roce 1952 mu bylo 20 let a byl odveden do armády Spojených států. Po šesti týdnech intenzivního základního výcviku byl odvelen do Koreje, kde měl bojovat. Sloužil u 14. pěšího pluku 25. pěší divize a téměř ihned po příjezdu na poloostrov se účastnil bojů v bitvě o Heartbreak Ridge.

Foto: Vojín West (druhý zleva) při předání Medaile cti s prezidentem Eisenhowerem | Wikimedia Commons / Public domain

Psali jsme:Německý pilot zachránil za války poškozený americký bombardér

Neustálé útoky nepřátelských jednotek na Heartbreak Ridge nebyly jedinou věcí, které se West a ostatní američtí pěšáci museli obávat, když byli umístěni v tamních zákopech a bunkrech. Začínala korejská zima a s ní přicházel krutý mráz. Teplota někdy klesala až k -20 °C. West prováděl noční hlídky i výpady proti nepřátelským zákopům. 12. října 1952 požádal jeho velitel o dobrovolníky, kteří by ho doprovázeli na misi, jejímž cílem bylo lokalizovat a zničit nepřátelské stanoviště na kopci poblíž Sataeri. West se na misi přihlásil spolu s dalšími osmi muži. Když se blížili k cíli, všiml si skupiny severokorejských vojáků, kteří čekali na vrcholu kopce připraveni k protiútoku. Naznačil svému velícímu důstojníkovi, že jdou do léčky, ale to už bylo pozdě; po svahu se k nim už valily ruční granáty. Jeden propadl mezi Westovýma nohama a explodoval několik metrů za ním, přičemž těžce zranil poručíka, který hlídce velel. Moment překvapení byl pryč a severokorejští vojáci zahájili palbu.

Protože poručík byl v důsledku výbuchu v bezvědomí, převzal West velení. Uvědomil si, že stojí proti přesile a že má nepřítel větší palebnou sílu, a nařídil mužům, aby se stáhli. Když se ale dostali na bezpečné místo mimo dostřel nepřítele, West si uvědomil, že několik mužů se nevrátilo. Řekl ostatním, aby počkali na místě, a vydal se rovnou zpět, aby chybějící vojáky našel. Nejprve došel k poručíkovi, který nebyl schopen chůze, a tak ho West zvedl a nesl přes rameno.

Když důstojníka dopravil zpět do bezpečí, přepadli je tři severokorejští vojáci. West neváhal a všechny tři v rychlém sledu zastřelil svou puškou. Poté pokračoval v záchranné misi zpět k ostatním mužům, přestože byl pod těžkou palbou. Našel další dva zraněné vojáky a byl opět napaden severokorejskými vojáky. Opět se mu podařilo tři z nich zlikvidovat puškou, ale střepiny z jednoho z jejich granátů mu poranily levé oko a obě ruce. I s těžkým zraněním West útočníky odrazil a dostal své spolubojovníky zpět do bezpečí. Ve skutečnosti si teprve poté, co opustil bojovou zónu, všiml, jak těžce je zraněn. Posléze byl evakuován do Japonska, kde ho vyšetřil lékař a poslal zpět do USA. Oko mu pak bylo odstraněno po zjištění, že je příliš poškozené na to, aby se dalo zachránit. Po zhojení zranění pokračoval ve službě v americké armádě.

Foto: Při pokusu o evakuaci byl West napaden třemi nepřátelskými vojáky, kteří zahájili palbu z ručních zbraní a použili granáty. Důstojníka kryl vlastním tělem, útočníky zabil puškou a pak bezmocného muže odnesl do bezpečí. Při této akci byl těžce zraněn a přišel o oko, ale odvážně se vrátil přes sílící palbu a vybuchující granáty, aby pomohl dalším zraněným. (ilustrační foto) | U.S. Army

Psali jsme:Jak probíhala předehra k legendární bitvě o Stalingrad

V roce 1953 byl propuštěn a vrátil se do Kentucky, kde začal pracovat pro společnost C & O Railroad – přestože ho kvůli chybějícímu oku zpočátku odmítala znovu zaměstnat. Sdružení veteránů se podařilo firmu přesvědčit, aby Westa znovu zaměstnala. V té době ještě nikdo netušil, že mu bude uděleno nejvyšší americké vyznamenání. V roce 1954 bylo oznámeno, že obdrží Medaili cti. West tomu zpočátku nemohl uvěřit a tvrdil, že o medaili nestojí a že pouze plnil svou povinnost. Domníval se, že každý muž, který sloužil po jeho boku, si medaili zaslouží, protože je všechny považoval za své bratry a myslel si, že by pro něj udělali totéž. Prezident Eisenhower udělil Westovi Medaili cti v roce 1954. V citaci je uvedeno následující:

„Vojín 1. třídy West se vyznamenal zjevnou statečností nad rámec svých povinností v boji proti nepříteli. Dobrovolně doprovázel kontingent, který měl lokalizovat a zničit hlášené nepřátelské stanoviště. Blížíc se k cíli byla hlídka přepadena a utrpěla četné ztráty. Když zpozoroval zraněného velitele ležícího na exponovaném místě, nařídil vojákům, aby se stáhli, a poté se odvážně vydal do intenzivní palby, aby se k němu dostal a pomohl mu. Při pokusu o evakuaci byl napaden třemi nepřátelskými vojáky, kteří zahájili palbu z ručních zbraní a použili granáty. Důstojníka kryl vlastním tělem, útočníky zabil puškou a pak bezmocného muže odnesl do bezpečí. Při této akci byl těžce zraněn a přišel o oko, ale odvážně se vrátil přes sílící palbu a vybuchující granáty, aby pomohl dalším zraněným. Při evakuaci dvou kamarádů se střetl s dalšími třemi nepřáteli a zabil je. Nezdolný duch vojína 1. třídy Westa, jeho statečnost a neohrožené činy inspirovaly všechny, kdo ho pozorovali, a odrážejí nejvyšší kredit jeho osoby a udržují čestné tradice vojenské služby.“
Ernest E. West zemřel 1. května 2021 ve věku 89 let.

Zdroj: warhistoryonline